Konference stran Kjótského protokolu na Bali – začátek příklonu k zákonům fyziky?

Především – a to je nesmírně důležité pro všechny: Znovu potvrzují, že hospodářský a sociální rozvoj a vymýcení chudoby jsou globálními prioritami! Toto konstatování klade na první místo jednoznačně hospodářský a sociální rozvoj, takže veškeré nápady jak omezovat klimatické změny musí být poměřovány tímto hlediskem, a klimatické změny nejsou žádnou posvátnou krávou, za jakou se je v poslední době snaží vydávat některé orgány a instituce EU, ale i členských zemí.

Josef Zbořil, člen představenstva SP ČR, viceprezident Svazu průmyslu papíru a celulózy

VÝSLEDKY Z BALI
1. Rozhoduje zahájit komplexní a provázaný proces, umožňující úplnou, efektivní a udržitelnou implementaci Konvence prostřednictvím dlouhodobé spolupráce již nyní a pak po roce 2012, aby bylo dosaženo dohodnutého výsledku, a přijmout k tomu rozhodnutí na 15. zasedání tak, že bude věnována mezi jiným pozornost:
a) Sdílené vizi dlouhodobé spolupráce, včetně dlouhodobého cíle snížení emisí pro dosažení konečného cíle Konvence v souladu s předpoklady a principy Konvence, zvláště pak principem společné, ale diferenciované odpovědnosti a příslušných možností s respektováním sociálních a ekonomických podmínek a dalších relevantních činitelů.
b) Zdůrazněné národní/mezinárodní akce k omezení klimatických změn, zahrnující mezi jiným ohledy na:
i) měřitelné, reportovatelné a ověřitelné, přiměřené národní závazky nebo opatření potlačování klimatických změn, včetně kvantifi kovatelných omezení emisí a cílů snižování ve všech rozvinutých zemích – Stranách, přičemž bude zajištěna srovnatelnost jejich úsilí při respektování jejich národních podmínek;

ii) odpovídající národní akce rozvojových zemí – Stran v kontextu udržitelného rozvoje, podpořené a umožněné technologií, financováním a budováním schopností – měřitelným, reportovatelným a ověřitelným způsobem;

iii) politiky a pozitivní motivační faktory k záležitostem, vztahujícím se ke snižování emisí z deforestace a degradace lesů v rozvojových zemích, a role ochrany, udržitelného managementu lesů a zdůraznění lesních zásob uhlíku v rozvojových zemích (ale nejen v nich!!! – moje poznámka);

iv) kooperativní sektorové přístupy a oborově specifi cké akce na podporu Článku 4, odstavce 1(c) Konvence;

v) různé přístupy, včetně příležitostí užití trhů na podporu nákladové efektivity a akcí omezování klimatických změn, s tím, že se budou respektovat
různé podmínky/okolnosti rozvinutých a rozvojových zemí;

vi) hospodářské a sociální důsledky opatření;

vii) cesty k posílení Konvence jako katalyzátoru v podpoře mnohostranných organizací, veřejného a privátního sektoru a občanské společnosti, budování na základě synergií mezi činnostmi
a procesy jako koherentní a integrované prostředky podpory omezování klimatických změn.

c) Zdůrazněné akce na adaptaci.
d) Zdůrazněné akce rozvoje technologií a jejich přenosu  na podporu jak omezování klimatických změn, tak na adaptaci.
e) Zdůrazněné akce zajištění fi nančních zdrojů a investic na podporu jak omezování klimatických změn, tak na adaptaci a technickou spolupráci.
 

Tuto poměrně rozsáhlou citaci lze shrnout stručně do tří bodů:
• Nutno respektovat realitu, že proces bude dlouhodobý a přes noc se svět nepředělá a patrně je důležitější vymýcení chudoby, i když rychlost akce je rovněž potřebná.
• Závazky a spolupráci musí přijmout všechny státy, přičemž rozvinuté státy musí sehrát vedoucí roli (a o vedoucí roli EU není až takový zájem, spíše je zájem o vedoucí roli USA).
• Bezpodmínečně je nutné brát v úvahu specifi cké podmínky jednotlivých zemí, a to i samozřejmě podmínky hospodářské a sociální.
Výrazně byla artikulována potřeba hospodaření s lesy, nikoliv jejich konzervace, a dále transfer technologií se zajištěním příslušných finančních zdrojů. Tak nějak stranou se ocitl princip „Cap-and-Trade“, na němž je postaven Kjótský protokol: tento tržní nástroj má evidentně své klady, ale v současnosti převažují spíše problémy, takže by v dalším usilování měl dostat vyhrazeno odpovídající místo.
V této souvislosti se vždy mluví o vítězích a poražených: podle mého názoru se ke slovu dostal zdravý rozum, požadující, že vše musí mít své ekonomické vyjádření přínosů a dopadů, a v této souvislosti byla značně zkritizována i Sternova zpráva a zazněl jednoznačný hlas, že problém klimatických změn nelze řešit růstem chudoby rozvojových zemí. Na cestě do Kodaně 2009 zde čeká ještě mnoho úsilí, aby návrhy byly vyvážené a respektovaly globální a partikulární možnosti, a nikoliv zbožná přání.
Odmítnuty byly hujerské přístupy EU: drastické závazné globální snížení emisí o 25–40 % do roku 2020! Zde je nutno se ptát, kde k tomu úředníci komise vzali mandát, jestliže Rada EU na jaře slavnostně vyhlásila (značně nerealistický) cíl 20 %, resp. 30 % do roku 2020! Patrně se domnívali, že přání bývá otcem myšlenky a nevědomost hříchů nečiní. Jako argumentaci
použili studii „dokládající“, že EU15 dokonce překročí svůj závazek snížení emisí o 8 %! Na čem že tento zázrak byl založen, jestliže dnes (2005) je EU15 na necelých 2 % snížení? No přece na nákupu kjótských povolenek z akcí CDM – menší podíl – ale heroický úspěch bude prý dosažen emisním obchodováním: světe, div se, snížení emisí o 6,4 %!!! Komise to nazývá „doplňujícími opatřeními“ a snad doposud nechápe, že od zeleného stolu se emise nesníží, ať se úředník snaží sebevíc. Kdo nevěří, ať tam běží.
Co z Bali vyplývá pro český průmysl? Především nedát se! Zpracovali jsme a vydali Stanovisko k politice klimatických změn, a neklame-li mne jako jeho autora paměť, tak toto stanovisko je silně v intencích závěrů z Bali. Budeme proto muset dále jednat s vládními představiteli, aby konečně vznikla česká politika klimatických změn, která citelně chybí
a nemůže bez reálných aktérů, tedy hospodářské sféry, vzniknout.
Naši politici by pak měli hledat spojence a prosazovat daleko realističtější a diverzifikovaný přístup k EU jako celku, a to už dnes, i při hodnocení a přijímání dalších „balíčků“, najmě směrnice k podpoře obnovitelných zdrojů energie a směrnice o obchodování emisemi skleníkových plynů. Zatím publikované návrhy mnoho optimismu nevzbuzují, protože vedou ke státnímu/unijnímu dirigizmu, který v tomto pojetí rozhodně není ani tržním, ani věcným řešením takto závažného problému.
Takže COP13 lze považovat za úspěch a za dobré vodítko pro novou globální dohodu. V tomto smyslu je potřeba věcně vyhodnotit Kjótský protokol, abychom se poučili, kudy cesta nevede, a naopak nutno hledat racionální cesty, které dlouhodobě přinesou úspěch v lepším hospodaření se zdroji energií při zachování potřebného růstu. Je na nás a na naší politické reprezentaci, jak této šance z Bali dokážeme využít. 

Autor

• Ing. Zbořil Josef