Akumulace do baterií je ideální jako rychlá záloha, než najedou klasické zdroje

• Foto

Na počátku asociace AKU-BAT byla myšlenka, že rychlý rozvoj obnovitelných zdrojů „způsobí“ větší poptávku po akumulaci elektřiny a tedy i baterií. Jaká je aktuálně situace?
Poptávka po akumulaci elektřiny bezesporu roste, nicméně problém je v legislativním rámci, který značně limituje využití akumulačních zařízení. Bohužel v tomto případě technologie předběhla legislativu. Zásadním problémem z našeho pohledu je potom omezení využití baterií pouze v kombinaci s turbogenerátory. Přitom jak sám říkáte, AKU-BAT, stejně jako většina zemí západní Evropy, hodlal využít akumulaci pro optimalizaci výroby z posilujících intermitentních obnovitelných zdrojů. To bohužel u nás není možné a existují velké tlaky na to, aby se tak nestalo ani v nejbližší budoucnosti.

Můžete shrnout hlavní výhody a úskalí akumulace a baterií?
Jak bylo zmíněno na začátku, akumulace úzce souvisí, nebo by měla souviset, s využitím obnovitelných zdrojů (OZE). Výroba energie z OZE je nestabilní, a právě akumulace může v tomto směru pomoci; do akumulačního zařízení lze ukládat nadbytečnou energii, která v době výroby nestíhá být spotřebována, a naopak v době nedostatečné výroby lze tuto uloženou elektřinu využít. Mezi další výhody akumulace patří její využití v podpůrných službách, nově označovaných jako služby výkonové rovnováhy, kde by mohla plnit funkci nejrychlejší regulace, tedy reagovat v řádu jedné sekundy až milisekund. Díky akumulaci energie také dochází ke zvýšení energetické bezpečnosti, a to snížením rizika blackoutů nebo rychlého nástupu v případě, že blackout přeci jen nastane. Akumulace je také nedílnou součástí decentralizované energetiky – velkokapacitní akumulátory např. umožní vznik tzv. ostrovních provozů, malé baterie budou v budoucnu podle mého názoru hrát významnou roli při rozvoji domácích fotovoltaických systémů.

Za úskalí akumulace do baterií lze považovat její krátkou výdrž, kdy její „najetí“ je sice prakticky okamžité, nicméně zásoby uložené energie pokryjí spotřebu maximálně na několik hodin, samozřejmě v závislosti na výkonu a kapacitě dané baterie. V rámci využití v podpůrných službách, nebo chceme-li nově ve službách pro zajištění výkonové rovnováhy, se mi jeví jako ideální kompromis využívat baterie pro nejkratší zálohy, než se „roztočí“ klasické zdroje.

Pro delší sezónní akumulaci potom musíme dát šanci dalším způsobům ukládání energie, jako např. technologiím power 2 gas či power 2 heat apod. Pro diskuzi nad těmito druhy akumulace jsme však zatím nenašli mnoho ochoty ze stran zastánců tradiční energetiky a některých zákonodárců, protože tuto technologii považují za něco exotického, „nevyzkoušeného“. Přitom v okolních zemích existuje podobných zařízení minimálně desítky. Bylo by žádoucí, aby zde někdo postavil pilotní projekt zejména Power 2 gas, podobně jako Solar Global a E.ON jejich dvě baterie, aby se o ukládání energie do plynu začalo veřejně mluvit a byl tak vytvořen dostatečný tlak na naše zákonodárce.

V jaké fázi je vytvoření legislativního rámce? Budete se snažit zapracovat postavení baterií do novely energetického zákona? A co vás v rámci legislativy nejvíce trápí?
MPO v současné době dokončuje návrh novely energetického zákona. Návrh zatím nebyl zveřejněn, nicméně téma akumulace je v něm údajně zapracováno a AKU-BAT je připraven se k návrhu vyjádřit, jakmile od MPO návrh získáme. Zatím se tak nestalo (článek byl dokončen 31.5.). 

Schválení návrhu zákona je prvním krokem k umožnění provozu bateriových úložišť, po kterém by mělo následovat udělování licencí k provozu akumulátorů, které ERÚ deklaroval vydávat, jakmile bude akumulace implementována do energetického zákona.

Třetí současnou překážkou v provozování baterií je Kodex přenosové soustavy ČEPSu, který dnes umožňuje pouze provozování akumulačních zařízení v rámci tzv. fiktivního bloku, tedy pouze spolu s točivými stroji. Samostatně stojící akumulační zařízení se tak na službách výkonové rovnováhy podílet stále nemohou, a to ani navzdory již druhé novelizaci Kodexu od začátku letošního roku. To je přitom podle nás v přímém rozporu s nařízením Komise 2017/2195, tzv. „EGBL“ (někdy těž „GLEB“),
podle níž ČEPS svůj Kodex evidentně upravoval, ale jednomu důležitému požadavku přitom stále nevyhověl: že samostatně stojící akumulační zařízení nesmí být diskriminováno při zajišťování služeb výkonové rovnováhy.

Jak se dívají na akumulaci elektřiny správci přenosové soustavy, ERÚ a jak s nimi spolupracujete?
Na podzim 2017 inicioval AKU-BAT založení pracovní skupiny pro akumulaci na MPO, mezi jejíž členy patří mimo jiné i ČEPS a ERÚ. Hlavním úkolem pracovní skupiny byla novelizace energetického zákona a obecně rozvoj podmínek pro akumulaci na území ČR.

Samozřejmě někteří členové Rady i další představitelé ERÚ nám fandí více, někteří méně, ale vztahy bych celkově označil za dobré a postoj zejména radních vůči akumulaci za transparentní. Osobně oceňuji zejména přístup pana předsedy Outraty, kdy podle mého názoru naslouchá rovnoměrně všem stranám, na základě čehož si udělá obrázek a k tématu se postaví.

Jakou roli bude hrát v ČR akumulace při proměně energetické soustavy?
S rostoucím rozvojem OZE se zvyšuje potřeba akumulace. Jak bylo zmíněno výše, potenciál OZE je značný, nicméně nebude zdaleka tak využit, pokud nedojde ke kombinaci s akumulačními zařízeními. V tomhle směru hraje akumulace opravdu významnou roli. Jak jsme si řekli před chvílí, aktuálním trendem, kde rovněž nemůže akumulace chybět, je decentralizace energetiky, kdy se na tvorbě energetického trhu podílí i lokální aktéři. Novým termínem je tzv. „prosumers“ (kombinace z angl. producer a consumer), tedy spotřebitel, který se podílí i na výrobě. Ideou je lokální propojení těchto prosumerů, kteří by si mezi sebou prodávali a nakupovali elektřinu, což by vedlo nejen k vyšší efektivitě, ale také k vyšší stabilitě energetické sítě. Osobně v tento vývoj věřím, podobně jako EU.

Jaké baterie už v Česku zkušebně fungují?
V České republice jsou ve zkušebním provozu již dvě velkokapacitní bateriová úložiště, a to baterie společnosti Solar Global v Prakšicích na Uherskohradišťsku, kterou v listopadu 2017 instalovala nizozemská firma Alfen, a baterie společnosti E.ON ČR vMydlovarech na Českobudějovicku, která byla instalována společností Siemens v podobnou dobu jako ta v Prakšicích a představena v únoru letošního roku. Výkon obou bateriových úložišť dosahuje 1 MW a kapacita je v případě Prakšic 1,2 MWh a v případě Mydlovar 1,75 MWh.

Které země nebo energetiky jsou ve světě s akumulací nejdále? A co z jejich zkušeností vyplývá?
Celosvětově největším projektem bateriového systému je dobře známý australský projekt, který byl uveden do provozu koncem roku 2017. Tento bateriový systém o výkonu 100 MW a kapacitě 129 MWh úspěšně chrání jih země před výpadky elektřiny. V rámci Evropy jsou s rozvojem akumulace nejdále země, jako je Velká Británie, Německo, Švýcarsko či Belgie. Ve Velké Británii byla již v únoru 2017 uzavřena smlouva s osmi poskytovateli na tzv. vylepšenou regulaci frekvence („EFR“ – Enhanced frequency response), tedy regulační zálohu do 1 sekundy, na čtyři roky o celkovém výkonu 200 MW. V Německu se baterie pravidelně úspěšně účastní tendrů na primární regulaci a poskytují podpůrné služby o celkovém výkonu kolem 150 MW. Největší bateriová úložiště v Evropě se nacházejí v Belgii a Švýcarsku; obě tato zařízení s výkonem okolo 18 MW vznikla letos.

Doposud známé zkušenosti z vyžití velkokapacitních úložišť v praxi jsou pozitivní. Akumulace obstojí v konkurenci s klasickými točivými stroji především díky své bezkonkurenční rychlosti. Velkou výhodou baterií je také jejich flexibilita, kdy je možné je instalovat víceméně kdekoliv a jejich kapacitu lze postupně rozšiřovat. Bateriové systémy obstojí i z finančního hlediska; počáteční náklady jsou sice zatím poměrně značné, nicméně náklady na provoz jsou minimální.

Dá se kvantifikovat instalovaný výkon u nás a ve světě?
V České republice by se v současné době dala za instalovaný výkon považovat pouze dvě výše zmíněná bateriové úložiště o celkovém výkonu 2 MW, i když oficiálně v provozu zatím nejsou. Kromě těchto baterií evidují distributoři žádosti o připojení pro celkových více než 100 MW. Kvantifikovat instalovaný výkon ve světě není jednoduché, nicméně z výše uvedených příkladů je zřejmé, že země, které jsou s rozvojem akumulace nejdále, dosahují instalovaného výkonu v řádu stovek MW. Na území celé Evropy dosahuje instalovaný výkon přibližně 3 000 MW.

Jak rozsáhlé investice se ve světě a u nás připravují? Kdo je u nás lídrem vývoje akumulace a energií?
Stále rostoucí poptávku po bateriích potvrzuje např. ambiciózní projekt společnosti Tesla budující továrnu s názvem „Gigafactory“, která v nejbližších letech plánuje dosáhnout roční výrobní kapacity 35 GWh. Nejenže tak bude snazší uspokojovat hlad po bateriích, ale zároveň se očekává znatelné snížení cen v důsledku úspor z rozsahu. Takovéto gigatovárny hodlají samozřejmě stavět i další světoví producenti baterií, někteří z nich dokonce v Evropě.

V ČR znám asi všechny stávající producenty baterií, ale netroufl bych si vyzdvihnout jednoho konkrétního. Asi nejvíce se marketingově prosazují OIG Power exministra Martina Kuby, Fitcraft bývalého šéfa představenstva ČEZu Theodora Dvořáka či GWL Power vizionáře Michala Klečky. Často čteme také o plzeňském EnergyCloudu či firmě HE3DA, ale reálné výsledky jejich práce ani já, ani mí nejbližší kolegové neznáme dostatečně na to, abych za ně mohl hovořit.

Autor

• Svoboda Petr