Důležité je, že stav zařízení je pod kontrolou, a že aktuální stav nemá vliv na bezpečnost a disponibilitu energetického zdroje
Rubrika: Údržba
I takové myšlenky zazněly v rámci společného rozhovoru s lidmi, kteří mají v rámci Skupiny ČEZ velký vliv na principy a průběh údržby v této největší české energetické společnosti. Konkrétně se jednalo o Ing. Ondřeje Povalače, ředitele Řízení dodavatelského systému, Divize výroba, ČEZ, a.s. a Ing. Martina Jaška, M.A., ředitele útvaru Asset management ČEZ, a.s.
Podle jakého klíče se vyčíslují finance, které vynakládáte na údržbu?
Martin Jašek (M. J.): Každý náš energetický zdroj má své konkrétní zadání, jehož splněním přispívá k pozitivnímu výsledku. Tím je samozřejmě bezpečná a nákladově efektivní výroba elektrické energie, případně dodávka tepla. V souvislosti se zadáním je třeba stanovit objem prostředků na péči o zařízení, který splnění zadání podpoří. Alokace prostředků souvisí nejen s potřebami zdrojů, ale také s jejich návratností. Kromě střednědobých a ročních plánů, diskutujeme kvartálně s řediteli zdrojů a šéfy péče o zařízení potřeby zdrojů a jejich požadavky se snažíme sladit s finančními možnostmi. Po odladění získáme kromě věcného také finanční plán běžné údržby včetně plánu akcí investičního charakteru. Roční náklady na péči o výrobní zařízení se ve Skupině ČEZ pohybují v řádu miliard korun.
A podle jakého klíče se vybírají dodavatelé?
Ondřej Povalač (O. P.): Vstupem pro zajištění údržby a výběr jejího realizátora jsou vždy požadavky elektrárny – zejména takzvaný roční plán údržby. Ten, velmi zjednodušeně řečeno, obsahuje soupis činností nutných pro zajištění požadovaného stavu zařízení a jeho disponibility. Mimo roční plán má každá elektrárna samozřejmě i hrubou představu o rozsahu práce, kterou bude nutno vykonat v části takzvané údržby po poruše. Tuto složku nelze předem přesně specifikovat, statisticky lze ale odhadnout jak její objem, tak charakteristiky údržbářských výkonů. V neposlední řadě přichází na řadu kvalitativní požadavky – na co musí být realizátor údržby kvalifikován, jaké musí mít zkušenosti z obdobných zakázek, jakým personálem musí disponovat, a podobně. Takovéto individuální požadavky přicházejí z každé elektrárny samostatně – a mnohdy neúplné či zásadně odlišné. Klíčovým úkolem při zajištění údržby a výběru dodavatele se tak stává nalezení optima mezi individuálními požadavky té které elektrárny a synergií, která plyne z portfoliového přístupu – tedy strategie dodavatelského systému údržby.
Celý rozhovor, který byl uveřejněný v časopise All for Power 5/2015 je ke stažení ve formátu PDF zde.
Autor
Související články
- Změna paliva vedla k deformaci vortexu v kotli. Na řešení problému se podílely týmy odborníků (3.1.2016)
- Problematika zavádění metod RBI v tepelných elektrárnách (3.1.2016)
- „Všude, kde se nachází sypká hmota, objeví se dříve nebo později problémy s tokem. Ekonomické ztráty mohou být značné. My máme řešení,“ (3.1.2016)