„Solární magnáti“ už mají vyděláno. Teď sahá po dotacích hlavně biomasa

Zelená energie je perspektivní, zbavuje nás závislosti na fosilních zdrojích, je většinou ekologická - a je také hodně drahá. Aspoň zatím, dokud nové technologie neumožňují vyrábět elektřinu ze slunce, větru nebo dřevní štěpky levněji než z jádra či uhlí. Česko se však Bruselu zavázalo, že do roku 2020 zdvojnásobí podíl zelené energie ze současných zhruba sedmi procent na třináct. A tak i v tuzemsku pokračuje souboj o to, který byznys na tom víc vydělá. Kabinet se chystá příští středu schválit Národní akční plán - státní energetickou strategii pro obnovitelné zdroje na příštích deset let. A legislativní rada vlády už projednává návrh zákona o podpoře obnovitelných zdrojů. Ten stanoví pravidla hry pro naplnění strategického cíle.

Kdo jsou, aspoň v této fázi, vítězové a poražení?

Z pohledu byznysu, který se zelenou energií „živí“, hrají návrhy akčního plánu i zákona nejvíce do karet výrobě energie z biomasy. Přesněji řečeno teplárnám, které spalují biomasu v takzvané kogeneraci (vyrábějí elektřinu i teplo). Podporu budou mít i kvalitní technologie na spalování biomasy spolu s uhlím. Počítá se s jejich výrazným rozvojem. Spotřeba biomasy na výrobu elektřiny má přitom stoupnout z loňských 874 tisíc tun až na 2,8 milionu tun v roce 2020. Pokud jde o firmy, vyhovuje taková koncepce například teplárnám Dalkia, provozům ČEZ i Energetického a průmyslového holdingu (společný podnik finančních skupin J&T a PPF). Naopak byznys se solární energií (ne tou „malou“ na střeše, ale ten s rozlehlými „lány“ solárních panelů) by měl podle deklarovaných záměrů prakticky skončit. Tedy pokud jde o výstavbu nových obřích elektráren. Projekty, které už jsou posvěceny, pojedou i s podporou dál. Přesto považují provozovatelé fotovoltaiky navrhovanou legislativu za likvidační. „Schválení zákona může v konečném důsledku uhrozit i splnění závazků Česka vůči EU,“ tvrdí dokonce právní poradce skupiny podnikatelů ve fotovoltaice, Jakub Hájek z advokátní kanceláře Glatzová & Co. Podal už stížnost na český postup do Bruselu, stížností napadá i vládu. Faktem je, že Národní akční plán počítá pro letošek s instalovaným výkonem solárních elektráren ve výši 1 660 megawatt - a do roku 2020 s navýšením jen na 1 695 megawatt. Klíčový fígl je právě v tom, že nová legislativa stanoví „stropy“ pro obnovitelné energie. A když se překročí, podporu už žádný nový podnikatel v daném oboru nedostane.

„Stropy“ budou rozhodovat
Zmíněné „stropy“ pro jednotlivé druhy zelené energie (z biomasy, slunce, bioplynu, větru, vody atd.) jsou navrženy v akčním plánu pro jednotlivá léta až do roku 2020. Závaznými se stropy stanou v souvislosti s novým zákonem o podpoře obnovitelných zdrojů, jenž by mohl podle ministerstva průmyslu a obchodu začít platit v nejlepším případě od poloviny příštího roku. „Naším cílem je udělat optimální mix energie z obnovitelných zdrojů. A zabránit přitom tomu, aby se podpory nedostaly na tak absurdně vysokou úroveň, jako dříve v případě fotovoltaiky,“ vysvětluje Tomáš Hüner, náměstek ministra průmyslu pro energetiku. Zmíněné stropy proto bude Energetický regulační úřad srovnávat se skutečností. Modelový příklad: Pokud například v roce 2015 zjistí, že větrné elektrárny už dosáhly pro ten rok plánovaný instalovaný výkon 493 megawatt, žádný nový investor už nedosáhne na podporu, a investice se mu nevyplatí. „Ministerstvo průmyslu bude také každé dva roky vývoj hodnotit a může změnit i strategii, upravit výši stropů nebo podpor,“ dodává Hüner. Zákon také změní formu podpor. Systém pevných výkupních cen zůstane jen pro menší podniky s kapacitou do sto kilowatt (představme si například solární panely na střeše školy, nebo kotel na dřevní štěpku pro menší budovu). Jinak budou platit „zelené bonusy“, jejichž výše se bude měnit v závislosti na cenách elektřiny na burze. Tím, kdo povinně elektřinu vykupuje, už nemají být jako dosud distributoři, ale obchodníci s elektřinou. Na ně ministerstvo vyhlásí tendry.

Vše zaplatí spotřebitel
Na vítěze a poražené ovšem můžeme pohlížet nejen z pohledu konkurenčního boje byznysmanů, ale také jako na souboj mezi úředníky, kteří cíl 13 procent podílu dražší zelené energie narýsovali, a spotřebiteli. A konečný účet přitom bude samozřejmě platit zákazník: domácnosti, firmy. Otázku zůstává, kolik to bude. Šéf ČEZ Martin Roman se nechal slyšet, že v příštích dvaceti letech nás jen podpora sluneční energie přijde na bilion korun. Jiní odborníci to označují za „hausnumero“, ale o dalších desítkách miliard korun v nejbližších letech nikdo nepochybuje.
 

Autor

• (red)