„Uchopitelná energetická koncepce neexistuje, musíme se postarat o svou budoucnost sami,“

• Foto

Mnoho tradičních strojírenských výrobců komponent pro energetiku aktuálně zažívá existenční potíže. Pro radu, jak dál, si asi nyní musíte chodit hodně daleko…?
Strategii jsme dříve měli postavenou na několika logických a dlouho fungujících základech, jakými byly například společný energetický trh Česko-Slovenska, Ruska a západní Evropy. Plánovali jsme, na základě zkušeností, kalkulovali s kontinuitou trendů a předpokládali, že se zapojíme do projektů výstavby jaderných elektráren ruského typu, a že v Česku poptávku kontinuálně potáhne ČEZ - výstavbou nových zdrojů nebo programem retrofitů stávajících zdrojů. Samozřejmě, všichni jsme s větší nebo menší vírou pošilhávali po výstavbě nových bloků v Temelíně, pro které jsme drželi know-how a zdroje. Fukušima, ruské sankce, globální změna v energetice, posilování koruny a vůbec civilizační transformace však všechny tyto plány obrátily na hlavu. Změna je tak velká a tak rychlá, že agónii v energetickém strojírenství jde o pár roků protáhnout ad hoc zakázkami třeba pro Latinskou Ameriku nebo Asii, ale situaci to z dlouhodobého hlediska neřeší.

Jakou máte tedy strategii nyní?
Aktuálně se spíše věnujeme krizovému řízení než formulování strategie, a to díky nedobytným pohledávkám v Rusku. Formulování strategie je v současné době velmi podobné sestavování prognóz počasí. V globálním podnebí a počasí nastala změna, komplexním odborníkům známé matrice již přestávají fungovat, správně prognózovat při nových algoritmech, které ještě nechápeme, je nemožné. V energetice máme legislativně i psychologicky jasno co aktuálně nebude, a to je pro provozování oborově vyhraněné výrobní firmy málo k tomu, aby mohla „přezbrojit“.

Myslím, že nám všem chvilku trvalo, než jsme pochopili a začali brát vážně, co se děje a vyčerpali tak rezervy pro hledání transoborových alternativ. Evropa se ztratila v blahobytu a virtuálním světě a lékem je návrat k tradičním hodnotám. Jednou z nich je práce. Jsem si jist, že zažijeme růstové období, které nepotáhne ani marketing, prodej či finance, ale výrobní kapacity (ať už v průmyslu nebo zemědělství) spolu s odborníky a nákladově optimalizovaným provozem.

Považujete dnešní stav tedy za chaos?
Souzněl jsem s článkem futurologa Bruno Mariona, který trefně popsal současné dění slovy, že se svět nachází v chaosu. Vypadli jsme z rovnovážného stavu. Na každý problém reaguje Evropská komise dalším příkazem a regulací snahou procesy řídit, přičemž výsledkem je prohlubující se chaos. Pokazil se nám prostě termostat, který dříve reagoval tak, že když bylo teplo, tak prostě systém zchladil, a naopak. Dnes se systém jako kdyby přetápěl, ale termostat dále vysílá impulzy k dalšímu ohřevu. Naše děti se pravděpodobně dočkají již za svého života zásadní civilizační změny. Koncepce vedení našeho státu včetně Evropské unie není adaptována na současný svět. To, čím jsme konfrontováni v energetickém strojírenství, se kupodivu velmi podobá současnému stavu celé Evropy.

Pár příkladů z dnešní doby to jen potvrzuje: Evropa odstavuje jadernou energetiku. OECD dává zákaz stavět nové tepelné zdroje na uhlí. A na druhou stranu: Pokud vozový park Evropy budou z 10 % tvořit elektromobily, poptávka pro elektřině se zdvojnásobí. Dánové a Norové již nyní hlásí problém s tím, že nemají pro své elektromobily kde brát elektřinu. Plovoucí větrné elektrárny mohou přepsat mapu evropské energetiky. Tesla do konce roku 2019 zkrachuje, prognózují automobiloví odborníci, protože takto pojatá výroba elektromobilů je neefektivní. Hurikán v Evropě pro mě paradoxně způsobil snížení ceny elektřiny a podobně. To je pravý chaos.

Energetika se decentralizuje. Na jedné z mnoha konferencí jsem slyšel názor v tom směru, že se vlastně nic neděje. Jen na místo jedné velké uhelné nebo jaderné elektrárny vyroste tisíc malých.
Ano, přirozeně, v mnohém ohledu i logicky. Občas si pohrávám s otázkou, proč to už neudělali naši předkové, nakolik byli v mnohých ohledech moudřejší než my. Uvidíme, jestli to není jen trendová záležitost nebo pokus uměle vytvořit poptávku po nových technologiích a revitalizovat tak západoevropské firmy, které jsou na konci životního cyklu. Pro naši výrobu je decentralizace energetiky prakticky nezajímavá. Decentralizace je defacto downsizing, tj. pro výrobce vysokotlakých a jaderných armatur mimo výrobní rámec. Přeorientovat se na armatury, které se dají koupit v železářství, nebo v Asii nemá z výrobního hlediska smysl. Cestou je zaměřit se na chemii, to je růstové odvětví a v energetice na servis, což vyžaduje i úpravu podnikatelského konceptu.

V souvislosti s jadernou energetikou se často hovoří o malých jaderných reaktorech...
Malé modulární reaktory jsou podle nás spíše fikcí, ačkoliv velmi lákavou a zajímavou. V době expanze terorismu a eskalace napětí mezi Evropou a Ruskem představují velké bezpečnostní riziko a neumím si představit, kdo by dokázal na sebe vzít odpovědnost a tento program prosadil. Prostředí pro rozvoj malých jaderných reaktorů, případně fúzních reaktorů a jádra vůbec bude na programu dne, až lidstvo vstoupí do nové společenské etapy. Nejdříve musíme udělat kvalitativní posun v myšlení, využití technologií, nastavit nový koncept soužití v Evropě. Teprve potom bude možné další rozvoj jaderné energetiky, která i tak předběhla připravenost lidstva tento zdroj energie využívat.

Svět není ale pouze Evropa, a tam se jaderné nebo uhelné zdroje staví?
Jistě. Říkáme jim „čmouďáci“ a v zeměpise jsou to státy od Ukrajiny doprava. Afrika bude solární, blízký východ plynový a pro klasickou energetiku zůstávají trhy v Rusku, Turecku, ve státech jako jsou Kazachstán, Uzbekistán a další. Hlavními determinanty pro velké investice v energetice jsou ekonomika Ruska, cena ropy a politická situace. Ačkoliv poptávka na výstavbu zdrojů existuje, ruská a ropná krize, případné změny prezidentů, jsou riziky pro poskytování úvěrů nebo jejich zajištění. Například i Írán má ambiciózní plány, ale nemá finance, paradoxně méně než před uvolněním sankcí. V Latinské Americe, Číně a JV Asii mají své vlastní výrobce, jiné normy a konkurovat je možné pouze prostřednictvím evropským engineeringových firem, což je další kapitola v knize změn. Podstatná část engineeringových firem přestala v energetice fungovat a pokud, tak v nové roli. Opouští se tradiční algoritmy výběru dodavatele založené na referencích, kvalitě, komunikaci a ceně. Většina EPC kontraktorů upřednostňuje kritérium nejnižší ceny, kvalita je nezajímá, nezajímá je to, co bude s elektrárnou za dva tři roky. Tradiční role EPC kontraktora se zúžila na sourcing, dodavatelé musí zajišťovat bezplatné poradenství, mnohdy i projektování a financování. Na střední a malé firmy je toho teď hodně naloženo.

Jak tedy dále?
Nesmíme asi bohužel čekat na nějakou oficiální koncepci či směr, ale musíme sami chodit za velkými firmami a ptát se jich, jak bude vypadat jejich energetika. Odkud bude brát elektřinu huť, automobilka, papírna…? Když svět přišel před více než stovkou let s parním strojem, každý si na něj mohl sáhnout. Dnes se hovoří jen o vizích, myšlenkách, e-businessu, smart businessu… O něčem pro výrobu neuchopitelném.

My disponujeme odborníky a kapacitami v energetickém strojírenství. Není to automotive, je to zakázková výroba v malých a středních sériích. Budeme muset nějakou dobu brát jakoukoliv práci a hlavně realizovat myšlenkový přechod sami v sobě. Prostě to, co jsme dělali a živilo nás to, tak to už nefunguje, ale práce bude třeba, o tom jsem přesvědčen.

Říkáte, že není koncepce, směr… Ale Státní energetická koncepce hovoří jasně. Jaderná energetika v Česku bude mít své místo…
Dostavba jaderné elektrárny Temelín nebo nové bloky v Dukovanech, pokud se vůbec bude stavět, pouze prodlouží stávající agónii v tradičním energetickém strojírenství. Vývoj zcela jistě směřuje k tomu, že zde bude jiná energetika, než na kterou jsme zvyklí. Zatím ještě úplně nevíme, jaká bude, ani jak silně bude zastoupena v restrukturalizovaném energetickém mixu. Možná se vrátíme k Teslovi a jeho Tajemství volné energie.

Státní energetická koncepce přestala být užitečná pro strategické řízení firem. Nejenom, že se mění s příchodem nové vlády, navíc dnes firmy plánují maximálně na pololetí, a co bude za osm a více let neumíme zužitkovat. Co z toho, že by se začalo stavět za 10 let? Firmy, které umí vyrábět nebo měly inženýrské kapacity, jsou už dnes za horizontem a schopnosti ztratily nebo ztrácejí. Pokud se bude u nás jaderka stavět, pak to již asi postaví maximálně tak nějaká asijská nebo ruská firma.

Průmysl však není jen energetika.
Disponujeme kvalitními výrobními prostředky a personálem. Nezbývá, než je adaptovat na novou produkci, případně i na nový typ práce. Prostě hledat jiný segment trhu a pro tento vyrábět armatury nebo něco technologicky obdobného. Obecně růstový trend se předpokládá v petrochemii a v chemických provozech obecně, v oblasti těžby nerostných surovin, zpracovatelském průmyslu. Nakonec i některé typy solárních elektráren potřebují speciální armatury. Výhodou může být to, že se průmyslové objekty budou rozšiřovat, zvětšovat, budou potřebovat elektrickou energii, čili otevírá se možnost na uplatnění provozních armatur a speciálních armatur pro agresivní média.

Co můžete a děláte již dnes?
Aktuálně se snažíme tam, kde je to možné, snižovat náklady a zjednodušovat procesy. Zavádíme nový software na řízení výrobního procesu nebo programování strojů. Nějaké velké hi-tech si nemůžeme dovolit, nakolik ho v objemu zakázek neumíme zaplatit. Trendy z automotive jdou tak tak trochu mimo nás. V provozech, jakým jsme my, je Průmysl 4.0 mnohdy prázdným slovem. Budoucnost vidím třeba ve 3D tisku. Některé komponenty si umím představit, že se nebudou odlévat ve slévárně, ale tisknout.

Rozvoj obráběcích kapacit v středoevropském regionu umožňuje obrábění outsourcovat. Dříve „garážové firmy“ jsou dnes slušně technologicky vybavené s nízkými náklady a dává smysl celou výrobu zmenšit a zaměřit jen na vysoce odborné operace jako je svařovaní, montáž či zkušebna. Další cestou je globální sourcing vstupních – obrobených polotovarů. Snažíme se, ale nejde to udělat za noc.

Situaci na trhu s lidskými kapacitami nepřispívá ani to, že na trhu chybí desítky tisíc dělnických profesí a bohužel současný vzdělávací systém a sociální prostředí předávají do praxe sice sebevědomé, ale mnohdy nepoužitelné absolventy postrádající základní pracovní a sociální návyky. Dnešní zaměstnavatel má tak vedle zaměstnavatelské role ještě i roli výchovnou, což je pro malé a střední firmy proces zdlouhavý a nevděčný. O to více, že paralelně koexistuje se světem korporátních společností, kde se za vyšší mzdu může uplatnit zaměstnanec, který je pro živnostenský byznys nepoužitelný.

Situace není bezvýchodná, ale ani jednoduchá. Vše chce čas, a ten se nám (i ostatním tradičním výrobcům pro „velkou“ energetiku) bohužel krátí. Přesto věřím, že současná generace v produktivním věku nese a unese velkou odpovědnost – udržet mnohaletou tradici energetického strojírenství a přitom udělat správná rozhodnutí pro zachycení nových trendů ve společnosti. Jsem přesvědčen, že české ručičky a hlavičky najdou tu dobrou českou uličku.

Petr Gregor
Po absolvování Vysoké školy ekonomické v Praze, obor management a marketing, začal působit v oboru energetického strojírenství a následně vstoupil do výroby průmyslových armatur. Působil u několika českých výrobců armatur v řídicích funkcích. Po úspěšné revitalizaci pražské firmy Mostro, a.s., založil v roce 2008 skupinu MPOWER. Do této skupiny patří inženýringovo-výrobní firma MPOWER Engineering, a.s., se sídlem v Praze a výrobním provozem v Ostravě - Armaturka Vranová Lhota, a.s. Firma má vlastní dceřiné společnosti na Slovensku a v Rusku.

Autor

• Ing. Cieslar Stanislav