„Pokud se nám podaří zjednodušit legislativu, celý proces dostavby nových jaderných bloků se urychlí,“

• Foto

Dostáváte často otázky, který investičně-finanční model dostavby českých jaderných elektráren byste preferoval?
Ke všem návrhům musíme do okamžiku, kdy dostaneme oficiální nabídky, přistupovat stejně. Pokud bychom v této fázi cokoliv komentovali nebo vyzdvihovali určitou formu nebo řešení, dáváme jen prostor k domněnkám a konspiracím. Očekáváme nabídky od společností z Číny, Francie, Japonska, Koreje, Ruska a USA. Toto řazení berte prosím jako čistě abecední… Spolu s jednoznačnými mantinely na technické řešení jsme je vyzvali i k předložení/doložení jejich připravenosti k participaci v různých variantách investičně-ekonomického modelu. Toto bude předmětem analýzy a preferovat v této fázi určitý model by nyní tedy nebylo korektní.

Pro moje stanovisko k nejvhodnějším investičně-ekonomickým modelům ještě nemám dostatek informací. Součástí mojí práce bude i navštěvování různých konferencí, na kterých se budou prezentovat jednotliví dodavatelé, stejně tak jsem připraven se účastnit různých cest a exkurzí přímo na stavbách jaderných elektráren jednotlivých zájemců o rozvoj českého jaderného programu.

Než se k tomuto tématu budeme dále blíže věnovat, jak jste se k práci vládního zmocněnce dostal?
Na funkci vládního zmocněnce jsem se vlastně připravoval 30 let. Myslím si, že pro výkon této funkce mám dovednosti jak technické, tak i diplomatické. Těsně před výběrovým řízením jsem se nijak speciálně na výkon práce nepřipravoval, nicméně i díky specialistům z Ministerstva průmyslu a obchodu se nyní dostávám hlouběji do problematiky například ohledně cen elektrické energie a podobně.

Jak hodnotíte práci vašeho předchůdce – Václava Bartušky?
Nechtěl bych být nějak významně jiný, než můj předchůdce pan Bartuška. Rád bych navázal na jeho práci. I když nedošlo nakonec k výběru dodavatele, resp. tendr na výstavbu dvou bloků ETE 3,4 v lokalitě Temelín byl zrušen, mnoho činností bylo za jeho působení zahájeno a nyní to dále probíhá. Možná snad půjdu cestou drobnějších
úkolů s jasným časovým limitem, prostě půjdu za svým cílem krok za krokem. Ještě bych rád poznamenal, že pan Bartuška měl na starosti celou energetickou bezpečnost, já mám na starosti „pouze“ jadernou energetiku a dostavbu. Jeho rozsah činností byl významně rozsáhlejší.

Jaký byl Váš první úkol, na němž jste začal pracovat?
V první fázi jsem si dal za cíl vytvořit resp. rozšířit na MPO tým specialistů na problematiku výstavby jaderných elektráren. Současně s tím realizuji kroky k tomu, aby se v konečném důsledku nikoliv měnila, ale zjednodušila legislativa. Národní akční plán je prodlouženou rukou Aktualizované státní energetické koncepce v oblasti jaderné energetiky. Cíle ohledně energetického mixu jsou stanoveny správně a vize odstavování stávajících uhelných a jaderných zdrojů a výstavba nových jaderných bloků je realistická. Samozřejmě za předpokladu, že se podaří provozovat stávající bloky v jaderné elektrárně Dukovany bezpečně a spolehlivě ideálně i chvíli po roce 2035.

Co bude předmětem činnosti týmu, o kterém jste hovořil?
Rámec práce podpůrného týmu na NPO byl schválen Stálým výborem pro jadernou energetiku i vládou ČR. Měli by v něm sedět jeden právník a jeden ekonom s technickými kompetencemi a pak dva-tři odborníci na jadernou energetiku. Námi vypracované dokumenty pak budou sloužit jako podklady právě pro Stálý výbor a následně pro vládu, která by měla schválit investičně-ekonomický model výstavby nových jaderných bloků. Pokud vše půjde podle mých představ, tak by se tak mělo stát v první polovině 2017. Ale ty volby! ...

Zmínil jste i zjednodušení legislativy… V jakém směru?
Zjednodušení legislativy nebude samozřejmě směřovat ke snížení požadavků na bezpečnost, ale bude se týkat například záležitostí stavebního řízení pro výstavbu nových bloků. Některé předpisy se, myslím dublovaly, a tady vidím šanci na zkrácení doby příprav na výstavbu nových jaderných bloků. Pokud by se to povedlo, snížíme skluz, který již nyní máme. Ten je již cca čtyřletý. Návrh na změnu legislativy musíme předložit a prodiskutovat s konzultačními pracovními skupinami a pak předložit na vládu.

Jak může či nemůže do procesu příprav na dostavbu nových bloků zasáhnout Brusel?
S podporou jaderné energetiky jako je FVE na úrovní Evropy asi nemůžeme počítat, ale pro podporu jádra by se určitě podařilo získat více lidí, kdyby byl vyřešen konec palivového cyklu, tj. konečné úložiště vyhořelého paliva, ozářeného paliva… Na jednu stranu je zcela jasné, že Brusel nemůže diktovat členským zemím jejich energetický mix. Na druhou stranu může vytvářet prostředí pro rozvoj OZE nebo silný tlak různými legislativními předpisy, které by mohly členské země od projektů v oblasti jaderné energetiky odradit. Především další a další zpřísňování opatření na bezpečnost by mohly být pro obor jaderné energetiky zásadní. Nemůžeme čekat, že Evropská komise přistoupí k podpoře jaderné energetiky v těch rámcích, jakou vidíme v případě podpory OZE. Jsem ale optimista. Na listopadové konferenci VVER 2016 například maďarský představitel uvedl, že maďarská strana očekává v nejbližší době souhlasné stanovisko Evropské komise k modelu financování dostavby jaderné elektrárny Pakš II. A to by mohla být pro Česko, myslím, pozitivní zpráva v tom smyslu, že si můžeme o své energetické bezpečnosti rozhodovat sami. A taktéž by to mohla být dobrá zpráva v tom smyslu, že si členský stát může o dodavateli technologie rozhodnout svobodně a sám (Pozn. redakce: 17. listopadu Evropská komise schválila systém udílení státních zakázek v projektu JE Paks 2). Zajímáme se i o situaci ve Velké Británii a může to pro nás být velká škola a zkušenost.

Z tohoto pohledu pro nás může být výhodné to, že mnoho potencionálních dodavatelů své reaktory generace III+ dostavělo nebo staví. 
Ano. Můžeme se tak v praxi přesvědčit o tom, jak probíhala výstavba, jaké byly reálné náklady a plnění harmonogramu a budeme mít i možnost se s deklarovanými provozními parametry seznámit a jakož i s jejich ověřením v praxi. Tato výhoda posunutého tendru je pro jednu stranu významnou, ale pro mnohé jen chabou náplastí.

Vaše práce bude ve velké míře o tom, že budete shromažďovat data, informace a analyzovat je. Toto vše se bude týkat i provozovaných bloků?
Jistě. I to je součásti Národního akčního plánu a zkušeností v této oblasti jsem nasbíral již nemálo. Byl jsem součástí skupiny projektantů, kteří stáli u zrodu jaderných bloků VVER 440 a VVER 1000 v Česku a Slovensku. Následně jsem působil na pozici, kterou nyní tak profesionálně vykonává paní Drábová. Bez zajištění bezpečného provozování stávajících bloků je velice složité se bavit o pokračování jaderné energetiky v Česku. Dnes již nepůsobím jako dozor nebo inspektor, ale spíše se snažím získávat a analyzovat informace a hodnotit direktivy Evropské komise, které by právě zmíněnou možnost bezpečného prodloužení životnosti mohli zkomplikovat. Bez urážky k úrovni specialistů na úrovni Bruselu … Mnohé návrhy a direktivy směrem k jaderné energetice nepocházejí od zástupců zemí, které mají s jadernou energetikou zkušenosti. Bohužel. Nejsem si ani jistý, zda si uvědomují, co by mohlo odstavení zdrojů, které tvoří desítky procent palivoenergetického mixu, pro českou energetiku znamenat. Nelze prostě paušalizovat nějaké procento OZE k určitému datu na všechny země Evropské unie, protože každá má jiné geografické poměry a odlišné přírodní podmínky.

Opravdu se bez bloků v Dukovanech neobejdeme?
Případné neprodloužení licence na provozování bloků v Dukovanech by znamenalo výpadek ve výrobě elektrické energie, která představuje 12 až 17 % celkové spotřeby v Česku. Toto množství není možné ani v dlouhodobém horizontu nahradit nestabilními OZE, tedy slunečními a větrnými elektrárnami. Kapacita vodních elektráren je již nyní na hranici možné využitelnosti.

U této příležitosti musím ocenit preciznost výrobců stávajících jaderných bloků. Projekty ze 70. let minulého století odolávají extrémně náročným požadavkům na bezpečnost dneška. Jaderné energetice by pomohlo, kdyby byl vyřešen konec palivového cyklu, čili trvalá úložiště jaderného vyhořelého (ozářeného) paliva.

Vraťme se prosím nyní k týmu, který budujete na MPO. Resp., jak silná je na ministerstvu skupina, která má kompetence ve směru jaderné energetiky?
Sekci Energetiky na MPO vede paní Kovačovská a ta má na energetický mix podle mne velmi racionální názory. Pod tuto sekci patří i podpůrný tým pro vládního zmocněnce. Tento tým by měl získávat a analyzovat informace ze zahraničí a pomáhat vládnímu zmocněnci připravovat podklady pro jednání Stálého výboru pro jadernou energetiku (SVJE). Myslím si proto, že na MPO bude specialistů na problematiku jaderné energetiky dostatek. Nebudou však osamoceni. Stálý výbor pro jadernou energetiku, který je složen ze zástupců různých resortů, řídí přímo pan ministr Mládek a lze říci, že jde z větší části o lidi, kteří jsou buď přímo náměstci ministrů, nebo se svými pravomocemi blíží náměstkům ministrů. Stálý výbor je takovým pověstným mostem mezi experty soustředěnými na jeden obor nebo segment a vládou. Stálý výbor nepřijímá žádná závazná rozhodnutí, spíše ukládá ministrovi průmyslu a obchodu úkoly, které by měl projednat na vládě. Stálý výbor také ukládá úkoly vládnímu zmocněnci pro jadernou energetiku. Stálý výbor podporují pracovní skupiny specialistů z různých úřadů, ministerstev, provozovatele jaderných elektráren ČEZ, a. s., přičemž se bavíme o skupině legislativní, o skupině pro strategii financování a skupině investičně technické. Společně se speciality na MPO jde o odborně velmi silné seskupení.

Jedna věc je nové bloky dostavět a druhá pak provozovat. Budou na to za dvacet let lidi?
Pedagogové mají dostatek znalostí a školy dostatek vybavení, aby mohly vzdělat novou generaci jaderných expertů. Je otázkou, zda nejsou mladí lidé stávající evropskou kampaní proti jaderné energetice a neustále se oddalující dobou výstavby nových bloků v Česku a s tím související perspektivou práce, demotivováni ke studiu těchto oborů. 

Personalistiku budou muset řešit, resp. již řeší i Státní úřad pro jadernou bezpečnost. Podle mého odhadu bude potřeba v nejbližších letech zaměstnat cca 20 až 30 nových lidí pro potřeby licencování nových nebo stávajících bloků. Musíme totiž brát v úvahu, že práce bude přibývat a navíc se očekává odchod řady specialistů SÚJB do důchodu. Již nyní v úřadu pracují sedmdesátníci.

V úvodu rozhovoru jste hovořil o tom, že potencionální zájemci obdrželi jednoznačné mantinely na technické řešení. Připomeňme si je.
Co se týče technologických filtrů, tak ty jsou stanoveny zcela jasně. Požadujeme reaktory generace III+, musí to být řešení, které je licencováno v zemi původu nebo na území EU a ideálně pak, kdyby byl zdroj již v provozu. Dalším filtrem je pak výkon. Ten by měl být vyšší než 1 000 MWe. Maximální výkon je pak omezen kapacitou a charakteristikami energetické přenosové soustavy. Určité limity pak určuje disponibilita vody v okolí elektráren Temelín a Dukovany.

A co lokalizace, dříve tolik skloňovaná?
Minimální výše lokalizace není stanovena. Musíme se podívat pravdě do očí. Stanovovat vysoká procenta účasti českých firem například na části primárního okruhu je za současné situace a stavu úrovně výrobních kapacit v některých firmách až na výjimky bezpředmětné. Jiná situace je však v oblasti sekundárního okruhu. Zde by se myslím mohly české firmy naplno projevit. Myslím, že šance je na dodávky celého celku, nikoliv jen na kusové dodávky.

Co byste poradil tradičním českým dodavatelům pro jadernou energetiku v oblasti udržení kompetencí?
České firmy, které působily v jaderné energetice a stále působí či hodlají vstoupit do této části průmyslu, si prostě musí najít reference jak doma, tak i na třetích trzích. Jak? Tak to je složitá otázka. Minimálně by měly být tyto firmy vidět, čili je potřeba mít propracovaný marketing. Jedním z pozitiv nedostavby dvou bloků v Temelíně, ne-li tím jediným je to, že se české firmy ukázaly a předvedly třem v té době největším světovým hráčům v jaderné energetice. Řada z nich s těmito jadernými giganty spolupracuje na dodávkách pro jaderné elektrárny po celém světě dodnes.

Kompetence se daří udržovat firmám s partnery ve spojení s Rosatomem, Arevou iWestinghouse. Existují přece konkrétní projekty. Partnerem může být i Turecko, což není jaderná velmoc, ale s Českou republikou má relativně solidní vztahy. Do hry se v Turecku dostávají například ÚJV Řež a další společnosti, které mají zkušenosti s problematikou provozu, vývoje a výzkumu a dozorování jaderných zařízení.

Ján Štuller je absolventem ČVUT, dosud zastával pozici ředitele odboru hodnocení jaderné bezpečnosti Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB). Dříve působil v Mezinárodní agentuře pro atomovou energii a v letech 1993 až 1999 byl prvním předsedou (SÚJB). Vládní zmocněnec pro jadernou energetiku je vládou jmenován na 4 roky a mezi jeho hlavní odpovědnosti patří mimo jiné zajištění naplňování schváleného Národního akčního plánu pro rozvoj jaderné energetiky v České republice, koordinace přípravy a úpravy legislativy s dopadem na výstavbu a provoz jaderných elektráren, koordinace orgánů státní správy a samosprávy během přípravy a výstavby jaderných elektráren a v neposlední řadě jednání jménem Stálého výboru pro jadernou energetiku a jménem vlády ČR s mezinárodními partnery v oblasti rozvoje jaderné energetiky, včetně strategických partnerů a zájemců o spolupráci.

Autor

• Ing. Cieslar Stanislav