Průkopník větrné energie leží na Vysočině

Aktivní od roku 2004
Obec Věžnice na Havlíčkobrodsku by mohla být pasována do role ideálního příkladu obce, která se rozhodla jít cestou výroby „zelené elektřiny“ doslova na vlastní pěst. O její odvaze svědčí i skutečnost, že se zdaleka nesoustředila jen na jeden z druhů obnovitelných zdrojů. Radnice také např. zkoumala možnosti výroby energie ze zemědělských zbytků. Podle studie by se mohl z prasečí kejdy a rostlinné hmoty vyrábět bioplyn, z něhož by se produkovala elektřina a teplo. Projekt výstavby větrných elektráren u Věžnice má rozhodně zajímavou historii. Ta se začala psát před zhruba šesti lety, kdy vznikly první úvahy postavit na pozemcích soukromých majitelů osm větrných elektráren. Původní varianta byla odvážná nejen co do počtu strojů, ale i zaštítění celého záměru. Projekt počítal s veškerými aktivitami v režii obce a hlavně v optimistickém období po schválení zákona o podpoře obnovitelných zdrojů v roce 2005 se zdálo, že přízeň tomuto druhu obnovitelných zdrojů zůstane zachována.

V nadmořské výšce přesahující 500 metrů se zde rychlost větru ve 100metrové výšce pohybuje v průměru mezi 6 až 7 m/s – Ilustrační foto

Samotný povolovací proces elektráren u Věžnice trval tři roky – ilustrační foto

Strojovna větrné elektrárny

V samotném závěru roku 2009 zahájila provoz dvojice moderních větrných elektráren - Ilustrační foto

Výroba pokryje spotřebu téměř tří tisíc domácností ročně - Ilustrační foto

Razítka, razítka a…razítka
Volba lokality mezi Polnou a Přibyslaví přitom záměru přála. Nabízí ideální větrné podmínky pro výrobu elektřiny z větru. Časem se však i v tomto případě začaly projevovat komplikace, průtahy a byrokratické neduhy tolik typické pro výstavbu větrných elektráren v České republice. Zatímco tak třeba v sousedním Německu je o budoucnosti každého větrného projektu jasno prakticky po jednom sezení všech dotčených subjektů, u nás čeká zájemce o výstavbu „větrníků“ vyčerpávající řada dlouhých sezení. Nezřídka dochází k případům, kdy se v dalších fázích vrací do hry původně schválené body i stěžovatelé, veškeré dění kolem projektů je nadmíru netransparentní a v posledních letech navíc na „vhodně“ zvoleném tématu doslova parazitují i někteří politici. Samotný povolovací proces elektráren u Věžnice trval tři roky. Za tuto dobu došla obec k několika zásadním poznáním. Předně „zlidštila“ podobu projektu na dvojici elektráren a opustila variantu stavby, kdy by veškerá rizika nesla sama.

Kraj: nejdříve podpora, poté demagogie
Na jaře roku 2005 začalo roční měření větrného potenciálu v příhodné lokalitě asi 650 metrů od obce. Po jeho vyhodnocení byly potvrzeny původní předpoklady: v nadmořské výšce přesahující 500 metrů se zde rychlost větru ve 100metrové výšce pohybuje v průměru mezi 6 až 7 m/s.

Zaznamenáno v tisku (Mladá fronta DNES, regionální mutace: Českomoravská vrchovina) „Proti větrným elektrárnám nic nemám, spíš se mi líbí, aspoň se dá na něco koukat. Jsem obyvatelkou Věžnice a jsem ráda, že to tu stojí. Jak jste zmínili v článku o polenském kostele a zámku, stejně nejsou odnikud vidět, pokud nejste v Polné, tak co.“ (bengel07@seznam.cz).

Poněkud raritně a paradoxně dnes působí fakt, že na měření větru a projektovou přípravu získala obec v roce 2005 dotaci z Fondu Vysočiny ve výši 176 500 korun. Ano, jde o ten samý kraj, který dnes obskurními cestami blokuje připojení již téměř postavené stroje u Záblatí. Identický kraj, jenž uspořádal dnes již legendární a současně naprosto skandální semináře v Polné, na němž třem stovkám starostů z celé Vysočiny nechal pečlivě vybranými přednášejícími vtloukat do hlav svou jedinou pravdu o světě bez větrné energie.

S investorem v zádech
Na podzim 2006 dvě větrné elektrárny u Věžnice dostaly zelenou. Krajský úřad vydal kladné stanovisko při posuzování vlivu větrníků na životní prostředí. Podle starosty Josefa Málka byl již dokončen geologický průzkum na pozemku, na kterém mají stát dva osmdesátimetrové stožáry. Rok 2007 přinesl další posun pomyslné odškrtnutí splněného úkolu si na obci mohli udělat v kolonce „územní řízení“. Projekt byl tak připraven do finální fáze stavebního povolení. Obecně tehdy zástupci obcí na Vysočině odhadovali, že do tohoto bodu je přípravné kroky ke stavbě jedné větrné elektrárny až ke stavebnímu povolení vyšly na zhruba jeden milion korun. Ve Věžnici si už však v té chvíli naléhavě uvědomovali, že sehnat desítky milionů korun, nutných k samotnému postavení jednoho stroje, by byl možná příliš velký rébus. Zvolili v tu chvíli i pro budoucnost projektu jedinou smysluplnou variantu získání spolehlivého investora. Vedení obce se proto začalo pracovat modelu odprodeje projektu a pronájmu pozemků soukromé firmě, která větrné elektrárny postaví a bude obci odvádět poplatky za provoz. Na konci těchto úvah stálo rozhodnutí o uzavření kontraktu se společností ČEZ Obnovitelné zdroje.

Rozpočet umožní investice
Žádná z obcí, které dají zelenou výstavbě větrných elektráren na svých katastrech, se netají motivací nemalých peněžních částek, které mají plynout do obecních rozpočtů. Nejinak tomu je i v případě Věžnice. Obec hodlá tyto prostředky naprosto rozumně investovat hlavně do infrastruktury. Větrné elektrárny tak v první vlně zaplatí nové parkoviště u stávajícího hřiště a nové víceúčelové hřiště. S dalšími penězi se počítá na odbahnění rybníka v dolní části Věžnice, kam obec chce přivést chybějící přítok vody. Obec má do budoucna zpracován projekt na vyasfaltování komunikací a další rozvojové plány.

Stavební část projektu: Park větrných elektráren v lokalitě Věžnice

Předmětem dodávky stavební společnosti MATOUŠEK CZ a.s. pro projekt výstavby parku větrných elektráren v lokalitě Věžnice byla realizace stavební části a elektroinstalace. Stavební část včetně zemních prací zajišťovala firma výhradně vlastní kapacitou. Jen pro část elektroinstalace byly využity zkušenosti firmy ELEKTROMONT Brno, a.s. Stavba byla rozdělena na následující stavební objekty:

STAVEBNÍ ČÁST
Přístupová a manipulační plocha pro VE č. 1 (SO 01)
Přístupová a manipulační plocha pro VE č. 2 (SO 02)
Větrná elektrárna (VE) č. 1, vč. uzemnění základu (SO 03)
Větrná elektrárna č. 2, vč. uzemnění základu (SO 04)
Úprava stávající cesty (SO 06)

Celý článek (autoři: Ing. Jan Šobáň, předseda představenstva a ředitel společnosti MATOUŠEK CZ a.s., a Ing. Libor Pospíšil, hlavní stavbyvedoucí, Elektromont Brno, a.s., Divize Brno) najdete ZDE.

Autor

• (red)