Elektrárna Orlík je výsledkem precizní práce Aloise Krause a tisícovek sprojektantů a stavitelů. Přivaděče se opravují poprvé po 55 letech!

• Foto

V elektrárně se zdravím s vedoucím elektrárny Orlík Ing. Pavlem Synkem. „Podle nového metodického pokynu je nyní hladina Orlíku o cca 1,3 metry nižší, než bývala. Na jednu stranu vznikl požadavek Povodí Vltavy na co „nejprázdnější“ Orlík, proti tomu jsou požadavky, turistů, jachtařů a rybářů a požadavky na výrobu elektřiny. Čím vyšší hladina, dosahujeme vyšších spádů a elektrárna funguje lépe. Povodí požadovalo ještě větší pokles hladiny, ale museli jsme se dohodnout a všichni udělat kompromis,“ vysvětluje mi na úvod našeho setkání P. Synek, který dodává, že to podnikatelé nemají na Orlíku snadné, ale je to riziko podnikání. „I v době, kdy neprší a Orlík slouží k výrobě elektřiny, dosahuje hladina významného rozptylu, a to až 30 metrů. Loni jsme takto snižovali hladinu hned několikrát. Jachtaři se někdy ráno nestačili divit, že mají jachtu na bahně,“ říká vedoucí elektrárny, kterému jeho vlastní jachta kotví na dohled mostovky hráze a kancelář zdobí velké množství různorodých pohárů a medailí z jachtařských závodů.

VĚŘILI, ŽE PŘEHRADA VYDRŽÍ. STAVĚL JI PŘECE ALOIS KRAUS …

Pavel Synek mi ve strojovně ukazuje vodou poškozený spodní část obrazu s řezem turbosoustrojí a vzpomíná na povodně v roce 2002. Objem celého vodního díla bez retenčních nádrží je 716 milionů kubíků vody, ale v době povodní zapršelo přes 2,3 miliardy. „I v době, kdy se voda jezera dostala na návodní straně do výšky zábradlí nad pracovní plochou, jsem věřil, že dílo vydrží. Byla totiž stavěna jedním z nejlepších stavitelů přehrad té doby - významným českým technikem Aloisem Krausem. Tento světoznámý specialista na vodní stavby se podílel na výstavbě přehrad po celém světě a získané zkušenosti uplatnil na Vltavě a na jednotlivých částech kaskády. Podílel se na výstavbě vodních děl Lipno, ale i slovenské Oravy a dalších,“ říká Synek.

Někteří lidé v době povodní podle vedoucího doslova hazardovali. Nechtěli si třeba nechat ujít pohled na „české niagarské vodopády“. 13. srpna 2002 z mostu a silnice, která je za přehradou, policie evakuovala davy zvědavců jen cca 20 minut předtím, než se část mostu propadla a voda pak vymlela i stovky metrů přístupové silnice s břehem. „K elektrárně se tehdy nedalo několik dnů dostat a například palivo pro záložní dieselgenerátory jsme nosili na zádech z příkré stráně. Po opravě výtahu, který byl v době povodní zatopen a stal se vlastně takovou šachtou, kterou se do elektrárny nahrnula voda, jsme palivo do generátorů dováželi již pohodlněji,“ říká P. Synek.

Při povodni byl mimo jiné poškozen izolační systém generátoru, resp. generátory nemohly vyrábět své jmenovité napětí 15 kV. Původní izolační systém statorového vinutí tvořily slídové vrstvy s asfaltovou živicí jako pojivem. Vinutí bylo schopno dlouhého provozu, ale stav izolace byl již před povodněmi za hranou. Lokální poruchy se sice stále samy opravovaly, ale spolu s vodou se při povodni do těch poruch dostaly nečistoty. Po vysušení nečistoty zůstaly a způsobily tak nepoužitelnost povodní poškozeného vinutí. 

OPRAVY - JAK ŠEL ČAS

Podle Pavla Synka je elektrárna Orlík nejlépe provedenou vodní elektrárnou na Vltavské kaskádě. I přesto, opravu časem zažilo první oběžné kolo turbín, které se mimochodem pro elektrárnu Orlík vezlo z Blanska přes Brusel, kde proběhla zastávka na výstavě Expo. Kaplanovu turbínu pro tak velký spád ještě předtím nikdo nikdy nevyrobil. Zlatá medaile byla zasloužená i proto, že elektrárna Orlík drží rekord v dosaženém spádu, čili rozdílu horní a spodní hladiny. Na Orlíku činí přes 70 metrů, přičemž ideální spád je 25 metrů a méně, viz například takový, jaký je v elektrárně Gabčíkovo. „Kaplanova turbína je takový malý zázrak. Dokáže udržovat svoji vysokou účinnost ve velkém rozsahu parametrů požadovaného výkonu a spádu a to natáčením lopatek na oběžném kole. To neumí žádná jiná vodní turbína,“ říká P. Synek. Po postupně realizované druhé generální opravě byly všechny čtyři desetilopatková oběžná kola turbíny vyměněny za osmilopatková.

Obrovský spád na Orlíku má vliv na výskyt negativních kavitačních vlivů. Na některých místech v oběžném kole turbíny se vytváří podtlak a napětí odtrhává části vysoce kvalitních nerezových lopatek. Kavitační vlivy se bohužel nedají v praktických podmínkách elektrárny monitorovat. Naopak všechna soustrojí, zařízení a technologie elektrárny jsou osazeny desítkami snímačů a čidel, díky nim lze sledovat stav zařízení, řídit údržbu a podobně. Každé ze čtyř soustrojí je jednou ročně odstaveno a je na něm realizována oprava. Větší oprava se pak realizuje jednou za dva roky.

Velice důkladný je i monitoring stavu betonových hrází. O to se stará nezávislý orgán – firma Vodní díla TBD, a.s. Společnost vydává pravidelnou informativní zprávu, která je určena specialistům Povodní Vltavy a ČEZ. Je potřeba si uvědomit, že hráz přehrady se hýbe, a to v řádech centimetrů. V zimních měsících je například návodní strana teplejší než vzdušná. Hráz se odklání od své osy. Jakákoliv trhlina by mohla mít velký vliv na průsaky nebo poškození hráze. Pod hráz se v žádném případě nesmí dostat voda. Panují tam obrovské tlaky, že by se voda mohla případnou trhlinou dostat do konstrukce hráze a působit tam na jednotlivé bloky tak, že by hrozilo jejich vysunutí. Přehrada Orlík má technicky výborným způsobem vyřešený odvod případného výskytu vody. Nedaleko založení je přírodní drenážní systém, prostě šachta, která vznikla plánovaným vynecháním betonáže. Šachta disponuje spádem do vybudované studny případné prosáklé vody hráze. „V době povodní byla tato šachta zalitá vodou. V případě, že by byla v betonových základech nějaká prasklina, tak by se voda mohla dostat do betonu. Naštěstí stav konstrukcí hráze je výborný. Pro zajímavost, průměrný objem prosáklé vody celého vodního díla činí jen 5 litrů za sekundu. To je zanedbatelné množství a důkaz skvělého založení a realizace projektu Aloise Krause,“ říká vedoucí elektrárny.

Ptám se na ochranu vodního díla a elektrárny před případnými narušiteli nebo teroristy ... „Perimetr, ve kterém sledujeme pohyby narušitelů, se rozšiřuje dále od vodního díla, prostředky a technologie sledování se zkvalitňují, systém předávání informací a spolupráce s bezpečnostní agenturou se precizuje. A ohledně útoku teroristů… Betonová hráz má ve spodní části šířku 60 metrů a parabolicky se zužuje k mostovce. Tam dosahuje šířky 20 metrů.

OPRAVA PŘIVADĚČŮ POPRVÉ PO 55 LETECH

V době návštěvy (polovina srpna 2016) probíhala v Orlíku unikátní oprava - obnova povrchové vrstvy přivaděče k TG3. Od příštího měsíce pak čeká opravu přivaděč TG4. V přivaděči délky 60 metrů, průměru 6,25 metrů, který je uložen pod úhlem 30 %, je umístěno 24 tun lešení.

Opravu, v rámci které se pomocí speciálního abraziva otryská starý nátěr, realizují se případné opravy a nanese nový nátěrový systém, realizuje ostravská společnost STABA - SERVIS ANTIKOR, spol. s r.o. Horní část přivaděče je potřeba před vlastním tryskáním vysušit. Fukary přitom vhánějí suchý vzduch do přivaděče a přes šachty rychlozávěrů proudí do dalších prostor hráze. Zde prochází přes výkonné filtry. V rámci vlastního tryskání jsou nasazeny výkonné vysavače, které zachycují jak abrazivo, tak otryskaný materiál. Pracovní prostředí je velice složité a specializované týmy se pohybují v ochranných prostředcích, které se podobají skafandrům. O tom, že je to práce pro opravdové chlapy, svědčí to, že ochranné sklo na masce vydrží v rámci tryskání necelé dvě hodiny. Obdobná oprava přivaděče se provádí poprvé po 55 letech provozu elektrárny Orlík, což svědčí o tom, že projektanti i stavitelé dbali na precizní provedení díla.

První oprava skončila v polovině září, následovat bude čtrnáctidenní oprava společných částí elektrárny. Následovat bude 90denní oprava přivaděče TG4. Příští rok přijdou na radu zbývající dva. „Monitoring naznačoval, že by stěny přivaděče mohly být napadeny hloubkovou důlkovou korozí. Po otryskání jsme zjistili, že stav je výrazně lepší než jsme očekávali. I tak byla oprava nutná,“ říká P. Synek. Nový nátěrový systém tvoří dvousložková barva, která se nanáší stříkáním nebo nátěry.

„Osobně se těším na kompletní výměnu řídicího systému elektrárny. Možná i proto, že jsem sem na Orlík přišel z firmy, která nabízela a specializovala se právě systémy řízení. Výměna dožilého systému by měla být realizována v roce 2020. Se změnou se taktéž počítá v rámci vyvedení výkonu. Stávající vedení 220 kV by mělo být nahrazeno napěťovou úrovní 400 kV,“ přibližuje na závěr našeho setkání další plánované investice v elektrárně Orlík Pavel Synek.

Pavel Synek – poznámka na závěr: „V této elektrárně pracuje celá řada skvělých a obětavých lidí a to jak v oddělení provozu elektrárny, tak také v oddělení péče o zařízení Střední Vltava, které zde sídlí a pečuje o elektrárny Hněvkovice a Kořensko, Orlík a Kamýk. Právě péčí tohoto oddělení zde na elektrárně Orlík probíhají všechny uvedené velké opravy tak hladce a úspěšně. Vedoucím tohoto oddělení je pan Ing. Jaroslav Květ a tento pracovník byl za svoji dlouholetou obětavost a výsledky letos po právu oceněn vnitropodnikovou cenou ČÉZAR 2016. Jinak toto oddělení má celkem šest lidí, z nichž zde na Orlíku pracují čtyři lidé. Oddělení provozu tvoří celkem 14 lidí a má dvě skupiny: Skupinu strojní vede Bc. Evžen Brožek, skupinu elektro pak Stanislav Lapka. Z pracovníků této skupiny slouží v nepřetržitém jednomužném harmonogramu směn celkem šest lidí. Stálá přítomnost jediného pracovníka vyžaduje jeho odpovědnost za celý objekt a zejména za dohled nad výrobní technologií, prováděný z dozorny i pochůzkově. O všech pracovnících elektrárny Orlík mohu prohlásit, že si jich za jejich pracovní nasazení vážím. Bez ohledu na to, zda jsou zde dlouho či krátce, je znát, že z nich práce zde dělá srdcaře, u nichž v debatách jednoznačně převládají aktuální pracovní témata, a nepamatuji se zde na žádnou debatu na téma, kolik se tady vydělá a kolik by se mohlo vydělávat jinde. Lidé si práce v elektrárně váží a je obvyklé, že když je to potřeba, neváhají upravit svůj osobní program ve prospěch potřeb elektrárny.“

1. SERVIS - ENERGO, s.r.o.
Opravu všech čtyř generátorů po povodni v roce 2002 realizovala firma 1.SERVISENERGO, s.r.o. V první fázi společnost dodala veškeré montážní práce a dodávky při převíjení statorů a opravách rotorů TG 2 a TG 3 pro společnost EZ Praha s vinutím od firmy ELIN. Následně pak pro pro BRUSH SEM s.r.o., která dodala vinutí, statorové plechy a další materiály, 1.SERVIS-ENERGO, s.r.o. realizovala navíječské a montážní práce při výměně magnetického obvodu a vinutí u TG 4 a výměně vinutí u TG 1. Zde zůstal magnetický obvod původní stejně jako u TG 2 a 3.  

Autor

• Ing. Cieslar Stanislav