Na nová řešení v oblasti odpadového hospodářství je finanční sektor připraven

Konec skládkování v ČR je stanovený na 31. prosinec 2023. V té době tedy již musíme mít odzkoušená zařízení, která budou schopna s odpadem naložit jinak. Přestože termín je stanoven novelou zákona, málokdo z odborníků věří, že se to vůbec dá stihnout. „Nejsložitější součást systému nakládání s odpady, tedy spalovny, se staví zhruba tři roky a nějakou dobu trvá dokumentační příprava a schvalování včetně EIA, tedy vyhodnocení vlivů na životní prostředí,“ konstatuje Pavel Čech z České spořitelny, a. s., která již řadu projektů tohoto typu v ČR financovala. „O něco jednodušší jsou různé typy zařízení na recyklaci, kompostování nebo zpracování bioodpadu v odpadových bioplynových stanicích. Jejich použití však vyžaduje změnu chování těch, kdo odpad produkují. Na zahájení příprav je proto nejvyšší čas.“

Rakouská zkušenost

V čem tedy spočívá problém? Na potřebnou investici do nových zařízení chybí firmám dlouho očekávaná legislativa i motivace. Významní hráči odpadového byznysu i experti se shodují, že dobře nastavený systém zpracování odpadu se v ČR zastavil už v minulé dekádě, a není náhoda, že zákonem stanovený poplatek za skládkování od roku 2009 stagnuje na 500 Kč/t. Cena likvidace odpadu však poroste – kvůli tlaku na vyšší separaci a následnou recyklaci odpadu pro obce i vinou snah o předcházení vzniku odpadu. Základní nástroj státu, tedy poplatek, o jehož navýšení se v oboru pouze diskutuje, přitom podle analytiků představuje ekonomický stimul nutný ke změně systému. „Skladování odpadu se nezdražuje, firmy tedy nejsou motivované situaci měnit. Na vznik potřebných zařízení neexistuje žádný tlak,“ doplňuje produktový manažer České spořitelny Břetislav Marek. 

Změny v tomto sektoru vyžaduje i neustále rostoucí objem odpadu. V okolních státech, kde zavedení zákazu skládkování předcházelo postupné zvyšování skládkovného, mělo řešení nejrůznější podoby. Rakousko, velké a lidnaté srovnatelně jako Česko, pro odpad ve spalovnách zprovoznilo velké množství třídicích linek a postavilo kompostárny nebo odpadové bioplynové stanice. V Polsku se zase rozhodli včas využít dotací EU. Tuzemští specialisté alternativní zpracování odpadu také znají a počítají i s rozšířením stávajících zařízení pro energetické využití odpadů (ZEVO). Připravená je třeba spalovna v pražských Malešicích, chystá se elektrárna Mělník i brněnské SAKO.

Skokové zdražení? Není nutné

Paralelně s rozvojem zařízení na likvidaci je nezbytné vzniku odpadu předcházet. Největší objem komunálního odpadu vzniká z různých obalů; jeho množství je tak závislé na umístění výroby a na dopravě spotřebního zboží, stejně jako na spotřebních zvyklostech. Různé formy ovlivňování těchto faktorů zkoušejí snad všechny země světa – některé například nedávno přistoupily k úplnému zákazu plastových tašek. Pro naši liberální společnost však takto radikální řešení v tuto chvíli není přijatelné.

Postupné navýšení poplatků za zpracování odpadu by přitom i v Česku zabránilo obávanému finančnímu skoku v ceně likvidace odpadu, která se přenese na obyvatelstvo. Kvůli tomu ostatně mezi soukromým a veřejným sektorem pokračují průtahy s odpadovou legislativou a některé skládkové firmy s ohledem na dlouhou návratnost investic preferují status quo. Volí nejjednodušší a neekologické řešení, raději složí další tuny komunálního odpadu na skládku. Bez ohledu na možnost energetického využití odpadu, který má výhřevnost stejnou jako ubývající hnědé uhlí.

Zodpovědnost, nebo sliby?

„Ministerstvo životního prostředí se v posledních letech snaží investičními pobídkami a dotacemi vznik potřebných zařízení podporovat, projektů na jejich budování ale pořád známe jen několik,“ doplňuje Břetislav Marek z České spořitelny. Za veřejné prostředky se podle něj spíše kupuje vozová technika, než aby se stavěla nová zařízení na zpracování odpadu.

Patová situace se nejspíš bude řešit narychlo před kritickým termínem, ale i na to jsou experti z finančního sektoru připraveni: „Máme tým, který se odpadovému hospodářství dlouhodobě věnuje, a jako banka můžeme v oboru pomáhat nejrůznějším společnostem. Firmě, která odpad dodává nebo se zabývá jeho likvidací, technologickým i stavebním společnostem, které se do odpadů chtějí pustit, i obcím, které tuhle oblast potřebují zabezpečit,“ říká Pavel Čech z České spořitelny. „Ke společenskému a technickému řešení jsme schopni dodat finanční řešení tak, aby všechno navazovalo.“

Ať už se veřejný sektor k trvale udržitelnému rozvoji postaví zodpovědně, nebo bude jen dál slibovat, energetiky i obce ČR čekají náročné investice. Česká spořitelna je na nových projektech připravena spolupracovat, od vyhodnocování variant přes poradenství i zajištění podpůrných produktů.

Autor

• (red)