S obnovitelnými zdroji v Indonésii pomáhá český Hydropol

• Foto

Jak se stalo, že se česká společnost Hydropol dostala až do Indonésie?
Naše firma působí na trhu s obnovitelnými zdroji energie přes dvacet let. Zpočátku jsme se věnovali rekonstrukcím, výstavbě a provozu malých vodních elektráren (MVE) v České republice, a protože trh s hydroenergií je v tuzemsku již poměrně nasycen, automaticky jsme se zaměřili na zahraničí, kde se nám velmi dobře daří. V současné době působíme ve 12 zemích světa, mimo jiné například ve Velké Británii, Itálii, Rumunsku, Kolumbii, Chile, Libérii a dalších zemích.

Proč jste začali uvažovat o Indonésii a s jakým požadavkem jste oslovili CzechTrade?
Indonésie byla logickou volbou z mnoha důvodů. Patří k zemím s nejvyšším meziročním přírůstkem obyvatelstva a dochází zde k intenzivnímu rozvoji a budování infrastruktury, zvyšuje se koupěschopnost a rychle roste střední třída. V mnoha případech je ale rozvoj zpomalen nedostatkem elektrické energie. Budování dostupných zdrojů se zaměřením na obnovitelné zdroje je pro Indonésii v současné době zásadní. Tím pro nás vznikla velká obchodní příležitost. V této souvislosti pro nás byla velmi důležitá podpora ze strany agentury CzechTrade, která umí mimo jiné působit jako mediátor v případě problémů při jednání na úrovni jednotlivých ministerstev a úřadů. Organizování odborných konferencí, seminářů, akcí na podporu a propagaci kapacit a know-how tuzemských firem jsou další oblasti, ve kterých s CzechTrade úzce a rádi spolupracujeme. Zájem je totiž společný – úspěch českých firem v Indonésii.

Jaké typy vodních elektráren se v Indonésii nejčastěji staví?
Způsob využití vodní energie zde je poměrně široký. V provozu jsou velké elektrárny na přehradách, které však čím dál tím častěji narážejí na odpor místního obyvatelstva kvůli nutnosti přemisťovat celé vesnice. Kromě toho často představují kvůli nestabilním geologickým podmínkám potenciální riziko pro život pod přehradami a jsou velmi nákladné. Na druhé straně se v řadě odlehlých oblastí staví mikrohydro elektrárny, jež dokáží zásobovat několik nejbližších vesnic v okolí. Tento segment je ale spíše realizován z různých dotačních programů, zahraniční rozvojové pomoci a podobně. Naše pole působnosti je v rozmezí od 1 MW do 10 MW instalovaného výkonu, s preferencí lokalit s vysokým či středním spádem a průtoky, které lze ještě za rozumných investičních nákladů využít pro výrobu elektřiny.

Řada menších elektráren se v Indonésii staví v rámci grantových schémat. Jak je na tom v tomto ohledu Česká republika?
Jsme velmi rádi, že i díky podpoře Michala Sontodinomo z CzechTrade a Jakuba Černého ze zastupitelského úřadu v Jakartě jsme dostali příležitost ucházet se o podporu v rámci české rozvojové pomoci, konkrétně o program B2B v gesci České rozvojové agentury. Loni nám umožnila nahradit část nákladů na přípravu pilotního projektu o kapacitě 3,8 MW v obci Tincep nedaleko jezera Tondano v provinci Severní Sulawesi. I díky této pomoci, která umožnila široké zapojení místních expertů a kapacit, byl celý proces přípravy a získání všech povolení rychlejší a efektivnější. Zároveň projekt získal statut akce podporované na vládní úrovni, což má v Indonésii vždy velkou váhu. Letos jsme získali další finanční podporu na zajištění dalších nezbytných aktivit spojených s přípravou stavby k samotné realizaci. Nejedná se o prostředky na samotnou výstavbu, ty musí developer zajistit sám, nicméně pro přípravu realizace se jedná o velmi vítaný příspěvek. Pokud půjde vše dle plánu, zahájení výstavby se předpokládá v průběhu roku 2020.

Jak obtížné je v tamních přírodních podmínkách něco budovat?
Rozhodně to není snadné. Místní terénní, klimatické i logistické podmínky jsou složité a nesrovnatelné s Evropou. Setkáváme se s nedostupnými lokalitami, nepořádkem na staveništích, špatnou organizací výstavby i úrovní bezpečnosti. Malé vodní elektrárny jsou zpravidla budovány na strmých, často hustě zalesněných a nepřístupných úbočích hor. Kromě vysokých nákladů na výstavbu to s sebou nese vysoké riziko sesuvů půdy, což má za následek přerušení výroby elektřiny a často i ohrožení místního obyvatelstva.

Znamená to, že přestože je Indonésie pro vás cizí zemí, máte lepší know-how než místní firmy?
To bych si úplně netroufal tvrdit, nicméně náš přístup vidíme jako komplexnější, technicky lépe realizovatelný a provozně spolehlivější. V Indonésii je běžné snížit náklady tím, že se využije co nejlevnějších turbín a generátorů, u kterých po spuštění do provozu dochází k častým poruchám, nízké efektivitě a často u nich není zajištěn ani následný servis a údržba. Proto je pro místní vládu velkou úlevou, že na projektech spolupracuje firma jako Hydropol, která automaticky dbá na vysokou kvalitu projektu už od samého začátku a používá ověřené kvalitní technologie.

Kde v Indonésii se Hydropol zejména pohybuje a proč?
Náš tým za dobu působení v Indonésii od roku 2014 navštívil vytipované lokality prakticky ve všech oblastech, které mají potenciál pro budování MVE, od Acehu po severní Sulawesi. V současné době máme v pokročilé fázi přípravy čtyři pilotní projekty s celkovou instalovanou kapacitou 17 200 kW. Jeden projekt se nachází v horách západní Jávy na jih od Bandungu, další pak v různých částech ostrova Sulawesi. V zásobníku neboli project pipeline máme předjednanou řadu projektů v různých oblastech, jsem rád, že kontakt s řadou současných vlastníků nám zprostředkoval i CzechTrade.

Zmiňujete, že v Indonésii působíte již dlouhou dobu. Jaká jsou hlavní úskalí úspěšného získání a následné přípravy projektu „renewable energy“?
Především jde o časté změny a nekoordinace v oblasti legislativy, nejednoznačné vymezení kompetence mezi úřady, omezování podílů zahraničních investorů pod hranici 50 % nebo volatilita indonéské měny bez možnosti fixace výkupního tarifu v jiné měně. Co se týká konkrétních projektů, všechny informace, data, studie, povolení, které jsou předkládány obchodními partnery, je nutné si detailně prověřovat na místě, což je náročné časově, finančně i vztahově. Častým problémem a překážkou pro úspěšné uzavření dohody o dalším společném developmentu projektu jsou i nepřiměřená finanční očekávání současných vlastníků projektů. Svoji roli hraje i celospolečenské dilema, jak nastavit podmínky pro jednoduchý a dostatečný příliv zahraničního kapitálu a zároveň zabezpečit dostatečnou kontrolu nad ekonomickým fungováním země a vyvarovat se tak novodobé „kolonizaci“.

Je důležité hovořit místním jazykem? Jak je na tom Hydropol? Máte tlumočníky nebo mluvíte indonésky?
Úspěšná příprava projektů je vždy prací mnoha lidí. Náš tým je složen jak z pracovníků kanceláře v Praze, tak i našich kmenových indonéských zaměstnanců sídlících v Jakartě, Bandungu a Manadu na Sulawesi. Zároveň spolupracujeme se širokou skupinou externích odborníků. Anglicky se domluví většina z nich, někdy je však znalost pouze na základní úrovni. Za sebe snad mohu říct, že se domluvím na středně pokročilé úrovni, hlavní projektový manažer pak vzhledem k několikaletému pobytu na Kalimantanu a Jávě hovoří indonésky plynně.

Oceňují to místní, že mluvíte jejich jazykem?
Naše projekty jsou většinou v odlehlých lokalitách, kde místní angličtinu prakticky neumí. Proto jsou velmi rádi, že se s námi bez problému domluví. První je ale vždy velké překvapení a radost, že někdo z takové dálky mluví stejnou řečí; to samo o sobě pomáhá v budování vzájemné důvěry, která je pro Indonésany extrémně důležitá.

Jak funguje jednání s lidmi z tak odlišné kultury?
Základem je získání vzájemné důvěry a při jednání s konkrétními lidmi postupovat v souladu s místními pravidly. Hierarchie je pro Indonésany zcela zásadní. Nečekejte zásadní a konečné rozhodnutí od mladého úředníka, s nímž jste projednávali konkrétní problematiku, pokud toto rozhodnutí neposvětí jeho starší nadřízený.

Autor

• (red)