Informace o situaci v "jaderné" Francii

Francouzští socialisté a zelení předminulou sobotu završili měsíce vyjednávání o spojenectví do parlamentních voleb, které Francii čekají příští jaro. Z výsledné dohody, která po dramatických peripetiích téměř zkrachovala na podmínce Zelených zastavit práce na jaderné elektrárně Flammanville, tuhne stoupencům jádra úsměv na rtech. François Hollande, socialistický kandidát na prezidenta (a lze-li věřit průzkumům, s 61% preferencemi i pravděpodobný vítěz voleb) sice neustoupil v otázce dostavby elektrárny, ve zbytku však dohoda otvírá cestu k radikální proměně energetického mixu země.
V případě vítězství levice bude do roku 2025 uzavřeno 24 reaktorů z aktuálních 58 (+Flammaville), a kapacity francouzského jaderného parku tak klesnou z 63,1 GW na 41,5GW. S okamžitou platností bude uzavřena JE Fessenheim a do budoucna nebude zahájen žádný nový jaderný projekt. Jako významné oslabení konkurenceschopnosti francouzského jaderného průmyslu je skupinou Areva označováno také rozhodnutí zastavit výrobu jaderného paliva MOX. Areva je jeho jediným producentem na světě a zastavení výroby může údajně ohrozit i Flammanville, jehož reaktor EPR má být poháněn právě tímto palivem.
Jakkoli je dohoda se zelenými dalekosáhlá, není překvapením : pouze konkretizuje Hollandův závazek ze socialistických primárek snížit podíl jaderné elektřiny vyráběné z jádra ze 75 na 50 %. Faktem však zůstává, že francouzští zelení vycházejí z tohoto boje posíleni : role jádra ve francouzském energetickém mixu byla poprvé v historii země zpochybněna jednou z mainstreamových politických stran a lze předpokládat, že to bude zesilující trend do budoucna.
Hollande bude pod tlakem ve vlastní straně i zvenčí. Martine Aubry, první tajemnice socialistů a Hollandova protikandidátka v primárkách, se vyslovila pro úplné opuštění jaderné energie ve Francii v horizontu příštích 30 let. Jean-Luc Mélenchon, kandidát Levicové fronty na prezidenta, volá po referendu k budoucnosti francouzského jádra. Byť je Hollande vnímán v otázce jádra jako umírněný, neobejde se bez sjednocené levice, aby mohli socialisté ve volbách čelit vládní UMP Nicolase Sarkozyho či Národní frontě Marine Le Pen.
Stane-li se François Hollande prezidentem, bude také muset brát ohled na své voliče a na veřejné mínění celé společnosti. To se podle nejčerstvějšího průzkumu IFOP od jádra pomalu odklání: 47 % Francouzů je « znepokojeno » jadernými elektrárnami, voliči levice přitom výrazně více (50 % voličů socialistů a 71 % voličů zelených), než pravicoví (21 % voličů UMP).
Jaký závěr by z dění za hranicemi měla vyvodit Česká republika, chce-li dokončit Temelín a dále pokračovat v realizaci projaderné energetické politiky? Názory českých politiků se mnohdy diametrálně liší. Jedni se malověrně začínají smiřovat s tezí, pro nás krajně nevýhodnou, že se výměnou za Temelín budeme muset vzdát starších bloků v Dukovanech. Druzí naopak bohorovně doporučují nelámat si hlavu s energetickou orientací ostatních členů Unie a necítí potřebu pro obhajobu našich národních zájmů vést diskusi a vytvářet koalice s ostatními.
Hlavní poučení z Francie zní, že ani v zemích jádru tradičně nakloněných nelze spoléhat na věčné trvání statu quo. Česká republika neexistuje ve vzduchoprázdnu a s ohledem na svou geopolitickou váhu si své zájmy v Unii sama neprosadí. Myslíme-li tedy své jaderné plány vážně, měli bychom se urychleně soustředit na vyvažování evropské debaty o jádru: premiér a jeho ministři by měli být schopni nalézt společnou strategii se svými protějšky ze zemí, které alespoň pro tuto chvíli považují jádro za nenahraditelné, ať už je to Finsko, Švédsko, Velká Británie, Polsko, Slovensko a samozřejmě i Francie. Čeští europoslanci, zvláště členové výborů ITRE a ENVI, by měli totéž dělat v Evropském parlamentu. No a konečně, do veřejné debaty v Evropě se musí aktivně (třeba po vzoru šéfa EdF Henri Proglia) zapojit i samotný český jaderný průmysl, který ostatně má na dalším rozvoji jaderné energetiky v ČR největší zájem. Jen tak bude jeho tradice a potenciál do budoucna plně využit.

Linda Kopecká
Autorka je ředitelkou divize Public Affairs společnosti Grayling. Je bývalou spolupracovnicí místopředsedy vlády pro evropské záležitosti a absolventkou ENA.

Autor

• (red)