„Poskytování pětiminutové zálohy je pro naši elektrárnu významné z hlediska ekonomiky,“

• Foto

Vaše energetika je další z těch energetických zařízení, které musely investovat do ekologie. Jakých emisí v porovnání s předchozím obdobím dosahujete?
Porovnávat bychom měli od roku 1998, kdy bylo zprovozněno odsíření. Dříve tady takové zařízení nebylo. Z původních 5 tisíc miligramů jsme se po zprovoznění odsíření dostali na 1 700 miligramů SO₂ a nyní po dalších investicích jsme na 200 miligramech. Splňujeme tedy BAT (přechodné období do roku 2020), připravujeme se na splnění BREF na další období, čili se dostaneme na 150 miligramů. Podobně jsme na tom u NO_X, kdy jsme emise snížili cca trojnásobně a TZL, kdy jsme emise snížili cca desetinásobně.

Blíží se však období, kdy budou platit limity podle BREF…
Limity BREF bychom měli splnit i bez dalších významných investic. Základem bude využívat uhlí s nižším obsahem síry. Maximálně budeme muset doplnit stávající odsíření, které je již na účinné bázi mokré vápencové vypírky, o jedno sprchové patro, což je investice v řádu desítek milionů korun. Nezávidím teplárnám, které nemají vápencovou vypírku, a odsíření je přijde na stovky milionů. Posílíme i látkové sekce na našich filtrech na TZL.

Investice do ekologie samozřejmě žádný ekonomický přínos nepřinášejí, ale jsou nutností pro další fungování firmy. Naopak, jsou to náklady navíc, jak na vlastní spotřebu elektrické energie, na obsluhu, vodu či různá aditiva. Ale bereme to a chápeme jako přínos k ekologii a životnímu prostředí.

A do toho všeho další „strašák“ – rtuť…
U rtuti je situace taková zatím nepřehledná. Po slavnostním prohlášení o nutnosti emise rtuti snížit přišlo na řadu zjištění, že vlastně tak nízké emise neumíme ani přesně měřit. Naši holdingoví kolegové v Německu jsou v tomto dále, čili tam začínají nasazovat systémy měření a zkoušejí technologie, které by snad byly schopny rtuť pod stanovené limity dostat. Uvidíme, jak tam testy dopadnou a pak bychom tyto inovace aplikovali u nás. Nedokážu proto zatím predikovat výši nákladů a technologickou složitost. V současné době se také diskutuje o možných výjimkách pro určitý typ zdrojů.

Hovořil jste o tom, že investice do ekologie finance nepřinášejí. Co naopak ekonomiku takového zařízení, jako je vaše, ovlivňuje pozitivně?
Investice do motorů (konkrétně šlo o tři motorgenerátory o celkovém elektrickém výkonu 21 MW) má významný dopad nejen do ekonomiky firmy, ale i na energetickou bezpečnost Plzně a celého regionu. Jsme jediným velkým městem v Česku, které je výkonově soběstačné a navíc díky tomu, že náš energetický zdroj je schopen startu ze tmy, tak by (za určitých podmínek, po dohodě s ČEZ Distribuce, Plzeňskou teplárenskou a s vedením města) mohla být Plzeň energeticky nezávislým městem. Kdyby došlo k týdennímu blackoutu tak to Plzeňáci, díky zásobám paliva v naší teplárně, ani nepoznají. Praktické zkoušky simulace blackoutu, resp. startu ze tmy na úrovni celého města zatím neprobíhají, což se ale může změnit vlivem tlaku resp. úkolům, které musí města splnit s ohledem na energetickou bezpečnost krajů. My si samozřejmě starty prakticky zkoušíme několikrát ročně, i s ohledem na to, jakou službu poskytujeme ČEPS. Pětiminutovou zálohu, tak unikátní a rychlý start v energetice, poskytují mimo nás ještě přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně a Dalešice. Něco podobného pak částečně energetický zdroj v Plané.

Jak často je tato vaše služba poptávána?
V loňském roce nebyla tato služba využitá ze strany ČEPS ani jednou, letos však již několikrát. Dříve to souviselo s nepředvídatelnými přetoky elektřiny z OZE na severu Německa. Po instalaci speciálních transformátorů PST se sice eliminovaly problémy s přetoky z Německa, ale to neznamená, že máme vyhráno. Souvisí to s pokračující decentralizací výroby elektrické energie.

Zvolená varianta neměla alternativní návrh, například v podobě elektrokotle, který třeba slouží ve Ško Energo?
Investice do motorů jsme připravovali v roce 2007. V této době jsme ze strany provozovatele soustavy zaznamenávali požadavky na dodávku, nikoliv odběr elektrické energie. Proto byla zvolená varianta v této době považována jako nejoptimálnější.

V rámci prohlídky elektrárny jsem si všiml, že mimo moderních zařízení zde fungují i technologie desítky let staré. V jaké jsou kondici?
Některá zařízení jsou ještě původní, stará 60 let, ale postupně je obměňujeme. Některá však i přes tuto dobu stále plní svůj účel. Jde například o turbínu TG10 z roku 1961. Paradoxní je, že s touto turbínou máme menší servisní práce, než s výrazně mladšími turbínami. Když třeba porovnám těleso turbíny, tak ty novější jsou prostě méně kvalitní. Je v nich více trhlin, musíme vybrušovat, navařovat… Řešíme to s dodavatelem turbín a zatím nám vychází, že jde o to, že prostě odlitky nejsou tak kvalitní, jak bývaly.

Jdeme cestou ekonomických úspor, vody, elektrické energie – proto nasazujeme například frekvenční měniče. Třeba motor napájecího čerpadla před instalací frekvenčního měniče měl příkon cca 1 150 kW, po instalaci má příkon cca 800 kW. Jedná se o úsporu cca 30 % příkonu, což representuje ročně cca 2 800 MWh elektrické energie.

Jak jsou na tom například vaše kotle?
Významné investice jsme realizovali do kvality napájecí vody pro kotle a do systémů nakládání s vodou a úspor, nový je řídicí systém kotle K3, postupně jsme na různá strategická místa nasadili frekvenční měniče, čímž šetříme elektrickou energii. Již mnoho let jdeme cestou postupné obměny a vyplácí se nám to. Zásadní pro to, že naše kotle aktuálně dosáhnou životnosti do roku 2040, je to, že se nám daří je regulovat a provozovat co možná nejideálněji a hlavně také nespalujeme biomasu.

Jsou známy potíže s chlorovou korozí, mnoho tepláren hlásí, že mají kotle ve špatném stavu a čeká je zásadní obměna v řádech stovek milionů. Spoluspalování nám prostě nevychází ekonomicky, ale ani technologicky. Mimo uvedenou korozi se musí řešit nespalitelné zbytky znečišťující popeloviny a jejich možný prodej, požární bezpečnost a výbušnost zařízení. Další potíže vznikaly také v absorbéru odsíření, kde se nám zbarvoval energosádrovec.

Nejen v případě našich kotlů, ale i dalších technologií jdeme cestou postupných menších investic. Ty směřují přesně tam, kde je potřeba a vyplácí se nám to. Nevýznamné investice směřují do úspor vody, či energetických úspor – nasazujeme na zásadní zařízení, jako například čerpadlo napájecí vody, frekvenční měniče. 

Jak jste na tom vlastně s dodávkou tepla? Klesá, stoupá?
Plzeňská energetika hrála v bývalé Saudkově Škodovce okrajovou roli. Dodávky elektřiny a tepla, především horké páry, byly vlastně zadarmo. Majitel neměl zájem o expanzi mimo areál průmyslového areálu. Vše se změnilo po krachu a rozprodeji bývalé Škodovky v Plzni.

Postupně se podařilo v rámci dotačních projektů revitalizovat stávající rozvody tepla a kompletně je zaizolovat. Ztráty v distribuční síti se snížily ze 40 na necelých 10 procent. A tak spotřeba tepla vlivem zateplení klesla. Zásadními zlomy pak byl postupný rozvoj a návrat k prosperitě některých částí bývalé Škodovky a pak samozřejmě rozvoj nové lokality Borská Pole.

Mimo revitalizaci horkovodních rozvodů jsme modernizovali i distribuci páry pro ocelárnu v areálu Škodovky. Máme sofistikovaný dispečerský systém a vše je řízeno z jednoho dispečerského pracoviště. Celou distribuční síť obsluhují dva lidé na směně. Velmi propracované je dálkové měření a vzdálená obsluha a řízení výměníkových stanic.

Sečteno a podtrženo. Kdybychom k uvedeným ekologickým investicím přičetli i investice do modernizace a do nákupu motorů, tak se dostaneme na částku přes 1 miliardu korun. 

Konkurujete si s nedalekou Plzeňskou teplárenskou, která je v majetku města?
Plzeňská energetika dodává teplo pro 2/5 potřeb Plzně. Spotřeba tepla pro obyvatelstvo ve městě však již neroste, zejména díky úsporám při zateplování domů. My se chceme zaměřit na dodávky pro industriální sféru a díky Borským Polím v konečném důsledku výrobu tepla zvyšujeme a budeme zvyšovat. Chystá se totiž již brzy další rozvojový projekt postavený na našem horkovodu, mělo by zde vyrůst nové logistické centrum, kde bude zaměstnáno 800 lidí, haly vyrostou na 27 hektarech.

Decentrální energetika, resp. decentrální výroba tepla není v Plzni nijak rozvinuta. Čím to je?
Tepelná čerpadla prostě nevycházejí ekonomicky. I ojedinělé větší subjekty, které mají tento zdroj tepla, jsou napojeny na naše horkovody. Za tím vším stojí unikátní distribuční síť tepla, promyšlená energetická koncepce města a pak cena. Ta je jedna z nejnižších v Česku. Výhodou je i účinná kogenerační výroba a samozřejmě již uvedené podpůrné služby pro ČEPS. Toto vše nám umožňuje držet cenu tepla na zajímavé úrovni pro odběratele.

Pojďme zpět k ekologii. Nestojí za snahami o zpřísňování limitů snaha o likvidaci spalování uhlí v Evropě?
Snaha o zlepšení životního prostředí je sympatická. Mnozí lidé si myslí, že likvidací uhelných elektráren a spalování uhlí spasí svět. EU je v tomto ale sama. Pokud se do hry nezapojí ostatní regiony světa, zlikvidujeme se navzájem. Nemáme nic proti zlepšování kvality ovzduší a života, i když to má negativní dopady do zisků firmy. Vše by ale mělo mít ekonomické opodstatnění. Již dnes se pohybujeme na hranici technologických možností pro další snižování emisních faktorů.

Nebo jinak… Nestojí za tím zpřísňováním snaha protlačit na náš trh západoevropské technologie?
Tato úvaha má něco do sebe. Je otázka, co jsou to „západní technologie“. Vždyť velká část těch „západních“ technologií pochází z Asie.

Autor

• Ing. Cieslar Stanislav