„Teplárna umí vyrábět teplo ekologicky, za solidní cenu a bez starostí. I přes nevýhodné a nerovné podmínky na trhu jsme konkurenceschopní,“

• Foto

Nová středotlaká plynová kotelna v Teplárně Trmice výrazně přispěla k tomu, že vaše energetické zařízení nyní „podkračuje“ stanovené emisní limity. Proč jste zvolili až tak důslednou variantu?
Máte pravdu, protože dosahujeme výrazně nižších emisí, než stanovuje aktuálně platná legislativa. Ale bavíme se o současných předpisech. V dnešní překotné době je pouze otázkou času, kdy se pravidla změní a předpisy dále zpřísní. Tímto opatřením si tak zajišťujeme určitý čas, reservu pro řešení či investice, které budeme muset vynaložit spolu s příchodem nových limitů. Poprvé vůbec se v Teplárně Trmice zásadně řešila problematika NOx. Mohu říci, že jsme v této souvislosti prakticky překročili hranici technologických možností teplárny.

Jak byste zhodnotil průběh realizace?
Investiční akce probíhala ve standartním režimu a odrážela svůj význam. Potýkali jsme se s běžnými záležitostmi, jako v případě podobných akcí v minulosti či jiných energetických projektů ČEZ. Ale sleduji, oproti stavu v minulosti, zásadně negativní dopad nedostatku kvalifikovaných lidí. I tradiční strojírenské společnosti, které působí v energetice dlouho a mají za sebou obří projekty, začínají mít značné problémy s dodržením kvality a harmonogramu. Je to bohužel odraz dění v české společnosti.

Můžete být konkrétnější?
Nechci být v tomto směru přímý a konkretizovat, ale mnohé firmy jsou již bohužel pouhou prázdnou obálkou a lepší to asi nebude, pokud se něco nestane se systémem vzdělávání a obecně pohledem na „velkou“ energetiku. Pokud je slovo „uhlí“ zařazeno u dnešní mladé generace mezi nejsprostější výrazy, není se čemu divit. Je potřeba se tomuto stavu a mnohdy nízkému povědomí o energetice konečně rázně postavit. Know-how a kvalifikovaní lidé jsou základem všeho, toto otřepané klišé platí dnes více, než dříve.

Uvedu příklad. Před časem naše firma vypsala výběrové řízení na dvě pozice. Na jedno místo ekologa se přihlásilo 63 zájemců, na pětici inženýrských pozic (elektro a strojní) přišlo jen 12 zájemců. Pět z nich vůbec nesplnilo základní předpoklady, takže jsme vybírali pět lidí ze sedmi… Co více k tomu říci.

Projekt výstavby nové plynové kotelny vznikl v čase, kdy cena lidské práce byla jinde, než v době realizace…
Přesně tak. Mnoho firem tak, mimo obecný nedostatek lidí, muselo řešit i zvýšené nároky, především mzdové. Když k tomu připočítáme i vyšší ceny za materiály či služby, pak z toho logicky začaly vznikat obchodní spory. Na jednu stranu musíme hájit zájmy investora, na druhou však přesto zohledňujeme (a možná se to mnohým ani tak nemusí zdát) jeden zásadní fakt… I přesto, jak složitá pro všechny situace v oboru je, nemůžeme být jako investor až tak důslední a nemůžeme připustit nechat dodavatelské firmy padnout na pověstné dno. Bylo by to prostě pro nás tzv. Pyrrhovo vítězství.

S průběhem realizace jsem ale v globále spokojený. Je samozřejmě jednoznačně vidět, že Metrostav – generální dodavatel, je silnější v oblasti stavební připravenosti. Zde jsme se dostali dokonce do předstihu oproti plánu. Montáž a zprovoznění technologií již tak hladce neprobíhaly, ale o příčinách jsem se již zmínil dříve. Mnoho subdodavatelů má prostě potíže s dostatkem kvalifikovaných lidí. Do toho pak vstupují třeba záležitosti s nekvalitním materiálem podezřelého původu. Bohužel, taková je dnes realita na trhu a hlavně v případě lidských kapacit je to důsledek systému vzdělávání a negativní kampaně proti průmyslu či přesněji proti „velké energetice“.

Teplárenství to nemá obecně jednoduché. Hovořil jste o hrozbě zpřísnění emisních limitů, co dále? 
To není samozřejmě vše. Podívejme se na emisní povolenky, resp. jejich ceny. My jsme velkou společností a emisní povolenky nakupujeme v několikaletém předstihu, v čemž máme výhodu. Vytváříme si tak potřebný časový polštář pro případy a situace, kdy dojde ke zpřísnění. Můžeme se tedy teoreticky připravit, zkusit najít provozní úspory, realizovat s předstihem technologická protiopatření… Menší teplárny, především v majetku měst, jsou však na tom v tomto směru výrazně v nevýhodě. Jsou provozovány v režimu a výhledu mnohdy jen jednoho roku a skoková změna v pravidlech a emisních předpisech pro ně znamená obrovské problémy. Myslím, že některé z nich může dostihnout postupný úpadek. Přitom to, podle mě, bude mít pro finálního odběratele tepla značné negativní dopady.

Teplárna prostě není elektrárna, je to mimo jiné o výrazně větší zodpovědnosti. Do vodičů lze teoreticky i prakticky dostat elektřinu z různých zdrojů, do potrubí tu páru nebo horkou vodu ve větším množství nikdo jiný než teplárna nedodá. Výpadek v zimních měsících by měl fatální následky. Je potřeba s lidmi mluvit a bojovat proti falešným a pokrouceným argumentům „ekologů“.

Podle vyjádření těch zmíněných „ekologů“ však stále teplárny patří mezi zařízení, která nejvíce znečišťují životní prostředí a ovlivňují životy lidí.
Mnohdy jde ale přitom jen o manipulaci s čísly a pojmy. Třeba tím, že teplárnu označíte za elektrárnu. Po různých podivných propočtech a manipulacích pak teplárny vypadají v porovnání s jinými zdroji jako největší zabiják lidí a zásadní nepřítel životního prostředí.

Příkladem může být například teplárna v Mělníku. Opět díky manipulaci s daty a pojmy ze strany různých „ekologických“ sdružení a bohužel i neprofesionálního přístupu některých masmédií byli největší znečišťovatelé vyhlašování na základě absolutních hodnot emisí, nikoliv objemu emisí na vyrobenou jednotku GJ. V masmédiích pak logicky vypadají velké zdroje jako největší zlo, ale stačilo by pouze sečíst celkový počet malých decentrálních zdrojů, jejich výkon a vyprodukované emise. Čísla by pak vypadala jinak. I když v tomto směru existují jednoznačné studie, nikdo to nechce slyšet.

Můžete uvést příklad takové studie?
Všeobecně známá a k dispozici je například situace v Ústí nad Labem. Z analýz vyplývá, že domovní plynové kotelny (s menšími komíny a tudíž menším rozptylem emisí) by na dodaný (celkově potřebný) objem energie vyprodukovaly větší množství emisí než velký, centrální zdroj.

V rámci objektivity ale musím říci, že v Ústí nad Labem jsou parní rozvody, a to z důvodu hlavního zákazníka – společnosti Spolchemie Tento typ rozvodů se z principu vyznačuje vyššími ztrátami. Ale připravujeme konverzi na horkou vodu a situace by se měla zlepšit i v tomto směru.

Podle stejných ekologických skupin se bez centrálního zásobování teplem obejdeme…
Podomní obchodníci s teplem stále slibují nereálné účinnosti kotlů, výrazně nad 100 %, což je technický nesmysl. Obyvatelé či vedení družstev nebo společenství vlastníků jsou stále klamáni dodavateli decentrálních zdrojů, a to především v jedné zásadní záležitosti… Dostanou sice nabídku na cenu za GJ výhodnější, než z velké teplárny, ale to není přece vše! Kde jsou s provozem decentrálního zdroje spojené další náklady, čili servis, údržba…? To už nikdo nikomu neřekne a zákazníci se pak nestačí divit výši celkové částky na faktuře. Slogan „Teplo bez starostí“, které nyní velké teplárny propagují a razí, je absolutně přesný s jasným sdělením pro zájemce o teplo.

Teplárenství je přitom dlouhodobě vystaveno nerovným tržním podmínkám. Dalo by se říci, že jde o otevřenou diskriminaci. Stále dražší emisní povolenky, neustálý dohled, on-line monitoring emisí, denní reporty či žádné úlevy na daních – třeba na plyn... V porovnání s decentrálními zdroji je na teplárny již roky vyvíjen neúměrný nátlak. Myslím si, že decentrální energetika v konečném důsledku není vůbec o nic ekologičtější, než centrální zásobování teplem. Nemáme nad emisemi z malých zdrojů například vůbec žádný dohled. Cílem investice v Teplárně Trmice bylo nejen splnění emisních limitů, ale i přes uvedené nespravedlnosti a pokřivenost trhu, nabídnout zákazníkům konkurenceschopné ceny a stabilní dodávky tepla, čili minimum odstávek.

A vnímají to tak i klienti?
Jsem mírně optimistický v tom, že čím dále tím více lidí si uvědomuje, že změna dodavatele tepla, resp. způsobu zásobování, není snadná a návrat zpět je velice složitý a nákladný. Připadá mi, že lidé začínají být vzdělanější v problematice, věřím, že si dokážou vše lépe vyhodnotit a rozhodnout se dříve, než bude pozdě. Resp. je potřeba v energetické osvětě pokračovat. Je to další náklad a nutná iniciativa tepláren, ale asi není jiná cesta. V opačném případě totiž hrozí totální rozpad teplárenských sítí. Možná je dobře, že se novým předsedou Teplárenského sdružení stal tak energický a neopakovatelný řečník, jako je Tomáš Drápela. O vážných věcech je potřeba hovořit tak, že to vzbudí emoce. A to my přesně potřebujeme, šokovat, protože situace začíná být opravdu vážná. Podmínky jsou nerovné, dokonce mi to připadá, že se nůžky rozevírají stále intenzivněji v neprospěch velkých tepláren.

Intenzivnější světlo na konci tunelu tedy zatím nevidíte…
Možná by pomohlo to, co postihlo například Prahu v rámci povodní v roce 2002. Konkrétně pak čtvrti jako byly Karlín nebo Libeň, či další. Rozsáhlá zkáza, která však v konečném důsledku způsobila zlepšení, nebývalý rozvoj a prosperitu daných oblastí. V našem případě by tou „zkázou“ mohlo být pár hodin bez tepla v zimních měsících nebo dvou či třídenní blackout nebo jen výpadky elektřiny, tak časté že si třeba nebudeme moci nabít naše mobilní telefony. Potřebujeme asi prostě šok. Hlavně politici, kteří sbírajíc politické body, by si měli uvědomit, že dehonestace uhlí či jádra je krátkozraká. To, s čím jsou někteří naši političtí zástupci schopni vystoupit na půdě poslanecké sněmovny, je mnohdy doslova hrůzostrašné.

V rámci malých domovních kotelen se ale nyní sice diskutuje o zrušení výjimky na osvobození od daně z plynu…
Ano, ale pokud by to vůbec prošlo legislativně, tak jde pouze o jednu z nespravedlností, jejímž odstraněním by se situace na trhu alespoň z malé části narovnala. Pokud budou pro všechny na trhu platit stejná pravidla, nebojíme se. Teplárny jsou schopny plnit velice přísné emisní limity a nabídnout klientům za dobrou cenu stabilní dodávky tepla. To vše bez dalších starostí.

Hodně taktéž sázíme na maximalizaci kombinované výroby elektřiny a tepla tak, abychom dosáhli na příspěvek KVET. Tento ekologizační systém považuji za správný, protože motivuje k maximálnímu využití primárních zdrojů. Doufám, že příspěvek bude dále zachován, což by pro mnohé menší teplárny (s ohledem na další a další navyšování cen emisních povolenek) mohla být šance, resp. získaly by čas a prostředky na realizaci potřebných kroků, které by v konečném důsledku zabránily rozpadu v současné době již ekonomicky a ekologicky propracovaného systému centrálního zásobování teplem. Destrukce této teplárenské sítě - to by v konečném důsledku vedla ke zhoršení životního prostředí v daných lokalitách a snížení kvality života lidí.

Miroslav Krpec
V energetice se pohybuje od roku 1991, kdy nastoupil do Elektrárny Počerady jako „pochůzkář kotle“. Následně prošel všemi provozními funkcemi, až do úrovně vedoucího řízení směnového provozu. V roce 2004 přešel do centrálních útvarů divize výroba, mimo jiné zodpovídal za přípravu projektu akvizice společnosti Energotrans, a. s. Od roku 2012 byl ředitel organizační jednotky Elektrárna Mělník, která se v roce 2015 rozrostla na organizační jednotku Elektrárna Mělník, Teplárna Trmice. V roce 2012 se také stal generálním ředitelem společnosti Energotrans, a. s.

Autor

• Svoboda Petr