Aditivní výroba není slepou větví vývoje ani drahou hračkou

• Foto

Aditivní výroba je spíše známa pod označením 3D tisk. Přidanou hodnotou aditivní výroby je především možnost rychlé výroby prototypů nebo konečných malosériových komponent. Oproti konvenčním způsobům výroby, mezi které můžeme zařadit například obrábění, odlévání nebo vstřikování do forem, je aditivní výroba nejen významných způsobem rychlejší ale často také (u malosériové výroby) podstatně levnější než uvedené metody prototypování a výroby.

Aditivní výrobu je možné nasadit také pro výrobu tvarově komplexních předmětů nebo komponent, které by konvenčními způsoby byly jen velmi těžko, pokud vůbec, vyrobitelné. Jako příklad můžeme uvést výrobu forem pro vstřikování plastů s využitím konformního chlazení nebo komponent s optimalizovanou topologií do leteckého nebo automobilového průmyslu či výrobu komponent konstruovaných s využitím generativního bionického designu.

Možnosti aditivní výroby jsou dnes tak široké, že je nelze jednoduše shrnout na několik málo řádků. Tisknout dnes můžeme nejen z kovových slitin, které reprezentuje například nástrojová ocel, hlinikové nebo titanové slitiny, ale také z různých typů polymerních a kompozitních materiálů. Praktické využití aditivní výroby každým rokem vzrůstá a takto navrhnuté díly najdeme v automobilovém a letecké průmyslu nebo zdravotnictví.

Aditivní výroba není slepou větví vývoje ani drahou hračkou, což dokladují masivní investice velkých firem, jako je GE Aviation, Boeing, Airbus, Honeywell, Volkswagen nebo Continental, do nákupů technologií aditivní výroby a výzkumu jejího využití v rámci vlastní podnikatelské činnosti.

Autor

• Štefek Petr