Úvaha na téma: Karbonská ekonomika
Rubrika: Zajímavosti
Až do poloviny devatenáctého století se ekonomika lidské společnosti rozvíjela poměrně mírným tempem, limitujícím faktorem byla dostupnost energie. Jejím zdrojem byla lidská a zvířecí síla časem významně posílená zvládnutím energie vody a větru. Dnes jim, spolu s dalšími, říkáme obnovitelné zdroje energie. Zásadní ekonomický rozvoj však přinesl teprve objev energetických možností nejprve uhlí, později také ropy a zemního plynu, doprovázený mohutným rozvojem techniky. Dynamiku tohoto procesu ukazuje obr. 1, ve kterém je spotřeba energie vyjádřena produkcí oxidu uhličitého, což je vzhledem k naprosté převaze uhlíkatých paliv vcelku srozumitelné. Rostoucí spotřeba energie přinesla nejen ekonomický rozvoj, ale také zlepšila životní podmínky lidí – růst populace i délky života.
V období 1980 až 2012 se spotřeba energie zhruba zdvojnásobila, viz obr. 2 a přitom trvale pokračoval trend zlepšujících se životních podmínek. Téměř na polovinu poklesla produkce škodlivin ze spalování paliv, zvýšila se dostupnost pitné vody, zlepšení zdravotních a hygienických podmínek přineslo pokles dětské úmrtnosti a prodloužilo délku života. Současně se nepotvrdily malthusiánské předpovědi brzkého vyčerpání světových zásob uhlíkatých paliv. Jejich celková kapacita je podle IEA (2014) představena na obr. 3 a je nutno dodat, že se jedná o v současné době známé zásoby.
Toto stručné představení éry karbonské energetiky nabízí na první pohled k optimistickým vizím, jenže v oblibě jsou dnes vize katastrofické. Ty přinesly teorii nebezpečného globálního oteplování jako důsledek zvyšování koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře, způsobeného intenzivním spalováním uhlíkatých paliv. Téma se zpolitizovalo a přineslo program bezuhlíkové energetiky. Klimatičtí vědci dnes přinášejí hrozivé prognózy dramatického nárůstu teploty, aniž by je konfrontovali se skutečností, jak ukazuje obr. 4, a aniž by vzali na vědomí skutečnost, že se již sedmnáct let globální teplota zemského povrchu prakticky nemění. Není to v důsledku současného boje s klimatickými změnami, neboť koncentrace oxidu uhličitého v ovzduší trvale roste a tak znovu vyvstává klíčová otázka – zda je prvotní příčinou teplotních změn teplota zemského povrchu, anebo koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře.
Pozitivní vliv zvýšené koncentrace oxidu uhličitého v ovzduší se projevuje trvalým ozeleňováním planety. Satelitní sledování zemského povrchu ukazuje, že se zelená plocha zvětšila za posledních třicet let o více než deset procent a zhruba polovina přírůstku je připisována hnojivému účinku oxidu uhličitého. To vše nabízí optimistický závěr: uhlíková energetika nepředstavuje pro lidstvo zásadní nebezpečí, nabízí dostatek spolehlivé a dostupné energie, potřebné pro udržení současného trendu ekonomického vývoje a napomáhá při ozeleňování planety. Odkaz „The Moral Case for Fossil Fuels“
Pavel Noskievič