„Žádná fotovoltaická elektrárna nemůže vyrobit více elektřiny, než kolik slunečního záření v daném roce na dané místo dopadne,“

• Foto

Z nedávno zveřejněné zprávy vyplývá, že Státní energetická inspekce odhalila při kontrolách přes 300 solárních elektráren, které vykazovaly vyšší produkci elektřiny, než je podle fyzikálních zákonů možné. Jak probíhaly tyto kontroly? Prosím o bližší specifikaci fyzikálních zákonů, které byly porušeny?
Státní energetická inspekce (SEI) obdržela od Energetického regulačního úřadu a od společnosti OTE, a.s. seznam fotovoltaických elektráren, které v letech 2011 až 2014 vykazovaly podezřele vysokou výrobu elektřiny s ohledem na jejich instalovaný výkon. Nutno říci, že se jednalo vesměs o malovýrobce, často o instalace na střechách rodinných domů. Na základě těchto podnětů SEI zadala fakultě elektrotechnické ČVUT zakázku na zpracování metodiky pro výpočet intervalu výroby, ve kterém by se konkrétní fotovoltaická elektrárna v konkrétním roce měla reálně pohybovat. Tato metodika vychází z predikčního systému PV GIS, který pracuje s měřením intenzity slunečního záření prováděným meteorologickou družicí, jehož výsledky dále rozpracovává a upravuje o další vlivy. Mezi těmito vlivy jsou např. použitá technologie fotovoltaických panelů, ztráty v kabeláži výrobny, případné chlazení panelů, které má pozitivní vliv na účinnost apod. Na základě těchto podkladů byl pro každou podezřelou výrobnu vypočítán model, jehož výsledkem byl interval minimální amaximální reálně dosažitelné výroby elektřiny v daném roce. Pokud fotovoltaická elektrárna v daném roce horní hranici překročila, byl to jasný signál, že něco není v pořádku. Podstatou je tedy skutečnost, že žádná fotovoltaická elektrárna nemůže vyrobit více elektřiny, než kolik slunečního záření v daném roce na dané místo dopadne. Fyzikální zákony porušit nelze.

Jaká byla situace v roce 2014 či 2015? Kolik případů jste odhalili? Existují případy, že některé elektrárny vykazovaly tuto vyšší výrobu opakovaně?
Za toto období to bylo kolem stovky výroben. Některé výrobny skutečně vykazovaly vyšší výrobu opakovaně. Existoval-li tam nějaký systémový problém, např. chybně měřící měřidlo nebo vyšší instalovaný výkon než odpovídá udělené licenci, pak se tento problém samozřejmě promítal do hodnot za každý rok. Nicméně, když výrobce tento problém na základě kontroly SEI odstranil, např. vyměnil měřidlo nebo odstranil panely, na které neměl licenci, naměřená výroba z takové výrobny poklesla na reálné hodnoty. V řadě případů se však jednalo i o jednorázové excesy, např. chybu při odečtení elektroměru nebo snahu o „rozpuštění“ výroby naměřené před udělením licence do výroby v následujících měsících.

Kolik inkasovali majitelé těchto elektráren navíc za tuto elektřinu, než kolik mohli vyrobit?
To záleží na tom, jaká výše podpory se na ně vztahovala a jak velkou výrobnu provozovali. Nicméně, jak jsem již uvedl dříve, jednalo se zejména o drobné výrobce, kteří inkasovali ročně neoprávněně podporu v řádech jednotek až několika desítek tisíc korun.

Inspekce za tuto vyšší výrobu rozdala pokuty ve výši 5 mil. korun. Je to odpovídající částka? Neuvažuje se o odebrání licence? Umožňuje to zákon?
Je to zcela odpovídající částka. Pokud výrobce např. způsobil škodu za 5 tisíc korun, není možné mu uložit milionovou pokutu. V případě větších instalací přesáhly pokuty i 100 tisíc. Obecně lze říci, že se hříšníkům, ať už jednali úmyslně nebo nevědomě, jejich jednání nevyplatilo. Rovněž je ale důležité akcentovat, že ne každý pokutovaný musel nutně jednat s úmyslem. Drobní výrobci často doplatili na svoji nízkou odbornost v oboru, kdy např. nebyli schopni rozpoznat, že jejich měřidlo vykazuje nereálné údaje, což je však odpovědnosti nezbavuje. Na druhé straně však, pokud si někdo např. nainstaloval dodatečně další panely, na které neměl licenci ani povolení provozovatele distribuční soustavy, pak je zjevné, že se jednalo o aktivní jednání ve snaze získat vyšší celkovou podporu. Tyto skutečnosti SEI ve své rozhodovací praxi samozřejmě zohledňovala.

Případné zrušení licence je v pravomoci Energetického regulačního úřadu a zákon to umožňuje v taxativně vymezených případech.

Dochází k tomuto i v zahraničí? Jak se to tam řeší?
Zcela nepochybně. Lidé chybují anebo se snaží obohatit v různé míře všude na světě. Bližšími čísly však nedisponujeme.

Z jiného soudku… Státní energetická inspekce v současné době vede přibližně 30 soudních sporů, kdy účastník řízení napadl rozhodnutí SEI o uložení pokuty. Řada těchto soudních sporů se týká roku uvedení do provozu fotovoltaických elektráren, kdy SEI dospěla k závěru, že FVE byla uvedena do provozu později, než její provozovatel deklaroval. Městský soud v Praze dne 30. 11. 2016 svým rozhodnutím potvrdil závěry SEI a žalobu provozovatele FVE zamítl. Co soud přesvědčilo o tom, že právo je na straně SEI?
Ano. Tyto případy se vesměs týkají naopak rozsáhlejších solárních parků a představují neporovnatelně větší problém. Dá se říci, že trestní senát se ztotožnil z argumentací SEI, která byla velice podrobná, logicky strukturovaná a hlavně v souladu se zákonem a dalšími předpisy.

Pokud by to bylo rozhodnutí soudu definitivní, co by to konkrétně pro tento případ znamenalo? Majitel by musel vracet „neoprávněné“ dotace nebo by dostal „jen“ pokutu? Kolik neoprávněně čerpal a jak vysoká by byla ta pokuta? 
Pokuta již byla ze strany SEI uložena a je to ta méně významná část důsledků pro tohoto výrobce. Ten napadl rozhodnutí Městského soudu v Praze kasační stížností a definitivní verdikt tak vyřkne Nejvyšší správní soud. Tento verdikt se však bude týkat právě uložené pokuty, nikoliv nároku na podporu již vyplacenou nebo nárokovanou do budoucnosti. Nicméně, pokud by naše rozhodnutí a tudíž i právní názor byl Nejvyšším správním soudem posvěcen, pak je to spouštěcí moment k zahájení procesu vymáhání neoprávněně vyplacené podpory a ke snížení podpory vyplácené do budoucna. Toto však již není v rukách SEI.

Jsou zaznamenány obdobné spory i v zahraničí?
Bohužel, tyto informace nemám.

Měli v letech solárního boomu majitelé elektráren přesné instrukce, co vše musí měřit, které, musí splnit pro zahájení výroby v požadovaném termínu?
Co se měření týče, tam byla situace poměrně přehledná. Diskuse vznikají právě nad splněním podmínek pro uvedení výrobny do provozu zejména podle podmínek existujících v roce 2010, kdy solární boom vrcholil. Tyto podmínky byly stanoveny v cenovém rozhodnutí Energetického regulačního úřadu. Ke konci roku 2010 se zjistilo, že jsou tyto podmínky nastaveny poměrně „přísně“ a že řada výroben se podle těchto podmínek dokončit nepodaří. Vznikaly tak různé výklady těchto podmínek, které spíše než výkladem byly dezinterpretací a překrucováním ve prospěch výrobců. Je třeba říci, že ke konci roku 2010 byly tyto výklady poměrně všeobecně přijímané jak výrobci, tak provozovateli distribučních soustav, ale i samotným Energetickým regulačním úřadem. Byla to v tomto ohledu doba velice hektická, protože kdo nestihl dokončit do 31. 12. 2010, ten přišel cca o polovinu podpory. I pro to byly ty tlaky z různých stran alespoň na „administrativní“ uvedení do provozu značné. S odstupem času je však situaci zhodnotit objektivní optikou a posuzovat jednotlivé výrobny na základě platných právních předpisů.

Jaké může mít toto rozhodnutí soudu dopady, na koho a nač? Kolika výroben by se to mohlo týkat?
Podle mého názoru mohou být dopady dalekosáhlé. Procento výroben, kterých by se to mohlo dotknout, nebude sice vysoké, ale bude se jednat o rozsáhlé solární parky včetně těch největších hráčů. Právě u těch vznikaly problémy s včasným dokončením nejčastěji. Nicméně, je ještě mnoho práce, kterou je třeba udělat, abychom tohoto cíle dosáhly. To je teď zejména na Energetickém regulačním úřadu, který má veškeré kompetence v oblasti podporovaných zdrojů s účinností od 1. 1. 2016.

Pavel Gebauer
Vystudoval katedru konstrukce strojů na Fakultě strojní Vysoké školy báňské Technické univerzity Ostrava. Během své profesní kariéry pracoval jako projektant dopravních zařízení pro těžký průmysl a energetiku. Poté začal pracovat na Ministerstvu průmyslu a obchodu v oblasti obnovitelných zdrojů energie, kde se věnoval problematice energetiky a životního prostředí, hlavně obnovitelným zdrojům energie, energetické efektivitě a emisím skleníkových plynů. Od roku 2012 řídil na MPO sekci Energetiky. Od roku 2014 řídí Státní energetickou inspekci, která se zabývá kontrolu dodržování zákona o hospodaření energií.

Autor

• Ing. Cieslar Stanislav