Práce v Paks II se rozbíhají, naplno se rozjedou až v roce 2021

• Foto

V současnosti se již na staveništi jaderné elektrárny Paks II pohybují první stavební stroje. Jde však zatím o práce, které připravují lokalitu, například se překládá teplovod pro vytápění města, aby nevedl přes pozemky budoucí dvojice bloků. Podle Sergeje Generalova, náměstka ředitele maďarské pobočky ASE (součást Rosatomu a generální dodavatel nových bloků v Paksi), v blízkosti lokality vznikla 25MW elektrárna, která zajistí energii pro staveniště, kancelářské budovy a kantýna. V letošním roce začne stavba betonárky, budovy pro montáž betonářských výztuží a dalších pomocných staveb.

Nejočekávanějším rozhodnutím však je vydání stavebního povolení, které umožní zahájit práce na samotných blocích. Nyní podle Generalova probíhá projektování, příprava dokumentace pro podání žádosti o stavební povolení a objednávání komponent s dlouhou dodací lhůtou.„Na konci června letošního roku má být dokumentace dokončena a podána žádost o stavební povolení. Náš regulační úřad potom bude mít 12 až 15 měsíců na své rozhodnutí. Očekáváme tedy, že koncem roku 2021 budeme mít vydané stavební povolení,“ doplňuje Pál Kovács, státní zmocněnec pro projekt Paks II.

Další vývoj projektu předznamenal loni v listopadu na konferenci VVER-2019 Leoš Tomíček z Rusatom Overseas, kdy mluvil o zásadním průlomu v projektu: „V říjnu 2019 se podařilo odsouhlasit technický projekt se zákazníkem, čímž jsme se dostali z největších problémů s projektem.“ Termín dokončení obou bloků však bude znám až po získání stavebního povolení, kdy dojdek přehodnocení harmonogramu výstavby.

Zapojení českých firem

Jadernou elektrárnu Paks ostře sleduje jak veřejnost, protože jde o jeden z mála projektů výstavby nových bloků v Evropské unii, tak i čeští dodavatelé pro jadernou energetiku, pro které představuje velký potenciál v dodávkách zařízení a služeb.

Jedním z výsledků vyšetřování projektu Evropskou komisí bylo to, že 55 % soutěží na dodávku komponent a služeb musí proběhnout podle evropských pravidel. Generalov to komentuje: „Tato výběrová řízení budou zveřejněna na evropských elektronických portálech a jsou otevřená komukoliv, kdo splňuje podmínky maďarské legislativy.“ Společnost ASE jakožto generální dodavatel bude mít hlavní slovo při udílení zakázek, respektive jednotliví integrátoři ze struktury Rosatomu. Například dodávky řídicích systémů má na starosti společnost RASU, která pak může uzavírat malé EPC dodávky s menšími dodavateli.

Pro zájemce o dodávky je připraveno i několik akcí. „Abychom nalákali dodavatelské firmy, uspořádáme letos v dubnu workshop zaměřený na charakteristiky výběrových řízení a v listopadu potom dodavatelské fórum,“ vyjmenovává Generalov.

S českými firmami mají ve stávající jaderné elektrárně dobré zkušenosti. Nejde jen o dávnou historii, kdy české firmy dodaly klíčové komponenty pro tuto elektrárnu, jako například kompletní reaktory, ale i o zakázky z poslední doby. Společnosti Škoda JS a ZAT například v letech 2016 až 2019 rekonstruovaly systém řízení polohy regulačních kazet. Technický ředitel stávajících bloků elektrárny v Paksi, Pál Tóth, uvádí: „Jde o velmi efektivní a úspěšný projekt, ale také je velmi složitý. Musím přiznat, že má své dětské nemoci, ale jen jednou jsme museli kvůli nim přikročit ke snížení výkonu bloku. I tak je ale nový systém výrazně spolehlivější než ten původní, a to hlavně díky redundanci. Mohu říct, že s firmami Škoda JS a ZAT máme výborné zkušenosti.“

Dále Tóth jmenoval dodávky kovových těsnění s grafitovou vložkou do horního bloku reaktoru a pohony regulačních orgánů od Škody JS. České firmy rovněž dodávají náhradní díly pro komponenty, které původně nedodávaly, například Sigma Group dodává do Pakse těsnicí „O“ kroužky pro hlavní cirkulační čerpadla a Pokorny s.r.o. těsnicí kroužky pro dieselové generátory původem z Ukrajiny. S Kabelovnou Kabex elektrárna jedná o nových hermetických kabelových průchodkách a způsobech údržby a výměny původních průchodek.

Skončí Paks I po 50 letech?

Stávající bloky jaderné elektrárny Paks mají mnoho společného s českými Dukovany. Byly spouštěny v letech 1982 až 1987, mají klíčové komponenty vyrobené v Česku a leží ve středoevropské zemi, která má jen omezené možnosti pro obnovitelné zdroje. Osudy obou elektráren se však rozcházejí v plánech ohledně jejich budoucnosti. Zatímco Dukovany po 30 letech provozu dostaly časově neomezené provozní povolení podmíněné periodickou kontrolou bezpečnosti a technického stavu, Paks I dostala povolení platné 20 let a maďarská legislativa neumožňuje druhé prodloužení.

Maďarsko je zemí, která není schopna svépomocí pokrýt svou spotřebu elektřiny. Podle Kovácse v průměru importuje 28 % spotřebovávané elektřiny, ale v některých dnech import dosahuje i 45 %. V zemi chybí přes 2000 MWe instalovaného výkonu, což se vláda rozhodla pokrýt dvěma novými jadernými bloky. Původní plány počítaly s jejich spuštěním v letech 2026 a 2027 a stávající bloky budou uzavřeny v letech 2032 až 2037, kdy země opět přijde o 2024 MWe výkonu.

Nabízí se několik řešení, jak tuto situaci řešit. Podle Kovácse má Maďarsko jen malý potenciál pro větrné a solární elektrárny. Hlavní větrné proudy procházejí mezi Alpami a Karpaty, ale i tak není v Maďarsku dostatek slunečných a větrných dní, aby dávaly smysl větší investice do těchto elektráren. Dunaj má podle něj výškový rozdíl mezi vstupem na maďarské území a výstupem z něj jen 10 metrů, takže nedává smysl ani velká vodní elektrárna.

„Jak pokrýt naši spotřebu elektřiny, je otázka na energetickou strategii. V současnosti je hlavní prioritou výstavba Pakse II a další otázky budeme řešit potom. Za těch několik let uvidíme, jak se změní trh a situace v Evropě. Ve hře může být rozhodování o tom, jestli provoz Pakse I prodloužíme o 10 let, o více let, nebo o nula let. Ale je to rozhodnutí blízké budoucnosti a ne dneška,“ vysvětluje Kovács.

Tóth uvádí, že Paks I je v současnosti největším a nejlevnějším zdrojem elektřiny v Maďarsku. Když se dělalo časově omezené hodnocení stárnutí (TLAA), bylo vypracováno pro 60 let provozu a podle Tótha to není technická otázka, protože elektrárna k tomu způsobilá je. Rozhodovat se bude ale i z politického hlediskaa z hlediska vývoje energetiky v Evropě.

„Čekáme i na to, jak bude posíleno energetické propojení států Evropské unie. Například jednáme se Slovinskem o stavbě 400kV linky, která by propojila naše země, ale ani po 10 letech jednání jsme nedosáhli úspěchu. Podobně s Chorvatskem jednáme o přepravě plynu z jejich terminálu na zkapalněný zemní plyn, ale stále jen jednáme. Osobně se držím toho názoru, že to jednou možná bude. V evropském kontextu je důležitý i Nord Stream 2, ale máme nevýhodu v tom, že plyn, který přes něj poteče do Maďarska, bude dvakrát tak drahý jako v Německu. Kvůli nákladům na přepravu tak nebudeme konkurenceschopní Německu,“ uzavírá Kovács.

Unikátní školicí středisko

Nedaleko od stávajících bloků v Paksi se uvnitř nenápadné budovy skrývá unikátní středisko pro výcvik obslužného personálu. Noví pracovníci si tak mohou trénovat pohyb v kontrolovaném pásmu a manipulaci s komponentami elektrárny od armatur až po reaktor a parogenerátory ve skutečném měřítku, které pocházejí z německé elektrárny Greifswald a polské Zarnowiec. Středisko také umožňuje cvičit různé operace před jejich reálným provedením.

Náklady na vybudování tohoto střediska hradila Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE), maďarská vláda a elektrárna Paks. Ročně jím projdou stovky lidí od zástupců zemí začínajících s jadernou energetikou až po odborníky MAAE.

Autor

• Větrovec Vladislav