„Doba nám přeje ve směru nákupů projektů od jiných subjektů,“

• Foto

Přece jen, tak velké projekty se v ČR nedělaly více než deset let, nebyly obavy z nedostatku odborných zkušeností českých energetických specialistů, dodavatelů?
Potíž při výběru dodavatelů je dnes spíše v tom, že trh se za poslední období značně změnil. Už to není trh zákaznický, ale dodavatelský. Hlad po elektřině je totiž v celé Evropě velký a všude dochází k výstavbě nových nebo k modernizaci stávajících elektráren. Je to dáno tím, že energetika běží zhruba ve čtyřicetiletých cyklech, pak technologie zestárne. Plus minus pár let jsme všichni před čtyřiceti lety stavěli ve stejný čas sérii elektráren, která právě dožívá. Dnes stavíme další a opět všichni najednou. Na trhu se tak přetahujeme o dodavatele, což nám činí potíže, protože nejsme schopni vyvolat více konkurenční prostředí. Dodavatelé jsou doslova zavaleni objednávkami, mají naplněnou kapacitu na několik let dopředu a mohou si mezi námi, energetickými společnostmi, doslova vybírat. To by mělo být pochopitelně  naopak.
 

S jakými investičními prostředky pro Tušimice, Ledvice a Prunéřov vlastně počítáte?
Společnost ČEZ počítá s náklady ve výši 100 miliard korun do výstavby a obnovy výrobního portfolia v České republice. Komplexní obnova Elektrárny Tušimice II (ETU) si vyžádá zhruba
27 miliard korun. Výstavba nového zdroje 660 MWe v Elektrárně Ledvice (ELE) bude stát více než 30 miliard korun a v případě obnovy elektrárny Průnéřov II (EPR) lze všeobecně říct, že
půjde řádově o desítky miliardy korun, konkrétně více než 20 miliard korun.
 

Bude potřeba rozpočet navýšit?
Je nutné si uvědomit, že je výrazně odlišná situace ve stanovení rozpočtu u projektů spojených s rekonstrukcí stávajících starých výrobních bloků v ETU a EPR a výstavbou zcela nového bloku v ELE. Každá oprava a rekonstrukce si ve svém průběhu vyžádá řadu činností, které nelze ani při vynaložení veškerého možného úsilí předvídat a tedy projekčně zpracovat a následně ocenit do plánovaného rozpočtu příslušného projektu. V současnosti se ale i přesto držíme rozpočtů, které byly schváleny představenstvem a dozorčí radou společnosti.
 

Myslíte si, že může být v době krize a v době, kdy banky nepůjčují tak jako dříve, problém se zajištěním dostatku finančních prostředků na tyto nebo jiné projekty? Např. do paroplynové elektrárny, dostavba Temelína, investice do OZE…
Obecně to už problémem je, ne však na straně ČEZ. Víme o řadě projektů v oblasti obnovitelných zdrojů energie, připravovaných malými developerskými firmami, které jsou nabízeny jejich vlastníky k prodeji právě z důvodu nedostatku bankovního financování k jejich realizaci. A to je situace jak v ČR, tak v zahraničí. Z pohledu ČEZ takovou situaci považujeme za příležitost takové projekty získat a realizovat je až do konce. ČEZ jako takový nemá, a po dobu krize prakticky neměl, problémy s přístupem na finanční trh. Např. v lednu jsme obnovili klubový roční úvěr ve výši 550 milionů eur, v květnu jsme vydali šestileté obligace za 600 milionů eur. Navíc jsme v srpnu podepsali smlouvu s Evropskou investiční bankou na desetiletý úvěr. Jednaní s bankami jsou nicméně výrazně obtížnější, než byla před vypuknutím finanční krize a cenové podmínky, ve smyslu úrokových marží, jsou horší než před rokem. Přesto díky celkově nízkým úrokovým sazbám a zdravé bilanci ČEZ se nám daří získávat externí financování za velmi rozumných podmínek. Cílem politiky ČEZ je udržet finanční stav skupiny na takové úrovni, aby mohly být profinancovány všechny klíčové investice včetně nových atraktivních projektů.
 

Jakým způsobem jste vy, jako investoři, seznamováni s aktuálním průběhem příprav nebo realizace projektů?
Systém sledování vývoje projektů je velmi sofistikovanou záležitostí, která se řídí jasnými pravidly. Používáme nástroje, které jsou aplikovány na projektech obdobného rozsahu v České
republice i zahraničí. Příkladem jsou kontrolní mechanismy na několika úrovních: každý projekt má svůj projektový tým za investora, na této úrovni probíhají kontrolní dny jedenkrát za dva týdny, na úrovni vedení společnosti je to pak Výbor pro výstavbu a obnovu elektráren konaný jednou za měsíc. Zde jsou shromažďovány veškeré informace, ty jsou analyzovány, případné vzniklé odchylky od nastavených standardů jsou identifikovány a okamžitě jsou přijímána patřičná opatření.
 

V čem se liší projekt obnovy zdrojů v ČR ve vztahu k obdobným projektům ČEZ v zahraničí?
Projekty výstavby nových zdrojů v tuzemsku a v zahraničí jsou rozvíjeny podle schválených procesů a v obou případech procházejí shodnými kroky, kterými je analýza příležitostí, podnikatelský záměr a záměr projektu, příprava k realizaci, vlastní realizace, záruční a rutinní provoz. Pochopitelně se projekty jak v tuzemsku, tak i v zahraničí liší případ od případu. Jde o to, zda je investorem pouze ČEZ nebo nějaký společný podnik, jaká je výše podílu, způsobu obchodního zajištění a financování, jde i o samotný charakter staveniště a o mnoho a mnohého dalších detailů, které vždy významně ovlivňují celkový proces přípravy a výstavby nových zdrojů.
 

Součástí obnovy výrobních zdrojů ČEZ jsou jistě i projekty související s rozvojem přenosové soustavy a potažmo distribuční sítě.
Vybudování nového bezpečného a vysoce účinného energetického zdroje s sebou nese řadu problémů, a to jak technických, tak i legislativních, veřejnoprávních, obchodních a dalších. Jedním z nich je právě záležitost napojení nové elektrárny na inženýrské sítě, kterými jsou i vedení elektrické energie. Již při analýze příležitostí je jako jedna z prvních otázek řešena problematika vyvedení výkonu. To, zda vyvedení výkonu do přenosové soustavy nebo do distribuční sítě, závisí na velikosti zdroje, výkonových poměrech v daných sítích, jejich technických parametrech a podobně. Z tohoto pohledu je investiční projekty nutné rozdělit do dvou kategorií. V první řadě, zda je projekt umístěn v areálu stávající elektrárny a nové bloky nahrazují již existující. Tam je zpravidla výkon vyveden původním vedením. Naopak, u zcela nových projektů tzv. „na zelené louce“, je nutné vedení budovat nové. Konkrétně u elektrárny Tušimice se jedná o vyvedení výkonu z obnovovaných bloků shodným vedením, kterým byl vyveden ze starých bloků, protože zde nedochází k navýšení výkonu. U elektrárny Ledvice musí být do nejbližší rozvodny 400 kV vybudována nová přípojka na této napěťové hladině.

Které liniové stavby bylo potřeba nebo bude nutné realizovat – aktuálně ve vztahu k Tušimicícm a Ledvicím?
Elektrárna Ledvice, resp. blok 660 MWe bude vyveden přímo do připravované rozvodny 400 kV v Chotějovicích. Vyvedení výkonu bloku z elektrárny je v režii ČEZ, rozvodna 400 kV a vedení Chotějovice – Vyškov v režii ČEPS. Nově budovaný blok si po svém zprovoznění vynutí odstavení dvou bloků tj. 2 × 110 MWe, které jsou vyvedeny přímo do rozvodny 110 kV Chotějovice. Odstavením těchto bloků vzniká nutnost jejich náhrady tj. vybudování nové transformace 400/110 kV přímo v rozvodně Chotějovice. Liniové stavby v tomto případě nebudou realizovány. Výkon elektrárny Tušimice je vyveden přímo do přenosové soustavy a z distribuční soustavy je zajišťovaná pouze vlastní spotřeba. Případné změny ve skladbě a výkonu bloků elektrárny Tušimice se dotýkají distribuční soustavy jen nepřímo. V případě Ledvic bylo v roce 2008 vydáno kladné stanovisko MŽP v procesu posuzování vlivů stavby na životní prostředí (EIA) společnosti ČEPS ke stavbě nové linky 400 KV z rozvodny Chotějovice do rozvodny Vyškov, kterou bude výkon z bloku 660 MWe z Ledvic vyváděn.

V jakém stavu je nyní projekt rekonstrukce elektrárny v Prunéřově?
Projekt komplexní obnovy tří výrobních bloků v elektrárně Prunéřov je ve fázi přípravy k realizaci. Probíhá obchodní zajištění, uzavírání smluv na zajištění dodavatelských kapacit. Paralelně je řešena záležitost veřejnoprávního projednávání a zajišťování nezbytné dokumentace.
 

Jaká specifika si komplexní obnova tohoto typu s sebou nese?
Specifika vyplývají z místních podmínek napojení na inženýrské sítě, řešení mnoha provizorií, kdy odstavení starých bloků určených k rekonstrukci nesmí z hlediska bezpečnosti a provozuschopnosti omezit výrobu na zbylých blocích v této elektrárně, příprava staveniště daná místními omezeními, těch specifik je skutečně mnoho.

Počítáte s tím, že po dokončení projektů obnovy výrobní kapacity ČEZ v ČR nastane další etapa a to investice do nových zdrojů energií? Mám tím hlavně na mysli dostavbu Temelína.
Příprava na dostavbu elektrárny Temelín již začala, a to řešením problematiky spojené s posouzením vlivu stavby na životní prostředí (EIA) a obchodním zajištěním spojeným s výběrem hlavních dodavatelů. Zároveň se připravují podmínky pro zahájení výstavby doprovodných staveb souvisejících s dostavbou Temelína.

Uveďte prosím, jak to bude vypadat po skončení obnovy zdrojů energií (Tušimice, Ledvice, Prunéřov) s emisemi rozhodujících plynů v ČR?
V současné době jsou v ELE v provozu tři 110 MWe bloky. Z nich po dokončení nového zdroje o výkonu 660 MWe zůstane v provozu jen ten s fluidním spalováním, který bude odpovídat požadovaným ekologickým limitům i po roce 2015. Nový zdroj bude mít limity pro provozování významně nižší než odstavované bloky. Nová technologie spalování umožní i snížení emise CO2. Čistá účinnost, nového bloku tzn. účinnost po započtení vlastní spotřeby dosáhne 42,5 procent. Spotřeba uhlí i emise CO2 na jednu kilowatthodinu se oproti původním blokům sníží u nového bloku 660 MWe o 26 procent. Objem emisí SO2 a NOx poklesne o více než 50 %. Zvýší se efektivita výroby elektrické energie a samozřejmě se opět více zlepší životní prostředí v okolí elektrárny. Komplexní obnova má totiž důležitý ekologický efekt. S vyšší účinností zmodernizovaných bloků pochopitelně poklesnou výstupní koncentrace emisí SO2 o 70 % a NOx o 65 %. Především díky vyšší účinnosti bloků dojde ke snížení emisí skleníkového plynu kysličníku uhličitého o 15 %, a emisí popílku o 40 procent. Splníme tak závazky České republiky v rámci dohody v Kjoto. Například na emise NOx máme předepsáno 500 až 600 miligramů na normálový kubík, po obnově to bude pod 200 miligramů.

Vystudoval Strojní fakultu Vysoké školy báňské–Technické univerzity v Ostravě a Business School Nottingham Trent University v Brně. V letech 1993 až 1997 působil jako vedoucí odbytu ve společnosti BOHEMIACOAL, poté jako ředitel společnosti HEDVIGA GROUP. V letech 2000 až 2004 byl ředitelem závodu TCHAS, předního importéra a obchodníka s palivy v České republice. Od roku 2004 nastoupil do pozice ředitele úseku Nákup společnosti ČEZ, a. s., a od roku 2006 zastával pozici ředitele divize správa. Od června 2007 vykonává funkci výkonného ředitele. Zároveň zastupuje ČEZ, a. s., v orgánech ovládaných společností, především zastává funkci předsedy dozorčí rady ve společnosti Severočeské doly, a.s. Členem představenstva ČEZ, a. s., je od 15. 12. 2005, 1. místopředsedou představenstva od 10. 5. 2006, výkonným ředitelem od 1. 6. 2007

Autor

• Ing. Cieslar Stanislav