„Přínos implementace výzvy Průmysl 4.0 do procesů údržby ke zvýšení konkurenceschopnosti podniků je evidentní,“

• Foto

Prosím o zhodnocení letošního ročníku konference Údržba.
Konference Údržba 2016 měla velmi dobrý průběh. Pořadatel, Česká společnost pro údržbu (ČSPÚ), zaměřil konferenci na problematiku Management a inženýrství údržby s přihlédnutím k výzvě Průmysl 4.0. Vyslechli jsme sedm příspěvků orientovaných na tuto tematiku přímo a mnoho dalších příspěvků věnovaných tématu nepřímo. Velmi živá byla panelová diskuse ke spojení údržby s výzvou Průmyslu 4.0. Konference se zúčastnilo 135 odborníků, z toho 11 vystavovatelů technologie a informačních systémů spojených s údržbou (http://www.udrzba-cspu.cz/). 

Jak jste uvedl, jedním z nosných témat byl Průmysl 4.0. Jak probíhá implementace systému Průmysl 4.0 do praxe údržby?
Oficiální brožura MPO k Průmyslu 4.0 byla vydána v září 2015, což je relativně krátká doba k hodnocení realizace této výzvy. Lze říci, že management vyspělých podniků se s problematikou čtvrté průmyslové revoluce začíná seznamovat. Management údržby ve většině podniků je na samém počátku uplatnění myšlenek a výzvy Průmyslu 4.0. Manažeři údržby se teprve seznamují s hlavními myšlenkami a úkoly této výzvy, tj. s problematikou digitalizace a automatizace procesů výroby, údržby a služeb, s využitím principů interoperability, virtualizace, decentralizace, schopnosti pracovat v reálném čase, orientace na služby, modularity a rekonfigurability, internetu věcí a služeb. Nejlepší předpoklady pro uplatňování těchto výzev má dnes automobilový průmysl a např. společnost ŠKODA AUTO, a.s., která je pozitivně ovlivňována a motivována německým vlastníkem VW, již tuto problematiku řeší.

Jak by se měl měnit management údržby, resp. jak je systém managementu údržby na tuto výzvu připraven?
Management údržby ve světle výzvy Průmysl 4.0 by se měl měnit významně. Zvýší se tlak na přechod od údržby po poruše a údržby periodické na údržbu prediktivní a proaktivní všude tam, kde to bude technicky možné a ekonomicky výhodné. Technické možnosti implementace prediktivní údržby jsou již teď umožněny nabídkou velké palety cenově dostupných senzorů. Informační systémy údržby budou ovšem vyžadovat zásadní zlepšení v oblasti zpracování dat a jejich vyhodnocování. Současný hardware v oblasti sběru, přenosu a ukládání dat je již na vysoké úrovni (senzory, bezdrátové přenosy dat, koncentrovaná a sdílená úložiště – clouds, internet aj.) a umožňuje část řešení problematiky, a to sběr, přenos a ukládání dat. Největší problém v současné době spatřuji v absenci analýz dat obecně a automatizovaných analýz zvláště. Chybí propracované analýzy dat, umělá inteligence v diagnostice technického stavu a poruchových stavů, algoritmy pro výpočty predikcí mezních stavů pro obnovu, rutinní plánování preventivní údržby, odstávek, sortimentu a zásob náhradních dílů (ND) apod. Bohužel, musím říci, že systém managementu údržby ani údržbářský personál (na všech úrovních) není na tuto výzvu připraven. ČSPÚ, na současné úrovni poznání, ve svých kurzech Manažera (MÚ), Technika (TÚ) a Mistra údržby (MiÚ) na řadu problémů výzvy Průmysl 4.0 upozorňuje a účastníky kurzů připravuje na jejich řešení. Na druhé straně je nutné poznamenat, že výzkum zpracování dat v oblasti managementu údržby má ještě mnoho úkolů před sebou a jeho intenzita je velmi nízká. Lze říci, že v současné době není ještě management údržby připraven rutinně řešit výzvu Průmysl 4.0.

A na jaké úrovni ve smyslu připravenosti jsou lidské zdroje?
Lze říci, že připravenost lidských zdrojů – údržbářského personálu – je z plošného hlediska nízká až nedostatečná. ČSPÚ ve svých kurzech vyškolila již sice 242 manažerů údržby, 59 techniků údržby a 91 mistrů údržby, což celorepublikově je kapka v moři a navíc problematika výzvy Průmysl 4.0 se objevuje až v posledních bězích kurzů. Aktuální osvětu ohledně Průmyslu 4.0 ČSPÚ poskytuje na svých konferencích Údržba 2016 a Údržba pro top manažery 2017 a dále v těchto akcích bude pokračovat. Pro přípravu údržbářského personálu plošně chybí učňovské školství (výjimku tvoří velké průmyslové organizace, které se rozhodly vzít přípravu učňovského dorostu do vlastních rukou), střední školství pro přípravu údržbářského personálu neexistuje (na průmyslovýchškolách byl obor Provozuschopnost výrobních zařízení zrušen) a vysoké školství připravuje manažery a techniky údržby vminimálním rozsahu (např. Technická fakulta ČZU v Praze má studijní obor Inženýrství údržby, ale mladí studenti mají o tento obor malý zájem). Celkově lze říci, že příprava kvalifikovaného a způsobilého údržbářského personálu je největší a nejtěžší úkol v rámci výzvy Průmysl 4.0.

Podle mnohých přinese Průmysl 4.0 možnost zvýšení konkurenceschopnosti, na druhou stranu lze očekávat pokles zaměstnanců, hlavně u méně kvalifikovaných lidí… Může k tomu dojít i v případě údržby?
Přínos implementace výzvy Průmysl 4.0 do procesů údržby ke zvýšení konkurenceschopnosti podniků je evidentní a spočívá v lepší konstrukci, výrobě, výběru, instalaci, využití, údržbě a vypořádání výrobního zařízení. Údržba v tomto životním cyklu přispívá k lepší provozní spolehlivosti, pohotovosti (disponibilitě) a k vyšší celkové efektivitě zařízení (OEE - Overall Equipment Effectiveness), což umožňuje při stejné nominální kapacitě zařízení vyrobit více, s vyšší kvalitou a menšími náklady.

Pokud jde o pokles zaměstnanců v údržbě, ten již v průmyslu proběhl a velmi drasticky. Neočekávám proto další pokles pracovníků v údržbě. Mechanické části strojních systémů budou v procesu údržby vždy potřebovat „ruce“ údržbářů. K výrazné změně dojde v údržbě elektronických řídicích systémů, u nichž se bude více uplatňovat seřizování, přestavování a údržba na dálku (remote control and maintenance), a tyto skutečnosti zvýší tlak na vzdělání, znalosti a rekvalifikaci údržbářů v oblasti mechatroniky, elektroniky a informatiky. Operátor by se měl postupně rekvalifikovat na seřizovače a kontrolora kvality, elektro údržbář na mechatronika a programátora a strojní údržbář rozšiřovat způsobilost o diagnostiku strojního zařízení. Lze shrnout, že údržbáři se nemusí obávat o absolutní ztrátu pracovních míst, ale mohou se obávat o ztrátu vlastní kvalifikace a o absenci znalostí a dovedností v nových oblastech práce údržbářů.

Jste velmi zkušený odborník v oblasti údržby. Jak se mění požadavky na kvalitu údržby, udržovatelnost a ukazatele kvality v čase?
Nejsem si tak jistý, že jsem velmi zkušený odborník v oblasti údržby, na druhou stranu se problematikou údržby zabývám na akademické půdě celý život a spolupracuji s praxí. Požadavky na kvalitu údržby stále rostou a lze je obecně vyjádřit v několika bodech: (1) udržování hmotného majetku (HM) v provozuschopném a způsobilém stavu, (2) předcházení vzniku poruch a následujících poruchových stavů, (3) operativní odstraňování vzniklých poruch, (4) snižování environmentálních dopadů provozu výrobního zařízení, (5) zajištění bezpečnosti provozu a údržbářů, (6) snižování rizik, (7) eliminování kritických poruch, (8) vynakládání optimálních nákladů na údržbu a (9) vedení managementu majetku a jeho údržby k excelenci s používáním metod a nástrojů nejlepší světové praxe, asset managementu a v souladu s výzvou Průmysl 4.0.

Co nejvíce chybí vpraxi z hlediska kvality údržby?
Audity a analýzy údržby, které ČSPÚ provedlo a provádí na objednávku v různých průmyslových podnicích, dovolují zobecnit některé poznatky. Zásadně chybí koncepce a strategie údržby a její propojení s výrobou, se změnou časové struktury, výrobním úkolem, sortimentem výrobního zařízení a podobně. Koncepce Průmysl 4.0 přímo vyžaduje vysokou integraci všech vývojových, výrobních, logistických, ale i údržbářských procesů. V této oblasti je co zlepšovat. Určité slabiny jsou i v administrativě a plánování údržby, velmi málo je využíván vhodný informační plánovací systém. Stále značně převládá systém údržby po poruše, a jak už jsem výše uvedl, poroste tlak na prediktivní a proaktivní údržbu. Rovněž logistika ND v údržbě je na nízké úrovni, požadavky porostou, neboť jde o reálný zdroj úspor. Hodnocení výkonnosti údržby pomocí KPIs je na nízké úrovni, chybí účinný informační systém údržby (ISÚ), i když na trhu je celá řada ISÚ, přesto v současné době nesplňují plně požadavky Průmyslu 4.0. Nakonec konstatuji, že kvalitu údržby dělá především kvalitní údržbářský personál od řadového údržbáře až po vrcholového manažera údržby a KPIs jsou pouze pomocné nástroje.

Jsou uvedené požadavky rozdílné například pro obor energetiky, pro automobilový průmysl? Resp. dá se říci, že každý sektor, segment trhu má svá specifika údržby a tyto specifika si zachovává?
Nikdo na světě nevymyslel takový univerzální management údržby, který by se hodil do všech typů výrob a oborů průmyslu. Vždy je potřeba obecný koncept managementu údržby přizpůsobit konkrétním podmínkám. Např. energetika se vyznačuje vysokými požadavky na spolehlivost dodávky energií – tepla a elektrického proudu. Provozy jsou charakterizovány značným stupněm zálohování a rozhodující údržba je řešena zpravidla cyklickými odstávkami. Celá řada údržbářských úkolů se musí sloučit do jednoho termínu provedení, kdy jednotlivé objekty údržby se nacházejí v různém technickém stavu. Výsledný optimální mezní stav pro odstávku je vždy kompromisem dílčích stavů objektů. Rovněž při tomto způsobu údržby nevystačíme s vlastními zdroji údržbářů, ale musíme pracovat i s kontraktory, chybějící kapacity údržby řeší outsourcing. Velmi pečlivě je třeba vážit podíl vlastních zdrojů a zdrojů nakupovaných (kontraktorů). Automobilový průmysl se vyznačuje velkou masovostí výroby a vysokými požadavky na pohotovost výrobního zařízení. Údržba je řešena operativně a průběžně, vyznačuje se vyšší individualizací údržby jednotlivých strojů a zařízení, požadavky výzvy Průmysl 4.0 se dají lépe aplikovat. Provoz výrobního zařízení zabezpečují zejména vlastní údržbáři, méně se nakupují externí kapacity, outsourcing je uplatňován v podstatně menším rozsahu. Neočekávám, že by plošné uplatnění koncepce Průmysl 4.0 nějak výrazně změnilo stávající specifika údržby v jednotlivých odvětvích průmyslu. Očekávám však, že umožní zvýšení výkonnosti údržby v celém průmyslu.

Co bylo předmětem Vaší přednášky, resp. co jste chtěl posluchačům sdělit - jako hlavní sdělení?
Cílem a předmětem mé přednášky bylo ukázat na vztah ukazatelů a nástrojů spolehlivosti a kvality procesů údržby a dále, v jakých oblastech managementu a inženýrství údržby lze tyto ukazatele využít. Hlavní sdělení spočívalo v motivování manažerů údržby k řešení provozní spolehlivosti, sběru dat, k jejich analýze a ke kvantitativnímu zpracování, včetně využití k optimalizaci preventivní údržby, zálohování a dalších optimalizačních úkolů v údržbě.

Chápu to dobře, že abychom mohli kvalitu údržby zvyšovat, musíme mít více indikátorů (ukazatelů) pro měření stupně plnění požadavků na uvedenou kvalitu údržby? Je to tak, roste počet ukazatelů?
Rozhodně kvalitu údržby nezvýšíme neúměrným zvyšováním počtu indikátorů. Máme v údržbě normováno 71 indikátorů. Určitě nejhorším řešením by bylo vyžadovat jejich plošnou aplikaci. Obecně platí, aplikuj a používej takové indikátory (ukazatele, charakteristiky, znaky) kvality a výkonnosti údržby, pro které je možné relativně snadno nebo vůbec získat vstupní data, a dále takové indikátory, jejichž vypovídací schopnost je použitelná pro správné řízení údržbářských procesů a jejich zlepšování. Ve své přednášce jsem uvedl několik indikátorů kvality údržby a nástrojů spolehlivosti pro zlepšování údržby. Aplikace výzvy Průmysl 4.0 by měla zvýšit dostupnost dat v údržbě, zlepšit jejich analýzu a integrální zpracování a používání.

Hovořil jste mimochodem o tom, že podniky by měly mít své „oddělení provozní spolehlivosti“. Co by mělo být předmětem činnosti takového oddělení a jaký by měl být jeho účel, smysl?
Provozní spolehlivost je jednou z nejdůležitějších vlastností (znaků) kvality výrobního zařízení. Pomocí charakteristik (ukazatelů) spolehlivosti měříme bezporuchovost, udržovatelnost a zajištěnost údržby strojů a zařízení, která pak ovlivňuje stupeň využití jejich nominální výkonnosti a celkovou produktivitu, kvalitu a efektivnost výroby. Jak již jsem uvedl, znalost charakteristik bezporuchovosti umožňuje optimalizovat preventivní údržbu obecně a společně s diagnostikou pak optimalizovat a aplikovat prediktivní údržbu zvláště. V této souvislosti musím také upozornit na velmi důležitou úlohu finančního controllingu při poskytování dat pro všechny optimalizační úkoly (většinou minimalizujeme náklady nebo maximalizujeme zisk). Mám-li procesy zabezpečování provozní spolehlivost strojů a zařízení řídit, musím je také umět měřit. Oddělení provozní spolehlivosti organizované při útvaru údržby by se mělo věnovat výrobnímu zařízení a oddělení inherentní spolehlivosti by mělo být součástí útvaru managementu kvality a mělo by se plně věnovat spolehlivosti a životnosti neopravovaných, ale především opravovaných finálních výrobků (součástí, strojů a zařízení). Z uvedeného vyplývá, že předmětem činnosti těchto oddělení spolehlivosti by měl být sběr dat o spolehlivosti, jejich analýza a zpracování do příslušných charakteristik, optimalizace preventivní údržby a uplatňování nástrojů spolehlivosti pro zlepšování spolehlivosti výrobního zařízení, ale i finálních výrobků.

Na závěr jste uvedl, že se v některých podnicích první vlaštovky aplikace spolehlivosti objevují. O jaké firmy jde, jak je to vůbec finančně náročné…? Firmy se snaží spíše na údržbě šetřit, alespoň v oblasti energetiky to platí docela jednoznačně…
Oddělení spolehlivosti, nebo alespoň pracovníky  odpovědné za spolehlivost najdemeve ŠKODA AUTO, a.s. Mladá Boleslav, ŠKODA ELECTRIC, a.s. Plzeň, ŠKODA Transportation, a.s. Plzeň, AERO Vodochody Aerospace, a.s. aj. Omlouvám se organizacím a společnostem, které mají oddělení spolehlivosti, nebo se spolehlivostí zabývají a řeší ji, že jsem je na tomto místě z neznalosti neuvedl. Současně je vyzývám, aby se o své zkušenosti podělily na různých konferencích a seminářích. Rozhodně, řešení všech uvedených námětů v tomto rozhovoru nebude zadarmo, uplatnění výzvy Průmysl 4.0 i v údržbě vyvolá náklady jak personální, na vzdělávání a výcvik, tak i na nezbytné hardwarové řešení. Na druhé straně, očekávané přínosy implementace Průmysl 4.0 mají tyto náklady mnohonásobně převýšit zajištěním vysoké konkurenceschopnosti podniků a další stability výroby a dodávání kvalitnějších výrobků a služeb. V oblasti údržby pak zajištěním vysoké pohotovosti (dostupnosti), vyšší spolehlivosti a efektivnosti výrobního zařízení.

Václav Legát
Je absolventem Technické fakulty ČZU v Praze, kde pracuje na Katedře jakosti a spolehlivosti strojů jako profesor. Jeho hlavním odborným a vědeckým zájmem je problematika optimalizace jakosti, spolehlivosti a obnovy strojních prvků a aplikace systémů jakosti do údržby výrobních zařízení. Dále se zabývá naukou o logistice. Publikoval více než 200 vědeckých a odborných příspěvků. Je členem České společnosti pro jakost, kde pracuje jako člen Odborné skupiny pro spolehlivost a je předseda předsednictva České společnosti pro údržbu. Dále je členem Technické normalizační komise pro spolehlivost.

Autor

• (red)