„Spolupráce evropských regulátorů je na výjimečné úrovni,“

• Foto

Před rokem jste byl zvolen místopředsedou Rady evropských energetických regulátorů (CEER) jako jediný zástupce střední a východní Evropy. Jaká je role CEER a o jak prestižní pozici jde?
Asociace CEER je v rámci evropské energetiky dobrovolné sdružení národních regulátorů, které reprezentuje v Bruselu. Díky tomu, že z právního hlediska jde o neziskovou organizaci, má poměrně široké pole působnosti oproti ACERu (Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů), což je druhá důležitá organizace, jejíž činnosti se účastníme, a která je jasně vymezená kompetencemi a mandátem. V CEERu se věnujeme například problematice distribučních soustav, maloobchodních trhů, ochraně spotřebitele. Ze současných témat bych zdůraznil naši 3D strategii, reagující na aktuální vývoj evropské energetiky. Ona tři „déčka“ v podstatě představují Digitalizaci, Dekarbonizaci a Dynamickou regulaci. Jako nejnaléhavější vidím téma digitalizace. Připravujeme konzultační dokument, který se bude věnovat dopadům digitalizace na energetiku.

Kolik lidí je ve vedení CEER a jak se vám podařilo se do něj za Českou republiku dostat?
Ve správní radě CEERu je šest lidí. Asociaci řídí předseda a má pět místopředsedů. Podařilo se nám to především díky trpělivé práci v posledních letech, kdy byl Energetický regulační úřad na mezinárodním poli poměrně aktivní a získal jisté renomé, což se odrazilo nejen v ocenění, jakého se nám volbou místopředsedy dostalo, ale i v tom, že několik draftovacích týmů a pracovních skupin vedou kolegové z ERÚ, což naší odbornou prestiž v Evropě dále posiluje. Nebojím se říci, že z nových členských států jsme jedni z nejaktivnějších. A těší mne to. V poslední době se nám podařilo uskutečnit několik pracovních jednání CEERu v Praze, což je vždycky přínosné, neboť zasedání se mohou účastnit i další odborníci z ERÚ a koneckonců zvyšuje se tím i prestiž Prahy jako destinace konferenčního turistického ruchu.

Co považujete za největší úspěch?
Vysokou úroveň spolupráce jednotlivých národních regulátorů, která je velmi intenzivní a úzká. Energetika ze své definice vyžaduje velmi úzkou spolupráci. Za posledních deset, patnáct let se podařilo propojit trhy s elektřinou a plynem v míře, kterou si stěží kdo dovedl představit. Samotná infrastruktura přechází státní hranice, ale obchodníci se na trhu s plynem a elektřinou pohybují skoro, jako by žádné hranice neexistovaly. A je právě úkolem národních regulátorů toto zajistit. Takže je celá řada otázek, které regulátoři prostě musí řešit společně. Díky tomu, že jsem ve správní radě, nám dává unikátní možnost nahlédnout do zákulisí evropské energetiky, dává nám možnost přijímaná rozhodnutí ovlivňovat již v raných fázích realizace. Pro mne osobně je možnost spolupracovat v mezinárodních týmech velmi přínosná zkušenost. Dostal jsem do kompetence vedení právnické skupiny CEER. Zároveň se věnuji tomu, čemu říkáme „public advocacy“, tedy komunikaci s evropskými institucemi a dalšími stakeholdery.

Dostáváte se takto i k informacím, které se zpětně dají využít i pro českého regulátora a pro český trh s energiemi?
Určitě. A snažím se všechny informace předávat kolegům. Účast ve správní radě mi dává možnost lépe vyhodnotit prioritu a vytěžitelnost těchto informací. V ERÚ si důležitost mezinárodní spolupráce náležitě uvědomujeme, i proto jsme v říjnu vstoupili do ERRA (Regionální sdružení energetických regulátorů), tedy další mezinárodní asociace, byť trochu jiného charakteru, než má CEER. I v ERRA se budeme snažit být aktivní a připravit si tak další kanály pro komunikaci.

Na starosti jsem měl přípravu akčního plánu k trialogu. Čtenáři budou asi vědět, že je aktuálně projednáván tzv. Zimní balíček. Vyjednávání už vstoupilo do závěrečné fáze, už se mezi sebou domlouvá Evropský parlament a Evropská rada. V CEERu jsme si definovali sedm klíčových priorit, o kterých hovoříme s evropskými institucemi, abychom zajistili vysoký standard ochrany spotřebitele a dobré fungování energetických trhů v Evropě, které máme doposud. I když v návrhu je zatím celá řada sporných bodů, je dost možné, že proces projednání Zimního balíčku se rakouskému předsednictví podaří dotáhnout do konce. Pokud ne, tak hrozí, že celý návrh spadne po volbách do Evropského parlamentu pod stůl.

Co by to znamenalo pro Českou republiku?
Klimatické části balíčku, zejména směrnice o obnovitelných zdrojích a o energetické účinnosti, už byly schváleny. Pro ERÚ je ale důležitější část týkající se designu trhu s elektřinou. Podoba, v které se nyní balíček nachází, není optimální z hlediska přínosnosti pro Českou republiku. Ve směrnici o elektroenergetice se začíná pracovat s celou řadou nových pojmů, takže pokud by se balíček nestačil schválit, promarníme několik dalších let, aniž bychom měli definovánu například agregaci, místní energetická společenství či akumulaci. Na druhou stranu vnímám poměrně negativní vývoj týkající se řízení přetížení, definice nabídkových zón v nařízení. Pokud by to přijato nebylo, vystačíme si dle mého soudu s kodexy sítě, což jsou detailní technické předpisy, které jsme v posledních letech v poměrně náročném procesu přijali.

Čím se aktuálně ERÚ v „energetické diplomacii“ zabývá nejvíce?
Začal bych nedávnou událostí, kterou jsem bohužel příliš v našich médiích nezaregistroval, byť může mít pro český trh větší význam, než se nám nyní zdá. Od prvního října došlo k oddělení německé a rakouské nabídkové zóny. Právě snaha o její rozdělení bylajedním z dlouhodobých cílů nejen českého regulátora, ale i MPO a provozovatele přenosové soustavy. Problémy, které z existence rakousko- německé soustavy vyplývaly, zejména přetoky a kruhové toky, se částečně podařilo vyřešit instalací transformátorů s ochranou příčné fáze (PST), nicméně vývoj na nově vzniklé energetické hranici mezi Německem a Rakouskem, rozdílná cena elektřiny, jen potvrdil naše původní argumenty, že není v tomto prostoru možné obchodovat s elektřinou zcela bez omezení. Rozdělení soustavy je docela velký úspěch vyjednavačů z České republiky. Ale chci podtrhnout, že nejdůležitější a nejpřínosnější práce mých kolegů z Odboru regulace elektroenergetiky ERÚ na mezinárodním poli spočívá v implementaci kodexů sítě, skutečně detailních metodik pro provozovatele sítě. Těch metodik je zhruba sto, například výpočet kapacit sdílení nákladů na nápravná opatření, jimiž se pak řídí pravidla pro obchodování na trhu s elektřinou.

Velkým tématem je samozřejmě již zmiňovaný Zimní balíček. Právě v něm využíváme spolupráci v rámci CEER, kdy připravujeme jednotlivým regulátorům společné pozice. Předpokládáme, že balíček bude nakonec schválen. O to naléhavěji musíme být připraveni na jeho implementaci, protože na kvalitě transpozičního procesu bude záležet, jaký dopad bude mít balíček na českou energetiku. Není ale pochyb, že dojde k určitému předefinování modelu trhu, zejména řízení přetížení a nastavení nabídkových zón.

Když se vrátíme k rozdělení německé a rakouské zóny, je troufalá myšlenka, o níž se v této souvislosti občas hovoří, aby se vnitřně diverzifikovala i vnitroněmecká nabídková zóna? Bylo by to vhodné?
Z technického hlediska by to jistě bylo vhodné. Alespoň by se snížil objem kruhových toků, které nyní zaplavují všechny okolní státy a které mohou způsobovat provozní problémy, včetně přetěžování linek. Ale chápeme, že rozdělení Německa je z vnitropolitických důvodů nepřijatelné, stejně jako by to bylo problematické i uvnitř dalších států. Sami Němci argumentují snížením likvidity na trhu, což by se nemuselo líbit ani českým subjektům působícím na tamním trhu. Takže spíše očekáváme, že k redefinici nabídkových zón nedojde a členské státy si budou moci řešit vnitřní přetížení samy a na oplátku budou garantovat minimální úroveň přeshraničních kapacit.

A co fungování kapacitních trhů? Vidí Evropa v kapacitních mechanismech spásu, nebo naopak počátek zkázy?
Zavádění kapacitních mechanismů bude ještě velmi zajímavé sledovat. Nějaká forma podpory konvenčních elektráren byla v Evropě přítomná vždy, ale tento fenomén se nyní nově pojmenoval a začal se rozšiřovat. Dokonce i Němci mají nyní zhruba pět druhů kapacitních mechanismů. Evropská komise je začala upravovat, nejdříve pomocí pravidel pro státní podporu, ale ucelenější rámec zavádí až Zimní balíček. Jak bude vypadat budoucí trh s elektřinou, bude do značné míry záviset právě na tom, jak budou nastavena pravidla pro kapacitní mechanismy. Jednak to, jak bude pro členské státy těžké nebo snadné vyhodnotit, zda mají problém a mohou si kapacitní mechanismus zavést. Prioritní bude i stanovit, jak mají a mohou vůbec kapacitní mechanismy vypadat, zejména z hlediska přeshraniční účasti. Budou-li otevřené účasti ostatních členských států, tak jejich dopad na cenu elektřiny nebo dostatek instalovaného výkonu nemusí být dramatický. Takže jestliže v minulosti se design trhu soustředil na řízení přetížení, tak do budoucna budou hrát mnohem větší roli právě kapacitní mechanismy.

A co bude potřeba pozorně sledovat?
Bez ohledu na to, jak dopadne vyjednávání Zimního balíčku, dostane elektroenergetika trochu „oddechového času", nicméně zahálet nebude. Budeme směřovat k větší digitalizaci, k decentralizaci, asi i elektrifikaci. Pozornost evropských institucí se zaměří na plynárenství. V tomto ohledu už dnes Evropská komise zadala celou řadu studií. V teplárenství se navíc objevuje tzv. integrace sektorů jako obzvlášť důležité téma, tedy úvahy o tom, jak elektřina a plyn můžou v tandemu posloužit ke splnění klimatických cílů, ať již za pomoci technologie power to gas, nebo naopak využitím plynových elektráren k vyrovnávání rozdílů nestability obnovitelných zdrojů. Ale jsou i vizionářská témata, třeba dekarbonizace plynárenství. S plynem se do budoucna samozřejmě počítá, jen se musí vejít do klimatizačních cílů. Takže se aktuálně hodně mluví o vodíku, o zeleném plynu a tak podobně. Ale teprve s odstupem času uvidíme, co je „módní trend" a co příslib do budoucna.

Do těchto diskuzí se aktivně zapojil také CEER. Přišli jsme se studií FROG o budoucí roli plynu. Zamýšlíme se tam nad dopadem změn v plynárenství především na regulaci, tak aby zákazníci neplatili neúnosně vysoké ceny, pokud by se naplnily scénáře o snižování spotřeby. Další důležitou otázkou je, odkud se plyn v Evropě vezme vzhledem k poklesu domácí těžby v rámci EU.

Jak se CEER zabývá ochranou spotřebitele?
Ochrana spotřebitelů patří k prioritám CEERu i ERÚ. Naše kampaň proti šmejdům v energetice byla poměrně viditelná, potěšilo mne, když jsem naše Desatero proti šmejdům, tedy souhrn pravidel a doporučení, jak se bránit nepoctivcům, které v létě Energetický regulační úřad vydával, viděl vyvěšené na chodbové nástěnce jednoho pražského činžáku.

Co se týče CEERu, aktuálně se snažíme koordinovat regulátory také z jiných odvětví. Částečně to souvisí i s předchozí otázkou. Velký vývoj, který v energetice vidíme, stírá rozdíly mezi kupříkladu telekomunikačními či energetickými službami. Pokud dojde k rozvoji elektromobility, tak nabíjení elektromobilů bude asi jedním z nejvýznamnějších způsobů využití elektřiny v domácnostech.

Stále častěji si spotřebitelé kupují balíčky sdružených, často spolu nesouvisejících produktů – tzv. bundle. Jenže ne vždy jsou balíčky jen ku prospěchu. Přinášejí sice úsporu nákladů, ale také nejistotu ohledně práv a ochrany spotřebitelů. Na koho se obrátit, když část balíčku nefunguje; lze nefungující část vyměnit za jiný produkt; pokud jednu část balíčku služeb vypovím, přestává platit i zbytek balíčku? Proto chce CEER napomoci k vytvoření konzistentního rámce pro zacházení s nabídkami balíčků ve všech členských státech EU a spotřebitelům poskytnout lepší záruky a ochranu.

Touto iniciativou zahajujeme dialog s regulátory z dalších sektorů, institucemi a spotřebitelskými organizacemi. Vedeme veřejnou konzultaci k sadě hlavních principů, jimiž by se měli řídit poskytovatelé sdružených služeb i regulátoři. Chceme, aby z tohoto dialogu vzešel soubor hlavních zásad, kterými by se měli řídit poskytovatelé těchto balíčků, a vypracujeme také pravidla pro regulační dohled nad těmito produkty bez ohledu na sektory.

Jak celkově hodnotíte evropskou energetickou politiku?
Vidět problémy, uvědomovat si je a chtít je řešit je přirozená lidská vlastnost. Vnitřní trh s energií není stále dokončen, ale objektivně jsme udělali velký pokrok, srovnáte-li dobu například před patnácti lety. Pokračuje liberalizace trhu, narůstá objem přeshraničních obchodů, zvyšuje se konvergence cen plynu napříč Evropou. Obecně vzato je postup sice pomalý, ale pozitivní. Pomocí konsensu se nám podařilo implementovat původně zamýšlený design trhu. Když se na to podíváme z globálního hlediska, je projekt evropského trhu s energiemi naprosto unikátní. Taková míra kooperace a koordinace není ani mezi jednotlivými státy USA.

Do budoucna vidím dvě, možná tři hlavní výzvy. Protože právě v době, kdy se nám podařilo v zásadě dosáhnout toho, co jsme si kdysi vytyčili, tak se nám energetika začíná měnit pod rukama. V technologiích, v decentralizaci, v digitalizaci. Díky tomu, že jsme v CEERu, že mluvíme s ostatními kolegy, že s nimi úzce spolupracujeme, nám v ERÚ dává možnost získávat nové informace, podněty a na přicházející změny se připravovat. V plynárenství je to nejistota ohledně budoucí spotřeby a zajištění souladu s dekarbonizačními cíli. A konečně velkou výzvou je i institucionální rámec. Pokud se má energetická politika EU dále rozvíjet, a minimálně na politické úrovni se pro to zdá být podpora, je třeba  vyjasnit, na které úrovni - národní, regionálnínebo celoevropské - se budou činit konkrétní a často velmi obtížná rozhodnutí.

Autor

• (red)