„Než propouštět, raději jsme šli do ztráty. Teď jsme z nejhoršího venku a máme podepsané zakázky za miliardy,“

Není tajemstvím, že jste v roce 2017 procházeli složitým obdobím. Jak se vyvíjela situace ve společnosti Tenza v loňském roce?
Abych mohl vysvětlit, co se stalo v roce 2017, musíme se napřed v úvahách vrátit až do roku 2015 a uvědomit si, co se odehrávalo na trhu zakázek v oblasti investic do energetiky. To proto, že velké zakázky se realizují v průběhu několika let a výsledky v konkrétním roce odráží situaci z předcházejících období. Takže k roku 2015. V té době jsme realizovali velké projekty zaměřené na ekologizaci v teplárenství a ty nás plně zaměstnávaly. Na přípravu nových zakázek už nezbývalo mnoho času ani kapacit. V té době byly poptávány projekty, které nebyly dobře připravené a byly velmi rizikové z pohledu technického řešení, času na realizaci a smluvních podmínek. Rozhodli jsme se, že o tyto zakázky nebudeme usilovat za každou cenu, a očekávali, že se situace na trhu zlepší.

Úvaha se ukázala správná jen z jedné poloviny, z druhé nám úplně nevyšla. To, že jsme se nepustili do rizikových projektů, bylo určitě dobře. Podívejme se, jak dopadli ti, kteří je realizovali. Ale nové, zajímavější zakázky bohužel nepřišly. Situaci jsme se rozhodli řešit tak, že jsme hledali uplatnění v zahraničí a to se nám naštěstí podařilo. Vyhráli jsme řadu tendrů na Slovensku. Jenže od okamžiku, kdy se dozvíte, že jste podali nejlepší nabídku, do doby, kdy s vámi investor podepíše smlouvu, uběhne mnohdy i celý rok! Mezitím armáda úředníků z různých institucí zkoumá, zda v procesu zadávání zakázky nedošlo k nějakému pochybení. Můžeme hovořit o štěstí, pokud na nějakou chybu přijde hned první skupina kontrolorů. Průšvih nastane, když až ta poslední. A to nás bohužel potkalo. Rok jsme čekali na podpis smluv na zakázky za několik set milionů korun, které byly nakonec zrušeny, protože až poslední kontrola přišla na to, že námi předložený papír v nabídce nebyl tak dokonalý, jak si oni představují, i když všem ostatním kontrolorům se do té doby dokonalým jevil. Jeden pěkný projekt investor rovněž zrušil, protože než se všechno zkontrolovalo, přišel o financování.

Celková situace vedla k tomu, že jsme v roce 2017 měli poloviční objem zakázek oproti průměru let minulých. Ale protože jsme věřili, že se situace zlepší, nechtěli jsme propouštět a raději vykázali ztrátu v řádu desítek milionů korun, než abychom přišli o odborníky, na kterých naše společnost stojí. Ještě s větším úsilím jsme se pustili do vyhledávání nových projektů a tentokráte jsme byli úspěšnější. V loňském roce jsme zrealizovali zakázky v objemu téměř jedné miliardy korun a předpokládáme dosažení kladného hospodářského výsledku. A do roku 2020 máme podepsané zakázky za zhruba 4,2 mld. Kč.

Jak se vám podařilo překlenout ztrátové období v roce 2017 a jak se na situaci tvářili partneři – od investorů až po banky?
Začnu bankami. Po dvaceti čtyřech letech jsme poprvé vykázali ztrátu. Po dvaceti čtyřech letech, kdy se o nás banky doslova praly, jejich zájem výrazně ochladnul. Najednou jsme měli problémy s profinancováním zakázek a vystavováním záruk. O financování zakázek na Slovensku jsme s bankami jednali více než rok. U investorů nemám pocit, že by došlo k nějakému ochladnutí zájmu o naši firmu. Ono to ani v konečném důsledku asi není možné. Už nás totiž na trhu mnoho nezůstalo a zakázky někdo musí zrealizovat. Pravda, někteří se rozhodli, že si teplárny a elektrárny budou opravovat sami, ale naštěstí ne všichni a je stále dost těch, kteří raději zadají zakázku firmě, která má dostatek odborníků a zkušeností.

Dodavatelské prostředí v energetice dnes připomíná hřbitov, na kterém jsou hroby mnoha známých a významných firem. Je to smutný výsledek smrtící kombinace přísných požadavků zadavatelů na technické a obchodní parametry ve smlouvách, podmínek pro přidělování dotací, způsobu zadávání veřejných zakázek a lidských schopností. Osobně vidím největší problém v čase, který bývá na přípravu a realizaci projektu k dispozici. Investor by měl mít dostatek času na kvalitní přípravu projektu a dodavatel na jeho realizaci. Pokusy najít někoho, kdo z vypočítavosti nebo z hlouposti slíbí zázrak, dopadly v minulosti katastrofálně. Snad si z toho všichni vezmeme nějaké ponaučení. 

Jaké je know-how Tenzy, které vás odlišuje od konkurence?
Zakázkám v energetice se věnujeme více než 25 let. Po celou dobu jsme se snažili být minimálně onen pomyslný krok před konkurencí. A ten krok jsme získali pomocí know-how, které máme jednak díky zahraničním partnerům, ale především díky vlastnímu výzkumu a vývoji. Obrovskou výhodou jsou naši odborníci, kteří jsou schopni hledat nejlepší a nejpokrokovější technologie, které se ve světě používají. Přitom i sami objevují a vyvíjí nové věci, které nám usnadňují cestu k zakázkám. Tenza má ve svém portfoliu naprosto jedinečné vlastní spalovací technologie a technologie pro ekologizaci energetických provozů. O naše know-how je zájem nejen u nás, ale i v zahraničí.

Jak máte aktuálně naplněný zásobník práce? Daří se vám k zásadním projektům udržet lidi?
V současné době doslova nevíme, kam dříve skočit. Zakázek je opravdu hodně a jsou nesmírně zajímavé. Hned několik projektů odprášení realizujeme v areálu ocelárny U.S. Steel Košice. Aktivně pracujeme na modernizaci teplárenských rozvodů v Liberci, Náchodě a Brně, další projekty připravujeme i na Slovensku. Jen v Košicích a v Kysuckém Novém Mestě budeme instalovat předizolované potrubí v délce 15 kilometrů a dodávat 130 objektových předávacích stanic. Podstatnou část svých realizačních kapacit zaměříme na klíčové zakázky spojené s vyvedením tepla z Jaderné elektrárny Temelín. A s lidmi to dnes opravdu není jednoduché. Máme stabilní tým, který tvoří základ. Na konkrétní projekty sestavujeme realizační skupiny, které posilujeme o nové lidi. Musíme být maximálně flexibilní, což nám momentálně situace na pracovním trhu komplikuje.

Jak je pro vás aktuálně slovenský trh důležitý a na jaké akce cílíte?
Slovensko je pro nás v současnosti velmi důležité. Jen do roku 2020 máme nasmlouvané projekty za 1,7 mld. korun a předpokládám, že i v následujících pěti letech bude situace nadále příznivá. Velký potenciál zde vnímáme právě v oblasti ekologických projektů, jako jsou odprášení, odsíření a denitrifikace. V rámci slovenského Operačního programu Kvalita životního prostředí byly vyčleněny finanční prostředky i na projekty zaměřené na zvýšení energetické účinnosti, snížení energetické náročnosti budov, podporu využívání obnovitelných zdrojů a na projekty rekonstrukcí a obnovy centrálního zásobování teplem. To jsou právě oblasti, které nás zajímají.

Jak pokračoval váš aktivní přesun z ČR na další zahraniční trhy? Na jakých zakázkách aktuálně děláte a jaké vás letos v zahraničí čekají?
Slovensko jsem již zmiňoval. V minulosti jsme byli poměrně hodně aktivní v Sýrii. To skončilo, když vypukla válka. Ještě v roce 2011 jsme prostřednictvím naší dceřiné společnosti dodali řídící a regulační systém pro dvě turbíny v rafinérii Homs, ale do dnešního dne nám zbývá provést instalaci a uvedení do provozu. Nicméně s tamními obchodními partnery stále komunikujeme a podporujeme je v přípravách odložených projektů. Realita však závisí na bezpečnostní situaci v zemi a také na uvolnění sankcí EU vůči syrskému státu. Na Střední východ jsme však nezanevřeli. Pro arabského investora připravujeme společně s dalšími českými firmami dva projekty výstavby rafinérií v Iráku. Pro projekty v oblasti petrochemie a energetiky zde vidíme situaci velmi perspektivní. Aktivní arabští investoři vyhledávají evropské technologické firmy, které mají reference z tzv. třetího světa. Moc pozitivně pro nás nedopadly naše snahy na Balkáně v Srbsku a v Chorvatsku. Úspěšnější jsme však byli na Ukrajině, kde v současnosti ve sdružení s naším ukrajinským partnerem dokončujeme první projekt. Jedná se o dodávku, montáž a instalaci objektových předávacích stanic ve městě Nikolajev. Náš zájem se teď soustředí i na Polsko. To má před sebou obrovský kus práce v oblasti ekologizace v podstatě celé energetiky. Polský ministr energetiky Krzystof Tchorzewski, vědom si úkolu, který před ním stojí, v zoufalství sice „svěřil polskou energetiku do péče pánaboha“ (HN 2. 1. 2019), ale myslím, že i my máme Polákům co nabídnout. Uspořádali jsme několik seminářů a prezentací pro polské energetiky, kde jsme jim představili naše technologie. Zaujaly je především fluidní kotle a technologie pro odsiřování spalin. V Polsku úzce spolupracujeme s jednou konzultantskou společností a v nejbližší době tam chystáme otevření naší pobočky.

Jak vnímáte Ukrajinu? A to jak z hlediska aktuálního i potenciálního byznysu, platební morálky a zkušeností s místním partnerem? 
Ukrajina je pro nás velmi zajímavá hlavně z hlediska projektů financovaných Evropskou a Světovou bankou pro obnovu a rozvoj. Tyto přímé investice do obnovy ukrajinské infrastruktury představují záruku kvalitního řízení projektu ze strany investora, dobré platební morálky a profesionálního přístupu. Zkušenosti s naším partnerem jsou velmi dobré. Všechno, na čem jsme se dohodli, vždy platilo a mnohokrát nám náš partner vyšel vstříc i nad rámec předchozích ujednání. Rozhodně chceme toto partnerství nadále prohlubovat. 

Když se díváte na výhled evropské a české energetiky, kde vidíte v rámci ČR byznys pro letošní rok? 
Těžko asi hledat podobenství v evropské a české energetice. Každý evropský stát má svou vlastní energetickou politiku. Společným jmenovatelem je ale pro všechny snaha o snižování emisí CO₂, o nichž se mnozí domnívají, že způsobují skleníkový efekt, v jehož důsledku se zvyšuje teplota na Zemi. Nikdo to sice ještě neprokázal, ale mnoho lidí tomu věří. A evropské státy na to zareagovaly tak, že se dohodly, že emise CO₂ a dalších plynů, způsobujících skleníkový efekt, budou snižovat. Dosáhnout se toho má zvyšováním účinnosti, snižováním ztrát a omezením spalování fosilních paliv. Snižovat ztráty a zvyšovat účinnost budeme asi všichni stejně, ale nahrazovat fosilní paliva bude každý stát po svém. Němci například sází na obnovitelné zdroje, odstavují uhelné elektrárny, ale hodlají také uzavřít i všechny jaderné elektrárny. Jenže my nemáme takové podmínky pro využívání obnovitelných zdrojů, tak nám nezbude nic jiného než využívat energii z jádra. Řešením by sice byla plynofikace energetiky, ale zde se názory na ekologický přínos plynu vyvíjí. Ještě před několika lety byl plyn podporován jako ekologické palivo, v poslední době se tento názor mění. Ale zpřísňující se požadavky na ekologická opatření u zařízení spalující uhlí jsou již tak finančně náročné, že řada provozovatelů uvažuje o přechodu na plyn. Důležité pro další směrování české energetiky bude rozhodnutí, zda a jakým způsobem bude probíhat výstavba dalších jaderných bloků. V současnosti je ale asi naším největším problémem to, že neplníme požadavky EK na úspory energií. Česká republika zatím ani zdaleka neplní vnitrostátní cíl v oblasti úspor energií, který stanovuje, že do roku 2020 máme uspořit 51,9 PJ energie. Doposud jsme schopni vykázat úspory na úrovni 18 PJ. Naplnění tohoto cíle bude ovšem znamenat vynaložení několika set miliard korun. Zde vidím největší byznys pro nadcházející období.

Jaká práce vás letos čeká v rámci České republiky?
Jak už jsem zmiňoval, práce máme až do roku 2020 více než dost. Kromě řady projektů modernizací rozvodů tepla pokračujeme v rekonstrukci a modifikaci stávajícího odsíření v areálu rafinérie UNIPETROLU v Litvínově. Do poloviny roku 2020 musíme dokončit ekologizace kotlů v Teplárně Otrokovice, a.s., kde instalujeme technologii na snížení emisí oxidů dusíku. Stěžejní pro nás samozřejmě budou zakázky pro společnost ČEZ, na jaře zahájíme výstavbu tepelného napáječe z Temelína do Budějovic, současně poběží rekonstrukce blokových výměníkových stanic v areálu elektrárny.

Dochází podle vás k totální přeměně evropské energetiky? Jak se podle vás změní energetický sektor v ČR?
Prezentované plány Evropy v oblasti přeměny energetiky jsou velmi smělé. Nejprogresivnější v této oblasti jsou snad Němci. Ti chtějí do roku 2022 odstavit poslední jaderný blok a zrychlit útlum těžby hnědého uhlí. Před unáhlenými kroky ovšem varují němečtí průmyslníci a upozorňují, že s energetickou bezpečností si nelze zahrávat. Významně se do vývoje energetiky promítne případný přechod k elektromobilitě. Úmyslně jsem použil slovo případný, neboť osobně stanoveným cílům nevěřím. Plán či nařízení se vydá jednoduše, ale jeho naplnění je věc druhá. Plánují se konkrétní termíny, do kdy přejdeme na elektromobily, ale činíme tak v době, kdy nemáme technologie, které by to umožňovaly. Takže mě to zatím nechává klidným. Automobilky sice pod politickým tlakem hodlají vynakládat astronomické částky na vývoj elektromobilů, ale zatím jsem nezaznamenal, že by situace nějak moc vzrušovala energetiky. Má smysl přecházet na elektromobily, když se stále významná část energií vyrábí z fosilních paliv? Odhaduje se, že přechod na elektromobily by způsobil navíc nárůst výkonu na stávajících výrobnách elektřiny o dvacet procent. Současně by se musela přebudovat celá rozvodná soustava. Vše je možné, ale kdo to zaplatí? Cíle je potřeba si dávat, ale měly by být alespoň trochu reálné. Jsou tací, kteří vidí budoucnost v rychlé decentralizaci sítí a ve výrobě energií z mnoha malých zdrojů. Zde si neodpustím otázku proč. Komu to prospěje? Snad jen firmám, které chtějí vyrábět k tomu určené technologie. Jsem zastáncem přirozeného a rozumného vývoje energetiky, závislého na úrovni technického rozvoje. Nejsem příznivcem žádných revolucí, nepodléhám poplašným zprávám o prudkém oteplování naší planety a nemyslím si, že je vše třeba změnit hned. Na druhé straně mě také nenechává klidným stálá honba za ekonomickým růstem, která s sebou nese drancování přírodních zdrojů a ničení životního prostředí. Budoucnost vidím v rozumných úsporách energií, kde myslím máme ještě velké rezervy. Přeji si, aby se energetika vyvíjela postupně, aby se nezavrhovala fosilní paliva, ale aby se hledaly technické prostředky, které by je umožnily využívat ekologickým způsobem. Jsem pro rozumné využívání obnovitelných zdrojů. Nejsem pro zbrklé nasazování elektromobilů, ale fandím zvyšování účinnosti spalovacích motorů a využívání hybridních pohonů v automobilech. Odhadovat skutečný vývoj si však netroufám.

Autor

• Svoboda Petr