„Tak vysoké požadavky na odběr elektrické energie na severu Moravy nás zaskočily. Řešíme to,“

Některé regiony v zemi se již nyní potýkají s nedostatkem elektrické energie. Co Vy na to?
Nedostatek energie není přesný výraz. Té je zatím v podmínkách České republiky dostatek. Nedostatečný je výkon zařízení, který je potřebný pro bezproblémový přenos a distribuci od výrobce ke konečným odběratelům.
Z mnoha, především technických, důvodů nemůžeme nyní nabízet tolik kapacity pro přenos elektřiny, aby se pokryly všechny požadavky zákazníků. Abychom splnili všechny požadavky, musíme soustavu řešit jako celek, nikoliv jen určitou část republiky.

Jaké máte plány z hlediska rozvoje soustavy?
Obecně je potřeba především posílit transformační výkon a zajistit rozvedení výkonu k místům odběru. Musíme udělat ještě daleko více akcí, například obnovit stávající vedení, ale tyto první dva kroky jsou nejdůležitější.

Vladimír Tošovský, generální ředitel a předseda představenstva ČEPS

Několik hutních firem na severu Moravy a zástupci části připravovaných průmyslových zón vyslovili požadavky na zvýšení odběru elektřiny. Jste schopni jejich požadavky uspokojit?
Zatím ne úplně. Nikdo nečekal, že rozvoj požadavků v Moravskoslezském kraji bude tak intenzivní. Ten, kdo by toto byl schopen odhadnout, by mohl na akciových burzách spekulovat a vydělat obrovské peníze. Na rovinu říkám, toto jsme opravdu nečekali.

Předpokládám, že již máte řešení.
V lokalitě Kletné na Novojičínsku již máme vykoupeny všechny pozemky pro výstavbu nového transformačního uzlu a vedení. Do doby než bude výstavba ukončena, což by mělo být v roce 2010, chceme technickým řešením posílit transformační stanici v Lískovci u Frýdku-Místku. Situaci řešíme.
S distribucí skupiny ČEZ, a nejen s ní, spolupracujeme na řešení situace velmi intenzivně. Nečekali jsme a nečekáme s rukama v klíně, až dojde k nedostatku výkonu pro danou oblast. Společně tak připravujeme několik konkrétních akcí a tomuto průmyslovému a dynamicky se rozvíjejícímu regionu zajistíme tolik výkonu, kolik potřebuje.

Rychleji by to nešlo?
I naše stavby musí projít standardním postupem, který stanovuje zákon. I my musíme žádat posouzení EIA, i my musíme vybrat generálního projektanta, získat stavební povolení, vykoupit pozemky, vybrat generálního dodavatele a podobně. Navíc musíme stavět tak, abychom výstavbou neohrozili dodávky stávajícím klientům. Stanovuje nám to zákon.
Podívejte se taky kolem sebe, co se děje ve světě. Potýkáme se s různorodými globálními problémy. Jedním z důsledků je například prodlužování dodávek strojírenských zařízení. Třeba transformátory jsme dříve dostali do jednoho roku, nyní jsou to přinejlepším dva roky. I proto nemůžeme výstavbu nového transformačního uzlu nejen na severu Moravy, ale i jinde, jakkoliv urychlit. Navíc, když se vyskytne nějaký nedostatek, pak se lidé a firmy zpravidla chovají tak, že chtějí vždy ještě více, než mnohdy opravdu potřebují…

Dvě jednoduchá vedení o napětí 400kV, stožárové příhradové konstrukce tvaru Kočka, typ kotevní.
Izolátorové závěsy jsou sestavené z keramických izolátorů.

Severomoravské průmyslové podniky navíc žádají nepravidelné odběry…
Je to jako při jízdě automobilem – brzda, plyn, brzda, plyn… Plynulý odběr je pro nás samozřejmě z provozního hlediska výhodnější. Po technické stránce jsme na nepravidelné odběry připraveni, radost nám to ale nedělá. Na druhou stranu, odběratel nemůže vyslovovat nesmyslné požadavky, není možné, aby kvůli němu ostatním klientům blikaly žárovky… I velké hutní firmy se tak musí přizpůsobit našim možnostem.

Jaké máte vztahy s ČEZ a její distribuční částí?
Vyplývá to z logiky stavu, kdy soustavu tvoří „výroba, přenos, distribuce a spotřeba“. Je tak propojená, že ČEZ je naším logickým a významným partnerem. Obě společnosti jsou sice vlastněny státem, ale jinak jsme samostatně fungující firmy.

Část veřejnosti spojuje ČEZ a ČEPS do jedné firmy…
ČEZ je pro nás stejným partnerem jako například E-ON. Musíme být ze zákona nestranní, spravedliví. Dvě třetiny elektrické energie, kterou přenášíme k zákazníkům, pochází z ČEZ a další třetina je od jiných výrobců elektřiny.

V jednom z předešlých rozhovorů pro časopis All for Power jste hovořil o tom, že ukládání kabelů VVN do země je fi nančně náročné. Můžete to rozvést?
Nevím o státu, který by byl průkopníkem ve vedení vysokého napětí pod zemí. Určité studie se řeší v Rakousku, ale nemyslím si, že jde o technicky realizovatelné projekty. Nemá to nic společného s životním prostředím. V rámci vedení kabelu pod zemí jsou totiž velmi slabým článkem spojky. Jsou s tím obrovské provozní problémy. Bez spojek to prostě nejde. Nikdo totiž nevyrobí a nenavine na buben kabel dlouhý desítky kilometrů. Proto mají kabely uložené v zemi každých cca sto metrů stanici. Okolí vedení musí být vykáceno a musí zde vést obslužná komunikace. Čili jde také o zásah do krajiny. A to nemluvím o obrovských nákladech při vedení například ve skále. My to s prominutím klidně zaplatíme, ale vše pak promítneme do ceny, kterou konečný zákazník zaplatí v tarifu.

Část veřejnosti by ale určitě i tak preferovala vedení v zemi, vadí jim les drátů a stožárů před okny…
Když vichřice poškodila stožáry elektrického vedení, ozývaly se hlasy, proč nemáme více kabelů vedených v zemi. Když byly povodně, naopak se ozývaly hlasy, koho napadlo dát kabely do země.
Naším cílem je optimální a spolehlivé řešení za přijatelné ceny. Neříkám, že je v tomto okamžiku dokonalé, ale je v globále optimální. Odpovědnost je přesto jen a jen na nás. V konečném důsledku jsme to my, kdo musí zajistit spolehlivé řešení.

Jak byste ohodnotil stávající stav rozvodné sítě v ČR?
Soustava je ve velmi dobrém stavu a je konstruována tak, aby v případě vzniku problému zákazníci vůbec nepocítili, že se něco děje. Problém jednoho celku nebo části sítě, jakkoliv důležité, nesmí ovlivnit výsledek.

Zatahovací souprava s bubny – ilustrační foto

 V úvodu rozhovoru jste zmínil, že připravujete obnovu rozvodné soustavy. Co to obnáší?
Součástí obnovy je v první řadě zjištění stavu rozvodných soustav, především stožárů. Vždy se mění rozvodná lana, opravujeme konstrukce stožárů a armatury, sanujeme betonové patky… Součástí obnovy je ale i zvýšení zatížitelnosti linek. Máme vypracovanou studii, v jakém stavu naše zařízení jsou. Víme, kolik ocelových konstrukcí stožárů opravíme a kolik budeme muset postavit stožárů zcela nových.

Budete stavět stožáry z patinujících ocelí, například typ Atmofix?
Prozatím jsme ustoupili od stožárů z materiálu Atmofix, nyní preferujeme stožáry žárově pozinkované nebo lakované. Lakujeme nazeleno, aby byla veřejnost, citlivá na narušení rázu krajiny, alespoň částečně uspokojena… Atmofix ale nezatracuji, principiálně slouží dobře, plánujeme sanace především v oblasti spojů.

Uvažujete o změně konstrukce stožárů?
Zatím nepoužíváme jiný typ než příhradové konstrukce a nevidím důvod, proč bychom to měnili. Existují i alternativy, například betonové konstrukce stožárů nebo – jako na Islandu – pozinkované stožáry podobné těm, které vidíme na sjezdařských tratích. Ty se ale používají především proto, aby byly odolnější proti případným lavinám.

Jak se jako generální ředitel české přenosové soustavy díváte na případný rozvoj větrné energetiky v ČR?
Jsem samozřejmě principiálním fanouškem optimálního využívání obnovitelných zdrojů, ale větrných elektráren naštěstí ještě mnoho v ČR nemáme. Z hlediska provozovatele přenosové soustavy říkám „naštěstí“… Známý je totiž případ, kdy neočekávaný příkon elektrické energie z větru v Německu do přenosové, a tedy i propojené evropské rozvodné soustavy, spolu s dalšími událostmi měl negativní vliv na celou Evropu.

Natahování vodičů pomocí kladek – ilustrační foto

Čeští uživatelé problémy s přetíženou sítí nezaznamenali…
V případě neregulovaného nárůstu vyrobené elektrické energie, resp. neregulovatelného přetížení sousedních linek, systém naší regulace zareagoval skvěle. My máme nasimulovanou soustavu tak, aby nevznikly našim konečným uživatelům problémy. Naše elektrárny včas snížily výkon a naši klienti problém ani nezaznamenali. V jiných státech, například Francii a Itálii, to lidé pocítili na vlastní kůži.

Zeptám se jednoduše. Okolní státy nemohly Německu „pomoci“ více?
Nejsme schopni, nejen my, ale všechny státy Evropy, řešit problémy souseda v plné výši. V oblasti elektrické energie to prostě nejde. Umíte si představit, že kdykoliv začne v Německu více foukat vítr, my jen tak zastavíme Temelín nebo Dětmarovickou uhelku, a pak je zase snadno a rychle rozjedeme? Není to tak jednoduché, jak se to laikům může zdát. Sice jsme se sousedními státy v neustálém kontaktu, víme, jaké mají energetické bilance, a oni znají zase naše, přesto nejsme schopni pomoci na plných 100 %.

Minulý týden jsem byl na návštěvě v jaderné elektrárně Temelín. Zde jsou přípravy na případnou dostavbu relativně intenzivní… Co Vy?
Máme zpracovanou krátkodobou a dlouhodobou strategii, kde jsou i scénáře našich specialistů o vývoji české energetiky. Není nám samozřejmě jedno, jestli ČEZ dostaví Temelín, nebo nikoliv. Musíme být připraveni na všechny možné varianty. Nemůžeme čekat a pak být překvapeni. Každá varianta znamená něco jiného pro naši přenosovou soustavu a naši specialisté tomu přizpůsobují prognózy, kde se bude situace vyvíjet.

Vy byste byl pro dostavbu?
Plně se ztotožňuji se závěry tzv. Pačesovy komise. Nyní již není čas ztrácet energii dlouhými diskuzemi. V roce 2015 budeme energeticky nesoběstační a je potřeba rychle a rázně jednat. Doposud jsme měli energie dostatek. V okamžiku, kdy budeme energii dovážet, to ale poznáme velmi nepříznivě.
Některé státy energetickou koncepci vůbec nemají, my ji máme připravenou. Je potřeba rychle jednat, zvláště proto, že výstavba jaderné elektrárny trvá 15 let, uhelné 7 let a plynové 4 roky.
Osobně si tedy myslím, že řešení musíme hledat ve výše uvedených zdrojích – dočerpat uhlí, dostavět jadernou elektrárnu a zahájit výstavbu plynových elektráren. Pro vodní elektrárny zde nejsou vhodné podmínky, stejně tak pro větrnou energetiku. Podle studie, která se mi dostala do rukou, není v podmínkách ČR aplikace větrných elektráren adekvátní. Neříkám, že jsou k ničemu, ale jejich místo je v rámci Evropy jinde, třeba v přímořských státech.

Nevěříte tedy, že by se mohla spotřeba elektrické energie v Evropě snížit…?
Nejsem tak naivní, abych věřil prohlášením o tom, že se bude spotřeba lidí a hlad po energiích snižovat. Lidé se chtějí mít stále lépe a lépe, proto nevidím jinou cestu než v jaderné energetice.
Není bohužel pravdou, že když prostě nebudeme mít elektrickou energii my, vezmeme si ji někde z evropské sítě a basta… Takto to nejde a nefunguje. Evropská síť funguje jen v určitých mezích, pokud to překročí dohody, pak si musí každý stát poradit sám.

Před vládou stojí zásadní a těžké rozhodnutí…
To jistě… Navíc, jsme národem jaderných fyziků, fotbalových trenérů, ale nikdo není schopen na sebe vzít odpovědnost. Je potřeba urychleně zahájit masivní podporu vědy a výzkumu v oblasti stávajících zdrojů energií a hledat nové technologie. Tady vidím cestu.

Autor

• Ing. Cieslar Stanislav