„Už dvacet let tvrdím, že našim politikům chybí základní energetickévzdělání. Jakýsi Energetický slabikář,“

• Foto

František Janouch (1931)
Absolvoval Leningradskou státní univerzitu, Moskevskou státní univerzitu a Univerzitu Karlovu, kde také habilitoval (1967). Od roku 1960 vedl oddělení teoretické jaderné fyziky v Ústavu jaderného výzkumu Řež, odkud byl v roce 1971 vyhozen. Po mnoha letech bez práce mu bylo dovoleno, pod podmínkou emigrace, přijmout profesuru Švédské královské akademie věd. Po odjezdu ze země byl zbaven státního občanství. Jeho vědecká činnost je velmi rozsáhlá, působil a hostoval v řadě severských a německých univerzit a získal několik čestných doktorátů a profesur. Přednáší o vědě, její historii, energetice a jiných oborech na řadě univerzit a institucí v celém světě; je autorem více než deseti populárně naučných a beletristických knih vydaných v mnoha jazycích. Publikoval stovky odborných i populárních článků o jaderné fyzice a jaderné energetice, inicioval vstup ČR do transmutačního programu. Byl i blízkým přítelem nejvýznamnějšího sovětského jaderného fyzika akademika A. Sacharova, nositele Nobelovy ceny a otce sovětské vodíkové bomby i Tokamaku, jehož přemluvil, aby napsal proslulý esej „Jaderná energetika a svoboda Západu“, který Janouch potom publikoval po celém světě. V emigraci se významně občansky angažoval, v roce 1978 založil ve Stockholmu „Nadaci Charty 77“ jejímž je dosud předsedou. V roce 1990 se těžiště činnosti nadace přesunulo do Československa a jejím prvním počinem se stala úspěšná sbírka na operaci ve Švédsku, která zachránila život malého Michala Budinského z Martina. Díky úspěchu této akce, svým odborným znalostem a komunikaci se švédským výrobcem unikátního operačního zařízení – Leksellova gama nože, F. Janouch inicioval „konto Míša“ – sbírku na jeho zakoupení pro československé pacienty. Po neuvěřitelném výsledku, kdy bylo díky téměř dvěma miliónům dárců shromážděno během 16 měsíců na kontě Míša 90 miliónů korun (více než na Národní divadlo před sto lety), byl Leksellův gama nůž zakoupen a darován pražské nemocnici Na Homolce. Díky úspěchu této
akce stál také u zrodu konta Bariéry pro hendikepované občany, dosud nejúspěšnějšího charitativního projektu v České republice. Od návratu do ČR působí jak v společensko-politické, tak i ve vědecké sféře. Je nositelem Řádu za zásluhy I. stupně. Své odborné erudice využil i jako člen oponentního týmu zprávy vládní Nezávislé energetické komise. Pravidelně uveřejňuje v tisku komentáře a polemiky, ve kterých vysvětluje důležitost energie a energetiky pro rozvoj moderní společnosti, vystupuje v televizi a rozhlase a přednáší na českých i zahraničních universitách.

Pane profesore, v červnu jste na 7. slovenském energetickém kongresu ENKO 2010 obdržel cenu za celoživotní přínos energetice. To, že jste jaderný fyzik, ví skoro každý. Vnímáte to ocenění také tak, že jaderná energetika se stává neopominutelnou a že s ní všichni opět počítají?
Zabývám se otázkami energie obecně a energie jaderné zvláště již bezmála půl století. Využití jaderné energie pro mne bylo vždy naprosto přirozeným důsledkem vědeckého a technického vývoje lidstva. Navíc jsem byl vždy optimistou a jako takový byl vždy přesvědčen, že pokrok, zvláště pokrok vědecko-technický nelze zastavit. Přijal jsem zmíněnou cenu jako uznání těchto mých postojů.

V Česku jsme opět pozdvihli prapor jaderných energetiků a zdá se, že v historicky dohledné době budou nové jaderné elektrárny hrát velmi významnou roli při uspokojování našich potřeb čisté elektřiny za rozumnou cenu. Vidíte nějaká podstatná rizika nebo omezení, která by mohla očekávaný vývoj zvrátit?
Oceňuji tento vývoj velmi pozitivně a doufám, že ho již nic nezvrátí. Ale náš politický vývoj byl v posledních dvou desetiletích velmi klikatý a naši politici, jak se ukázalo, jsou ochotni za kus či chvilku moci upsat se třeba i ďáblu. Takže nabádám k bdělosti a českým politikům, minulým, současným i budoucím vzkazuji, že obětovat budoucnost této země za chvilkové posezení v ministerském či premiérském křesle je velice odsouzeníhodné. Fuj, jak se říká malý dětem.

Asi určitě je vše o znalostech, a pochopitelně také v pokoře před věděním. U nás všichni rozumí fotbalu, politice a hromada lidí velmi neomylně také jaderné energetice. Ve fotbale se náš národní tým propadl do netušených hlubin a z prozíravosti při prosazování obnovitelných zdrojů naši politici zaslouží známku, pro kterou snad na stupnici ani není místo. Co by mohlo zabránit tomu, aby „jádro“ (protože mu všichni rozumějí) nedopadlo stejně špatně?
Už dvacet let tvrdím, že našim politikům chybí základní energetické vzdělání. Jakýsi „Energetický slabikář“. A už dvacet let přednáším velmi úspěšnou přednášku pod stejným názvem. Pokouším se léta, zatím bohužel marně, přesvědčit naše politiky, že by měli do škol zavést energetický slabikář, tedy elementární základ energetiky, a učit je spolu s občanskou výchovou, hygienou a sexuální výchovou od základní školy. A od politiků bych vyžadoval, než vstoupí do politiky, zápočet ze základů energetiky. Kdysi dávno jsem parafrázoval jednoho starého italského klasika a na učebnici Kvantové elektrodynamiky jsem napsal: „Ať nevchází nikdo, kdo nezná matematiku“. Napsal bych to nad branou do parlamentu i senátu: „Ať nevchází nikdo, kdo nechápe význam energie“.

Doufejme, že v oblasti vzdělávání nezůstane jenom u proklamací a že nejen politici, ale i lidé budou svá vyjádření či rozhodnutí činit na bázi znalostní a ne propagandistické.
Jsem zvědavý, kolik ministrů školství ještě budeme muset vyměnit, než se budou základy energetiky – tedy pochopení významu energie pro fungování společnosti – učit na obecné škole.

Autor

• (red)