Za vysoké náklady na elektrickou energii zodpovídá EU

• Foto

Podle něho každý rok za tímto účelem vynakládají Češi 44 miliard korun, což je ohromná zátěž. Před několika dny Senát ČR schválil zákon, který tuto zátěž snižuje (zatím se neví konkrétně o kolik). Nová legislativa bude platit od 1. ledna 2014. „Je to krok správným směrem, ve kterém se hlavně angažoval Energetický regulační úřad ČR. Chtěl bych tuto jeho činnost ocenit, protože solární panely se nám rozrostly do nevídaných rozměrů. Jsme největší evropskou solární velmocí, přestože v době slunečního svitu jsme daleko za Španěly, Italy, Portugalci atd. Chtěl bych také zdůraznit zásadní věc. Nejde o chybu českých politiků, bylo nám to přikázáno Evropskou unií, která to odhlasovala. My jsme pouze tuto směrnici aplikovali co českého práva, nebylo jiné cesty,“ konstatoval ředitel Klas.

Odpovědnost za náklady na elektrickou energii nenesou podle něho žádní solární baroni, ale evropští politici. Důvodem, který EU uvádí, je „boj“ s globálním oteplováním. Naše republika se v EU zavázala, že do roku 2020 bude mít pokrytou svou spotřebu energie z OZE z 13 procent. Toho jsme však dosáhli už letos, tedy o sedm let dříve. „Otázkou je, proč jsme solární velmocí. Domácí politika a domácí regulace energie se v posledních letech vymkla jakékoliv kontrole. Chyba je v nesmyslně nastavené politice EU i špatné národní regulaci. Navíc je evropská politika podpory OZE v souvislosti s globálním oteplováním zcela chybnou cestou, která přináší obrovské škody a žádný užitek,“ řekl Klas.

Podle něho v rámci boje proti emisím je Evropa na celém světě osamocena. Největší velmoci USA, Čína, bývalé země Sovětského svazu, Brazílie a asijské státy, nejsou vázány žádnými úmluvami. Proto evropská klimatická politika bude mít v následujících letech naprosto devastační efekt na hospodářství v evropských státech. Ty emise, které Evropa sníží, bohatě nahradí výše jmenované státy ve svých průmyslových zplodinách. Přitom lidé i firmy budou pod tíhou stále se zvyšujících cen za elektrickou energii.  

Zajímavý byl referát o technickém vzdělávání, který prezentoval vedoucí katedry jaderných reaktorů ČVUT Lubomír Sklenka. Část studentů vysokých i středních škol byla po roce 1990 nasměrovaná na humanitní obory, všichni chtěli být doktory práv nebo filosofie, politologie apod. Najednou se zjistilo, že chybí tisíce technicky vzdělaných lidí, ale i řemeslníků a inženýrů, bez nichž se bude těžko realizovat dostavba dvou jaderných bloků v Temelíně a popřípadě jednoho bloku v Dukovanech.

Jaderná energetika je v současnosti jediným bezpečným zdrojem  energie, který je dostatečně vydatný, aby dokázal uspokojit spotřebu lidí, a přitom neomezuje schopnost udržovat vhodné klima a složení atmosféry. Například úniky zemního plynu od jeho těžby k užití činí 2-4 procenta. Odborníci tvrdí, že má silnější účinky na oteplování než CO2, přestože jeho životnost v ovzduší je jen 12 let, zatímco CO2 50 až 100 let.  V ruských plynovodech pak uteče 1,4 procenta plynu a v plynovodech USA pak dokonce 1,5 procenta.

Současné protijaderné hnutí má základ ve zničení Hirošimy a Nagasaki jadernými bombami a následným soupeřením v jaderném zbrojení USA a SSSR. Pozice vědců je dnes žalostná. Slabá jaderná lobby není sto konkurovat silné lobby zelené, uhelné a ropné. Strach z jaderné energie je masový pouze ve zhýčkaných vyspělých západních zemích. Podle odborníků Černobyl nestál 30 000 lidských životů, jak se uvádí, ale maximálně 73 lidských životů, a to výlučně záchranářů. Je fakt, že zkrátil život člověka v severní Evropě o několik hodin.

Přesto se ještě nedávno zdálo, že se podaří nastartovat novou vlnu tentokrát již podstatně zralejšího rozvoje jaderné energetiky, která by mohla zmírnit rozvrat klimatu. Může se však stát, že ji ve spojení se zneužitím katastrofy v japonské elektrárně Fukušima zmaří nová vlna protijaderné hysterie v některých západních zemích. Energetická témata v současnosti patří ke značně frekventovaným, diskutabilním a často kontroverzním. Odborníci hovořili o otázkách ekonomických, bezpečnostních či environmentálních. Často si však při debatách zúčastněné strany nějak nerozumějí, což je dáno odbornou náročností problematiky. Zásadní debaty se vedou o zdrojích a k hlavním otázkám patří jejich dostupnost a vydatnost. Je třeba se tedy zabývat tím, že se dosud dominantní zdroje fosilních paliv postupně vyčerpávají a experti se začnou zabývat ložisky hůře dostupnými a obtížněji těžitelnými.

Autor

• (red)

Za vysoké náklady na elektrickou energii zodpovídá EU