Mýty a fakta o poplatcích za emise v zákoně o ochraně ovzduší

MÝTUS: Evropská směrnice o průmyslových emisích poskytuje firmám v ČR výjimku na přechodné období, takže se jich zpřísněné emisní limity nebudou od roku 2016 vůbec týkat… Zpřísněné emisní limity se budou vztahovat jen na nově postavené teplárny…

SKUTEČNOST: První tvrzení je krajně zkreslené a druhé zcela mylné. Evropská směrnice o průmyslových emisích platí pro všechny členské státy EU (s výjimkou Polska). Směrnice platí pro všechny zdroje s instalovaným výkonem nad 50 MW, tedy pro všechny středně velké a velké teplárny bez ohledu na to, zda již existují nebo teprve vzniknou. Existuje sice přechodné období pro aplikaci zpřísněných emisních limitů pro centrální zdroje tepla, ale týká se jen malých zařízení do 200 MW tepelného příkonu (neplést s instalovaným výkonem). Tzn. jen nejmenších tepláren, pro něž jsou finanční náklady splnění požadavků směrnice nejtvrdší zátěží. Podle informací Teplárenského sdružení by přechodného období mohlo v ČR teoreticky využít maximálně 40 malých zdrojů, z nichž 17 je na zemní plyn (přechodné období by se mohlo týkat zhruba 15 % z celkové výroby tepla). Reálně se však předpokládá, že až třetina z uvedeného počtu zdrojů (jichž by se mohlo týkat přechodné období) podmínky pro aplikaci přechodného období nakonec nesplní a nebude ho moci využít. Znamená to, že drtivá většina tepláren a celkové výroby tepla bude formou klesajících emisních stropů nucena začít výrazně snižovat emise počínaje rokem 2016 tak, aby v roce 2020 plnila emisní limity na úrovni nejlepších dostupných technologií, což si vyžádá investice v řádu desítek miliard korun.

MÝTUS: Zvýšení poplatků za vypouštěné emise by motivovalo k dalšímu snižování emisí a pomohlo by proti soustavnému poškozování zdraví…

SKUTEČNOST: Jedná se o zcela zavádějící tvrzení, které nevychází z reálné znalosti skutečného stavu. Existující emisní poplatky v minulosti neměly a ani v současné době nemají podstatnější vliv na objem (množství) vypouštěných emisí. Motivující efekt ke snižování emisí by však tyto poplatky neměly ani v budoucnu a to bez ohledu na jejich výši. Po roce 2015 by totiž emisní poplatky již nijak nepřispívaly k regulaci objemu vypouštěných znečišťujících látek. Od roku 2016 budou platit zcela nové emisní limity a emisní stropy, které budou natolik přísné (celoevropsky stanovené na úrovni nejlepších dostupných ekologizačních technologií), že teplárny a další výrobce velmi efektivně donutí k zásadnímu snížení vypouštěných znečišťujících látek. Jinými slovy, emisní limity a emisní stropy budou natolik účinné, že další opatření v podobě zvýšení emisních poplatků by již nezvyšovalo motivaci k další redukci emisí. Z uvedeného je logicky zřejmé, že zvyšování emisních poplatků by nemohlo mít žádný účinek v oblasti péče o zdraví. Některé zdroje však plní požadavky nejlepších dostupných technologií v případě prachu i jiných škodlivin již dnes a jejich provozovatelé do něj investovali značné prostředky.

MÝTUS: Původní vládní návrh na radikální zvýšení emisních poplatků by měl celkově příznivé ekonomické dopady na obyvatele…

SKUTEČNOST: Opak je pravdou. Původní vládní návrh zamýšlel zvýšit emisní poplatky na více než devítinásobek jejich současné výše. Dopady uvalení takovéto nové finanční zátěže na teplárny a další výrobce by byly krajně negativní a to zejména z pohledu odběratelů tepla, což je zhruba 1,5 milionu domácností, respektive téměř 4 miliony obyvatel. Emisní poplatky již dnes zatěžují české podniky, aniž by efektivně vedly ke snižování emisí. Je evidentní, že devítinásobně zvýšené emisní poplatky by znatelně prodražily výrobu, což by vedlo ke zdražování tepla a následně i k odpojování zákazníků od systémů zásobování teplem a k jejich přechodu na nekontrolovatelné lokální vytápění v domácích kotlích. Důsledkem původního záměru na drastické zvýšení poplatků by bylo další znevýhodnění, respektive prohloubení znevýhodnění tepláren oproti malým lokálním výrobcům tepla a všem těm, kdo teplo vyrábějí doma pro vlastní potřebu. 
Odběratelé tepla z tepláren (tedy zhruba 1,5 milionu domácností) jsou dnes postihováni tím, že jejich dodavatel tepla musí státu odvádět ekologické daně, povolenkovou daň (daň darovací z emisních povolenek), emisní poplatky a ještě si (od roku 2013) povinně kupovat emisní povolenky (respektive, postupně čím dál větší část povolenek); nemluvě o enormních investicích, které teplárny musí v nejbližších cca 4 letech investovat do dalšího snižování emisí v důsledku směrnice 2010/75/EU. Naproti tomu, malí lokální výrobci tepla si doma v „kamnech“ mohou spalovat, co chtějí, včetně nebezpečného odpadu (a zamořovat tak ovzduší), aniž by je mohl kdokoliv legálně kontrolovat a aniž by za to byli jakkoliv penalizováni. Zatěžovat v takto nerovnovážné situaci zákazníky tepláren ještě vyššími emisními poplatky by bylo sociálně necitlivé a z pohledu ochrany ovzduší naprosto kontraproduktivní.

MÝTUS: Poslanci rozhodli o okamžitém úplném zrušení poplatků za znečišťování…

SKUTEČNOST: To je nepravdivé tvrzení. Poslanci Poslanecké sněmovny zachovali existenci všech současných emisních poplatků (za vypouštění TZL, SO₂, NO_x a těkavých organických látek) až do konce roku 2015, tzn. až do okamžiku, kdy vstoupí v platnost směrnice o přísném snížení emisních limitů. A poplatek za emise TZL (polétavé prachové částice) poslanci ponechali v platnosti až do konce roku 2021.

MÝTUS: Zákon o ochraně ovzduší se bez finančních sankcí za znečištění stává pouhou deklarací.

SKUTEČNOST: Je třeba rozlišovat mezi sankcí a poplatkem za znečišťování ovzduší. Sankce za případné překročení stanovených emisních limitů a stropů v zákoně zůstávají zachovány. Poplatek za znečišťování ovzduší charakter sankce nemá, neboť ho platí i ti, kteří veškeré limity a stanovené podmínky dodržují, má tedy charakter daně. Zákon o ochraně ovzduší se odstraněním poplatků v žádném případě nestává jakousi bezzubou deklarací, jsou v něm naprosto jasně specifikované nástroje orgánů ochrany ovzduší jak plnění zákona vynutit a případné překračování tvrdě sankcionovat. Poplatky za vypouštěné emise s tím nemají nic společného.

MÝTUS: Zrušením emisních poplatků budou vážně ohroženy ekologické projekty SFŽP …Vyschnou zdroje na rozvoj ekologických investic …

SKUTEČNOST: Ani toto tvrzení není v nesouladu s fakty. Příjmy z emisních poplatků v roce 2010 činily cca 390 mil. Kč a tvořily jen cca 4,5 % příjmů Státního fondu životního prostředí (SFŽP). Vzhledem k tomu, že poplatky podle rozhodnutí Poslanecké sněmovny zůstávají v platnosti až do roku 2016 (respektive 2021 u emisí TZL), nelze rozhodně hovořit o tom, že by příjmy státu z emisních poplatků klesly na nulu. Faktem je, že vzhledem k již existující (směrnice 2010/75/EU) povinnosti znečišťovatelů snižovat emise by příjmy z těchto poplatků poklesly na zlomek stávající úrovně. Podstatné je, že od roku 2013 musí teplárny a ostatní producenti emisí povinně nakupovat (čím dál větší) část emisních povolenek v aukcích, přičemž příjem z prodeje povolenek je na období 2013 – 2020 odhadován na celkových 3 – 5 miliard Euro. Tuto sumu získá státní rozpočet. Prostředků na rozvoj ekologických investic tak stát bude mít poměrně dost. „Výpadek“ vzniklý snížením příjmů z poplatků za znečišťování je bezvýznamný a strašení nedostatkem prostředků na ekologické projekty je čistě účelové.

MÝTUS: Hlavním cílem původního návrhu na radikální zvýšení emisních poplatků bylo donutit podniky ke snížení vypouštěných emisí …

SKUTEČNOST: Není to pravda. Podniky jsou k radikálnímu snížení vypouštěných emisí nuceny dostatečně silně i bez emisních poplatků. Obhájci původního návrhu na prudké zvýšení poplatků navíc argumentují tím, že by takové opatření zvýšilo příjmy státu (SFŽP) za „nevybrané poplatky“ až o pět set milionů korun ročně. Je tedy evidentní, že ani obhájci zdražování poplatků vůbec nepředpokládali, že by v přímém důsledku zdražení poplatků došlo ke snížení množství vypouštěných emisí (pokud by se totiž emise snížily v důsledku zvýšení poplatků, objem vybraných prostředků by se snížil). Odsud jasně plyne, že původním cílem prudkého progresivního zvýšení poplatků nebylo snížit emise, nýbrž zvýšit příjmy státní pokladny (formou zavedení jakéhosi „několikanásobného“ emisního zdanění), respektive příjmy SFŽP. Jinými slovy, hlavním cílem bylo více finančně zatížit teplárny a jiné výrobní podniky dalším typem ekologického zdanění; již dnes teplárny státu odvádějí ekologickou daň z paliv a z elektřiny, dále povolenkovou daň, a od příštího roku i platbu za povinný nákup emisních povolenek.

MÝTUS: Rozhodnutím poslanců o postupném zrušení poplatků budou poškozeni daňoví poplatníci …

SKUTEČNOST: K takovému tvrzení není žádný reálný důvod. Naopak, obrovská skupina daňových poplatníků - týká se minimálně 1,5 milionu domácností odebírajících teplo z tepláren - byla rozhodnutím poslanců o snížení/zrušení emisních poplatků zachráněna před uvalením drasticky progresivní „emisní daně“ (jak zamýšlel původní vládní návrh). Takže tito daňoví poplatníci nejsou poškozeni, nýbrž naopak uchráněni před další finanční zátěží, která by na ně dolehla v podobě dražšího tepla (v důsledku progresivního zvýšení emisních poplatků až na devítinásobek). Poškozeni však rozhodnutím Poslanecké sněmovny nejsou ani ostatní daňoví poplatníci. Zrušení poplatků se jich přímo nijak nedotkne a to i přesto, že velká část z těch, kdo neodebírá teplo z tepláren, zcela beztrestně zatěžuje v lokálních topeništích či domovních kotelnách životní prostředí ve svém okolí a to relativně mnohem více, než velké teplárny.

MÝTUS: Progresivně rostoucí emisní poplatky by dokázaly vynutit přechod podniků na méně škodlivé technologie. Po zrušení emisních poplatků však velké firmy nebudou ničím nuceny přecházet na šetrné technologie. Postupné zrušení poplatků tak na dlouhý čas zakonzervuje nevyhovující stav...

SKUTEČNOST: Jak plyne z argumentů uvedených u dříve vyvrácených mýtů, i tato tvrzení jsou absolutně mylná a v rozporu s realitou. V současné době již všechny podniky (včetně tepláren) jsou zcela bezpodmínečně nuceny modernizovat a ekologizovat své technologie a to na základě evropské směrnice o snížení emisních limitů, která vstoupí v platnost již za necelé 4 roky. Výsledkem tohoto investičně náročného přechodu (odhadované náklad na 1 teplárnu: 600 – 800 mil. Kč, odhadované náklady všech tepláren: 30 – 40 mld. Kč) na ekologičtější technologie bude radikální snížení emisí a povinné plnění podstatně přísnějších emisních limitů. Progresivně rostoucí emisní poplatky by v procesu ekologické modernizace již nehrály žádnou motivační roli. Bez ohledu na výši emisních poplatků si žádná teplárna, elektrárna ani jiný výrobní podnik nebude moci dovolit „zakonzervovat nevyhovující stav“, neboť v opačném případě (tedy, pokud by radikálně nesnížily emise) by z důvodu neplnění emisních limitů musely ukončit svoji výrobu.

MÝTUS: Největší viníci smogu budou moci produkovat emise zcela beztrestně a zdarma. Nebudou mít vůbec žádný důvod, aby množství škodlivin jakkoli omezovali.

SKUTEČNOST: Realita je přesně opačná. Emitenti znečišťujících látek ani dnes ani v budoucnu nebudou moci produkovat emise beztrestně, natož zdarma. Především, všechny emisní poplatky zůstávají zachovány do konce roku 2015 (a poplatky za TZL až do konce roku 2021). Již tímto faktem je vyvráceno domnělé budoucí produkování emisí „zdarma“. Mnohem zásadnějším faktorem je však povinnost radikálního snížení emisí na základě směrnice EU, která od roku 2016 zpřísňuje emisní limity SO₂, NO_x a TZL. Aby teplárny a jiné podniky tuto směrnici splnily (a mohly pokračovat ve výrobě), musejí investovat řádově stovky milionů (dopady na jednu teplárnu cca 600 až 800 milionů Kč) či miliardy Kč (celkový dopad na teplárenství odhadován na 30 až 40 mld. Kč) do nových ekologických technologií. Tvrzení o pokračování výroby „zdarma“ je tedy evidentně zcela mylné. Realita je taková, že pokračování výroby energetických podniků bude velmi drahé, respektive náročné na vysoké investice. Po roce 2015 budou teplárny fungovat pod hrozbou trestu nejpřísnějšího – trestu zastavení výroby v případě, že produkované emise nebudou splňovat přísné emisní limity. Dalším faktorem, který již dnes motivuje teplárny a další energetické firmy ke snižování množství emisí, je systém emisních povolenek. Již od příštího roku si budou nuceny kupovat část povolenek v aukcích, což pochopitelně ještě zesílí jejich motivaci k dalšímu snižování emisí.

MÝTUS: Postupné navyšování poplatků za škodliviny by spravedlivě a dlouhodobě nutilo podnikatele k novým investicím a novým pracovním místům v perspektivních oborech, které tolik neničí zdraví lidí...

SKUTEČNOST: Jedná se o neseriózní a od reality odtrženou úvahu. Představa, že například teplárny v přímém důsledku existence emisních poplatků ukončí svoji teplárenskou činnost a namísto tepla začnou vyrábět solární panely či budou pěstovat květiny, je absurdní. Na dodávce tepla z tepláren je dnes závislých cca 1,5 milionu domácností, tedy téměř 4 miliony obyvatel v ČR; nemluvě o dalších významných funkcích, které teplárny plní například z hlediska regulace přenosové soustavy. Jak bylo dokázáno výše, emisní poplatky nejsou nástrojem, který by do budoucna teplárny nutil ke snižování emisí. Radikálního snížení emisí bude dosaženo zavedením výrazně nižších emisních limitů od roku 2016. Nižší emisní limity spolehlivě a bezpodmínečně donutí teplárny k zásadnímu snížení vypouštěných znečišťujících látek. Nebude proto nutné, aby končily výrobu tepla.

Autor

• (red)