„Je hodně důvodů, proč musíme novelizovat energetický zákon,“

• Foto

Proč je ERÚ tak kritický k připravovanému IV. energetickému balíčku Evropské komise?
K balíčku jsme kritičtí z mnoha důvodů. Ale hlavně, vydal se v době, kdy ještě vůbec nejsou implementovány síťové kódy z třetího balíčku, což je problém zejména v elektroenergetice. Je v něm spousta věcí, o nichž si myslíme, že nejsou správně, například zvýhodnění agregátorů proti normálním obchodníkům. Kontroverzní věci nacházíme ve směrnici o řízení přetížení, stále není efektivní přidělování přeshraničních kapacit v tom balíčku správně nadefinováno. Vadí nám emisní limity pro kapacitní mechanismy a přehnaná harmonizace distribučních tarifů. Nemyslíme si, že distribuční tarify musíme harmonizovat po celé Evropě. Snažíme si udržet roli, kterou máme a nepodlehnout vlivu velkých států. Co se týká OZE, tak z analýz, které jsme měli, vidíme pro Českou republiku tak 18 až 18,5 procenta elektřiny z obnovitelných zdrojů. Některé fantasmagorické cíle, které jsou podstatně vyšší, neumožňují ekonomickou výrobu z OZE.

Chybí tedy nějaká analýza reálných cen?
Ano, a navíc mi v tom chybí normální inženýrské uvažování. Když se v Evropském parlamentu sejdou politici, kteří mají většinu, tak mohou přehlasovat i přírodní zákony. Bohužel ne mnohé je podloženo rozumnými ekonomickými úvahami.

Takže se tady vytváří nějaký nový rámec energetiky, který je pro nás absolutně nedosažitelný?
Pokud by se v té základní variantě řeklo, že cíl je 27 % elektřiny z OZE, tak pro ČR to vychází 17,6 %, což je ještě reálná varianta. Ale jestliže politici říkají 30 %, tak už je to pro ČR 19,6 % nebo 35 % a pro ČR tedy 22,5 %, tak to už je pro nás nedosažitelné.

Máte spočítáno, jaký by to mělo dopad na koncového spotřebitele?
Zatím nemáme co počítat, MPO nyní pracuje na návrhu, jakým způsobem by byly prováděny aukce na nové obnovitelné zdroje. A cena se může podle vybraných technologií výrazně lišit.

Jaké máte v Evropě spojence a jak vůbec můžete proces tvorby a připomínkování ovlivňovat z pozice ERÚ?
ERU má zastoupení v ACER. Jsem členem boardu této asociace, v pracovních skupinách pravidelně zasedá hodně našich zástupců. Role ACER je ale trochu omezená. Je zřízen Evropskou komisí a ve vedení sedí vždy představitel EK. Podařilo se nám uspět a dostat svého člověka do vedení Rady evropských energetických regulačních orgánů (CEER), kde se Martin Šik před půl rokem stal místopředsedou. Českému regulátorovi to umožní účinněji se podílet na spoluvytváření evropské energetické politiky.

Jak by podle Vás měl vypadat ideální energetický mix pro ČR?
Musím uvést, že ERÚ energetický mix nestanovuje. Každá země by měla mít možnost si svůj mix stanovovat sama, což není tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá. Německo nám sem tlačí „levnou“ elektřinu, která je ve skutečnosti drahá, protože je jimi dotovaná. Tato energie nám ale omezuje prostor pro stavby konkurenceschopných elektráren. Naše právo na stanovení energetického mixu je tak vlastně již determinováno třetím energetickým balíčkem, který říká, jaká jsou pravidla provozování přepravních soustav, obchodování atd. Unijní trh s energií musí ale zůstat srovnatelný se zbytkem světa. Jestliže cenová a dotační politika bude postrádat z hlediska rozvoje výroby i spotřeby při současném zachování ekologických standardů smysl a logiku, tak hrozí, že náš kontinent nebude z hlediska výroby konkurenceschopný. Už proto by si Unie neměla hrát na pionýry v projektech, které místo toho, aby ekonomice pomáhaly, ji spíše zatěžují či pokřivují. V energetickém mixu mají být dotace směřované pouze do nových technologií a jen v ekonomicky udržitelné míře.

O jaké technologie se jedná?
Mám teď na mysli zejména technologie výroby elektrické energie, společné výroby energie a tepla či technologie jejich skladování. Jsem plynárník a vzdálenější budoucnost vidím například v kombinaci obnovitelných zdrojů, jádra, flexibilních zdrojů i akumulace. Jestliže nedokážeme sezónně akumulovat velký podíl OZE, tak tu energii nedokážeme ani spotřebovat. Je potřeba dlouhodobé sezónní akumulace a ta je možná jedině přes power to gas tzn. nejlépe do vodíku nebo do metanu a použít současné uskladňovací kapacity pro zemní plyn, které jsou poloprázdné. Samozřejmě - výzvou je účinnost. Tedy vyrábět s dobrou účinností, mít dobrou účinnost elektrolýzy, dobrou účinnost syntézy CO₂ s vodíkem na metan. Pokud chceme uskladňovat v podzemních zásobnících a musíme mít též dobrou účinnost výroby elektrické energie, a tak dále.

Takže to jsou ty oblasti, kde budete dávat podněty, aby se je vláda snažila podporovat?
Určitě. Zejména při tvorbě nové státní energetické koncepce.

Jak se jako plynárník díváte na trh s plynem a postavení ČR v rámci tranzitu plynu?
Hodně záleží na osudu projektu Nord Stream II. Pokud se postaví, a já tomu pevně věřím, tak v té chvíli se bude plyn dopravovat přes Baltské moře na pobřeží Německa a odtud do ČR, dále na Slovensko, Rakousko a Itálii. Postaví se na 160 km nového plynovodu a všechny tranzitní kapacity budou využity. Pokud k realizaci Nord Stream II nedojde, nebo jen částečně, tak ČR jako tranzitní země bude mít potíže, protože na jejím území bude nadbytečných až 3 tis. km velkých plynovodů.

Myslíte si, že je reálné, aby česká politická reprezentace Nord Stream podpořila? Teď se zdá, že spíše politicky podporuje Polsko a Ukrajinu.
Domnívám se, že u tak velkého projektu moc na české pozici nezáleží. I v případě, že ČR nezaujme žádné nebo zaujme negativní stanovisko, tak to na výstavbu tohoto komerčního plynovodu má téměř nulový vliv.

V otázce energetického mixu jste lehce opomněl uhlí, přitom je to stále pro spoustu finančních dravců zajímavý obchodní artikl…
Měl jsem na mysli delší časový horizont, řekněme za 20 až 30 let. I z analýz, které máme z EGU, plyne pro uhlí velmi malý prostor. Pokud nebudou prolomeny limity, tak uhlí prostě dojde.

Jak se díváte na celkovou postupnou decentralizaci energetiky a jak na ni nahlížíte z pohledu ERÚ?
Decentralizace elektroenergetiky, abychom to řekli správně, protože nechceme decentralizovat centrální zásobování teplem (CZT). To by byla cesta zpátky. Myslím si, že by měla existovat nějaká koncepce k podpoře CZT, protože v dané chvíli tomu CZT ubližujeme, kde můžeme. Dáváme CZT horší limity, než mají domácnosti. Elektřina by se navíc podle nás měla vyrábět maximální míře z kogenerace.

Ale vraťme se k decentralizaci elektroenergetiky. Nejdříve to vypadalo, že postupuje razantním tempem, ale ve výsledku se pohybuje pomaleji, než se čekalo. Asi nejmarkantněji to vidíme u malých zdrojů, což není z pohledu sítě nic zásadního. V dané chvíli pracujeme na úpravě tarifního systému, který na měnící se situaci reaguje. Nejprve bude třeba pro samovýrobce vyřešit systém placení za systémovou odchylku a jejich připojení. To je nyní hlavní motivační prvek úpravy tarifní soustavy.

A budoucnost akumulace? Už jsme se jí trošku dotkli v předchozích otázkách…
Akumulace je velmi zajímavé téma. Jsme pro akumulaci energií jako takovou. Uvědomme si však, že nejde pouze o akumulaci elektrické energie. Je třeba se na to dívat komplexněji, protože sem patří jak power to gas, tak akumulace energie do tepla a jiné. Baterie, jak je známe dneska, fungují ekonomicky v horizontu hodin, takže bude třeba jít i do technologií sezónního uskladňování. Rovněž důležité bude správně nastavit legislativu. Vymyslet licencování pro technologii power to gas je nesmírně komplikované a my nemůžeme udělovat licence, které nemají oporu v zákoně. Potřebujeme hlubší a relevantní studie, abychom věděli, jaké má být ideální složení akumulačních technologií.

Znamenalo by to novelu Energetického zákona?
Zcela určitě. Musí být definováno, co je to akumulace, za jakých podmínek se budou vydávat licence a kdo je bude vydávat. Akumulace je dnes možná u spotřebitele nebo u výrobny, tam problém není, ale je potřeba licence u akumulační technologie na zelené louce.

Když už se bavíme o novele, jaké další věci vás trápí? Co vše budete chtít po vládě a MPO modifikovat?
Těch věcí je více. Hlavně co se týká boje proti nekalým praktikám. Potřebujeme například, aby na faktuře byla udána doba trvání smlouvy nebo informace, kdy se smlouva dá ukončit. Chceme například, aby vůle spotřebitele ke změně dodavatele byla prokazatelná, chceme zakázat automatickou prolongaci smluv, podobně jako se to podařilo upravit například v telekomunikacích. Podívat se musíme na platby za systémové služby. U plynu navrhujeme zlepšit funkce bezpečnostního standardu dodávky, která je dnes definována relativně volně. Rádi bychom řešili status zahraničních zásobníků, abychom mohli kontaktovat jejich zahraniční majitele a dodržování bezpečnostních standardů nemuseli řešit přes jejich regulační úřad.

Co nás trápí, jsou zprostředkovatelé, kteří v současnosti stojí mimo Energetický zákon a mohou si prakticky dělat, co chtějí. Zde budeme intervenovat za změnu.

Máte nějaký vzor nebo zkušenost ze zahraničí, podle kterého chcete postupovat?
Ve spolupráci s MPO a ČOI začínáme intenzivně pracovat na přesnější definici vztahu obchodník, dodavatel a spotřebitel. Inspiraci čerpáme nejen z finančního sektoru, ale i z telekomunikací, zkrátka všude tam, kde v minulosti také museli upravovat vzájemnou korelaci obchodníků a zákazníků. Nedávno jsme měli společnou tiskovou konferenci s ministrem průmyslu a s vedením České obchodní inspekce. Média si pak hojně všímala, že navrhujeme výrazně omezit podomní prodej energií, ale to je jen jedno z mnoha opatření, která se dají udělat. Faktem je, že případů, kdy se obchodník snažil chovat ne zcela poctivě, přibývalo. I tohle přimělo naše tři instituce ke koordinované akci, v jejímž důsledku se pravidla pro podnikání s energiemi zpřesní. Jsem přesvědčen, že by výrazně pomohlo, kdyby se nám podařilo zakotvit povinnost dodavatelů řídit se naším etickým kodexem, a jsem opravdu rád, že s ministrem Tomášem Hünerem jsme v tomto na jedné lodi.

V novele Energetického zákona mne zaujalo rovněž schvalování investic ERÚ. Co je tím myšleno?
Regulujeme výnosy a z toho vyplývají odpisy, ale u distribuce nemůžeme usměrňovat investice, protože k tomu nemáme zmocnění, zatímco u přenosové a přepravní soustavy tuto možnost máme. Chceme proto tuto možnost prosadit i u distribuce. To k roli regulátora patří.

Máte pocit, že máte schopnost to reálně prosadit?
Minimálně zavedení plánů a jeho posuzování by neměl být problém.

Budete navrhovat ještě nějaké pozměňovací návrhy?
Rádi bychom se ještě zaměřili na DPI – dodavatele poslední instance, aby vše fungovalo tak, jak má. Přes veškerou naši snahu se v některých případech najde skupinka odběratelů, která by bez úpravy legislativy padala do neoprávněného odběru. A jak už jsem říkal, třeba bude též začlenit nové trendy v energetice. 

Ještě jsme neprobrali, jak se vám zatím líbí ve funkci?
Je to pochopitelně výzva. Vzhledem ke své profesní minulosti mám zkušenosti s plynárenstvím a částečně i s teplárenstvím a ve věcech týkajících se evropských záležitostí. Elektroenergetiku, kde bych sebekriticky nějaké ty rezervy našel, se doučuji.

A jaká je vaše vize, jak by měl ERÚ vypadat po dobu vašeho funkčního období?
Hodně našich priorit jsme zmínili v našem rozhovoru. Mluvili jsme o pozici české energetiky v Evropě, aby byla co nejsilnější. Mluvili jsme o našich opatřeních na posílení ochrany spotřebitelů, o potřebě jejich lepší informovanosti. A dotkli jsme se také budoucího energetického mixu, potřeby jeho vyváženosti, ekonomické a ekologické udržitelnosti.

Prioritně se orientujeme na tři cíle. Na spotřebitele, na regulované subjekty a na trh celkově. Pokud bude spotřebitel informovaný a spokojený, pokud budou regulované subjekty motivované, regulace trhu vyvážená a stabilní, infrastruktura ufinancovatelná, modernizující se a účelná; pak mohu říct, že plnění vizí ERÚ je na dobré cestě a moje mise ve vedení českého regulátora je přínosná.

Autor

• Svoboda Petr