Na návštěvě staveniště referenčního projektu pro Temelín

• Foto

Při dnešní návštěvě staveniště tomu ještě zdaleka nic nenasvědčuje, ale LAES II se stane v roce 2013 referenční elektrárnou pro projekt MIR.1200, jenž je ve hře pro dostavbu jaderné elektrárny Temelín, o kterou se uchází konsorcium ŠKODA JS, Atomstrojexport a Gidropress. „Bude to vlastně již druhá referenční stavba, protože předchůdce projektu LAES-II z dílny SPbAEP je již od roku 2007 v komerčním provozu v čínské elektrárně Ťan-wan. Ta je podle názoru odborníků jednou z nejmodernějších a nejbezpečnějších jaderných elektráren ve světě,“ uvedl Ing. Jan Zdebor, CSc. ze společnosti ŠKODA JS. Zdokonalené reaktorové zařízení typu VVER-1000 (V-428) s vylepšenými neutronově-fyzikálními charakteristikami a zvýšenou efektivitou havarijní ochrany se vyznačuje čtyřkanálovou strukturou bezpečnostních systémů, dvojitou obálkou pro ochranu před vnějšími vlivy, dále pak systémy lokalizace následků tzv. nadprojektové havárie - např. zařízení pro udržení taveniny aktivní zóny uvnitř betonové šachty reaktoru. Životnost základního zařízení jaderné elektrárny byla prodloužena na 60 let.

Snímek z výstavby bloku č. 2

Jan Zdebor

Novinky
LAES II je výsledkem evoluce nejrozšířenějšího typu jaderných tlakovodních reaktorů – PWR (pressurized water reactor). Výměna palivových článků bude v LAES II řešena zcela novým způsobem, na který jsem byl v rámci prohlídky staveniště upozorněn. „V současné době je rychlost montážních prací prováděných kvůli výměně palivových článků konkrétně v Temelíně závislá především na volné kapacitě jeřábů. Řešení, které je připraveno i pro Temelín, je specifické v tom, že se část činností odehrává mimo ochrannou obálku v samostatném objektu, který je s kontejnmentem propojen speciálním průchodem. Toto výrazně zrychluje proces pravidelné výměny paliva,“ vysvětluje další z mých průvodců po staveništi elektrárny JUDr. Milan Kohout, člen představenstva a obchodní ředitel ŠKODA JS.

Lapač taveniny aktivní zóny připravený k montáži

Milan Kohout

LAES II splňuje všechny nejnovější legislativní předpisy, uplatňované ve světě. Oproti minulým projektům jde například o lapač taveniny aktivní zóny (koria), umístěný pod reaktorovou nádobou. „Kdyby zcela hypoteticky nastala havárie a tavenina by se protavila až pod reaktorovou nádobu, lapač by ji zachytil. Novinky obsahuje také dvojitá ochranná obálka – kontejnment reaktorové nádoby. Vnitřní obálka z železobetonu předepnutá ocelovými lany má tloušťku 120 cm. Vnější kontejnment je v případě LAES II navržen tak, aby odolal účinkům pádu středně velkého letadla. „Vnější ochrannou obálku lze udělat takové tloušťky, aby odolala pádu i velkého letadla. Jak velkému letadlu má odolat si stanoví a zaplatí investor,“ doplňuje J. Zdebor a dodává: „Každá další nová generace jaderných elektráren, tedy i tato, zvyšuje o jeden řád požadavky na bezpečnost. Aktuální předpisy jsou hnacím motorem vyšší a propracovanější bezpečnosti. Ze strany výrobců existuje snaha o zařazení takových bezpečnostních prvků, které pracují pouze na základě fyzikálních principů, s maximálním vyloučením elektronapájení nebo zásahu obsluhy.“ „Další výhodou toho, že projekt MIR.1200 není revoluční, ale evoluční, jsou nižší náklady investora na školení personálu. Na postupnou změnu si lidé zvyknou lépe než na totální novinku, z provozního hlediska tak existuje vyšší provozní jistota pro investora,“ dodává M. Kohout. Tlak na bezpečnost provozu jaderných elektráren je podle manažera projektu dostavby Temelína stále preciznější. Nyní musí všichni dodavatelé přesně vědět, co se bude dít v případě projektové havárie. Bezpečnostní systémy nových jaderných elektráren řeší ale i to, jak reagovat na zcela hypotetickou, nadprojektovou havárii. „Když to srovnáme s tím, jak se přistupuje k řešení ropných havárií, kde nikdo neví, co má dělat, jak jsme byli nedávno svědky v případě havárie v Mexickém zálivu, je zde velký nepoměr,“ uvedl J. Zdebor.
V projektu LAES II, resp. MIR.1200, se spojí aktivní i pasivní prvky bezpečnosti. Aktivní systémy mají například rozdílný způsob napájení, kdyby došlo k poruše jednoho z nich. Kromě toho je zálohování systémů navrženo tak, aby byly od sebe odděleny i fyzicky – vše je nastaveno tak, že pro plnou funkci stačí, aby fungoval jen jeden z nich. Jak zjišťuji z vyjádření zástupců ŠKODA JS, systém kontroly reaktivity, chlazení aktivní zóny, odvod tepla z primárního okruhu, ochrany primárního okruhu před porušením a zajištění úniku radioaktivity do okolí bude na této elektrárně zdvojen.

Zkušenosti promítnuté do praxe
Přímo v městě, u něhož roste nová elektrárna, leží i rozsáhlá vědecká základna, simulátor funkcí pasivní bezpečnosti a další zařízení. Všechny nové prvky tady byly vyzkoušeny „nanečisto“. Ruští specialisté pracují s několika typy reaktorů. O všech mají vysoké znalosti a postupnými kroky je vylepšují z hlediska provozního i bezpečnosti. Jediný typ reaktoru, kde byly inovace zastaveny, jsou reaktory kanálového typu. „Veřejnost černobylské reaktory vnímá jako neprůchodné,“ vysvětluje J. Zdebor. Naopak reaktory VVER lze najít v celém světě. Na tento typ reaktoru jsou navázány tisíce dodavatelských firem, které rovněž zdokonalují svoji technologii, a to nehovoříme o servisních společnostech, které tento typ reaktoru znají. „Obecně je v České republice o reaktorech typu VVER největší množství vědomostí,“ doplňuje své kolegy Ing. Miloslav Provod, ředitel divize Servis jaderných elektráren. „Podívejte se třeba na 25 let provozu jaderné elektrárny v Dukovanech. To je obrovská studnice know-how, se kterým se pracuje – nové projekty reaktorů typu VVER vycházejí  z těchto informací,“ dodává.

Předpřipravená smontovaná ocelová konstrukce bloku č. 1

Miloslav Provod

Ptám se svých průvodců na životnost nové elektrárny… „Dodavatel uvádí šedesát let, ale jedna věc je číslo a druhá, jak tuto životnost něčím konkrétním podpořit,“ vysvětluje J. Zdebor. „Třeba informace o stavu některých materiálů, strukturálních vadách apod. z investiční akce společnosti ČEZ s názvem Prodloužení životnosti jaderné elektrárny Dukovany jsou pro nás velmi cenné. Projektové rezervy reaktorů VVER v Dukovanech jsou zmapovány velmi precizně a uplatňují se v rámci nových projektů. Zde můžeme uvést např. nové principy snížení toku neutronů na stěnu nádoby reaktoru,“ dodává M. Provod.

Návštěva staveniště nové jaderné elektrárny v Rusku byla pouze jednou z částí cesty do Petrohradu. Proto v příštím čísle časopisu All for Power přineseme exkluzivní rozhovor s generálním ředitelem Sankt-Peterburg Atomenergoprojekt Alexejem Kajdalovem a projektanty, kteří se přímo podílejí na výstavbě LAES II.

Autor

• Ing. Cieslar Stanislav