„Zásobování elektřinou je tak vážná věc, že by energetici, ať již jde o zastánce jádra nebo OZE, měli hledat odborný konsensus a nedávat prostor lobbistům nebo demagogům,“

uvedl v rozhovoru pro časopis All for Power Ing. Tomáš Žák, MBA, konzultant v jaderné energetice.

V rámci konference All for Power 2015 jste prezentoval podmínky pro výstavbu a provoz JE v dlouhodobém pohledu. Jak jste uvedl, věříte v jadernou energetiku jako bezpečný, spolehlivý a ekonomický zdroj a věříte, že se v ČR nová jaderná elektrárna postaví. Mnoho zastánců jaderné energetiky však již začíná být zoufalá, apatická, poraženecká… Kde se ve Vás bere ten optimismus?

Já tomu, že je současná nálada na bodu mrazu, dobře rozumím. Proto jsem ve svém příspěvku kladl velký důraz na dlouhodobost pohledu, na časovou osu, abychom si začali uvědomovat dimenze, se kterými nejsme zvyklí pracovat. Jako příklad uvedu Dukovany... Když se vrátíme zpět do sedmdesátých let, kdy se o výstavbě rozhodovalo, a dělaly se přípravné kroky, nikdo nedokázal ani odhadnout, v jakém prostředí pak bude elektrárna provozována. Podívejme se na ekonomické a politické prostředí… Tenkrát neexistovalo podnikání v dnešním slova smyslu, vše bylo centrálně řízeno státem a rozhodovalo se na základě politických či ideologických debat. Avšak přes tato omezení měl odborný pohled energetika zřejmě větší vliv, než dnes.

Konkrétní argumenty a diskuse, které k rozhodnutí o zahájení civilního jaderného programu vedly, se už asi dnes nedozvíme a možná byly více ideologické, než předpokládáme. Nicméně toto rozhodnutí ovlivnilo celá sektor energetiky na desítky let dopředu. Nikdo si tenkrát neuměl představit, jakou obrovskou proměnou společnost a energetika projde. Nikdo neuvažoval o sjednoceném liberalizovaném trhu s elektřinou, o masivním vstupu nových technologií obnovitelných zdrojů ani o novém společenskopolitickém prostředí. A uvědomme si, že podobné změny se budou dít i nadále. Nejsme na konci vývoje společnosti, i když máme tendenci považovat ji za dokonalou a jedinou možnou. Když se dnes bavíme o novém jaderném zdroji, musíme si uvědomit, že ekonomické a společenské prostředí jeho budoucího provozu neumíme ani s největší fantazií odhadnout. Nedokážeme totiž věrohodně dohlédnout ani na podmínky, ve kterých budeme provoz stávajících jaderných elektráren ukončovat a nahrazovat něčím jiným. Naše přirozená tendence používat současné poznání a současný model, extrapolovaný na dlouhou dobu dopředu, prostě nefunguje. Nejen dnes, ale nefungovala ani nikdy v historii. Jen pro srovnání – dnešní rozhodování o podobě jaderné energetiky ovlivní náš svět ještě v roce 2095, kdy by bloky, spouštěné v roce 2035 končily výrobu. Dáváme tím našim potomkům čas relativního dostatku, který mohou využít k rozvoji nejen energetiky, ale i společnosti.

Pokud budeme předpokládat, že nedojde k žádné revoluční přeměně společnosti či jejích hodnot, což je samo o sobě otázkou, jisté jsou jen dvě věci: Budeme i nadále používat elektrickou energii jako základ pro zajištění existence naší civilizace a zřejmě jí budeme potřebovat více, než dnes. O zvýšení potřeby lze diskutovat v rámci omezeného regionu České republiky nebo Evropy, avšak v globálním hledisku je to jistota, pramenící ze snahy o vyrovnání životní úrovně ve světě. A tu elektřinu bude třeba někde získat. V rámci regionu pak vychází jaderná energie jako zřejmě jediný zatím známý zdroj, který lze dlouhodobě pro pokrytí naší potřeby použít. Proto věřím, že zdravý rozum nakonec zvítězí a tuto dobře zvládnutou technologii budeme používat i u nás, v České republice.

 

Celý rozhovor, je ke stažení zde.