Jan Mládek: „Celé řízení kolem 5. bloku už trvá dlouho,“

• Foto

Pane ministře, proč je podle Vás tak obtížné postavit jaderný blok v Česku, když například v Maďarsku nebo Finsku to relativně rychleji jde?
Jaderná energetika se odlišuje od jiných zdrojů právě v tom ohledu, že náklady v řádech stovek miliard jsou spláceny výnosy z prodeje elektřiny v následujících 60 letech, u nové generace pravděpodobně i déle, a ekonomiku investice mohou tedy ovlivnit události v horizontu 80 let. Právě proto je velmi důležitý obchodně-investiční model, který je pro výstavbu zvolen a zejména je důležitá široká politická, ale také veřejná shoda, která významně snižuje podnikatelské riziko výstavby. Maďarsko a Finsko jsou v poněkud jiné situaci a bylo by asi obtížené jimi zvolený přístup replikovat v případě Česka. V případě Finska se na výstavbě podílí velcí spotřebitelé energie, kteří pak budou vyrobenou elektřinu používat, což v případě ČR asi nebude možné. Česko si tedy bude muset najít svoji vlastní cestu a doufejme, že až se tak stane, půjde vše také relativně rychle.

Kdy bude znám zmocněnec pro výstavbu či dostavbu jaderných elektráren a v čem by měl být podle Vás jiný, než byl pan Bartuška?
Vládní zmocněnec pro jadernou energetiku by měl být zejména schopným komunikátorem a diplomatem, který bude vést rozhovory se zástupci průmyslu, potenciálních dodavatelů, ale také se zástupci Evropské komise, což jsou kvality, kterými Václav Bartuška bezezbytku disponuje. Vládní zmocněnec pro jadernou energetiku však v sobě bude muset pravděpodobně skloubit dobrého komunikátora a manažera s člověkem, který bude uznáván mimo jiné jako expert na poli zejména jaderné energetiky a který bude schopen diskutovat kupříkladu i se zahraničními partnery otázky i relativně technického rázu.

Co říkáte na nekončící diskuze mezi ministerstvem pro místní rozvoj a stavebními úřady ohledně vydání potvrzení pro ČEZ, aby mohl zahájit zpracování EIA pro 5. blok v Dukovanech, které trvají již rok?
Samozřejmě vývoj této diskuse sleduji a jsem rovněž toho názoru, že už celé řízení trvá relativně dlouho, což nemusí působit dobře i vzhledem k zahraničním partnerům. Tuto diskusi se také snažím směřovat a případně do ní přispívat v souladu s tím, co mohu reálně ovlivnit. Ale samozřejmě musím také respektovat gesce a odpovědnosti mých kolegů, tedy zejména na Ministerstvu pro místní rozvoj (MMR). Mohu vás ubezpečit, že se pokusím udělat vše co je v mých silách, aby toto řízení bylo co nejdříve ukončeno. Dne 25. ledna vláda schválila materiál, který ustanovuje Stálý vládní výbor jaderné energetiky. Zde budou mít zástupce mimo jiné i MMR a je tedy pravděpodobné, že budeme diskutovat i tuto problematiku. 

V poslední době jsou v Evropě aktivní Číňané i Korejci, kteří mají zájem být investory nového jaderného zdroje v ČR. Jak si mají třeba jen to protahování vydání potvrzení vyhodnotit, když v rámci oficiálních jednání na nejvyšší úrovni, jsou informováni o tom, že jaderná energetika v Česku má velkou podporu?
My jsme samozřejmě v tomto ohledu velmi otevření a komunikujeme se zahraničními partnery pozitivní vývoj v dané oblasti, ale také problematická místa a potenciální bariéry. Kolegové z Číny a Koreje samozřejmě respektují, že evropský trh má svá specifika, což jsou i relativně přísné požadavky na různá povolení a administrativní úkony.

Z jakých energetických zdrojů se bude podle Vás vyrábět elektřina v Česku v roce 2035?
Českou republika má jeden z nejrobustnějších energetických mixů v Evropě s instalovaným výkonem téměř na úrovni 22 GW a s maximem spotřeby na úrovni 11 GW, což nám aktuálně umožňuje i vývoz elektrické energie. Máme tedy možnost dělat investiční rozhodnutí s reálným klidem a rozvahou. Přesto ukončení jaderné elektrárny Dukovany a ukončení velké většiny velkých uhelných zdrojů povede ke snížení instalovaného výkonu i o více než 4 GW. Uhelná energetika by měla být postupně nahrazena jadernou energetikou a obnovitelnými zdroji, v tomto ohledu platí schválená Státní energetická koncepce a Národní akční plán jaderné energetiky a v souladu s nimi jsou podnikány kroky, aby se spuštění nových jaderných zdrojů kolem roku 2035 podařilo uskutečnit. Uhelnou energetiku, která stále tvoří necelých 50 procent výroby elektřiny, by měla nahradit jaderná energetika také s přibližně polovičním podílem, což je mimo jiné i v souladu s trendem k nízkouhlíkové energetice. Černé a hnědé uhlí je stále účelné v energetickém, respektive elektroenergetickém mixu zachovat z důvodu energetické bezpečnosti a také diverzifikace zdrojů. Tyto zdroje by měly poskytovat přibližně 11 až 21 procent vyrobené elektřiny k roku 2040. V horizontu roku 2040 by také měla až jedna čtvrtina elektřiny pocházet z obnovitelných zdrojů energie, a to především na úrovni decentrální výroby.

Nestaneme se závislými na dovozech?
Jedním z dílčích cílů Státní energetické koncepce je zajistit v dlouhém období takový energetický mix, který by nutně neznamenal vysoké vývozy elektrické energie, ale který by zachovával soběstačnost České republiky v oblasti elektrické energie. Pokud se tedy bude dařit schválenou koncepci naplňovat, nemělo by docházet k závislosti ČR na dovozech z jiných zemí. Cenová přijatelnost respektive konkurenceschopnost je samozřejmě jednou z důležitých dimenzí energetické politiky společně s energetickou bezpečností a udržitelností. „Čisté" technologie jsou samozřejmě stále relativně dražší, i když v některých případech již mohou dosahovat relativní konkurenceschopnosti, a je tedy možné předpokládat, že přechod na nízkouhlíkovou energetiku, respektive ekonomiku, může způsobovat zvýšení nákladů na energie. Státní energetická koncepce se však snaží tyto tři relativně protikladné cíle energetické politiky optimálně vyvážit, tak aby kupříkladu právě přechod na udržitelnější energetiku, nebyl vyvážen významně negativními efekty v oblasti konkurenceschopnosti.

Celý rozhovor ke stažení v PDF zde. 

Autor

• Ing. Cieslar Stanislav