Studenti ukončili Jadernou maturitu

Tečkou za premiérovým třídenním seminářem na temelínské elektrárně, který se jmenoval Jaderná maturita 2008, byl závěrečný test. Nejdříve studenti museli odpovědět na dvacet otázek s tématem jaderná, nejaderná a elektrická část Temelína. Výsledky ukázaly, že studenti při přednáškách i prohlídce elektrárny dávali pozor, protože 17 z nich odpovědělo správně na všechny otázky. Dvanáct se zmýlilo pouze jednou. Takže 29 studentů absolvovalo maturitu s vyznamenáním. Třináct studentů udělalo dvě až tři chyby. Tato skupina tak absolvovala maturitu na Temelíně velmi dobře. Z výsledků testu je zřejmé, že skupina studentů nečerpala znalosti pouze z přednášek, ale o elektrárnu mají zájem již déle.
Na Jadernou maturita 2008 přijeli studenti z osmi jihočeských středních škol (SOŠE Hluboká, Gymnázium Pierra de Coubertina Tábor, SPŠSE České Budějovice, Gymnázium Týn, SPŠ strojní a stavební Tábor, Gymnázium Soběslav, SPŠ a VOŠ Písek a Gymnázium Jírovcova České Budějovice). Spolu s Jihočechy absolvovala maturitu i pětice studentů Gymnázia Karla Sladkovského z Prahy. „S těmito školami jsme v loňském roce navázali úzkou spolupráci a Jaderná maturita 2008 byla vyvrcholením prvního roku této spolupráce. Na zájmu studentů bylo znát, že se do projektu zapojili z vlastní vůle a pouze ti, kteří mají zájem se technickým oborům a energetice věnovat na vysoké škole. Protože šlo především o studenty třetích a čtvrtých ročníků, tak jde o lidi, kteří mohou na elektrárnu nastoupit po absolvování vysoké školy někdy po roce 2013. I to bylo cílem projektu - vzbudit u studentů zájem o technické obory a ukázat Temelín jako zajímavého a perspektivního zaměstnavatele,“ říká vedoucí personálního oddělení elektrárny Pavel Šimák, který byl hlavním organizátorem projektu.

Jaderná maturita 2008 proběhla na elektrárně ve dnech 23.-25. dubna 2008. Studenti si první den prohlédli nejdůležitější objekty elektrárny Temelín a po dva dny absolvovali odborné přednášky. Během nich se setkali i s členem představenstva ČEZ, Vladimírem Hlavinkou a vedoucím správy zařízení Jiřím Tycem. Druhý den pak s předsedkyní SÚJB Danou Drábovou a ředitelem elektrárny Milošem Štěpanovským. Ti společně s Hanou Šímovou z odboru školství krajského úřadu předali studentům diplomy o absolvování Jaderné maturity 2008. Kromě vědomostního testu studenti absolvovali i literárně výtvarnou část, kde měli prostor nakreslit nebo popsat svůj postřeh či zajímavý poznatek ze tří dnů na elektrárně. Z několika prací studentů nyní citujeme.
„Po dva dny jsme měli úžasné přednášky. Nejvíce mě překvapilo s jakou vervou a nadšením šli přednášející do svých výkladů a jak vše, ač v krátkém časovém období, dokázali vysvětlit. Velmi dobré byly i jejich odpovědi na často kladené otázky. Bylo vidět, že na Temelíně pracují skuteční odborníci, kteří svému oboru rozumí,“ shrnul svůj postřeh student SPŠSE České Budějovice Ondřej Plojhar.
„Zřejmě naivně jsem si doposud myslela, že z elektrárny Temelín uniká radioaktivita a jsem ráda, že jste mi můj názor vyvrátili. Díky třem dnům na elektrárně jsem si utvořila celistvý názor na elektrárnu. Jsem ráda, že jsem mohla Jadernou maturitu absolvovat a přála bych to i dalším studentům,“ uvedla svůj názor Šárka Kubátová z Gymnázia Týn nad Vltavou.
„Když se řekne Temelín, tak se mi vybaví čtyři kouřící věže, které vidím i z domova a pozoruji je docela rád. Po třech dnech na elektrárně se mi nyní vybaví i někteří zaměstnanci, hlavně díky jejich pozitivnímu přístupu k práci,“ napsal svůj poznatek z maturity student Gymnázia Soběslav Jiří Korbel.
„První ročník Jaderné maturity byl i pro nás, jako její pořadatele, cennou zkušeností. Na podzim se sejdeme se zástupci zúčastněných škol, provedeme zhodnocení projektu a pokud bude ze stran škol zájem začneme připravovat druhý ročník na rok 2009. Již v srpnu na elektrárně proběhne další ročník tzv. Letní univerzity, při které absolvují dvoutýdenní stáž na Temelíně studenti vysokých škol s technickým zaměřením. To jsou již lidé, kteří vážně uvažují o svém dalším profesním uplatnění v energetice,“ říká závěrem Pavel Šimák.

Autor

• (red)