Leningradská JE-II: Příklad náhrady jaderných bloků, o které se v Česku jen bavíme

• Foto

První blok této elektrárny Leningradská II se stal druhým blokem generace III+ na světě, který dodal elektřinu do sítě. Nyní zde probíhá atestace výrobních zařízení, po níž budou připravena k zahájení komerčního provozu plánovaného na konec prosince, přesněji na den energetiků (22. prosince). Proč má být nový blok uveden do komerčního provozu právě v tento den? „Dne 20. prosince dovrší 1. blok jaderné elektrárny Leningradská I svých 45 let provozu a začne jeho odstavování. Nový blok typu VVER-1200 přebere výrobu elektřiny po tomto bloku staré generace a zajistí budoucnost regionu na dalších minimálně 60 let,“ uvádí náměstek hlavního inženýra pro provoz Leningradské JE-II Sergej Šumov.

Stavba Leningradské jaderné elektrárny začala v roce 1970 a ještě před koncem roku 1973 vyrobil první blok elektřinu. Postupně zde byly postaveny 4 bloky typu RBMK-1000, které pokrývají cca 50 % spotřeby elektřiny v Petrohradě a Leningradské oblasti. Jako náhrada výkonu zde Rosatom staví dva moderní bloky typu VVER-1200 a výstavba dalších dvou se v současnosti hodnotí z ekonomického a provozního hlediska. Šumov doplňuje: „Protože zde vyrábí elektřinu 4 bloky typu RBMK-1000 a jeden blok VVER-1200, jde o největší jadernou elektrárnu v Rusku.“

Překvapivé chladicí věže

Hlavním rozdílem mezi novými a starými bloky, který je patrný na první pohled, jsou chladicí věže. Staré bloky používají průtočné chlazení z moře, takže u nich chladicí věže nestojí, nové je však mají. „Použití chladicích věží je dáno zákonem o ochraně vodních zdrojů, který vstoupil v platnost v roce 2008. Ten nám nedovoluje použít průtočné chlazení. Není to tedy o tom, že by navracením vody zpět do vodních toků a nádrží docházelo ke kontaminaci životního prostředí, ale jde o čistě legislativní záležitost,“ vysvětluje Šumov.

Chladicí věže přinášejí pro pozorného pozorovatele ještě jedno překvapení: na dva bloky připadají tři věže. „První blok elektrárny Leningradská II má dvě nižší chladicí věže vysoké 150 metrů. Projekt druhého bloku jsme optimalizovali tak, že jsme použili jen jednu věž, která má téměř 170 metrů na výšku. Dochází tak k úspoře investičních i provozních nákladů,“ vysvětluje Andrej Timakov, zástupce ředitele strojovny Leningradské JE-II.

To podstatné se skrývá uvnitř

Zásadnější rozdíly najdeme uvnitř nových bloků. Tyto bloky vznikly evolučním vývojem bloků VVER-1000, které stojí i v Temelíně. Pomáhá to přirozené návaznosti a výcviku personálu. „První pracovníci elektrárny Leningradská II prošli výcvikem v Kalininské jaderné elektrárně s reaktory VVER-1000, kde se naučili provozní režimy reaktoru a zkušenosti z oblasti reaktorové fyziky. Další pracovníky si už školíme v našem novém výcvikovém centru,“ uvádí Šumov.

Tím, čím se bloky elektrárny Leningradská II liší od starší generace reaktorů VVER-1000 jsou systémy pro řízení těžkých havárií a pasivní systémy, které v nezbytném případě zastoupí aktivní systémy. K výraznějším systémům patří lapač taveniny, systém pasivního odvodu tepla z parogenerátorů, pasivní rekombinátory vodíku, pasivní odvětrávání prostoru mezi dvojitým kontejnmentem, zachycení jódu a pasivní ochlazování kontejnmentu.

„Projekt VVER-1200 byl dokončen v roce 2007, tedy čtyři roky před fukušimskou havárií. Už tehdy splňoval požadavky, které byly přijaty v reakci na tuto havárii, a používal systémy, které jsou určeny pro zvládnutí tohoto typu mimořádné události,“ doplňuje hlavní inženýr Leningradské JE-II Alexandr Běljajev.

Zajímavost na závěr

Při výstavbě LAES II zvolil Rosatom pro svůj projekt dosud nezvyklý postup, tzv. open-top construction. Původně byla nejdříve postavena budova kontejnmentu a jednotlivé komponenty včetně reaktoru a parogenerátorů byly na reaktorový sál přepraveny velkým hermetickým uzávěrem a umístěny do požadované pozice pomocí polárního jeřábu.

Nyní probíhá montáž tlakové nádoby reaktoru pod otevřeným nebem, kdy kontejnment ještě není zastřešen kupolí. Těžkotonážní jeřáb spouští reaktor do šachty skrze konstrukci portálového jeřábu, kdy mezera mezi reaktorem a nosníky dosahuje jen asi 10 centimetrů na každé straně. Odměnou za to je zrychlení výstavby. „Postup open-top nám umožnil zahájit montáž reaktorové nádoby o rok dříve, než stanovil harmonogram,“ uvádí Běljajev. Celkově nyní probíhá montáž větších konstrukcí na zemi vedle reaktorové budovy a na místo dané projektem jsou potom přemístěny těžkotonážním jeřábem.

Autor

• (red)