Blackout… Co by to pro nás vůbec znamenalo?

Ukrajinci tvrdí, že situaci vyřeší během jednoho či dvou dní. Zatím tomu však okolnosti nenapovídají a problém přetrvává. V každém případě je to skutečně námět k zamyšlení. Co by se stalo u nás, kdyby naše elektrizační soustava selhala podobným způsobem. Jsme na to vůbec připraveni? Umíme přežít bez elektřiny víc než několik hodin?

Je pravdou, že naše civilizace, resp. naše společnost si zvykla na to, že elektřina je vždy a všude k dispozici. Varianta, „že by nebyla", je pro mnohé stále buď nereálná a okrajová, případně by se pak určitě jednalo jen o zcela krátkodobou záležitost.

V současné době snad neexistuje nic důležitého, co by nepotřebovalo elektřinu. Drtivá většina společnosti žije v přesvědčení, že by přišla především o své mobilní telefony a tablety. Situace by však byla daleko vážnější... Topení, ať již dálkové či lokální (vyjma kamínek na uhlí či dřevo), světlo, chod domácnosti jako takové, doprava, průmysl, veřejná správa... Prostě vše. Podstatné věci prostě již desítky let potřebují elektřinu. V případě blackoutu to vše přestane najednou fungovat. Bohužel bez varování.

Jako malý kluk jsem jezdil na prázdniny k pratetě Marii do Jižních Čech. Bydlela v malé chalupě se zahrádkou u potoka. Jediným elektrospotřebičem, který měla v domě, bylo několik elektrických světel (klasických žárovek) v kuchyni, místnosti na spaní a na dvoře, aby bylo v noci vidět při cestě na suchý záchod. Vařilo se na sporáčku, ve kterém se topilo dřevem z lesa, který byl asi 500 metrů daleko. Vodu čerpala ze studny ruční pumpou a záchodek byl suchý – na dvoře vedle hnoje. Umývat jsme se chodili do potoka. Potraviny teta skladovala ve sklípku, protože ledničku neměla. Vždy měla doma svíčky a sirky a petrolejovou lampu s petrolejem... Když totiž přišla bouřka, tak většinou elektřina nešla.

Když v roce 1968, přesně 21. srpna, přitáhli Sověti a moje máma, která zažila válku v Praze, se zděsila, že budou problémy s jídlem a vůbec s přežitím, tak jí na to Marie s bohorovným klidem řekla: „Neboj, tady přežijeme. Jídlo máme, protože na vsi se vždycky něco sežene, teplo taky, voda je ve studni a ono to nějak dopadne." Popisuji klasickou domácnost, která by bez dodávek elektřiny přežila třeba měsíc, aniž by ji to ohrozilo. Na tuto dobrou, prostou, venkovskou ženu a její filozofii si vždycky vzpomenu, když přijde řeč na blackout a jeho dopady.

Dnes miliony lidí v Česku žijí v „koncentrované" zástavbě na sídlištích postavených po roce 1945. V historické zástavbě byly v rámci rekonstrukcí téměř zlikvidovány možnosti lokálního vytápění kamny na pevná paliva. Pamatuji si ještě jako žák základní školy, že někteří mí spolužáci v pražských Holešovicích měli doma normální kamna a ve sklepě uhlí. Veškerý otop je dnes závislý na elektřině, ať již se bavíme o napájení výměníkových stanic centrálního zásobování tepla, lokálních plynových kotlů a podobně. Vodárenské systémy mají čerpací stanice poháněné elektřinou, kanalizační systémy mají zhusta přečerpací stanice poháněné elektřinou a takto bychom mohli pokračovat dále.
Svým způsobem jsme vyměnili komfort a pohodlí za bezpečnost, neboť dnešní příbytky jsou nesrovnatelně pohodlnější ve srovnání s chaloupkou mojí tety Marie. Zvykli jsme si na pohodlí, zvykli jsme si „nedělat vrásky" a značně zeslábl náš „pud sebezáchovy".
Umíme si představit, co by se stalo, kdyby se ocitlo velké město, resp. rozsáhlé sídliště bez proudu delší dobu? Určitě umíme, ale nebude to vůbec optimistická představa. V první řadě by samozřejmě záleželo na tom, zda je to v létě či v zimě. V různých příručkách o přežití se dočtete, že člověk vydrží bez vzduchu do 3 až 5 minut, bez vody 3 až 5 dní, bez jídla tři týdny a podobně. Ale co je podstatné, bez tepla několik hodin. Pokud by došlo k rozsáhlému a dlouhodobějšímu blackoutu v zimě, tak prvním problémem bude pravděpodobně „vystydnutí" budov, neboť samozřejmě přestane okamžitě fungovat topení.
Panelové stavby i přes zateplování nikdy nebudou mít vlastnosti nízkoenergetických staveb. Je samozřejmě jen otázkou, zda to bude trvat 8 či 20 hodin, a to v závislosti na daných materiálech a venkovní teplotě. Nízké teploty, resp. „vymrznutí" budov bude mít za následek jednak možnou destrukci vodovodních a otopných rozvodů (tomu by se dalo zabránit jejich včasným vypuštěním), ale hlavně můžeme očekávat velice negativní účinek na zdraví obyvatel. Zkušenosti z obležených měst za druhé světové války poukazují na to, že prvními oběťmi budou malé děti, staří lidé a nemocní. Neméně ohrožujícím faktorem bude nemožnost přípravy jakékoliv teplé stravy či nápojů. Důvod je jasný... Elektrické či plynové sporáky a vařiče bez elektřiny nefungují (vyjma starých mechanických plynových sporáků). Postupně tak dojde k zmrznutí potravin. Nelze zapomenout ani na bezprostřední ohrožení života těch, kteří jsou odkázáni na jakýkoliv přístroj podporující jejich životní funkce, neboť i akumulátory, které takové přístroje většinou mají, jsou schopné překlenout nedostatek elektřiny jen po omezenou dobu. K tomu všemu je nutno přičíst skutečnost, že v oblastech, kde není pouhá gravitační kanalizace, by mohlo docházet zpočátku ke zpětnému vzdutí fekálních vod do bytových objektů.
V letních měsících by sice odpadl problém s otopem, na straně druhé by se objevilo nebezpečí vyplývající z kazících se potravin v lednicích a mrazácích. Na sídlišti či městské části by pak desítky i stovky tun biologicky závadného materiálu představovaly ohrožení zdraví a životy lidí.
Pokud by blackout trval v řádu dní až týdnů, začaly by nevratně stoupat počty lidských obětí a v takové oblasti by se pomalu začal rozpadat systém státní správy, vláda zákona a veřejného pořádku. S rozsáhlým výpadkem by přestalo fungovat veřejné osvětlení, silniční a železniční signalizace, úřady a podobně. Nouzové zdroje, které mají například nemocnice, orgány státní správy nebo ozbrojené složky by svým výkonem postačovaly jen pro minimální pokrytí jejich vlastních potřeb a nikoliv potřeb velké části obyvatel.
V takovém případě by samozřejmě vesnice na tom byly lépe. Vždy se totiž někde najde kus dřeva k topení, studny také ještě na vesnicích existují a zkažené potraviny lze celkem snadno zlikvidovat, aniž by ohrožovaly okolí, tedy zakopat do země na zahradě či poli.
Máme se tedy blackoutů bát? Určitě ano. Ne proto, že večer neuvidíme oblíbený pořad v televizi nebo se my či naše děti nebudou moci připojit k internetu. Rozsáhlý a dlouhodobý blackout by znamenal, zejména v hustě zastavěných oblastech měst, situaci, která by ohrožovala samu existenci jednotlivce, rodin i společnosti jako celku. Odvykli jsme si žít, jak v úvodu vzpomínaná teta Marie, v chaloupce u potoka a vyměnili pohodlí za vlastní bezpečnost. Proto je třeba vymýšlet a realizovat opatření, jak dopady případného blackoutu omezit. Ale to je téma na jiný článek.

Autor

• (red)