Výkon českého strojírenství poroste v roce 2017 v průměru o 3,7 procenta, v příštím roce jej však čeká výrazné zpomalení

• Foto

České strojírenství bude i nadále pokračovat v mírném růstu. Potvrzují to výsledky nejnovější Studie českého strojírenství H1/2017, kterou CEEC Research realizoval s generálními řediteli a členy představenstev významných českých strojírenských společností. Na růstu sektoru v letošním roce se shodnou téměř všichni ředitelé strojírenských firem (99 procent), v průměru se zvýší výkon českého strojírenství o 3,7 procenta. Mezi očekáváním velkých a malých/středních firem přitom není výrazný rozdíl. „V roce 2017 strojírenství dále poroste. Jeho hlavním tahounem bude opět automobilový průmysl. Vzhledem ke zpomalování poptávky na některých evropských trzích se však dá očekávat spíše mírnější růst,“ předpovídá Bohdan Wojnar, prezident Sdružení svazu automobilového průmyslu a člen představenstva společnosti Škoda Auto, a.s.  „České strojírenství se bude v následujících obdobích odvíjet především od naší konkurenceschopnosti v zahraničí a výše přidané hodnoty našich produktů. Klasické energetické strojírenství je v tendenci stagnace již několik let, rozvoj strojírenského segmentu mimo automobilového průmyslu bude především v oblasti obnovitelných zdrojů, a dále především u speciálních programů, jako je zbrojní průmysl,“ rozebírá situaci Lukáš Chmel, obchodní ředitel společnosti ŽDAS.

V dlouhodobém horizontu jsou predikce o poznání opatrnější a pro rok 2018 očekávají ředitelé strojírenských společností zpomalení růstu na úroveň 1,5 procenta, velké strojírenské společnosti dokonce na 1,1 procenta, přičemž třetina (30 procent) z nich předpokládá dokonce pokles výkonu sektoru. „Osobně očekávám v tomto roce stagnaci či mírný růst, v příštím roce, vzhledem k několikaleté konjunktuře, pravděpodobně nastane pokles,“ obává se René Hilscher, generální ředitel společnosti CROMODORA WHEELS. „Očekávám velmi výrazné zpomalení růstu. V roce 2018 dokonce stagnaci. Bude to způsobeno, za prvé, omezením z důvodu nedostatku pracovních sil a, za druhé, poklesem konkurenceschopnosti. Ten pokles je vlivem posílení koruny a zvýšení mzdových nákladů,“ vyjadřuje svoji skepsi Petar P. Stanchev, ředitel APLIS CZ.

"Český průmysl, včetně strojírenství, si doposud vede velmi dobře. Předpokládám, že jeho výkonnost letos poroste podobným tempem jako v roce 2016, to znamená alespoň o 3 %. Určité obavy z pohledu budoucího výkonu mohou vzbuzovat některé ukazatele konjunkturálních průzkumů. Obdobné indikátory průmyslu však v Německu slibně vzrostly na nejvyšší hodnoty za posledních 5 let a propojenost našeho průmyslu s německým je dobře známa. Ukončení devizových intervencí neznamená pro náš průmysl hrozbu. Jednak z důvodu různých možností kurzového zajištění a ani neočekávám skokové posílení koruny vůči euru. I když krátkodobé kurzové výkyvy spekulativního charakteru se dají předpokládat, celkový trend posilování koruny by měl být relativně mírný - okolo 2,5 % ročně, což je podstatně méně, než čeho jsme byli svědky před rokem 2009" shrnuje předpokládaný vývoj českého průmyslu a strojírenství Andrej Babiš, ministr financí ČR.

Tržby by přitom oproti množství práce měly růst téměř dvojnásobně. Pro letošní rok predikují ředitelé strojírenských společností růst svých tržeb v průměru o 7,1 procenta a pro rok 2018 pak o dalších 5,7 procenta. O něco méně optimistické jsou malé a střední firmy, které v roce 2017 očekávají růst tržeb v průměru o 6,5 procenta. „Významnější dopady na tržby exportních podniků od ukončení kurzového závazku ČNB neočekávám. Vycházím z předpokladu, že případné posílení koruny letos nebude natolik výrazné, aby se negativně promítlo do snížení konkurenceschopnosti českých exportérů. Navíc očekávám, že ČNB nebude případné nadměrné posílení koruny v letošním roce tolerovat,“ říká Milan Cerman, předseda představenstva AKCENTA CZ.

Růstu tržeb plánují strojírenské společnosti dosáhnout především prostřednictvím navýšení objemu svých zakázek (51 procent firem) a expanzí do zahraničí (24 procent firem). Zároveň, v porovnání s předchozím výzkumem CEEC Research, který byl se strojírenskými firmami realizován v druhém pololetí roku 2016, jsou také více optimistické, pokud jde o odhadovaný růst cen jejich produkce, a v současné době ho jako prostředek k dosažení růstu tržeb uvádí dvojnásobný počet firem (15 procent oproti 7 procentům). Expanzi do nových segmentů strojírenství v rámci ČR nebo akvizici jiných firem zvažuje jen naprosté minimum strojírenských společností. „Naše společnost získala ve výběrových řízeních v rámci skupiny ALPS Electric celou řadu nových zakázek. Naše výrobní a inženýrské aktivity v tomto roce výrazně vzrostou,“ Tomáš Leder, Human Resources Senior Manager společnosti ALPS Electric Czech. „Po výrazném personálním posílení obchodního týmu se podařilo v základních produktových řadách téměř zcela vyprodat výrobní kapacity do konce prvního a druhého pololetí 2017,“ zmiňuje pozitivní vývoj Libor Kuchař předseda představenstva společnosti KOVOSVIT MAS.

Českým strojírenským firmám porostou v roce 2017 také tržby z exportu, a to v průměru o 6,9 procenta (potvrzuje 90 procent ředitelů). V roce 2018 pak ředitelé firem očekávají další nárůst – ve výši 5,8 procenta. Shoduje se na tom 93 procent ředitelů. Tržby z exportu porostou především velkým firmám. „Naši exportéři prokázali v posledních letech schopnost navázat zakázky a mají předpoklady překonat rekordní čísla z roku 2016. Na druhou stranu můžeme očekávat, že český export bude ovlivněn ukončením intervencí a návratem k volnému režimu kurzu koruny vůči euru. Případné vyšší posílení koruny by mohlo v korunovém vyjádření vývoz zbrzdit,“ popisuje situaci českého exportu Jaroslav Hanák, prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR.

Strojírenské firmy považují český export za příliš závislý na vývozu do zemí EU (potvrdilo to 71 procent ředitelů). Příčiny vysokého podílu exportu do zemí EU přitom firmy vidí v geografické blízkosti (8,8 bodů z 10), vysokém podílu investic ze zemí EU do ČR (8,1 bodů), kulturní a geografické blízkosti nebo politiky EU. Naopak příčinou vysokého exportu do EU spíše nejsou špatné podmínky financování a pojištění exportu do zemí mimo EU ani nedostatečná podpora od státu. „Podpora diverzifikace by jistě přispěla k vyššímu růstu a odolnosti české ekonomiky. Ovšem i tato cesta přináší svá rizika s ohledem na vyšší nestabilitu některých, především rozvíjejících se trhů, a zpomalení či zastavení liberalizace mezinárodního obchodu,“ upozorňuje Michal Nebeský, generální ředitel Citibank. „Vysoký podíl „exportu“ do zemí EU – a v nejvyšší míře do Německa, kde bohužel dochází z významné části k „přelepení“ Made in Czech Republic, na Made in Germany, a k dalšímu exportu – je to myslím škoda. Kdyby byly české firmy schopny exportovat napřímo, ne přes Německo, nepřicházely by o značnou část marže,“ připomínáMichal Košacký, CFO a jednatel společnosti Doosan Škoda Power, s.r.o. „Problematická je především struktura našeho strojírenství a jeho subdodavatelské zaměření, velký podíl výrobků s nízkou přidanou hodnotou. České exportní firmy by se měly zaměřit ještě více na zvyšování přidané hodnoty své produkce, inovovat a posilovat vztahy se svými koncovými zákazníky. Pokud jsou v rukou zahraničního majitele – snažit se získat co nejvíce autonomie a prostředků na svůj rozvoj,“ shrnuje podmínky úspěchu českého exportu do budoucna Alena Burešová, ředitelka pro průmysl a ICT společnosti CEEC Research.

Studie českého strojírenství H1/2017 je publikována na: www.ceec.eu.

Autor

• (red)