Na Ostravsku na ekologii slyší. ArcelorMittal svítí lépe a úsporně

• Foto

Když člověk vstoupí do areálu ArcelorMittal v Ostravě-Kunčicích, má pocit, že se ocitl v jiném městě. Obrovský prostor s vlastní autobusovou zastávkou, restaurací, chodníky a přechody na silnicích. Je to svět za branou plný lidí v montérkách a průmyslových technologií, kterým prostupuje všudypřítomná vůně oceli.

Historie tu na návštěvníka dýchne na každém kroku. Někdejší Vítkovické železárny rozhodly o výstavbě svého jižního závodu během válečného roku 1942 a Nová Huť Klementa Gottwalda pak začala samostatně fungovat v roce 1951. Dnes tu zaměstnávají 6 500 lidí, kteří vyrobí ročně přes 2 miliony tun oceli. Kunčické výrobky míří do více než 40 států po celém světě.

I v současné době, která je pro evropské oceláře náročná, firma mohutně investuje. Jen tak se totiž může udržet na špici. Přestože se už nahlas mluví o tom, že největší česká ocelárna změní do konce letošního roku majitele. Mittalové totiž musí uspokojit Evropskou komisi, která z antimonopolních důvodů požaduje prodej některých podniků skupiny ArcelorMittal v Evropě výměnou za to, že Indové koupí italskou ocelárnu Ilva. To se ale běžného provozu nedotýká. Investiční programy tedy musí běžet dál.

Každý příchozí si všimne třeba dva roky starého 54 metrů vysokého fluidního kotle, který svou zářivě červenou barvou tvoří nejen srdce místní podnikové elektrárny, ale i novou dominantu celého závodu. Jedna z menších, ale neméně zajímavých investic, se nachází na druhé straně areálu: v takzvaném Provozu 65, který je největším výrobcem silničních svodidel v Česku. Řada investic v průmyslu má i svůj environmentální rozměr, ekologická úspora se totiž může rovnat i ekonomické.

Investice dělaná srdcem

Na ekologii na Ostravsku slyší. „U každého projektu, který jakýkoli manažer dělá, je důležité, abyste se cítili spokojeni i vy sami. Dá se to udělat i jednoduše a bez fantazie, ale když do toho dáte srdce, je to jedině dobře,“ říká Richard Toman, který Provoz 65 vede. Ve čtyřech halách o rozloze 30 000 metrů čtverečních tu pracuje 140 lidí. Vedle svodidel je závod také lídrem ve výrobě důlních ocelových výztuží, lidově „hajcmanů“, které pomáhají držet klenbu štol a šachet. „Po naší rekonstrukci je to nebe a dudy, proti tomu, co bývalo. A když víme, že to má i ekologický efekt, člověk je pak spokojenější, zvlášť tady na Ostravsku, kde životním prostředí každý žije,“ přizvukuje mu Jiří Chvalina, který v ostravské huti vede oddělení nákupu investic a za projekt společně s Tomanem zodpovídal.

Řeč je o modernizaci osvětlení a jeho systému řízení nejen v Provozu 65, ale také na hlavní dopravní tepně celého podniku – v takzvaném podjezdu Hloubková. V halách a podjezdu se loni bez přerušení výroby vyměnilo téměř 1 000 svítidel. Kromě toho byl vybudován systém inteligentního řízení, který svítidla sám nastavuje přesně podle požadavků jednotlivých částí závodu. Někde není potřeba svítit tolik, naopak jinde chtělo na intenzitě přidat. Například v místě, kde se hotové výrobky kontrolují, protože si zaměstnanci stěžovali, že tu na svou práci špatně vidí.

„Hlavními trhy jsou pro nás Česko, Slovensko a v případě svodidel i Litva. Vyvážíme ale výrobky do celého světa,“ říká Toman. Kvůli krizi evropských uhelných těžařů začali hledat pro důlní výztuže nové uplatnění. Našli ho i v dolech na diamanty a zlato ve třetím světě. „Naše podnikání jsme vlastně ohnuli,“ směje se Chvalina. „A to obrazně i doslova. Důlní výztuže jsme totiž ohnuli opačným směrem a začali je dodávat také do tunelů.“

Než se vydá několik set těžkých důlních výztuží na dlouhou cestu do Jihoafrické republiky, Chile, Peru nebo do Guatemaly, je nutné je pořádně zkontrolovat. „Dobré osvětlení je v tomto případě doslova k nezaplacení, tady navíc instalací nových svítidel výrazně ušetříme,“ zdůrazňuje Chvalina. 

ČEZ ESCO: Největší zakázka v průmyslovém osvětlení 

„Už samotnou automatizací a zavedením chytrého osvětlení vždy hodně ušetříte. Mluvíme o velice zajímavém projektu, kde jsme zohledňovali i intenzitu denního osvětlení a samozřejmě podnikové normy,“ prozrazuje Jakub Vilkus z týmu osvětlení ČEZ ESCO, který měl zakázku na starosti. V číslech to dopadlo takto: spotřeba elektřiny se snížila o 3016 MWh ročně, tedy o těžko uvěřitelných 80 procent. Přeloženo do řeči ekologů jde o roční úsporu 3050 tun CO₂. 

S objemem 16 milionů korun se jednalo vůbec o největší zakázku ČEZ ESCO týkající se průmyslového osvětlení. A proč vlastně ČEZ pomáhá podnikům snižovat náklady na osvětlení, když by naopak mělo být v jeho zájmu, aby byla úspora co nejmenší? „Když to neuděláme my, udělal by to někdo jiný. Trh s energetickými úsporami roste každým rokem. Stojí za tím technologický pokrok v řešeních, zpřísňující se ekologické limity v Evropě a aktivní zákazník, který začíná podobně jako třeba v bankovnictví požadovat řešení na míru,“ vysvětluje generální ředitel ČEZ ESCO Kamil Čermák. 

Právě kvůli růstu tohoto trhu ČEZ svou dceru před několika lety založil. Dnes má už 1 600 zaměstnanců a poskytuje široké spektrum služeb: instalace a provoz fotovoltaik; kogeneračních jednotek nebo trafostanic; renovace zdrojů tepla a chladu; technický facility management nebo komplexní projekty energetických úspor. „Nejdříve se snažíme pochopit, jaký má zákazník problém či potřebu a jakým způsobem ji můžeme pomoci vyřešit. Teprve pak se díváme na to, jestli to řešení spočívá v uplatnění nějaké chytré technologie, nebo jestli to je řešení, které je jednoduché a existuje tady už třeba třicet let,“ říká Čermák.

A zdá se, že na to zákazníci slyší. Loni ČEZ ESCO stouply tržby o 45 procent na 4,5 miliardy korun.

Autor

• (red)