Waste to Energy podesáté aneb bod zlomu v roce 2024?

• Foto

Konference se nesla v duchu aktuální kauzy zákazu dovozu plastů do Číny a dlouhodobého horizontu pro energetické využití odpadu, kterému skýtá naději zákaz skládkování směsného komunálního odpadu po roce 2024. Pokud se tedy termín neposune. Je nabíledni, že část odpadů by se dala energeticky využít podobně jako v dalších vyspělých evropských zemích. Jaká je na trhu aktuální situace?

Účastníci se shodli, že chybí nové projekty a postavit spalovnu na zelené louce je velmi složité. Příkladem je ZEVO Cheb, na který upozornil Marek Šarlej, ředitel společnosti Eveco Brno. „Je to již taková obehraná písnička. V tuto chvíli se projekt zastavil na úřadu v Aši. Ale jsem optimista, protože z Aše se to nedá už asi nikam dál poslat,“ pobavil účastníky s notnou dávkou ironie Šarlej.

Problém s TAP

Složitá situace panuje i kolem tuhých alternativních paliv (TAP) – a to především pro domácí výrobce. „Cena se propadá. Ze západní Evropy se do ČR valí tuny jejich alternativních paliv a tím je český odpad vytlačován,“ popsal situaci Michal Stieber, jednatel společnosti Veolia Využití odpadů ČR.

A pozastavil se i nad výrobou TAP z komunálního odpadu. Stieber zdůraznil, že MBÚ - tedy zařízení na mechanickobiologickou úpravu odpadu - není koncovým zařízením. „Naprosto nevyhnutelnou podmínkou přitom je, aby případné MBÚ bylo přímo napojené na energetickou koncovku. Jinak je to cesta nerealizovatelná,“ zdůraznil Michal Stieber.

Miloš Kužvart ze společnosti SGS Czech Republic pak promluvil o problémech verifikace a certifikace systému úpravy a zpracování odpadů a certifikace výroby TAP. Procesní stránka rozjezdu nových projektů trvá až příliš dlouho. „Proto se obávám, že rok 2024 jako rok konce skládkování nestihneme,“ poznamenal Miloš Kužvart a vyjmenoval vše, co je nutné k tomu, aby bylo implementováno oběhové hospodářství, což účastníky utvrdilo v přesvědčení, že je před námi ještě dlouhá cesta.

Pravda o recyklaci není vždy lahodící uším

O rozdílu mezi primárními a sekundárními odpady hovořil Martin Pavlas z Ústavu procesního inženýrství, VUT Brno. Jak ekonomicky smysluplné či nesmyslné jsou různé dvě cesty odpadu. Některé otázky resp. odpovědi na tyto otázky jsou velmi choulostivé. Je zde jakýsi společenský status separace a recyklace a jak ukázal Martin Pavlas, není tato cesta zrovna ekonomicky výhodná.

První přednáškový blok uzavřel Martin Smit ze společnosti INDAVER, který pohovořil o způsobu nakládání s odpady v belgickém Vlámsku (Flandrech).

Nová legislativa do roku 2020

Ministerstvo životního prostředí zastupoval na konferenci ředitel Odboru odpadů Jaromír Manhart, který prezentoval pohled rezortu na aktuální situaci v odpadovém hospodářství a velkou pozornost věnoval evropskému balíčku k oběhovému hospodářství.

Upozornil, že Evropská komise schválí balíček již letos. „Většina věcí, které balíček obsahuje, jsou veřejně známé. Nevíme však, jak se budou počítat jednotlivé cíle,“ řekl Manhart. Implementaci do české legislativy pak předpokládá v roce 2020. „Vím, že to nebude lehké a diskuze budou vášnivé, ale myslím, že konec roku 2020 je reálný.“

Pár slov k balíčku pronesl také výkonný ředitel Teplárenského sdružení Martin Hájek. „Měl jsem velké obavy z toho, kam Evropa svou legislativu povede, ale musím říci, že to není špatný směr,“ uvedl Hájek. S projektem výstavby ZEVO Mělník pak podrobně posluchače seznámili manažer projektu Waste to Energy Dalibor Roik a generální ředitel elektrárny Mělník Miroslav Krpec. Projekt nyní prochází fází EIA, což je po letech příprav veliký pokrok.

Něco se draze vyseparuje, aby se to pak zase vrátilo

Druhý den zahájil profesor Jaroslav Hyžík, jehož nadzvedla debata dne předchozího. „Bavit se o TAP je největší omyl českého odpadového hospodářství. Ve Švýcarsku jsou čtyři úřední jazyky, ale legislativa je jasná. Říká jasně, že co nelze materiálově využít, to se musí spálit pouze s využitím energie.“ Upozornil také, že Švýcarsko je zem se šesti miliony obyvateli, má třicet zařízení na energetické využití odpadu a přitom materiálově recykluje tato země 50 % komunálního odpadu.

Na to navázal Aleš Bláha, ředitel Spalovny Malešice. Poznamenal, že v České republice opravdu schází kapacita kolem 750 kt na energetické využití odpadu. Ředitel ZEVO Chotíkov Pavel Drápela pak upozornil na ekonomická i společenská rizika výstavby ZEVO.

Pavel Bernát, ředitel liberecké společnosti Termizo uvedl, že recyklace by se dala přirovnat k novodobému náboženství. Bohužel je to tak, že původce předá zpracovateli materiál a ten končí úplně jinde, než má. „Vše se řídí penězi. Německé a polské TAP se vozí k nám, protože ekonomika jejich využití v těchto zemích není vhodná. Přetlak těchto výhřevných materiálů je šílený,“ řekl Pavel Bernát. „Když zpracovatel přiveze vyseparovaný odpad, který chce využít energeticky, protože tento odpad nemůže uplatnit jinde, argumentuje tím, že se to přeci musí nechat v pohodě spálit, protože je to přeci komunální odpad,“ postěžoval si Bernát s tím, že tento odpad má výhřevnost daleko vyšší, než na co je technologie nastavena a bez důkladné homogenizace jej prostě nelze bezpečně energeticky využít. Svůj příspěvek zakončil poznámkou, že výsledkem drahé separace je opětovné vracení výhřevného odpadu zpět do komunálu k energetickému využití nebo skládkování.

Nad recyklací se pozastavil i Alois Studenič. „Rakousko spaluje 2,7 milionu tun KO. Celková produkce KO v této zemi je 4 mil. Tun. Přitom vykazují 65 % recyklovaného KO. Mohou za to TAP, která se vykazují jako recyklace, přestože se ve finále energeticky využijí.“ Následná diskuze se týkala snižování emisních limitů. Vyplynulo z ní, že technologie jsou nastavené tak, že není až zas tak nutné se nových emisních limitů obávat.

Závěrem

Resumé? Recyklace za každou cenu nedává smysl a často ztrácí i ekonomický smysl. Jako v každé vyspělé zemi s oběhovým hospodářstvím by mělo mít i v tom českém pevné místo energetické využití odpadů.

Autor

• Mohrmann Pavel