Sergej Kirijenko (Rosatom): Uzavření JE v Německu přispěje k nárůstu cen elektřiny a ztrátě konkurenceschopnosti německého průmyslu

(Překlad: Julie Pilařová, redakčně kráceno)

Sergej Kirijenko, předseda ruské státní jaderné agentury Rosatom

Moderátor: Před rokem jste řekl, že v energetice zažíváme jadernou renesanci. Stojíte si za tímto výrokem i po událostech v Japonsku?
S. Kirijenko: To není tak jednoznačné. Jestliže renesancí míníme nevyhnutelnost dalšího rozvoje jaderné energetiky, tak dle mého probíhá stále. Nehledě na dramatické události v Japonsku, další rozvoj jaderné energetiky ve světě je nevyhnutelný.

Moderátor: Zhruba od druhé poloviny 20. století se všeobecně mělo za to, že Japonsko je premiantem ve sféře moderních technologií. Najednou se ale dozvídáme, že Japonci požádali Německo o poskytnutí robotů pro distanční práce na reaktoru. Proč se obrací na Německo?
S. Kirijenko: Pořád si myslím, že Japonsko je producentem špičkových technologií. Otázkou však je v jakém oboru. Jaderná technologie je docela uzavřený klub, který se nepochybně formoval na základě jaderného vyzbrojování. Je to klub, do kterého není jednoduché vstoupit. Není to jenom otázka peněz, které jste ochoten zaplatit. Je to otázka celé generace odborníků, kteří se musí vyškolit. Japonsko nikdy nepatřilo mezi lídry v jaderné energetice. Jejich jaderné technologie jsou zapůjčené, stejně jako mnoho jiných technologií. Umí tyto cizí technologie výborně zapracovat a rozvíjet. Ale jaderná elektrárna Fukušima, kde se neštěstí odehrálo, je projektem amerických odborníků, společnosti "General Electric". Ačkoliv však v jaderném odvětví Japonsko nikdy nebylo na první příčce, dokázalo hodně věcí.

Moderátor: Nedávno jste říkal, že japonským odborníkům, kteří pracují na elektrárně Fukušima, chybí základní vědomosti. Co jste tím myslel?
S. Kirijenko: Takto jsem to neřekl. Měl jsem na mysli jaderné odborníky nejenom z této elektrárny. Japonci se snaží dělat v tuto chvíli maximum a našim úkolem je jim pomoci, ne je kritizovat. Chtěl jsem pouze upozornit na to, že ve snaze získat zdroje energie stojí lidstvo tváří v tvář mocným přírodním silám. Nejdůležitější věcí je zachovat si respekt. Čím mocnější přírodní síly používáme ve své práci, tím větší respekt k nim musíme mít. Problémy nastávají v náročnějších technologiích, když si člověk myslí, že lze všechno řídit a když pracuje s těmito přírodními silami bez základních vědomostí. Přírodním silám nejde poroučet. Jedním z problémů je možná to, že TEPCO je společností, která se zabývá energetikou obecně. Mají jak tepelné, tak jaderné elektrárny, a obojí provozují podle stejných pravidel.

Moderátor: Za pár dní, 26. dubna, si budeme připomínat 25leté výročí havárie v Černobylské jaderné elektrárně. Myslíte si, že Japonci se nepoučili z ruské zkušenosti z Černobylu?
S. Kirijenko: Nesmíme zapomenout, že Fukušima byla postavena v roce 1971, kdežto Černobylská katastrofa se přihodila v roce 1986. A proto ani společnost "General Electric", která projektovala tuto jadernou elektrárnu, ani Japonci, kteří ji budovali, nemohli využít zkušenosti z Černobylu. Asi nejvíce se z Černobylské havárie poučila právě ruská jaderná energetika. Takovou proměnou technologií a vylepšeními, jakými jsme prošli my, neprošel nikdo. Není ale možné srovnávat Fukušimu a Černobyl. Černobyl byl zaviněn lidskou chybou. Člověku se v jednu chvíli začalo zdát, že je všechno jednoduché, že je možné opomíjet základní zákonitosti. Z Černobylu bychom se měli ponaučit. Všechny naše jaderné elektrárny dnes mají čtyři nezávislé automatické systémy, které člověk nemůže ovlivnit. Nelze je odpojit, což se stalo v Černobylu. Navíc máme takzvané systémy pasivní bezpečnosti, které nejsou závislé ani na člověku, ani na přítomnosti elektrické energie. Například ve Fukušimě jsou havarijní tyče tlumící výkon reaktoru umístěny v dolní části bloku. Aby byly vysunuty do bloku, je potřebná buď elektřina, anebo působení mechanických systémů. Po zkušenostech z Černobylské havárie jsou havarijní tyče ve všech ruských blocích umístěny nad blokem na magnetech. Vypadne-li elektřina, systém začne fungovat sám, a to i v případě, že nikdo nezmáčkne žádné tlačítko.
Přesto si myslím, že 40 let stará jaderná elektrárna ve Fukušimě prokázala fantastickou spolehlivost. Tato elektrárna přežila zemětřesení o síle 9 stupňů Richterovy škály, a to bez větších potíží. Nehledě na to, že jsou její havarijní tyče umístěny dole, reaktor byl utlumen a elektrárna to přežila. I po zapnutí havarijních dieselových generátorů fungovala tato jaderná elektrárna dál. Problém však nastal v tom, že se nepočítalo se současným zásahem zemětřesení a tsunami. Elektrárna by to bývala přežila, pokud by tyto dvě přírodní katastrofy nepřišly hned po sobě. Hodinu po zemětřesení následovalo obrovské tsunami, které zničilo systém oběhu vody. Studená voda neproudila do elektrárny a reaktory se začaly přehřívat. Problém byl v tom, že všechny systémy oběhu vody byly vyřazeny z provozu jednou vlnou tsunami. Z této projekční chyby bychom se měli poučit, protože v jaderné elektrárně by měl fungovat ještě jiný systém oběhu vody, který nemůže být zničen ze stejného důvodu, tj. přílivu vody do dieselových generátorů.

Moderátor: Pokud se nemýlím, životnost jaderných reaktorů je 20-30 let. To znamená, že v případě Lenigradské jaderné elektrárny životnost již skončila. Pokud se nemýlím, tak byla přesto prodloužena o dalších 15 let. Jak je to možné?
S. Kirijenko: U nejstarších bloků byla životnost 30 let, dnes je to 60 let. Když se projektovaly první elektrárny, nikdo nevěděl, jak dlouho budou fungovat. Záleží to zejména na tom, kolik vydrží kovové kostry reaktorů, jejichž úkolem je udržet je pohromadě. Odborníci tehdy nemohli spočítat, jak dlouho bude kovová kostra odolávat proudu neuronů. A proto zaručili pouze třicetiletou životnost. Kov je pravidelně vyměňován a jeho kvalita kontrolována. V případě, že kovová kostra je i nadále pevná, lze posoudit prodloužení životnosti jaderné elektrárny. Kvůli katastrofě v Černobylu byla následně ustavena nezávislá kontrolní komise, Rostechnadzor Ruska, která je přímo podřízena vládě a rozhoduje o prodlužování životnosti a veškerých záležitostech týkajících se jaderných reaktorů. Kontroly bezpečnosti reaktorů tato komise vyžaduje v tříletých intervalech. Staré jaderné elektrárny se navíc musí neustále přibližovat nejnovějším bezpečnostním standardům. Co se týká Leningradské jaderné elektrárny, tak dnes je její spolehlivost dvakrát větší. Je připravena čelit veškerým přírodním katastrofám včetně těch, které se stávají jednou za stovky tisíc let. V případě Černobylu lze mluvit o lidské chybě, s Fukušimou je to jinak. Možná si říkáme, že pokud se něco děje jednou za milion let, lze to ignorovat. Například v ekonomii to asi platí, ale jakmile je v sázce bezpečnost lidí, pak takto uvažovat nelze. Nejdůležitějším poučením pro lidstvo a jadernou energetiku je nyní to, že musíme elektrárny projektovat takovým způsobem, aby byla bezpečnost lidí garantována za všech okolností. To znamená předejít úniku radiace za hranice elektrárny i v případě, že nastane událost s pravděpodobností výskytu menší než jednou za milion nebo deset milionů let.

Moderátor: Již týden po katastrofě, tedy 19. března jste oznámil, že havárie na Fukušimě za žádných okolností neohrožuje bezpečnost Ruska. Jak jste to mohl tvrdit s takovou jistotou?
S. Kirijenko: Na základě výpočtů, které jsme provedli hned, následující den po incidentu, můžeme potvrdit, že bezpečnost Ruska není ohrožena. Sezvali jsme dohromady všechny naše odborníky a vymodelovali všechny možné události. I v těch nejhorších scénářích se ukazovala jako nebezpečná oblast do 150 km kolem jaderné elektrárny. Vypočetli jsme nejhorší možnosti směru větru na východ Ruska, možnost, že by začalo pršet, když dorazí vítr, což je to nejhorší, co by se mohlo stát. Je jasné, že některé mikročástice se ve vzduchu objeví. Teď byly naměřeny například v Kalifornii a v Číně. Zároveň bychom ale měli mít srovnání s přirozenou hladinou radiace. Částice zachytíme, protože každý stát má přesný systém monitoringu. Je to z toho důvodu, aby se mohlo sledovat, zda někdo jiný netestuje jaderné zbraně. Jsou to však podstatně nižší hodnoty, než ty, se kterými se každý z nás setká během normálního života – počínaje letem v letadle až po lékařská vyšetření, vliv televize a mnoho dalšího.

Moderátor: Všichni si ale ještě pamatujeme Černobyl, kdy nám nikdo havárii neoznámil. Během radioaktivního deště se konala demonstrace 1. května. Od té doby panuje mezi lidmi nedůvěra vůči informacím od představitelů vlády.
S. Kirijenko: Ano, máte pravdu. A proto jsme zvolili cestu maximální transparentnosti informací. Je to předpoklad pro správné fungování jaderné energetiky. Většina obav z jaderné energetiky pramení z Černobylské havárie, navíc si většina lidí stále myslí, že atom je spojen především s bombou.

Moderátor: Po událostech ve Fukušimě se ruský prezident a premiér obrátili na Vás, abyste udělal předpověď událostí. Nakolik přesná byla Vaše předpověď?
S. Kirijenko: Všechny předpovědi, které jsme předložili vedení státu, byly naprosto přesné. Naši odborníci z Rosatomu i Akademie věd Kurčatovského institutu se nezmýlili ani jednou. Kvalifikace těchto lidí je špičková. Výpočty, které jsme připravovali na základě omezených informací, se dnes plně potvrdily reálnými daty, které přišly z Japonska a mezinárodní atomové agentury. Minulý víkend jsem strávil den ve Spojených státech. Není tajemstvím, že Američané měli lepší přísun informací, zvlášť během prvních hodin, jelikož je to jejich projekt a mají jiné vztahy s Japonci. Mimochodem, hodně informací máme právě od Američanů. Na základě úplných informací udělali Američané v superpočítačových centrech odpovídající modely a výpočty. Plně to odpovídá těm předpovědím a hodnocení, které vzhledem k vývoji situace udělali ruští odborníci již během prvního dne.

Sergej Kirijenko, předseda ruské státní jaderné agentury Rosatom

Moderátor: Myslíte si, že se naše vláda aspoň v této otázce naučila komunikovat s lidmi?
S. Kirijenko: Co se týče jaderné energetiky, tak současné události potvrzují, že ano. Již dva roky používáme systém kontroly radiace, která nemá ve světě obdoby. Kolem každého jaderného objektu jsou umístěny vysílače, které měří hladinu radiace a posílají tyto údaje do centra Rosatomu a na ministerstvo pro mimořádné události. Tyto informace jsou posléze umisťovány na internetu. Jsou navíc zobrazovány automaticky, tudíž ty hodnoty nemůže nikdo ovlivnit.

Moderátor: Jak jste spokojen s prácí novinářů? Mám na mysli hlavně ruská média a jejich reakci na havárii v jaderné elektrárně Fukušima.
S. Kirijenko: Jsem vděčen novinářům. Ti, kteří v Japonsku pokračovali v práci, mají můj hluboký obdiv. Mimochodem, nabídli jsme ruským novinářům, aby po svém návratu z Japonska podstoupili vyšetření v našich lékařských zařízeních. Jsme si jisti, že je všechno v pořádku, ale uklidní to jak samotné novináře, tak redakce, které je tam poslaly. Jinou otázkou je nedostatečná informovanost novinářů. Nemyslím si, že toto můžeme vytýkat zástupcům médií. Spíše bych to vytknul nám. Znamená to, že jsme informace málo zpřístupnili. Nedostatek vědomostí pak vede k tomu, že se malicherná zachycená radiační částice stává událostí. Byl jsem nedávno ve Washingtonu. Panoval tam velký rozruch kvůli tomu, že v pitné vodě v Tokiu byly zjištěny astronomické hodnoty radiace. Jenže to, co našli ve vodě v Tokiu, bylo 200 becquerelů na litr. V Japonsku přitom norma pro výživu nemluvňat udává maximálně 100 becquerelů. V Tokiu byla zjištěna hladina 200 becqerelů. Pro srovnání v Norsku tato norma pro dětské stravování činí 370 bq, tedy téměř čtyřikrát více, než v Tokiu. Hodnota, která byla objevena ve vodě v Tokiu je dvakrát menší než norma pro dětské stravování v Norsku.

Moderátor: Sedmnáct německých elektráren bylo vzápětí po fukušimských událostech pozastaveno. Zdá se, že sedm z nich bude zastaveno definitivně. Co to podle Vás může znamenat pro Německo? Nemá Rusko také zavřít nějaké své elektrárny?
S. Kirijenko: Německo má obecně silně protijaderné veřejné mínění. Události ve Fukušimě to ještě znásobily. Podle mého názoru je možné, že se Německo rozhodne zavřít své jaderné elektrárny. Pokud se tak ale stane, přispěje to k výraznému nárůstu cen elektřiny a ztrátě konkurenceschopnosti německého průmyslu. S tím už mají zkušenosti v Itálii. Jeden z bývalých premiérů Itálie říkal, že si je jistý, že uzavření jaderného průmyslu v Itálii proběhlo za finanční podpory ropných společností. To zbrzdilo italskou konkurenceschopnost v energetickém průmyslu, protože se musel zastavit vývoj řady technologií. Na druhou stranu třeba Francie ale oznámila, že se nechystá své jaderné elektrárny zavřít. Jen se chystají rychleji budovat moderní reaktory, stejně jako Rusko. Moderní reaktory jsou plně chráněny. Pokud by podobný reaktor byl ve Fukušimě, katastrofu by vydržel.
V souvislosti s Ruskem bych rád dodal ještě jednu věc. Jaderná energie neznamená pouze jaderné elektrárny. V případě, že se stát rozhodne uzavřít jaderné elektrárny, je otázkou deseti nebo možná dvaceti let, kdy ztratí konkurenceschopnost zbrojního průmyslu. V Rusku se to týká i jaderných ponorek, které v dnešní době zaručují strategickou rovnováhu. Ani létání do vesmíru není možné bez atomové energie, jelikož na oběžné dráze musíte mít silný zdroj energie malého objemu. Přesto si netroufnu říct, že jaderná energie je nejlepším energetickým zdrojem. Každá energie má své výhody a nevýhody. Jaderná energie vyžaduje maximálně odborný přístup.
Je těžké říci, jestli energie budoucnosti bude termonukleární nebo vodíková. K obojímu však potřebujete kvalifikované odborníky. Stát, který se dnes rozhodne skončit s jadernou energií, se stává závislým na těch státech, které v tom pokračují. Technologie se budou kupovat od těch, kteří se rozhodnou pokračovat dál ve vývoji jaderné energetiky.

Autor

• (red)