„Mnohým skládkám zbývá značný zásobní prostor. Prodloužení stávajícího stavu je pro jejich provozovatele výhodné,“

• Foto

Pane řediteli, zajímal by mě vývoj zpracovaného odpadu, výroba tepla, elektřiny …
Výroba těchto komodit závisí na celkovém provozním fondu zařízení. Je logické, že čím více provozních hodin dokážeme zařízení udržet v provozu, tím větší výrobu ve všech oblastech máme, a tím je též vyšší prosazení odpadů přes zařízení. V liberecké spalovně je instalována pouze jedna linka. Zařízení je tedy malé, respektive kapacitou úměrné oblasti, pro kterou je určené. Proto je zpracovatelská kapacita velmi citlivá na případná odstavení. Taktéž i výroba například tepla a elektřiny. Například při odstávkách musíme začít tyto energetické komodity okamžitě nakupovat. Takže se snažíme spálit a vyrobit co nejvíce, a rozhodně vždy máme co spalovat a kam dodávat. Toto se za posledních pět let nezměnilo.

Z kolika procent pokrýváte vlastní spotřebu elektřiny?
Výroba elektrické energie je jednou z našich základních aktivit. Vyrábíme celoročně na parní protitlaké turbíně. K této (vždy v přechodném a letním období) spouštíme menší turbínu, která využije energii v páře, kterou v tomto období neumístíme do systému zásobování teplem v Liberci. Takže naše vlastní výroba celoročně plně pokryje vlastní spotřebu, a přebytek výroby tj. cca 70 % dodáváme do rozvodné sítě.

Mění se v čase „kvalita“ komunálního odpadu? Pociťujete nějak dopad vyšší míry recyklace?
V průběhu několika posledních let se kvalita, a hlavně složení odpadu, který od zákazníků dostáváme, značně mění. Jednak je tady ta recyklace … Sami vidíme, kolik dostáváme například „nevhodných plastů“ z již vytříděných separačních míst. Tyto k nám „přijedou“ po dalším zpracování těchto plastů na třídící lince. A dále poznáme, když se cokoliv děje na trhu s těmito druhotnými surovinami. Například nedávno to byl kartónový papír. A navíc k tomu musím dodat, že z toho nejsme vůbec nadšení. Jedná se o jednodruhový odpad o značné výhřevnosti, a na to naše zařízení není konstruováno.

Ovšem vidíme i jiný, pozitivní trend. V odpadu je mnohem méně popelovin ze spalování uhlí. Pokles sledujeme v zimních měsících, a je stále markantnější. Mám za to, že to je důsledek ekologizace kotlů, zřejmě přechod lokálních topenišť na jiná paliva, např. zemní plyn, štěpku a pelety.

Co nás však opravdu začíná trápit, tak to je přetlak průmyslových odpadů do našeho zařízení. Odvětvím automotive a výrobě hygienických pomůcek se v našem regionu zřejmě velmi daří, a producenti, většinou nadnárodní firmy, vyloženě vyžadují materiálové či energetické využití odpadů, které produkují. Přitom jsou to materiály na bázi plastů či buničiny, lehké, objemné a výhřevné. Takže zabírají místo v bunkru odpadů a svou velkou výhřevností snižují celkové prosazené množství odpadů přes zařízení. Nezbyde nám tedy nic jiného než tyto odpady cenově značně znevýhodnit ve srovnání s běžným směsným komunálním odpadem a doufat, že tento odpad skončí v nějakém zařízení na materiálovou recyklaci.

Kdybychom vše přepočetli například na uhlí, kolik tun díky energetickému využití odpadů ušetříte?
Naše roční zpracovatelská kapacita odpadů, což je cca 97 000 tun, zhruba odpovídá, co se týče energetického obsahu, cca 70 000 tun hnědého uhlí. Ovšem je nutné podotknout, že vzhledem k charakteru našeho paliva, které je heterogenní, někdy značně vlhké, a mnohdy s příměsí nehořlavých látek, potřebujeme poměrně dost energie pro podpůrné procesy, jako třeba ohřevy primárního spalovacího vzduchu a pro systémy čištění spalin a podobně. Proto by obdobná energetická instalace, spalující jiné palivo, spotřebovala o cca 1/3 méně neobnovitelných zdrojů energie (což je právě zemní plyn či hnědé uhlí), než máme my v odpadu.

Kolik tun ročně činí „skartace a zvláštní likvidace“? Jde, předpokládám, o textil, tabák…
Ano, skartace je velmi vyhledávanou službou. Ročně takto protokolárně zlikvidujeme desítky tun různých dokumentů. A zvláštní likvidace? Nejsou to jen zachycené padělky na tržištích jako tabák, textil či obuv, ale též některé potraviny s prošlou lhůtou použitelnosti, či různě vadné šarže spalitelných výrobků, například dětské pleny. Zde se jedná též o desítky až stovky tun ročně. S naším vybavením jsme zákazníkům schopni zaručit prokazatelnou likvidaci zboží, které nemá šanci dostat se jakkoliv do oběhu. Zákazník si odnáší v případě zájmu DVD s nahrávkou, jak odpad končí v peci.

Podle mnohých expertů má ekonomické opodstatnění ZEVO s kapacitou minimálně 100 tisíc tun. Souhlasíte? Jak ekonomicky fungujete?
Nevím, odkud se vzal tento ultimativní názor. Vždyť kapacita spalovny by měla být předně dimenzována s ohledem na svozovou oblast, pro kterou má sloužit. Přeprava odpadů je drahá a navíc zatěžuje životní prostředí. Samozřejmě jiné jsou kapacitní požadavky na spalovnu, která řeší odpadové hospodářství velkých aglomerací a jiná pro méně urbanizované oblasti, jako je například Liberecko. My jsme byli dimenzováni na cca polovinu produkce komunálních odpadů Libereckého kraje, takže je zde stále dost prostoru pro třídění a recyklaci. Tam kde opravdu vidím nevýhodu malých zařízení, tak v tom že jsou sestaveny jen z jedné spalovací linky. A jak jsem se již na počátku našeho rozhovoru zmiňoval, takové zařízení je více zranitelné, a v případě jeho poruchy to naši zákazníci prakticky hned pocítí. Ale o to je to větší výzva provozovat spalovnu co nejlépe, s co nejméně poruchami. A ekonomicky? Fungujeme myslím dobře a tím že jsme „malí“ nejsme dle mého názoru nikterak zásadně znevýhodněni.

Odkud všude komunální odpad vozíte? Máte dost paliva? Dovoz probíhá auty nebo po železnici?
Odpad je k nám navážen zejména z nebližšího okolí, tak asi ze vzdálenosti maximálně 40 kilometrů, i když existují i jednotlivé výjimky. A jelikož bylo s touto produkční oblastí při projektování kapacity počítáno, máme odpadu dost. Naopak jsme pod značným tlakem producentů lehkých a výhřevných odpadů, ale o tom jsem se již zmiňoval. Obecně řešíme každým rokem nerovnováhu mezi potřebou odpadů a jeho výhřevností v letním a zimním období a v průběhu odstávek. Ale s tím se potýká každá spalovna….

Odpad je navážen výhradně auty. Jedná o cca 40 aut denně, ale vzhledem k tomu že jsme přímo napojeni na čtyř pruhový průtah městem. Auta se nikde příliš nemotají a za krátkou cestu se ocitnou u nás před bunkrem odpadů. S dovozem odpadů tedy není žádný problém.

Nevozí se například komunální odpad do spaloven do Německa?
Nemám informace o tom, že by to někdo dělal. Jednak je to legislativně značně komplikované, a asi se to nemůže ani finančně vyplatit. Nejbližší německá spalovna je od českých hranic vzdálena tak 80 kilometrů, a každá z nich má nasmlouvaný převážně odpad ze svého okolí. Na své okolí, respektive logickou svozovou oblast, je primárně dimenzovaná. Občas zaznamenáváme zájem německých odpadových firem vozit nějaké odpady k nám, ale opět platí to, že legislativa je složitá, a z pohledu ČR je výsledek povolovacího řízení nejistý. Což naši partneři z Německa příliš nechápou, jelikož v Západní Evropě odpad překračuje hranice členských států Evropské unie zcela běžně, a nikomu to nepřipadá divné.

Jaké největší investice jste do spalovny v minulém období realizovali, na jaké a proč se chystáte?
Provádíme zejména udržovací investice. I když se nám to zde nezdá, tak realita je neúprosná. Jsme v provozu již osmnáctým rokem. Takže postupně obnovujeme membránové stěny v kotli, máme za sebou generálky elektro odlučovačů, řídícího systému a celé řady dalších zařízení. Hodně jsme se toho naučili. Dnes již víme, co se dá opravit a jak na to jít. Není nutné vše hned vyhodit do šrotu a koupit zcela nový díl. Kdybychom postupovali podle předpokladu dodavatelů, tak už bychom měli například novou pračku spalin a komíny. Ale my jsme vyvinuli postupy na jejich generální opravy a původní technologické součásti mohou sloužit dál.

Mimochodem, kam putuje druhá polovina všech KO v Libereckém kraji?
A kam putuje druhá polovina odpadů z Libereckého kraje? Já doufám, že do schválených zařízení a je s ním nakládáno dle platné legislativy. Odpad mnohdy neputuje po zákonitých cestách, mnohdy zpracováváme odpad z obce, která leží vedle skládky, a mnohdy odpad z naší blízkosti jede šedesát kilometrů na skládku. Záleží na tom, jak jsou nastaveny obchodní vztahy. Navíc v Libereckém kraji jsou stále ještě činné skládky, které odpad přijímají a zákonným způsobem s ním nakládají.

Jak se díváte na další zpřísňování emisí ze strany EU, například rtuti?
Máme velmi robustní technologii čištění spalin, používáme takzvanou mokrou metodu, takže bychom si s čištěním podle přísnějších emisních limitů poradili. Konkrétně v případě rtuti zřejmě nástřikem aktivního uhlí do pračky spalin. Ale uvidíme, kdy a jestli vůbec ke zpřísnění emisních limitů dojde. Ty stávající plníme s velkou rezervou.

Jaký je v ZEVO uplatňován systém údržby?
Plánujeme dvě odstávky ročně. První je delší letní a druhá je kratší podzimní. Tento systém se nám osvědčil. Ročně vynakládáme na údržbu a opravy několik desítek milionů korun. Není to vždy stejná částka a záleží na tom, jaká část zařízení je na konci své životnosti. Ale stav zařízení pečlivě hlídáme, jak jsem již řekl, plný provozní fond je pro nás velmi důležitý, nemůžeme si dovolit mimořádné výpadky.

Museli jste řešit, a jak jste vyřešili nějaký závažnější problém? O co šlo?
Vzpomínám si třeba na situaci před dvěma lety, kdy nám nadpětí ze sítě vypálilo prakticky veškerou elektroniku. To jsme potom téměř měsíc stáli, a zařízení poté zprovoznili v provizorním režimu. Je pravda že drobnější věci řešíme prakticky neustále, ale toto bylo hodně závažné a celá řada komponentů a náhradních dílů byla velmi těžko dosažitelná.

Proč se podle Vás daří „skládkové lobby a ekologů“ stále tak úspěšně bojovat proti ZEVO?
Vždyť to přeci všichni vědí. Jedná se o obrovské peníze. Mnohým skládkám zbývá ještě značný zásobní prostor. Jsou zainvestované a jakékoliv prodloužení stávajícího stavu, kdy z různých důvodů nevznikají alternativní zařízení, je pro jejich provozovatele velmi výhodné. Každý rok jejich provozu má značnou finanční hodnotu. Proto se neustále vznáší nové argumenty – spalovny by byly drahé, obyvatelstvu by se neúměrně zvýšily náklady na nakládání s odpady, ničily by se suroviny, které by bylo možné materiálově využít (co na tom že se teď zahrabávají do země) a tak stále dokola. Nebo se vymyslí jakási „recyklační sleva“, aby se pokud možno nezměnilo vůbec nic v praktikách nakládání s odpady. Naštěstí se už environmentální karta moc nehraje. Zřejmě už všichni pochopili, že spalovny mají tak nesmírně přísné emisní limity, že pro své okolí prostě nebezpečné být nemohou. Takže se toto téma pořád nějak rozvrtává, aby co nejdéle nebylo nic, nic o co by se mohl případný investor opřít aby se rozhodl začít stavět ZEVO. Takže se nestaví nic a čas běží.

Nehrozí podle Vás, že v roce 2024 nebudeme už vůbec znát odpověď na otázku Kam s ním?
Dle mého názoru do tohoto „magického“ roku žádná nová spalovna nebude mít šanci vzniknout. Každému novému záměru se okamžitě nahází tolik klacků pod nohy…. Snad se jen podaří zvýšit kapacitu v Praze a v Brně. Je neuvěřitelné, jak se pere o stavební povolení spalovna v Chebu, kolik let to již trvá. Spalovna v Plzni již stojí a stále jí někdo ruší stavební povolení. Opravdu není snadné stát se investorem takto drahé stavby a stát se rukojmím celého tohoto propracovaného systému vytvářečů problémů. S vědomím toho co se děje u nás, můžeme jen s hlubokou úctou a závistí sledovat co dokázali v tomto oboru Poláci.

Hrozí podle Vás, že se bude narychlo upravovat legislativa tak, že se komunální odpady převedou na kategorie, které bude možné bez problému dále ukládat na skládky?
No samozřejmě, když tedy nebude jiná možnost, tak se toto magické datum někam posune. Přece nenechají lidem nevyvezené popelnice…? Jsem v tomto opravdu docela pesimista. Bez stanovení jasného legislativního rámce do stavby žádný investor nepůjde. A to je přitom startovací čára. O stavební povolení se tady „bojuje“ klidně několik let. Stavební povolení jsou vydávána a pak zase rušena. Vlastní stavba spalovny paradoxně už zase tak složitá není. Takže rok 2024 je z tohoto ohledu už neskutečně blízko.

Pavel Bernát
V letech 1980 - 1986 studoval Technickou univerzitu Brno (Fakulta stavební). Svou diplomovou práci měl na téma Vodní hospodářství a úprava vody. Poté nastoupil do společnosti Diamo, ve které působil na různých pozicích (hlavní mistr, vedoucí sekcí, náměstek ředitele pro ekologii a ředitel pobočky Těžba a úprava uranu, odštěpný závod) až do roku 1998. Od roku 1999 do 2003 působil ve společnosti Investorsko-inženýrská Liberec jako člen představenstva a marketingový manažer. Poté nastoupil do společnosti Termizo. Aktuálně tak již více než 13 let řídí moderní spalovnu komunálního odpadu z pozice generálního ředitele na předsedy představenstva. Pavel Bernát rád cestuje, k jeho zálibám patří potápění, in-line bruslení a sjezdové lyžování.

Autor

• Ing. Cieslar Stanislav