Co mohou přinést zahraniční zkušenosti pro českou cestu výstavby nových jaderných bloků?

• Foto

Ač ministryně průmyslu a obchodu Marta Nováková uvedla na konferenci o budoucnosti jaderné energetiky v ČR, která proběhla v rámci MSV 2018, že v projektech výstavby nových bloků v Česku bude vyžadována maximální možná míra lokalizace, Hezoučký říká, že zatím nikdo se žádným ze šesti potenciálních dodavatelů nejednal o koupi projektu jaderného ostrova. Podle Hezoučkého je důležité, aby byla „česká cesta“ zařazena mezi posuzované varianty, což umožní její další rozpracování a porovnání s ostatními cestami.

František Hezoučký, bývalý ředitel jaderné elektrárny Temelín a místopředseda představenstva společnosti ČEZ, si tento model představuje tak, že by se vybral a zakoupil základní projekt (basic design) jaderného ostrova od některé z firem, které dodávají jaderné elektrárny. Český generální dodavatel by za účasti našich projekčních organizací a podpory výzkumných ústavů zajistil zpracování realizačních projektů celé jaderné elektrárny a naše výrobní firmy by vyrobily a dodaly vše, co budou schopny vyrobit. V zahraničí bychom museli nakoupit jenom ty komponenty, jejichž výroba by vzhledem k nezbytným investicím do výrobních zařízení nebo nákladům na získání licence pro výrobu byla pro budovaný počet nových jaderných bloků neekonomická. České firmy by tak navíc získaly práci při servisu, opravách a provozních kontrolách po celou dobu životnosti nových bloků, která má být minimálně 60 let,“ uvádí Hezoučký. Dále by tato cesta znamenala to, že čeští odborníci budou znát elektrárnu do posledního detailu, takže budou moci kvalifikovaně prokazovat její bezpečnost dozorným orgánům, v našem případě SÚJB.

Zkušenosti ze světa

Jeden z příkladů z jiných zemí přinesl Ivo Kouklík, ředitel jaderného ostrova ve společnosti Fennovoima, která realizuje projekt finské jaderné elektrárny Hanhikivi s reaktorem VVER-1200. „Smlouva na výstavbu elektrárny Hanhikivi je čistě EPC kontrakt, který nepožaduje lokalizaci. I tak ale počítáme s tím, že zakázky v hodnotě zhruba dvou miliard eur připadnou finským firmám. Je to ale čistě na dobrovolné bázi, protože my jako zákazník nemáme žádné smluvní páky na dodavatele, aby zapojil finské firmy,“ řekl Kouklík. 

Druhým prezentovaným příkladem byla maďarská jaderná elektrárna Paks II, opět typu VVER-1200. V tomto případě byla mezivládní dohodou stanovena 40% lokalizace. „V EPC kontraktu, který jsme podepsali s Rosatomem, je fixována výše nákladů a pevně stanoven je i termín dokončení. Dále musí kontraktor dodržet technické podmínky, kterých jsme stanovili cca 11 000,“ uvedl Attila Aszodi, maďarský vládní zmocněnec pro udržení výroby v lokalitě Paks.

Podmínky úvěru, který poskytuje ruská strana a který bude použit k financování 80 % stavebních nákladů, Aszodi považuje za příznivé. Mezivládní dohoda stanovuje, že splácení začne po uvedení elektrárny do provozu a bude rozloženo do 21 let. „Projekt přezkoumávala Evropská komise a nejnáročnější řízení se týkalo státní pomoci. Trvalo 2 roky a Evropská komise shledala, že projekt je návratný a sice obsahuje státní pomoc, ale ta má pobídkový charakter, je ku prospěchu veřejnosti a nenarušuje trh s elektřinou,“ vysvětlil Aszodi. Ve srovnání se státní pomocí poskytnutou britskému projektu Hinkley Point C je maďarská pomoc zahrnuta jen do investiční fáze projektu a během provozu nebude poskytována.

Dodavatelský pohled

Pohled dodavatele technologie představil ruský Rosatom, který přinejmenším za poslední roky patří k firmám s nejrozsáhlejšími zkušenostmi se zahraniční výstavbou. Za posledních 11 let spustil 13 bloků ve čtyřech zemích a nyní má v různé fázi realizace 41 bloků ve 13 zemích světa. Jde však jen o pohled jednoho dodavatele ze šesti zájemců o výstavbu nových bloků v Česku.

Leoš Tomíček, senior viceprezident pro jaderné projekty společnosti Rusatom Overseas, doložil, že existují dodavatelé technologie, kteří jsou ochotni přistoupit na prodej části projektu jaderného bloku a přiblížit podíl domácích firem k 100 %. Konkrétním příkladem jsou projekty Rosatomu v Číně, kde staví 8 bloků typu VVER (3 jsou v provozu, 1 se spouští a 4 jsou smluvně podloženy) a míra lokalizace dosahuje až 80 %. „Rosatom poskytuje projekt jaderného ostrova, dodávku jeho komponent a dohlíží na montáž a spouštění. Dohromady to dělá zhruba 20 % z celkových nákladů. Tento projekt by mohl být vzorem pro Česko a českou cestu,“ řekl Tomíček.

K zajímavostem patří, že i přes rostoucí lokalizaci a problémy, k nimž by mohla vést (nové firmy v dodavatelském řetězci, transfer knowhow), byl 3. blok elektrárny Tchien-wan připojen k síti téměř přesně po pěti letech od zahájení výstavby. Dalším příkladem rychlého postupu projektu je Bělorusko. První blok Ostrověcké elektrárny s reaktorem VVER-1200 bude podle plánu v provozu za 7 let od podepsání mezivládní dohody o výstavbě. Nutno však poznamenat, že v tomto případě nebyla tak vysoká lokalizace jako v případě čínských projektů.

Zemí, která mezi ostatními vyčnívá, je Indie. Zde Rosatom staví 6 bloků v jaderné elektrárně Kudankulam a lokalizace vzroste mezi prvním a posledním blokem z 37 % na 85 %. V tomto případě jde ale o mnohem větší transfer knowhow, protože indičtí odborníci se již zapojují do výstavby bloků VVER-1200 v Bangladéši.

Tyto příklady ze světa ukazují, že když československý průmysl zvládl v minulosti postavit domácí jaderné elektrárny, není z technického pohledu problém, aby to zvládl i s dnešními jadernými technologiemi.

Autor

• (red)