Obsah nového čísla časopisu All for Power 4/2009

Editorial: Něco z toho velkého koláče snad ukrojíme

V poslední době se všude kolem hovoří o jaderné renesanci, jaderném boomu. Napadá mě otázka, zda může být rozvoj jaderné energetiky faktorem, který umožní i českým stavebním a strojírenským firmám lépe odolávat globální ekonomické krizi. Bez jádra zatím ještě mnoho let nemáme žádné lepší řešení zajištění naší energetické bezpečnosti a budoucnosti (při dodržení stále přísnějších ekologických limitů). Rozumní tohoto světa to již naštěstí pochopili. Nejekologičtější a nejlepší za současné situace je prostě štěpení jader, v budoucnu by pak svět mohla nadobro spasit termojaderná fúze. Možná je to pro mnohé „ekology“ bolestivé zjištění. Plán vyrobit 20 % veškeré spotřebované elektrické energie v roce 2020 z obnovitelných zdrojů energie je v podmínkách Česka nereálný. Největší optimisté hovoří o max. 13 %. A to i přes lukrativní státní dotace (čili prakticky i z našich daní) podnikatelům, třeba na fotovoltaické elektrárny a záruky výkupů za velmi výhodných podmínek. Navíc, podpora výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů se čím dál více začíná projevovat v peněženkách obyvatel.
Zatímco letos je každá kilowatthodina spotřebovaná v domácnosti zatížena přirážkou pět haléřů na podporu obnovitelných zdrojů, příští rok to bude už více než trojnásobek. Určitě se alespoň ohřejeme pocitem našeho přínosu ekologii a závidět obchodní úspěch firmám, které si z fotovoltaiky udělaly zlatý důl, určitě taktéž nebudeme, že?!
Vraťme se k jadernému boomu. Česká republika navíc ani nemá firmu, která by byla schopna postavit jadernou elektrárnu na klíč. Třeba proto, že nedisponujeme vlastními kapacitami pro primární okruh. Generální dodavatel bude určitě zahraniční, a že se zájemci z celého světa již hrnou... Výběr subdodavatelů pak bude plně v jeho gesci. Z prohlášení zahraničních zájemců o soutěž na dostavbu Temelína slyšíme, že s českými firmami počítají. Uvidíme, zda to není pouhý „předvolební“ trik. Není jisté, zda české firmy, ať již stavební, nebo strojírenské, budou z aktivit ČEZ profitovat, a pokud se již k dodávce dostanou jako subdodavatel, není jistý ani případný profit, zisk... Subdodavatelé to nemají totiž nikde jednoduché, co si budeme povídat... Ze zákona nelze preferovat ani pohlížet nijak protekcionisticky na žádnou firmu, takže nelze ČEZ někam tlačit.
Některé záležitosti vztahů mezi generálním dodavatelem a subdodavateli lze možná kontrolovat a řešit, třeba dodatky smluv. Možná lze připravit podmínky výběrového řízení tak, aby byla dodržena zákonná pravidla vyplývající pro podobné zakázky z české i evropské legislativy a přitom byla zajištěna účast českých firem na zakázce i férové podmínky pro ně. Řešením je snad model tzv. kvazi-offsetů. A úloha státu? Je zodpovědností státu, aby v případech podobných zakázek byla podpora domácích firem zajištěna. Stejným způsobem si ostatně vlastní průmysl chrání i jiné evropské země.
Buďme optimisté a věřme, že se pro české firmy otevírá v rámci dostavby Temelína obrovská a lukrativní možnost v subdodávkách, která jim pomůže odolat nejen krizi současné, ale i té, která bohužel zřejmě přijde opět za pět nebo deset let.

Autor

• Ing. Cieslar Stanislav