Jádro, jádro a zas jádro – aneb co přinesla konference NERS 2019

• Foto

Letos se ukázalo, že k posunu dochází. Nejde jen o to, že politická reprezentace státu se chová, jako kdyby tahem na branku ve výstavbě jednoho bloku v Dukovanech objevila spásný šém skvělé budoucnosti naší energetiky, ale i o to, že všechny firmy potenciálních dodavatelů jaderných technologií v našem připravovaném tendru reprezentovali osobně ti, kteří jsou za tyto projekty odpovědní, že se tedy, jako leckdy dříve, nejednalo o cvičení na dané téma zaměstnanců marketingových útvarů. To jsou pro nás, jaderníky, pozitivní zprávy. Navíc, tyto prezentace (soustředěné v odpoledním bloku konference) byly zasazeny do širšího kontextu a souvislostí s tím, že právě jaderná energetika je nezpochybnitelně zdrojem bezemisním, případně nízkoemisním (půjdeme-li do technických detailů), a to i když se to poslancům či poslankyním Evropského parlamentu nelíbí.

Dopolední program byl rámován referáty MPO a ČEZu. Ty přinesly opět pozitivní zprávu – práce na přípravě výstavby pátého bloku v Dukovanech běží a na aktivitách zainteresovaných je vidět, že se jedná o aktivity hnané zájmem o věc. Tím byl také nastaven rámec ke srovnání s některými evropskými zeměmi. Doktorandi z českých technik představili kompilaci německé Energiewende, a nebylo překvapením, že tato nová dimenze rozvoje německé energetiky (a ostatně také transformace průmyslu a společnosti) se potácí na slabých nohách a hlavně není schopna nabídnout očekávané – snížení emisí skleníkových plynů a přerod výroby elektřiny z velké fosilní energetiky na obnovitelné zdroje a decentralizaci. Zajímavé informace získali účastníci konference od A. Sidla z Polska a T. Salminena z Finska. Zdá se, že Poláci se pevně zakousli do příležitosti a jaderné elektrárny (v plánu je 6 bloků o výkonu až 9 GW) stavět budou. Můžeme si o jejich připravenosti nepodložené zkušeností (kterou my máme) myslet cokoliv, ale připomeňme si, že před mistrovstvím Evropy ve fotbale v roce 2012 padla podmínka „dálnice nebo nic“, a dnes mají více dálnic, než jsme my postavili od roku 1974. Referát T. Salminena byl uklidňující. Finové mají vysoký podíl jádra ve svém mixu, staví další jaderné zdroje, jejich přenosové síti nevadí ani největší blok (1650 MW), jsou zřejmě největšími technologickými inovátory a jejich respektování životního prostředí je příkladné.

K novinkám letošního ročníku konference patřila vystoupení reprezentantů nejvýznamnějších mezinárodních institucí. J. Jílek z DG Energy Evropské komise představil procesy, kterými musí každá nová jaderná investice projít. EK není proti jádru (pozor – úředníci jsou řízeni pravidly, neřízenou střelou je Evropský parlament). VIP představitelé OECD (S. Bilbao y León, ředitelka Divize rozvoje jaderných technologií a ekonomiky, Nuclear Energy Agency a Laszlo Varro, Chief Economist, International Energy Agency) celkem pragmaticky vyzdvihli pozici jaderné energetiky jako zdroje přispívajícího k omezení emisí skleníkových plynů, k optimalizaci bilancí výroby elektřiny i kvalitě a stabilitě dodávek do sítí a tedy celkově k naprosto nezpochybnitelné roli jádra jak v minulosti, tak i budoucnosti.

Není tedy překvapením, že my, technici, máme jasno. Je nakonec dobré žít v tom, že známe limity svých možností, které nám vystavují přírodní zákony a naše schopnost se s tím potýkat. Oč jednodušší máme život oproti „učitelkám španělštiny“, které jsou frustrované a proto bez pokory nalézají řešení, jak očistit svět od všeho špinavého a škodlivého a zajistit energetický ráj na Zemi. V naší politické sféře se prakticky nevyskytují, ale celosvětově to začíná být problém. Vzdělávání a hlavně úspěchy při výstavbě nových zdrojů pak mohou být jedinou vhodnou odpovědí na
aktivistické šílenství.

Autor

• Marek Jiří