„Velká“ a decentrální energetika by měly najít symbiózu

• Foto

Je velká energetika překonaná?

• Mezi centrální a decentrální energetikou musí vzniknout spolupráce, nikoli soutěž kdo z koho. Velká energetika zůstane minimálně do roku 2050 nezbytným základem koexistence s decentrálními zdroji. Klíčové bude hledání synergie, nabízení flexibility a kooperace.
• Nástup decentralizace bude dán primárně ochotou či touhou obyvatel a firem vyměnit bezstarostnost avyužívání elektřiny jako služby za samovýrobu a domnělou soběstačnost. 
• Odhady expertů i výpočty EGÚ Brno ukazují, že minimálně do roku 2050 není z dnešního pohledu možné zajistit poptávku po elektřině pouze z decentrálních zdrojů umístěných poblíž spotřebitelů.

Jak se vyrovnat s vnějšími vlivy?

• Politická rozhodnutí jsou čím dál tím více odtržená od ekonomického a technického přístupu. Vývoj a aplikace nových technologií musí být dána reálnou potřebou, nikoli politickým rozhodnutím. 
• Environmentálně příznivá energetika bude nesporně rozvíjena i v budoucnu. Je nutný aktivní přístup k utváření požadavků na čistotu energetiky.
• I v době zahraniční spolupráce je potřeba intenzivně prezentovat a hájit národní zájmy ČR; což však znamená, že tyto zájmy musí být na úrovni ČR formulovány a všeobecně akceptovány.

Jaké bude teplárenství a plynárenství?

• Budoucnost významné části tepláren bude zásadně ovlivněna dostupností hnědého uhlí, environmentálními požadavky a efektivnějším využitím tepla. V dodávkách elektřiny je cestou důraz na maximální flexibilitu. V dodávkách tepla je nutno nepodceňovat komunikaci se stávajícími zákazníky, dbát na PR a marketing.
• Teplárenské zdroje jsou, mimo dodávek tepla, významným dodavatelem podpůrných služeb nezbytných pro provoz ES. Při útlumu těchto zdrojů je nutné hledat alternativy pro zajištění regulačních rezerv, a to i za situace, kdy nebudou generovány dostatečně silné cenové signály pro výstavbu těchto zdrojů.
• Plyn jako komodita je celosvětově dostupný v dostatečném množství. Z hlediska ČR se jedná odovozovou komoditu a nelze, navzdory současné, relativně klidné situaci, podceňovat strategickopolitická rizika, ačkoli návrhy na některá plynárenská a mezistátní propojení nedávají z dnešního pohledu smysl.

Jaké budou elektrické sítě?

• Přenosová soustava se musí i nadále připravovat na nové úlohy související s rozvojem OZE v ČR i sousedních zemích a na změnu směru toků výkonu na předacích místech PS/DS.
• Distribuční sítě budou decentrální výrobou ovlivněny zásadním způsobem – mění se charakter jejich provozování i rozvoje.
• Je nutné s dostatečným předstihem připravovat technická a ekonomická opatření vedoucí k zachování současného bezpečného provozu PS i DS ČR.
• Nástup smart grids, byť se jedná o heslo s mnoha možnými výklady, musí být technickoekonomicky odůvodněný, nikoli direktivní.

Jaké budeme mít zdroje elektřiny?

• Rozvoj OZE přestává být jen politickým přáním a závazkem; v mnoha případech již dává ekonomický smysl. Fotovoltaické elektrárny jsou v podmínkách ČR jasným lídrem budoucí decentralizace.
• Oddalování výstavby nových jaderných bloků a odkládání rozhodnutí o uhlí za limity předurčuje cestu českého energetického mixu směrem k zemnímu plynu a dalším alternativám.
• Rezignace na využívání tuzemských zdrojů (hnědé uhlí, uran, vyhořelé jaderné palivo, OZE) není strategická.

Bude existovat energetický trh? Jaké budou ceny?

• Re-design trhu bude muset být nastaven tak, aby ti, kteří si vlastní výrobnu elektřiny nemohou finančně či dispozičně dovolit, nemuseli nést zvýšené náklady na provoz sítě, a to na úkor těch, kteří budou lokální zdroje provozovat a využívat.
• Pozice jednotlivých zdrojů na trhu by měla být určována pouze náklady na výrobu elektřiny a na zajištění spolehlivé dodávky elektřiny spotřebitelům; neměla by být narušována nesystémovými zásahy (dotacemi).

Z podkladů EGÚ Brno

Autor

• (red)