Island - země ledu, ohně a energie

Poprvé v roce 2010 byl Island zanesen do Guinnesovy knihy rekordů jako „nejekologičtější země světa“ se skóre 93,5 ze 100 možných bodů na škále využívání obnovitelných zdrojů energie, zásob vody a biodiverzity a toto prvenství si Islanďané přejí zachovat. Více než 99 % elektřiny vyrobené na Islandu pochází z obnovitelných zdrojů: 72 % vyrábějí vodní elektrárny (viz tabulka č. 1) umístěné nejvíce na jihu ostrova, kde se z hor a ledovců ve středozemí valí do údolí a dále do severního Atlantiku krátké prudké vodní toky. Dalších 27 % elektřiny do sítě dodávají geotermální elektrárny.

Tab. 1 – Top 10 islandských vodních elektráren v provozu v roce 2017. Na začátku roku 2017 bylo na Islandu v provozu celkem 52 vodních elektráren, z toho 23 ve vlastnictví měst a obcí.

Je vhodné vysvětlit, že ačkoli po celém Islandu, protkaném podzemní sopečnou aktivitou, je v provozu 90 geotermálních elektráren, jen 6 z nich vyrábí elektrickou energii (viz tabulka č. 2). Ostatní primárně zpracovávají horkou podzemní vodu a páru k dálkovému topení a díky tomu platí Islanďané jedny z nejnižších cen za otop (0,73 % průměrné mzdy).

Tab. 2 – Islandské geotermální elektrárny v provozu v roce 2017

Z 38 funkčních elektráren na pevná paliva o celkové instalované kapacitě 71,781 kW bylo v roce 2017 plných 15 mimo provoz; v metropolitní oblasti byly poslední bloky na tuhá paliva odstaveny v roce 2014. Význam uhelných elektráren nicméně zůstává klíčový pro život v odlehlých lokalitách (Vestmanské ostrovy, ostrov Flatey apod.).

Ekonomický boom, který Island zažívá v posledních pěti letech, obnáší také vysoké požadavky na dodávky elektřiny. Specifikem spotřeby elektřiny na Islandu je, že čtyři pětiny veškeré produkované elektřiny odebírají závody na zpracování hliníku a feroslitin. Právě kvůli levným cenám elektřiny se na Island dováží surový hliníkový prášek, wolfram nebo křemík a v opracované podobě je pak lodě expedují na další cestu světem. Zahraniční koncerny, které mají zájem o stavbu nových závodů na zpracování kovů na Islandu, se v posledních letech potýkají s problémem, kdy elektrárny a rozvodné závody nemohou garantovat přísun elektřiny, a tyto projekty se opožďují, případně investoři míří jinam.

Až do roku 2003 byla výroba a prodej elektřiny na Islandu výhradně ve státní režii a dominance státního energetického gigantu Landsvirkjun přetrvává do dnešních dní. Souvisí to s tématem vlastnictví přírodních zdrojů, k němuž jsou Islanďané velmi citliví, a připravovaná změna ústavy má zakotvit povinnost každého, kdo přírodní zdroje využívá, za to státu odvést přiměřený poplatek. Demonopolizace v energetickém trhu však pomalu nastala na úseku výroby elektřiny: zde nyní působí více než desítka firem (viz tabulka č. 3).

Tab. 3 – Výrobci elektrické energie na Islandu v roce 2016

Jedinou velkou soukromou energetickou firmou na Islandu je HS Orka, která provozuje řadu geotermálních elektráren a mj. má též 30% podíl ve známém termálním koupališti Blue Lagoon poblíž mezinárodního letiště Keflavík. Jmění firmy přesahuje 45 mld. ISK a za rok 2016 vykázala zisk 2,8 mld. ISK. Na začátku listopadu 2017 firma Alterra Power, dosud největší akcionář v HS Orka, přešla do vlastnictví kanadské firmy Innergex Renewable Energy Inc. a kanadská firma tím získala v HS Orka podíl 53,9 %. Investor při té příležitosti deklaroval záměr navýšit výrobní kapacitu geotermálních elektráren HS Orka na 2.000 MW do roku 2020.

Za rozvodné sítě na Islandu zodpovídá jediná firma: islandským systémovým provozovatelem přenosových soustav (TSO) je státní firma Landsnet, která je plně ve vlastnictví tří (rovněž státních) výrobců energie Landsvirkjun, Orkubú Vestfjarða a RARIK. Veškeré případné provozní ztráty Landsnetu kompenzuje stát. Nic nenasvědčuje tomu, že by současné vlády měly v úmyslu od strategického vlastnictví ve firmách Landsvirkjun a Landsnet upustit.

Naopak se v řadách politiků stále častěji objevují návrhy na vytvoření islandské obdoby norského „ropného fondu“ pro horší časy. Jeho jmění by netvořily příjmy z ropy a plynu, ale tržby za energie vyrobené a distribuované státními firmami. Takzvaný „fond stability“ by shromažďoval výnosy všech islandských státních firem v oboru energetiky a výtěžek by pak dalšími kapitálovými investicemi v zahraničí zužitkovával pro příští generace, popř. na odstraňování následků živelných katastrof na ostrově. Bude-li fond založen dle plánu v letech 2019/2020, do roku 2040 by jeho jmění mohlo představovat 20 % ročního HDP Islandu.

Na začátku roku 2017 Národní energetický úřad potvrdil, že rozvodná síť elektřiny v péči státní společnosti Landsnet dosáhla své maximální kapacity. Ačkoli elektrárny na ostrově jsou schopné nabídnout a do sítě dodat více elektřiny (viz tabulka č. 4), není možné zaručit její spolehlivý přenos a stálost odběru. Národní energetický úřad přitom očekává další růst výkonů v energeticky náročných provozech (metalurgické závody, skleníky na pěstování ovoce a zeleniny, lázně a termální bazény) a poptávka po elektřině na Islandu má růst o 100 MW každých 10 let až do roku 2050.

Tab. 4 – Vývoj objemu vyrobené elektřiny na Islandu dle typu elektráren

Zatímco za poslední desetiletí byla na Islandu uvedena do provozu jen jediná nová elektrárna, v nejbližší budoucnosti hodlá stát investovat jak do výstavby nových elektráren, tak rozvodných sítí, aby pokryl poptávku po elektřině. Vláda proto se souhlasem parlamentu schválila nový energetický generel, jímž se udělují povolení k výstavbám nových elektráren a rozvodných sítí. Do roku 2022 by měl výkon elektráren na Islandu vzrůst o 419 MW (viz tabulka č. 5).

Tab. 5 – Elektrárny aktuálně schválené k výstavbě na Islandu. Zahrnutí v energetickém generelu, státní povolení ani EIA nepotřebují elektrárenské celky s výkonem do 10 MW.

Paralelně s chystanými projekty na výstavbu nových elektráren pak firma Landsnet v roli TSO potvrdila plány na posílení páteřní rozvodné sítě elektřiny sítě tak, aby mohla přenést o 300 GWh elektřiny ročně navíc ve srovnání se současným stavem. Při rozšiřování sítě (aktuální projekty Þeistareykir 1 a Krafla 4) naráží Landsnet stále častěji na překážky v podobě sporů s agenturou pro životní prostředí kvůli navrhovanému trasování a dopadu instalací na vzhled krajiny. Navíc vláda na jaře 2017 v usnesení o posilování sítě rozvodů elektřiny na Islandu stanovila, že podíl elektrického vedení umisťovaného pod zem má ze stávajících 43 % vzrůst do roku 2035 alespoň na 80 %. Firma Landsnet v návaznosti na to potvrdila, že všechna nová elektrická vedení, s výjimkou velmi vysokého napětí, budou výhradně podzemní.

Zkušenosti s udržitelným využíváním obnovitelných zdrojů energie Island umně zužitkovává v mezinárodní politice. V prosinci 2015, na okraj klimatického summitu COP21 v Paříži, byl jedním ze zakladatelů nové platformy pro energetickou spolupráci. Globální geotermální aliance (Global Geothermal Alliance) čítá přes třicet států a organizací. Cílem je soustřeďovat know-how o geotermální energii a lobbovat za globální průzkum a větší využívání geotermální energie ve světě.

Vzhledem ke svému členství v EHP Island participuje na vědecko-výzkumných projektech EU: Národní energetický úřad se tak např. stal garantem unijního projektu Geothermica, který má s dotací 30 mil. € napomoci urychlit projekty na využití geotermální energie v členských zemích EU/EHP. Z jiného grantu EU ve výši 12,2 mil. € realizuje společnost Reykjavík Energy, švýcarská firma Climeworks a Islandská univerzita společný výzkum metody likvidace oxidu uhličitého vstřikováním do podloží, kde vazbou na vhodné horniny dochází k jeho mineralizaci (Carbfix). S technikou mineralizace oxidu uhličitého se experimentuje od roku 2007 v geotermální elektrárně Hellisheiði.

Zájem na účinnějším snižování emisí sílí, neboť kvůli posilující ekonomice vzrostl za období 1990 až 2014 jejich objem na Islandu o 26 %, zejména v dopravě. Vedle experimentálních technologií stát začal finančně podporovat zavádění elektromobilů a elektrických pohonů lodí. Podle závazku parlamentu by podíl bezemisních silničních vozidel na Islandu měl v roce 2030 činit 40 %. Jedná se ale o velmi ambiciózní cíl: v polovině roku 2017 jezdilo po islandských silnicích 1 400 elektromobilů a 1 700 aut na hybridní pohon. Do rozpočtu pro rok 2018 stát zakomponoval vyšší sazbu daně z nafty a z produkce oxidu uhličitého a současně zaručil zachování incentiv na pořizování elektromobilů a nulové mýtné u těchto aut nejméně do roku 2019. Do konce roku 2017 má být dokončena síť dobíjecích stanic pro elektromobily po obvodu celé okružní silnice č. 1 vedoucí kolem ostrova. Díky levné energii jsou na Islandu únosné náklady na výrobu vodíku a Island je jednou z nemnoha zemí aktivně podporujících též provoz aut na vodík.

Podle evropského výzkumného projektu Icewind geografie Islandu předurčuje ostrov k instalaci větrných elektráren. Větší využívání větrné energie by mohlo být vhodným doplňkem vodních elektráren, které přes zimu přirozeně vyrobí méně energie, zatímco rychlost větrů vanoucích nad Islandem se právě v zimě zvyšuje. V roce 2014 udělil Národní energetický úřad první povolení ke komerčnímu využití větrné energie.

Historickým specifikem Islandu je jeho soběstačnost ve výrobě elektřiny, kterou nedováží ani nevyváží. Od roku 2015 je žhavým (a politicky ožehavým) tématem zájem Velké Británie o pokládku podmořského kabelu pro dodávky islandské elektřiny na britský trh. Islandští politici jsou mnohem opatrnější a požadují garance, že energetické propojení Islandu s cizinou nebude mít negativní vliv na hospodářství a nepovede ke zvýšení cen elektřiny na Islandu. Rozhodnutí o případné pokládce kabelu – ať už v režii státu či zcela na komerční bázi – je ještě vzdálené, je však jasné, že při délce přes 1 000 km a předpokládané kapacitě 700-900 MW půjde o jeden z nejdelších a tedy i nejnákladnějších produktovodů na světě.

Know-how Islandu v oblasti využívání geotermální energie je jeho devizou v mezinárodním měřítku. Island sponzoruje dvoustranné projekty na podporu zužitkovávání geotermálního bohatství mj. v Číně, Íránu, Japonsku, Malawi, Rwandě, Vietnamu, v případě uvolnění sankcí v Rusku, ale např. i na Slovensku poblíž Galanty.

Island je též zemí otevřenou pro zahraniční investice. Výhodami investování na Islandu jsou – právě vedle levné elektrické energie – přístup na trh EU prostřednictvím zapojení Islandu do EHP a kvalifikovaná a jazykově vybavená pracovní síla. Zakázky pro zhotovitele veřejných zakázek na Islandu, do nichž se mohou hlásit i firmy z ČR, se zveřejňují elektronicky na stránkách islandské agentury pro veřejné obstarávání Ríkiskaup a v Dodatku k Úřednímu věstníku EU. Vzhledem k tradicím českého strojírenství a elektrárenství (turbíny, motory) se tyto tendry vyplatí sledovat.

Pozn. Ve výhledu firmy Landsvirkjun je po dostavbě elektrárny Hvammsvirkjun pokračovat na řece Þjórsá výstavbou dalších dvou elektráren (Urridafossvirkjun a Holtavirkjun) s možným termínem dokončení v roce 2024, přičemž mocnost toku by v návaznosti na poptávku po elektřině dovolovala kaskádu až sedmi elektráren. Tyto stavby však ještě v energetickém generelu podchyceny nejsou.

Autor

• Smyček Josef