Průmyslová revoluce vyžaduje změnu v myšlení lidí

Podle něho ode dneška budeme mít i českou odpověď – iniciativu MPO Průmysl 4.0. Čtvrtá průmyslová revoluce přináší myšlenky a technologie, které zasáhnou další oblasti, např. energetiku při řízení a koordinaci decentralizovaných zdrojů, na úspěšnosti myšlenek bude záviset, kolik centrálních zdrojů budeme muset vybudovat. „Tato průmyslová revoluce není o digitalizaci nebo informatizaci, je to revoluce kybernetická.  Bez větší nadsázky lze konstatovat, že kybernetická průmyslová revoluce je více revolucí v myšlení lidí než v konkrétních technologiích a zasáhne celou společnost. Technologie už máme, myšlení jsme však ještě nezměnili,“ uvedl Mařík.

Připomněl, že v ČR je nejvyšší podíl průmyslové výroby na HPH v Evropě 25 procent, který chceme nejen udržet, ale i zvýšit (v Evropě v průměru 15 procent, cíl EU je dosáhnout 20 procent v roce 2020.  Podle Maříka přímý export do SRN činí 29 procent, připočteme-li vazby na německé firmy uvnitř ČR, jsme nejméně polovinou průmyslové výroby závislí na SRN. „Chceme-li tuto ekonomickou pozici udržet či posílit, musíme být kompatibilní s řešeními Industrie 4.0 a konkurence bude veliká. Průmysl 4.0 musí být v centru pozornosti všech, kdo zodpovídají za ekonomiku,“ konstatoval. Jak dále v této souvislosti řekl, výzkum, vývoj a inovace (VaVaI) již nebudou moci být otázkou jednoho podniku. Dnešní rozdrobený způsob financování aplikovaného výzkumu (relativně malé a krátkodobé projekty) neodpovídá potřebám Průmyslu 4.0. Čeká nás proces sdružování, integrace, propojování týmů – nutno dát důvěru (a prostředky) organizacím a jejich vůdčím osobnostem, které se osvědčily.

Také je třeba nastavit nová objektivnější kritéria hodnocení výzkumu, zejména aplikovaného, přičemž místo počtu článků nutno měřit kvalitu a potenciál pracoviště z pohledu konkurenceschopnosti ČR, například metody peer-review či přístup StarMatrix.  To by pomohlo prolomit bariéru spolupráce průmyslu a akademické sféry, zvýšilo by investice průmyslu do výzkumných organizací. „Je třeba výzkum přednostně zaměřovat na integraci stávajících dílčích řešení a na nová, inovativní řešení tam, kde má český výzkum dlouhodobou úspěšnou tradici, např. v oblasti technik automatického řízení, kyberneticko-fyzikálních systémů, robotiky, simulace, vizualizace a software pro počítačovou bezpečnost. Aplikovaný výzkum se nemůže opírat jen o malé, kapacitně slabé projekty, na významu musí nabývat systémově budovaná centra aplikovaného výzkumu, dostatečně investičně vybavena, s nadkritickou výzkumnou kapacitou a s portfoliem institucionálního a účelového financování,“ konstatoval Mařík.

Rekonstrukce prostoru aplikovaného výzkumu směrem od jednotlivých, nahodile vybraných projektů směrem k cílenému a řízenému budování dlouhodoběji fungující infrastruktury aplikovaného výzkumu s dostatečným prostorem pro flexibilní menší doplňkové projekty a start-upové aktivity  je v případě Průmyslu 4.0 nezbytností. Veřejná podpora aplikovaného výzkumu musí být koncentrována a koordinována na národní úrovni. „Není třeba vytvářet instituce nové, naopak zapojení dnes již existující infrastruktury výzkumných center a jejich jasná dlouhodobá, státem podporovaná profilace by měla přispět k jejich lepšímu a smysluplnějšímu využití.  Nemělo by se zapomenout na společenskovědní výzkum pro celospolečenská řešení a dopady bude nezastupitelný,“ poznamenal.  

Podle něho je třeba vybudovat systém center či ústavů aplikovaného výzkumu na národní úrovni, který by převzal zodpovědnost za technologickou podporu naplňování cílů Průmyslu 4.0 a stal se jeho technologickou páteří, přičemž je možno se poučit z role a fungování Fraunhoferovy společnosti. Navíc je nutné vytěžit maximum z Evropských prostředků. Při tomto kroku by měly sehrát hlavní roli operační programy OP PIK a OP VVV.  „Je však potřeba dobře je provázat s již existujícími infrastrukturami a týmy, s národními cíli a prostředky z národních zdrojů, zejména je nutná koordinace s TA ČR a MPO.

ČR v této souvislosti čeká také řešení v oblasti lidských zdrojů, již dnes si stěžujeme na nedostatek inženýrů. „Budeme jich potřebovat ještě více, ale zejména s úplně jiným profilem, tedy schopné interdisciplinárního myšlení a se systémovým pohledem na složité distribuované systémy. Proto se musí také změnit obsah a styl výuky, nelze minimalizovat výuku matematiky a fyziky. Nutné je podporovat interdisciplinaritu jako doplněk do hloubky zaměřeného odborného vzdělávání a systémový pohled. K tomu by měly sloužit nové programy zaměřené na Průmysl 4.0 se silnou participací průmyslu.

„Z makroekonomických a mikroekonomických analýz a jejich porovnáním se strukturou vzorku inovačních firem je zřejmé, že exportní položky, v nichž roste česká ekonomika nejrychleji, nepatří zpravidla mezi inovační špičku. Přímé zahraniční investice a jejich charakter souvisí s vývojovým stadiem ekonomiky. Jejich proměna k aktivitám s vyšší přidanou hodnotou indikuje vývoj ekonomiky k vyšší kvalitě, tedy znalostní náročnosti. Terénní šetření zároveň ukazuje, že zde existuje určitá hranice ve zvyšování kvality zahraničních investic. Není pravděpodobné, že by se do ČR začaly přesouvat funkce strategického rozhodování nadnárodních společností. Zahraniční firmy zásadně přispěly a stále přispívají k technologické modernizaci tuzemské ekonomiky. Nejrychleji rostoucí firmy dle výkonů i zaměstnanosti působí na nových či mladých trzích s rychle rostoucím počtem nových uživatelů,“ dodal Mařík.

Autor

• (red)