Jaká poučení a jaké zkušenosti nás povedou k výstavbě nových jaderných zdrojů?
Rubrika: Jaderné
Otázka položená v nadpisu článku neměla být otázkou, měla být konstatováním a informací o tom, čím byl rok 2018 v jaderné energetice významný. Počátkem listopadu, jak je již jedenáct let pravidlem, se konala jediná výhradně „jaderná“ konference NERS 2018. Její název „NOVÁ GENERACE JADERNÝCH ELEKTRÁREN NASTUPUJE – ZKUŠENOSTI A POUČENÍ“ napovídal, že reaguje na významnou skutečnost, že se letos podařilo, byť v řadě případů po sérii termínových a finančních problémů, většině největších světových hráčů uvést do provozu své nové pokročilé reaktory, většinou označované jako reaktory III. nebo III+. generace. Sice to nikdo neslaví, ale přeci je lepší říkat „pojďte se podívat“ než „za X let vám to předvedeme“. Pro Česko dobrá zpráva. Máme svoji Státní energetickou koncepci, svůj Národní akční plán rozvoje jaderné energetiky, ani ne půl roku staré vládní usnesení s jasně definovanými požadavky a termíny rozhodnutí vedoucích k naplnění cíle – uvést do provozu první nový blok v období kolem roku 2035. V souladu s tím byla konference koncipována tak, aby prokázala naši připravenost k výstavbě a rovněž zhodnotila zkušenosti a poučení získané při výstavbě a uvádění do provozu nových reaktorů největších světových dodavatelů jaderných technologií.
Náměstek ministryně průmyslu a obchodu René Neděla informoval o aktuálním postupu v přípravě, nicméně již tou dobou vyslané signály nejvyšších vládních činitelů vše dosud připravené znejistily. Okomentoval to i žurnalista a analytik David Tramba, a v souvislosti s tím ředitel výstavby nových zdrojů ČEZ Petr Závodský apeloval na dodržení všech postupů uvedených v ASEK a NAP, zejména s vědomím pro jádro až fatálních rizik, tedy překlopení rozvoje naší energetiky na tzv. plynovou variantu. Pánové Radek Trněný (Doosan Škoda Power), Jiří Pliska (I&C Energo) a František Kural (ZAT) ukázali, že existují české firmy, které se nemusí obávat toho, že budou při výstavbě nových zdrojů opomenuty.
Zajímavou vsuvkou byla debata o energetické strategii a jejím chápání z hlediska závaznosti. Generál Jiří Šedivý vyjasnil postavení energetické strategie jako nedílné a velmi zásadní součásti bezpečnostní strategie státu. Energetici Petr Závodský a moderátor Jiří Marek si smutně povzdychli nad tím, že energetická strategie není vnímána jako výsostně odborná záležitost, a že při současné úrovni komunikace si do ní dovolí „kecat“ kdokoliv bez vědomí odpovědnosti. Z toho pak pramení nejistota politiků a jejich snaha vyhnout se rozhodnutí. Vystoupení reprezentantů světových lídrů v jaderných technologiích nezklamalo. Patrik Zak a Xavier Owen (EDF), Hiroshi Sasaki (MHI), Yong-soo Kim a Deog-min Seo (KHNP), Yun Liu (CGN) a Zdeněk Šíma (Rosatom) doložili připravenost vyhovět požadavkům kladeným na dodávku našich nových jaderných zdrojů opřenou o dosavadní úspěchy při výstavbě a zahájení provozu svých pokročilých jaderných reaktorů. Významné je, že všichni světoví lídři jaderné energetiky hovoří na jednom společném fóru a navzájem se konfrontují před pozorným publikem.
A souhrn? Dozvěděli jsme se, že jsme na úrovni technické, investorské i dodavatelské připraveni a že existuje velmi zajímavá a široká nabídka pro výstavbu našich nových jaderných elektráren. Bohužel, mezi reálnou a konstruktivní debatou v odborných kruzích a rozhodovací mocí politiků stojí zřejmě řada mlhavých filtrů, které znejišťují naši nejen jadernou, ale zejména energetickou budoucnost a rozvolňují proces přípravy a výstavby.
Bylo by dobré zakončit tuto úvahu apelem na Nerudův citát ze Zpěvů pátečních – „…kdo chvíli stál, již stojí opodál“. Uvědomuji si, že jsem ho použil již vícekrát a i v jiných případech. Jeho argumentační síla asi není pro dodržování energetické strategie taková, jaká by měla být. Politici by si však měli uvědomit, že zkušenosti, analýzy a závěry jaderných a energetických expertů vtělené do ASEK a NAP nejsou něco, co by se dalo jen tak lehce pominout a následně jenom mlžit. I když jsem optimistou, na mysl se mi vtírá jiná populární hláška – „… je to marný, je to marný, je to marný“.