Roberto Francia: Kogenerační výroba by mohla krýt do roku 2030 až 20 % výroby elektřiny a 25 % tepla

• Foto

Do COGEN Europe jste přišel nedávno, začátkem tohoto roku. Jaké jsou Vaše priority a jakým čelíte výzvám ve Vaší nové roli?
Do COGEN Europe jsem nastoupil v lednu 2016. Předtím jsem pracoval v oboru vodíkových technologií. Je mi ctí reprezentovat velmi dobře fungující sdružení. To sídlí v Bruselu a aktuálně sdružuje 14 národních asociací a 15 firemních členů z celé Evropy. Vedení takové organizace je proto poměrně náročné.

Evropská unie pokračuje v přípravě nového energetického systému, ve kterém by kogenerace (tedy kombinovaná výroba elektřiny a tepla, případně chladu) měla mít významné místo. Takže mým cílem je zrušit, aby kogenerace patřila i nadále mezi priority energetické agendy Unie.

V Česku se často říká, že trh je zdeformován různými druhy dotací a že bychom se měli vrátit k volnému trhu. Kogenerace je sice účinná technologie, přesto se i ona neobejde bez podpory. Potřebujeme tedy více trhu,COGEN nebo naopak další regulace?
Trh jako takový je nástrojem pro stanovení ceny, a tedy pro vyrovnávání poptávky a nabídky, ovšem tak to funguje jen v ideálním světě. V reálném energetickém trhu jsou různé externality, které je třeba vzít v úvahu při hodnocení funkce trhu. Kdyby byly externality spojené se spotřebou primárních energetických zdrojů a emise vznikající při výrobě elektřiny v různých zdrojích plně zohledněny v pravidlech trhu, kogenerace by byly konkurenceschopné. Pokud zohledněny nejsou, kogenerace se bez určité podpory neobejde. Se stejným problémem se potýkají třeba i obnovitelné zdroje.

Velmi skloňovaným slovem je Energiewende. Německo se však nyní potýká s určitými problémy, např. zpomaluje rozvoj větrné energetiky z důvodu nedostatečné kapacity přenosových sítí, na druhé straně změny v Německu vedou k potřebě flexibilnějšího trhu s elektřinou, z čehož by mohly profitovat i kogenerace. Jaký je váš názor na Energiewende? Mají další země následovat německého příkladu?
Německo bylo první, které se tímto směrem vydalo. Jde o kompletní změnu a transformaci energetiky směrem k větší udržitelnosti a masivnímu využívání obnovitelných zdrojů. To samozřejmě vyvolává problémy a nestabilitu. Energiewende se však stalo inspirací a modelem i pro ostatní země, které se nyní snaží změnit svůj energetický systém a které se z německých zkušeností mohou poučit. Vždyť i Francie plánuje snížení výroby elektřiny z jádra ze 75 na 50 % během příštích několika desetiletí. Změny v Německu mají samozřejmě významný vliv na fungování trhu s elektřinou a flexibilní kogenerační zdroje jsou vskutku výborným nástrojem pro balancování proměnlivé výroby z obnovitelných zdrojů a k zajištění stability. Zároveň dávají malých výrobcům možnost stát se aktivními hráči na energetickém trhu.

Jaké jsou tedy hlavní bariéry, které brání plnému rozvinutí potenciálu kogenerační výroby?
Přestože se odhaduje, že kogenerační výroba by mohla krýt do roku 2030 až 20 % výroby elektřiny a 25 % tepla, tak nyní je to pouze 12 % elektřiny a 15 % tepla a tento podíl dokonce mírně klesá. První bariérou je nedostatečné povědomí o přínosech kogenerace mezi tvůrci energetických politik i mezi potenciálními investory a provozovateli.
Problémem je též rozdílnost legislativních podmínek v jednotlivých zemích, což ztěžuje přehled o možnostech investování. Nestabilita energetické politiky též na atraktivitě pro investory moc nepřidává. Pomoci by mohl lepší přístup k financování, např. v rámci programů pro zvyšování energetické účinnosti. V neposlední řadě je problémem i současný nepoměr mezi cenou plynu a velmi nízkou cenou elektřiny.

Autor

• (red)