„Pokud by se nic nepodniklo, znamenalo by to čtyřnásobné navýšení příspěvku na OZE pro rok 2011,“

Ing. Josef Fiřt - maturitu absolvoval na Střední průmyslové škole elektrotechnické v roce 1967. V roce 1976 vystudoval ČVUT Praha, Fakultu elektrotechnickou, postgraduální studium na Univerzitě Karlově (Fakulta právnická) absolvoval v letech 1984 až 1986. Zajímavosti je, že Josef Fiřt byl v roce 1992 spoluzpracovatelem a předkladatelem privatizačního projektu Pražské teplárenské, a. s., v roce 1992. Od července 2001 nastoupil do funkce vrchního ředitele sekce energetiky Ministerstva průmyslu a obchodu. Kromě řízení sekce koordinoval práce na novele energetického zákona a tvorbě zákona na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie. Vedl projekt zřízení a zahájení činnosti Operátora trhu s elektřinou (OTE). Byl předsedou představenstva OTE a předsedou dozorčí rady společnosti ČEPS. Od 1. září 2004 byl jmenován vládou ČR předsedou Energetického regulačního úřadu. Josef Fiřt se narodil 5. ledna 1948, je ženatý a má tři děti.

Lze současný stav přirovnat k nějaké jiné zemi°v Evropě?
Podle našich dostupných informací není zatím současná situace v České republice související s ohrožením přetížení sítě vlivem fotovoltaických elektráren srovnatelná s žádnou jinou evropskou zemí. Určitou analogii lze vidět se Španělskem, které má značný instalovaný výkon ve větrných a fotovoltaických elektrárnách, navíc ve Španělsku je legislativně nastaven maximální celkový instalovaný výkon fotovoltaiky ve výši 400 MW. Na Slovensku reagovali obdobně a také zavedli limit pro celkový instalovaný výkon ve fotovoltaice.

Jak jsou na tom třeba Slováci?
Slovenská elektrizační přenosová soustava SEPS, a.s., koncem listopadu 2009 stanovila limit pro vydávání kladných stanovisek o připojení ve výši 120 MW pro výrobny s instalovaným výkonem od 1 do 4 MW s plánovanou realizací do konce roku 2011. Naproti tomu Rakousko nebo Německo v případě fotovoltaiky rozlišuje, zda se jedná o instalaci na volné ploše, nebo v zástavbě. Touto odlišností ovlivňují naši sousedé přírůstky velkých výkonů právě ve fotovoltaice. Výrazně nižší podpora zdrojů stavěných „na zelené louce“ tak není podnětem ke stavbě velkých solárních parků tak, jak jsou v současnosti budovány u nás. Je však nutné zdůraznit, že s ohledem na stávající zákon o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, který omezuje náš úřad ve snižování podpory pro nové instalace maximálně o 5 %, není v České republice, na rozdíl od Německa nebo Rakouska, možné tuto diferenciaci reálně zavést. Náš úřad snižuje v maximální možné míře podporu pro velké fotovoltaické elektrárny již řadu let.

Fotovoltaika je tedy větším problémem než jiný obnovitelný zdroj?
Domnívám se, že v současné době je pro elektrizační soustavu České republiky větším problémem fotovoltaika, protože se s ním musí primárně vyrovnat naše soustava. Problém větrných elektráren na severu Evropy leží hlavně na bedrech německé sítě a pouze ve chvíli, kdy provozovatelé přenosových soustav v Německu nejsou schopni síť vyregulovat, dochází k přetokům do ostatních soustav a vznikají tzv. kruhové toky, které negativně ovlivňují elektrizační soustavu ČR. Navíc tyto přetoky mohou proudit do více sousedních sítí, tedy nejen do ČR. Nicméně skutečný průběh je značně závislý na aktuální bilanci výroby a spotřeby a nelze jej takto zobecňovat. Naproti tomu současný boom ve fotovoltaice v ČR bude negativně ovlivňovat naši síť neustále, zejména pak v letních měsících.

Může se stát obávat žalob ze strany investorů, nebo je to možné chápat tak, že právo na bezpečné zajištění distribuce elektrické energie ke klientům je nad právo na možnost investovat podle platných legislativních podmínek?
Podle § 3 odst. 2 energetického zákona se přenos elektřiny a distribuce elektřiny uskutečňuje ve veřejném zájmu. Veřejný zájem se potom konkrétně projevuje v těch ustanoveních energetického zákona, která ukládají provozovatelům soustav zajišťovat spolehlivé provozování, obnovu a rozvoj distribuční soustavy, řešení stavů nouze či předcházení stavům nouze, to vše s cílem zajištění spolehlivého a bezpečného provozu elektrizační soustavy. Každý subjekt, který hodlá investovat do výrobny elektřiny (nejenom využívající sluneční záření), tak musí činit s vědomím, že provozovatel soustavy je podle energetického zákona povinen spolehlivě a bezpečně provozovat přenosovou nebo distribuční soustavu, a nastanou-li skutečnosti, které takový provoz ohrožují, má zákonem přiznané nástroje řešení takové situace. Jedná se zejména o možnosti omezení nebo přerušení dodávek elektřiny ze soustavy nebo do soustavy, povinnost předcházet stavům nouze či řešit nastalé stavy. Proto pokud by v budoucnu mělo docházet k ohrožení spolehlivého provozu elektrizační soustavy prokazatelně z důvodu vysokého okamžitého výkonu zdrojů, jejichž výkon však nelze regulovat, je provozovatel soustavy oprávněn a zároveň povinen při předcházení stavu nouze přistoupit k omezování výkonu zdrojů, aby odstranil příčiny takové situace. Pokud bude provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy postupovat při provozování soustavy, včetně předcházení stavu nouze a řešení stavu nouze, v souladu s energetickým zákonem, nebude případná žaloba na náhradu škody způsobenou omezením nebo přerušením dodávky elektřiny do soustavy úspěšná, neboť zde není protiprávní jednání, které je podmínkou pro vznik odpovědnostního vztahu.

Snížení cen panelů na světových trzích se dalo předpokládat…
Na prudký pokles cen panelů na světových trzích nemohl Energetický regulační úřad jakkoliv zareagovat, protože platné znění zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, mu neumožňuje meziročně snížit výkupní ceny elektřiny o více jak 5 %. Musím zdůraznit, že již od konce roku 2008 jsme intervenovali u poslanců Parlamentu ČR, aby cestou poslaneckého návrhu na změnu zákona předešli současnému stavu. Vzhledem k tomu, že se nepodařilo tento stav změnit, bylo jediným řešením zpracovat ve spolupráci s MPO vlastní novelu zákona. Náš společný návrh byl schválen vládou v půlce listopadu 2009 a tato verze leží v Parlamentu od prosince 2009. Po prvním čtení novelu zákona projednal Hospodářský výbor a Výbor pro životní prostředí. Druhé čtení proběhlo 25. února 2010 a přibyly nové pozměňovací návrhy. Podle posledních informací proběhne začátkem března t. r. třetí čtení.

Jak reagují oborové svazy, jsou jednání postavená na racionální bázi, nebo jde o pouhopouhý obchod?
Náš úřad je iniciátorem a účastníkem řady jednání se zástupci těchto skupin. Ve většině případů jsou jednání konstruktivní. Lze tak lépe poznat regulované subjekty a detaily jejich podnikatelské činnosti. Během těchto jednání můžeme vysvětlovat naši regulační politiku a tak přispívat k větší transparentnosti a čitelnosti jednotlivých opatření.

Umíte si představit, že se nic nebude dít, o kolik by pak mohla vzrůst cena za elektrickou energii pro občany a firmy? Šlo by o 30, nebo 50 %?
Pokud porovnáme současnou podporu FVE u nás a v sousedních zemích, jako je například Německo, Rakousko nebo Slovensko, tak vidíme, že naše podpora je jednoznačně nejvyšší. To logicky vysvětluje zájem zahraničních investorů. Je zcela jisté, že tato situace je ekonomicky i technicky nadále neúnosná, a proto je v současnosti v Parlamentu ČR novela zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře OZE. Pokud by se čistě teoreticky nic nepodniklo a zachoval se současný trend a například se postaví dalších cca 3 000 MW slunečních elektráren, vyplatí se za dvacet let podpora ve výši přibližně 800 mld. Kč, což by pro jednodušší představu znamenalo přibližně čtyřnásobné navýšení příspěvku na pokrytí vícenákladů spojených s podporou pro rok 2011, a to ze současných 166,34 Kč/MWh na přibližnou hodnotu 650 Kč/MWh.

Jak velkou položkou (v procentech) se pro velké průmyslové podniky stává platba za podporu zejména obnovitelných zdrojů?
Většina velkých průmyslových podniků odebírá elektřinu na hladině VN, kde podíly příspěvku na OZE, kogenerace a druhotných zdrojů činí 5,4 % z celkové platby za elektřinu. Na hladině VVN, kde je asi 120 podniků, je to číslo nepatrně vyšší – na úrovni 6,2 % pro rok 2010.

Kde tedy spatřujete řešení?
V současnosti jsou velké naděje vkládány do projektů Smart Grids. Jedná se o inteligentní sítě, které jsou schopny samořízení a samoregulace, a jsou tedy schopny přenášet vyrobenou elektřinu jak od centralizovaných, tak decentralizovaných zdrojů ke konečnému spotřebiteli. Tento progresivní způsob řízení má díky optimálnímu využití decentralizovaných zdrojů za cíl vést k bezpečným a plynulým dodávkám elektrické energie s minimalizací dopadů na životní prostředí. V dnešní době je síť monitorována z dispečinku a podle aktuálních odchylek ve výrobě nebo spotřebě jsou zapojovány záložní zdroje. Smart Grid je koncipována tak, že všechny prvky v síti, tzn. včetně zdrojů a odběrných míst, jsou schopny spolu přímo komunikovat a reagovat na situaci v síti okamžitě a nejblíže jádru konkrétní události. V každém případě je nutné poznamenat, že Smart Grids jsou skutečně hudbou budoucnosti, ale současný problém s integrací VTE a FVE může argumentačně implementaci těchto progresivních sítí napomoci.

OZE je potřeba podporovat, na tom se asi shodneme. Ale jak?
V případě jakékoliv podpory ze strany státu pro vybranou skupinu subjektů hovoříme o přiměřenosti, protože i když touto politikou sledujeme určité dlouhodobější cíle ekologické, energetické a geopolitické stability, dosahujeme toho za použití částečně „nespravedlivých“ nástrojů, jako je například zvýhodnění výrobců z OZE oproti jiné skupině podnikatelů nebo rozprostření nákladů na konečné spotřebitele. „Spravedlivá“ podpora je široký pojem, záleží, z jakého úhlu pohledu se na věc díváme. Z hlediska zákazníka je spravedlivá míra podpory ta, která pokrývá pouze vynaložené náklady na pořízení a provoz technologie. Za těchto předpokladů by ale neexistoval investor, který by tyto podmínky akceptoval. Proto musí existovat určitý stimul nebo motivace, který je dnes vyjádřen v zákoně č. 180/2005 Sb. Zde je implicitně definováno dosažení patnáctileté doby návratnosti se zachováním minimální výše výnosů za jednotku elektřiny z OZE. Dalším faktorem je samozřejmě zhodnocení vloženého kapitálu. Uprostřed toho všeho je náš úřad, který musí vybalancovat stav, který je přijatelný pro investory a současně ne příliš zatěžující pro konečné spotřebitele, kteří se na těchto nákladech podílí.

Autor

• Ing. Cieslar Stanislav