„Pokud by v historii lidstva technici nevítězili nad ekonomy, pak bychom možná ještě dnes orali ruchadlem za kravkou a oheň zapalovali pazourkem.“

• Foto

Nedávno jste získal pamětní medaili „Za zásluhy o mezinárodní spolupráci v jaderném průmyslu“. Jaký je Váš největší osobní přínos k rozvoji a posílení mezinárodní spolupráce v oblasti využívání jaderné energie?
Na takto široce položenou otázku se nedá odpovědět jednoduše. Ale existuje oblast v jádře, která vyžaduje úzkou mezinárodní spolupráci a velmi podobná řešení, a tou je likvidace radioaktivních odpadů. Byl jsem u toho, když se tvořily první koncepce ve vyspělých jaderných zemích, které jsme u nás následně aplikovali. Jde v podstatě o koncept založený na třech propojených prvcích v garanci státu – zákon, organizační uspořádání (agentura) a financování (fond). Dalším mým velmi zajímavýmobdobím byly práce na změně temelínského projektu, konkrétně pak na dodávce paliva a řídicího systému od firmy Westinghouse. Tam se ukázala velká schopnost jak projektantů, tak i realizační sféry rychle a kvalitně se s nároky, které tato změna přinesla, vypořádat. A konečně se rád podílím na běžné činnosti v rámci Mezinárodní unie jaderných veteránů. Jako jeden z prioritních cílů byl vytýčen přenos našich „veteránských“ zkušeností na mladou generaci.

Předání cen se uskutečnilo v rámci programu 60. výročního zasedání Mezinárodní agentury pro atomovou energii, které se konalo 26. - 30. září 2016 ve Vídni. Vy jste na této akci vystoupil jako moderátor kulatého stolu akce „60 let MAAE: jaderná energetika jako faktor udržitelného rozvoje“… Opravdu se Svět bez jaderné energetiky neobejde?
Osobně tu tezi o jaderné energetice jako faktoru udržitelného rozvoje bytostně ctím. A rád podotýkám, že není možné se na jadernou energetiku dívat jen jako na účelovou výrobu elektřiny. Dovolím si tvrdit, že snad s výjimkou informačních a telekomunikačních technologií je jaderná energetika jediným oborem, který z nuly - před téměř 80. lety (objev štěpení uranu) - prošel neuvěřitelným vývojem, který ovlivnil nejen energetiku. Nejde totiž jen o vlastní technologii, ale o obrovský přesah znalostí a dovedností, které posunuly jiné obory lidské činnosti výrazně dopředu – např. vývoj materiálů, hodnocení bezpečnosti a další. Jaderná energetika je nyní určitě ve fázi dospělosti. Není důvod ji zatracovat s tím, že určitě vymyslíme něco lepšího. Vlaky TGV a letadla Boeing 747 také nikdo neposílá do starého železa a ještě dlouho posílat nebude. Takže za sto let tady jaderné elektrárny ještě budou podle mě sloužit.

Je možný rozvoj bez jádra? Co třeba akumulace elektrické energie… To by pak bylo vše vyřešeno…
Už na univerzitě před padesáti lety jsme se učili o tom, že jednou to bude fantasticky fungovat, ale dosud tomu tak není. Vnímám to proto s pokorou. Technický pokrok je v dějinách lidstva určitým způsobem propojen s padesátou rovnoběžkou. V tomto klimatickém pásmu se člověk musí nějak snažit, aby přežil, aby dosáhl určitého komfortu. A až budeme mít díky bateriím nadbytek elektřiny, až nám pečení holubi budou lítat do huby, tak naše píle a vůle jít dopředu poleví. U toho už nebudu a ani po tom netoužím. Takže na převraty v energetice moc nevěřím.

Mottem Jaderných veteránů je: Zkušenost, znalost, předvídavost, informovanost, respekt, erudice, ctění kultury bezpečnosti, rozvážnost, moudrost… Je o to v prostředí Evropské unie a Česka vůbec ještě zájem?
Ta slova jsou trochu vznešená, až reklamní. Na druhou stranu by však měla jaderné veterány charakterizovat. V současnosti nejen u nás, ale i ve většině jaderných zemí dochází k odcházení jedné velmi silné generační skupiny a většina z nás z ní pochází. Zažili jsme ten neuvěřitelný boom jádra v sedmdesátých až devadesátých letech minulého století a většinou cítíme potřebu takto nabyté zkušenosti předávat. Současný rozvoj ale již zdaleka není tak intenzivní, a tak často pociťujeme určitý nezájem o tyto zkušenosti. Těžko říci, zda je to také výsledek deformované energetické politiky, zejména s kořeny v Energiwende, kdy jaderníci jsou leckdy považováni jen za nepříjemné lobbisty …

A jsou?
Nejsou, protože technické myšlení se s lobbyismem neslučuje. Taktéž nesouhlasím s tím, že specialisté na jádro jsou označováni za experty, kteří nemohou překročit svůj stín. Řada z nás aktivně pracuje, což je důkazem vysoké kvality a nepostradatelných znalostí mnohých „jaderných veteránů“. Všeobecně se chápe, že tu generační díru musíme nějak řešit a tak o potřebný přenos zkušeností strach nemám.

Jak se jaderní veteráni dívají na aktuální stav jaderné energetiky a energetiky obecně? Vidíte na aktuálním stavu a očekávaném vývoji vůbec něco pozitivního?
Máme dost dlouho zaužívaný energetický mix, máme robustní přenosovou soustavu a díky investicím do ekologizace plníme i cíle snižovat emise. To se mimochodem Němcům, po odstavení jejich jaderných elektráren, asi nebude dařit. Velmi se spoléhá (a dává to smysl) na úspory. Na druhé straně se však významně zvyšuje poptávka po elektřině na úkor primárních energetických zdrojů, jak to ostatně vyžaduje elektronizace našeho života a všechna chytrá řešení s tím spojená.

Jaderní veteráni jsou různorodého původu. Jsou mezi námi vysokoškolští učitelé, specialisté nebo kolegové z nejvyšších manažerských pozic. Určitě nikdo z nás nepochybuje o obrovském potenciálu, který mají před sebou nyní budované reaktory generace III+. Navíc je před námi výzva komerčního využití reaktorů IV. generace. To jsou ta pozitivní očekávání, mezi ně samozřejmě patří odbourávání dotací, které neuvěřitelně deformují trh a možnosti investic v energetice.

Rozvoj a další uplatnění jaderných elektráren jako zdrojů pracujících v základním zatížení, s dobrou regulovatelností a tedy odezvou na poptávku po elektřině, a to v objemu 30 až 50 % vyráběné elektřiny, je něco, co může uspokojovat naši poptávku po elektřině po dlouhá léta.

Inovace v tak konzervativním oboru Vám tedy nevadí?
Samozřejmě, že nikoliv. Nikdo se nebrání inovacím a technologickému vývoji, je ale nutné mít respekt před tím, že energetika je velmi konzervativní obor s mimořádně dlouhým cyklem obnovy. Zdá se mi, že právě toto není nejen na politické úrovni, ale zejména na úrovni hodnocení ekonomické efektivnosti ekonomy, vnímáno. Pokud by v historii lidstva technici nevítězili nad ekonomy (i když ti v dnešní podobě vznikli teprve v druhé polovině minulého století) pak bychom možná ještě dnes orali ruchadlem za kravkou a oheň zapalovali pazourkem. V tom je naděje, že technický hlas opět nabude na potřebné síle.

Jiří Marek, absolvent FJFI ČVUT v Praze, je konzultantem v oblasti energetiky a jednatelem společnosti JMM CS spol. s r.o., která pod značkou JMM consulting poskytuje specializované poradenské a odborné služby. V posledních dekádách působil také jako poradce ministra průmyslu a obchodu pro energetiku, předseda a místopředseda dozorčí rady ČEZ, člen dozorčích rad několika energetických distribučních společností a poradce náměstků ministra financí. V souvislosti s tím se podílel na reorganizaci státní správy v energetice i na formování státní energetické politiky, na ustavení SÚJB a na přípravě privatizace české energetiky. Specializuje se na popularizační publikační činnost zejména o jaderné energii, jeho vyjádření k procesům v energetice jsou uváděna v televizi, rozhlase i tištěných médiích. Intenzivně se věnuje organizaci a realizaci národních i mezinárodních konferencí a odborných fór, kde je primárně odpovědný za kvalitu odborného programu zejména v oblastech jaderné bezpečnosti, nakládání s radioaktivními odpady a prosazování jaderné energetiky. Od prosince 2014 je prezidentem spolku „Jaderní veteráni“.

Autor

• Ing. Cieslar Stanislav