„Nedělejme z jádra zbytečně vědu a pojďme již konečně do toho,“

• Foto

Ing. Jan Světlík
Absolvoval Vysokou školu báňskou v Ostravě. V roce 1994 se stal ředitelem tehdejší podni-katelské jednotky VÍTKOVICE Lahvárna, která později byla samostatnou dceřinou společ¬ností VÍTKOVIC, a.s. V roce 1999 tuto firmu privatizovaly dnešní VÍTKOVICE HOLDING, a.s. Ty před čtyřmi lety také uspěly ve státním ten¬dru na koupi celých strojírenských VÍTKOVIC. Jan Světlík je předsedou představenstva spo¬lečnosti VÍTKOVICE HOLDING a předsedou představenstva a generálním ředitelem spo¬lečnosti VÍTKOVICE. Působí také ve statutár¬ních orgánech dalších významných firem ze skupiny VÍTKOVICE MACHINERY GROUP.

Před časem jste nastartovali projekt obnovy jaderného programu Vítkovic. Co je cílem?
V průběhu několika posledních let jsme investovali 7 miliard korun do modernizace svého technologického zařízení a cca 60 % z této částky připadlo na zařízení, která chceme využívat pro svůj jaderný program. Našim cílem je dostat se na realizaci dvou nebo tří zakázek pro jadernou energetiku ročně.

Co jste udělali po stránce technologie výroby?
Provedli jsme modernizaci ocelárny, zvládli technologii výroby oceli 10 GN2MFA se zpřísněnými požadavky na obsah škodlivých prvků - zejména fosforu a síry, což nám umožňuje výrobu primárních kolektorů parních generátorů pro nový typ jaderné elektrárny VVER – 1200 bez elektrostruskového přetavování, které je předepsáno pro tuto ocel v Rusku. Tím jsme dosáhli výrazné úspory času a nákladů. Pro dosažení souhlasu ruského jaderného dozoru s naší technologií jsme museli vyrobit tři zkušební kusy tělesa primárního kolektoru a po¬drobit je kromě standardních zkoušek podle technických podmínek také doplňujícím zkouškám na odolnost proti koroznímu praskání při zpomalené deformaci v Rusku i u nás. Všechny zkoušky vyšly a v březnu 2009 jsme obdrželi souhlas ruského jaderného dozoru Rostechnadzor s výrobou nové modifikace oceli 10GN2MFA.

Takže v budoucnost jaderné energetiky věříte, když jste tolik investovali…
Z hlediska zajištění energetické bezpečnosti státu v oblasti dodávek elektrické energie je jádro jediným reálným a ekonomicky únosným řešením pro splnění cílů EU v oblasti snižování emisí do roku 2020 až o 30 %, pokud se k evropské iniciativě připojí další hospodářsky vyspělé země, zejména USA a Japonsko. Náhrada za snižování výroby v uhelných elektrárnách obnovitelnými zdroji není v plném rozsahu technicky možná a voluntaristické stanovování nereálných cílů povede v ČR k obrovským ekonomickým ztrátám vlivem státních dotací nebo k neakceptovatelnému zvýšení cen elektrické energie. Toto zatím ale více chápou ve státech jako je Čína, Indie, Brazílie a další, kde je o naše služby zájem a rýsuje se nám pár zajímavých zakázek. Evropa bohužel přešlapuje na místě a obávám se, že nějaký větší boom výstavby jaderných elektráren v Evropě nemůžeme očekávat.

Drtivá většina občanů se jádra nebojí, část politiků je taktéž pro, firmy jsou připraveny se podílet na dodávkách… Tak v čem je podle Vás problém?
Dvacet let se o jaderné energetice mluví jako o zlu. Začalo to referendem v Rakousku, kde jen o několik desetin procenta prohráli zastánci jádra. Zelená vlna se od této doby přehnala přes všechny státy Evropy. Strašení a doslova štvavé kampaně proti jádru dosáhly svého. Být investorem, tak bych si velmi rozmyslel, zda investovat do jaderné energetiky a řešit pak problémy s demonstracemi a blokádami hranic. Místo toho, abychom šli cestou ekologického jaderného programu, na naší kvalitní půdě nám rostou fotovoltaické elektrárny. Přicházíme nejen o kus země, ale uvědomujeme si, že náklady spojené s transportem této elektřiny a její státem stanovená velmi vysoká výkupní cena se promítnou do konečné ceny, čili že toto vše si zaplatíme?!
Stejně jako jiné firmy, jsme i my velkým spotřebitelem elektrické energie a samozřejmě, že nás zajímá, kolik budeme za elektřinu platit. Cena našich výrobků souvisí s náklady, které s tím máme, čili i s energiemi. Stáváme se pak méně konkurenceschopnými. Jsem pro řízený rozvoj obnovitelných zdrojů. Vždyť i naše firma vyrábí bioplynové stanice, jsme aktivní v části světa v oblasti vodních elektráren. Nejsme proti, jen by měl být tento proces řízen. Není ale možné, aby náklady na transport elektrické energie v důsledku připojení obnovitelných zdrojů k síti vzrostly o desítky procent. Je skandální, aby stát dotoval rozvoj fotovoltaických elektráren a poté firmám a lidem tyto náklady započítal do transportu.

Jaký je Váš osobní názor na palivoenergetickou politiku státu?
Současné energetické koncepci říkám „Pecinova“, protože již za ministra průmyslu a obchodu ČR Milana Urbana vytvořil pan Pecina koncepci, kterou pak potvrdil Václav Pačes a kterou nyní i posvětila vláda. Věřím, že přírodní zákony inteligentní lidé této země nechtějí znásilňovat, a to je dobře. U části politiků, kteří si ale na kritice jaderné energetiky postavili základy své kariéry, mi chybí základní znalosti fyziky a chemie, té, kterou se učíme na základních školách. Poté to dopadá tak, že o energetice a dalším směřování státu rozhodují lidé, kteří nejsou schopni odpovědět na elementární dotaz moderátora týkající se energetiky a ekologie v zábavných pořadech televize. Stávající plány naší vlády a skupiny ČEZ považuji za velmi dobré. Je potřeba už ale přistoupit k realizaci a stavět ve velkém.

Mají české firmy na to, aby se mohly ucházet o zakázky pro jadernou energetiku?
Vždyť jsme to uměli v 70letech minulého století, nyní to umíme rychleji a ve všech oblastech kvalitněji, protože máme vypracovány systémy jakosti. Nedělejme z toho vědu, jsou to marginální záležitosti a začněme konečně dělat. České firmy si uchovaly schopnost vyrábět a dodávat na základě ruské projektové dokumentace komponenty primárního okruhu JE VVER včetně nového typu VVER – 1200. Dodávky pro sekundární okruh a pomocné okruhy byly záležitostí českých výrobců a jsou stále v jejich možnostech, měření a regulace a řídicí systémy jsou schopny dodávat naše firmy ve spolupráci se světovými výrobci těchto systémů. Někdy mě to až trochu uráží, ty věčné dotazy, zda jsou české firmy připraveny. Ano jsou, jednoznačně. Navíc, technologie a zařízení pro nejmodernější uhelné zdroje nebo kotle s nadkritickými parametry jsou z hlediska strojírenského a technologického daleko náročnější, než strojírenské komponenty pro jadernou energetiku. Nedělejme z jádra vědu a pojďme konečně do toho.

Překvapují Vás názory vrcholných politiků, kteří se k jádru otevřeně přihlásili?
Evropa se dostává do situace, kdy musí řešit svou budoucnost, konkurenceschopnost. O tu částečně přišla i kvůli nesmyslně přísným ekologickým iniciativám, které postavily evropské firmy do roviny nekonkurenceschopnosti oproti především asijským státům, které nás již v mnohém předstihly. Jsem rád, že se Česká republika jako jedna z prvních států střední a východní Evropy ústy svých politiků přihlásila k jaderné energetice. Konečně, po dvaceti letech našli někteří politici odvahu. Je potřeba rychle překonat strach, především v řadách investorů. Dalším problémem je to, že se o jaderné energetice více hovoří, než koná. Dostali jsme se možná trochu do výzkumné pasti, všichni chtějí zkoumat, nikdo ale nechce přikročit k vlastní realizaci. Potřebujeme začít pravidelně vyrábět. Pak se může mnoho strojírenských firem dostat v oblasti výrobních nákladů na relevantní úroveň.

O dostavbu Temelína se ucházejí ruské firmy. Nedostaneme se pod ještě větší vliv Ruska?
Vždy budeme pod něčím vlivem. Buďme už konečně realisté a nehrajme si na něco, co nejsme. Informace o ruských špionech, snaze „velkého medvěda“ opět ovládnout své satelity ekonomicky a udělat je závislým na palivu, plynu, ropě, jádru, jsou jen dalším strašákem, který oddaluje rozhodnutí se do dostavby rychle pustit. Jde o boj zájmových skupin, které využívají média ke svým hrám.

Takže spolupráci s Rusy máte asi rozsáhlou.
Odsouhlasili jsme s hlavní vědeckou organizací pro konstrukční materiály jaderné energetiky v Rusku (CNIITMAŠ) všechny technologické směr­nice na výrobu těžkých výkovků pro parogenerátory a kompenzátory objemu JE VVER – 1200. To obnáší výrobu a lití oceli, kování kroužků, těles primárních kolektorů a zápustkové kování den, tepelné zpracování po kování a tepelné zpracování na jakost. Jsme připraveni tyto těžké výkovky vyrábět a dodávat.
Dostali jsme poptávky od Atomenergomaše a Atomstrojexportu na primární kolektory parogenerátorů a výkovky pro kompenzátor objemu VVER – 1200 (nyní je projekt nové elektrárny označen MIR – 1200, - pozn. redakce), předložili jsme nabídky, jednáme o uzavření smlouvy. Máme připraveny projekty modernizace a nových technologických investic.
V rámci projektu operačního programu řízeného ministerstvem práce a sociálních věcí, který by měl být schválen do konce roku, je připraveno školení pracovníků ze znalostí ruských jaderných předpisů a jejich atestace. Půjde o vedoucí pracovníky až po úroveň mistrů, konstruktérů a technologů, svářeče a další.

Asi Vás mrzí, že drtivá většina mladých lidí řeší v rámci svých diplomových prací problematiku obnovitelných zdrojů energie a energetické strojírenství pak minimum…
Je to důsledek nejen dlouhodobé a systematické kampaně proti jádru, ale mnohdy i nezáživného podání výuky. Fyzika, chemie nesmí být pro žáky strašákem, ale oborem, na který se budou těšit. Jedna celá generace je ale bohužel pryč. Nyní je potřeba ukázat mladým jak vypadají moderní provozy, hutě, výrobní haly, nechat je ohmatat si konkrétní výrobky. Máme velký dluh k mladé generaci, musíme v nich znovu rozvinout tvůrčí potenciál.
Vítkovice spolupracují se 120 školami všech stupňů a druhů. Poutavou formou se snažíme ukázat dětem a mladým lidem, co je to strojařina. Ve spolupráci s VŠB–TU Ostrava se podílíme na inovaci vzdělávání strojních inženýrů pro jadernou energetiku, která je součástí operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost, řízeného Ministerstvem školství ČR.
Jsme v situaci, kdy musíme mladým lidem vysvětlovat základní principy, že nemáme jinou možnost, než neustále inovovat, být o krok napřed a nezapomenout pracovat. Jinak se časem dostaneme na úroveň rozvojové země. Mohlo by se taky stát, že tady nebudeme nic vyrábět, vše si budeme kupovat z Číny, ale za velké peníze…. A kde si ty peníze vyděláme?

Mohla by se energetika, resp. její nutný rozvoj stát jakousi záchranou pro české energetické strojírenství v době krize?
Energetika potřebuje stabilizovat právní prostředí pro investory a jasně deklarovat energetickou politiku státu. Českému energetickému strojírenství mohou pomoci investice do energetiky, a to v prvé řadě u nás doma. Je nutné se snažit držet si svůj trh pro tuzemské firmy.

ČEZ ale nemůže preferovat tuzemské firmy…
Když se ucházíme o zakázku například v Německu, myslíte si, že máme šanci?! Nikoliv, pokud se nedohodnu na kooperaci s německou firmou. Když si to dokáže zařídit třeba i francouzská Areva, tak proč by to nešlo v Česku. A věřím, že toto vše se děje v součinnosti s evropským právem. Takže to asi jde.

Autor

• Ing. Cieslar Stanislav

„Nedělejme z jádra zbytečně vědu a pojďme již konečně do toho,“