„Mezi jednotlivými patry pyramidy nakládání s odpady chybí motivace a jasné sankce,“

• Foto

Jste jedním z pravidelných účastníků konference Waste to Energy. Jak hodnotíte letošní ročník?
Pozitivně. Především z toho důvodu, že se zde setkali zástupci Ministerstva průmyslu a obchodu a Ministerstva životního prostředí, zastánci energetického využití odpadů i představitelé skládkařské lobby. Všichni přítomní mohli vyslechnout názory protistrany. Organizátoři připravili zajímavý mix přednášek. Každý přítomný měl svůj kus pravdy a dokázal ji jasně formulovat. Komplexnější pohled na problematiku by měli mít především zástupci státní správy. Formulovat jasný směr, impuls ke změně, jasná čísla a případně i sankce za nedodržení pravidel.

Pojďme k aktuálním a plánovaným investicím. Mnohé se vážou na investiční záměry Tepláren Brno, a.s. Mimochodem, jste konkurenti?
Naopak, úzcí partneři. Centrální zásobování tepla v Brně stojí na pěti pilířích. Čtyři zdroje tepla patří Teplárně Brno, SAKO je pak zdrojem pátým. Centrální dispečinky jsou prakticky on-line propojené. Přibližně 70 % tepla pro potřeby občanů, zapojených do brněnského CZT, dodávají Teplárny Brno. Zbývající část pak SAKO Brno. Z velké části se v tomto případě jedná o dodávky tepla pro areál bývalého areálu firmy Zetor. Nicméně v letních a horkých měsících je situace zcela opačná. Teplo pro Brňany dodáváno výhradně ze SAKO Brno. Energie z naší spalovny je prostě levnější a ekologičtější.

Počkejte, energie z odpadů je čistější a ekologičtější než z plynu? 
Samozřejmě. Pokud by se komunální odpad energeticky nevyžil, museli bychom jej zahrabat do země a tím bychom uškodili životnímu prostředí. ZEVO disponují pětistupňovým systémem čištění spalin. Odpad je alternativní palivo a 70 % uhlíku v něm pochází z krátkého cyklu, je tedy podobného původu jako například dřevní štěpka. 

A co zbytky ze spalování?
Z celkové hmotnosti komunálního odpadu dále pracujeme s asi 25 % zbytkových materiálů. Z hlediska objemového jde o 10 % toho, co k nám přes bránu přivezou. Se škvárou, inertním materiálem, nemáme problém. Buď jej dodáváme pro potřeby technického zabezpečení skládek, nebo hledáme uplatnění ve stavebnictví.

Pracujeme i s přibližně 7 tisíci nebezpečných odpadů. Tento nebezpečný odpad jsme nevyrobili, on k nám byl do ZEVO přivezen. My jsme jej jen koncentrovali do těch 7 tisíc tun. Samozřejmě s ním nakládáme podle zákona. Kdyby se odpad dostal na skládku, tak těch sedm tisíc tun nebezpečných odpadů zaoráme do země.

Prosím tedy ke konkrétním investicím.
Spolupráce není formulována jen na papíře, ale dotýká se konkrétních investic a projektů. Na základě chystaných akcí Tepláren Brno nyní stavíme novou výměníkovou stanici a zahajujeme výstavbu horkovodního potrubí z této nové stanice směrem na sídliště Líšeň, Vinohrady a TB realizuji připojení do Juliánova Výměníková stanice přijde na zhruba na 100 milionů korun a bude disponovat dostatečnou reservou i pro případné připojení linky č. 3 v SAKO Brno (pozn. Plánované budoucí rozšíření kapacity ZEVO). Stanice se nachází v areálu SAKO Brno, a proto nebude parní potrubí od našich kotlů příliš dlouhé. Z výměníkové stanice pak již bude pokračovat horkovodní potrubí. Po dostavbě tohoto potrubí bude CZT v Brně kompletně zokruhováno.

Jde o vyvolanou investici, protože na horkou vodu přechází Teplárny Brno a my musíme jít stejným směrem. Má to totiž dopad do ekonomiky i životního prostředí. Jen tím, že přejdeme na horkou vodu, snížíme ztráty a Brno ušetří desítky milionů korun ročně.

Říkáte, že po výstavbě nového horkovodního potrubí bude systém CZT zokruhován. Ale již nyní dokáže SAKO dodávat teplo do všech míst Brna…
Ano, ale těch 2 600 metrů horkovodu chybělo. Souvisí to s tím, co již bylo uvedeno. V letních měsících vytápí město Brno jen SAKO. Za stávajících podmínek proudí teplo ze SAKO do centra Brna, pak se transformuje a putuje dále do Králova Pole a pak doslova do kopce na uvedená sídliště. Celé Brno tak obíhá teplo vyrobené z komunálního odpadu a zaznamenáváme značné ztráty v řádech desítek procent. Nové potrubí sníží ztráty na 1-3 %. K úspoře dojde i na předávacích a redukčních stanicích. Budou totiž pracovat za jiných tlaků, čerpadla nebudou potřebovat takový elektrický příkon. Pozitivních dopadů je více. Potrubí horkovodu vyjde na 100 milionů korun.

Horkovod Líšeň

• Délka: 1 700 m
• Dimenze 2 x: 450 mm
• Přenesený výkon: 40 MWt

Prosím o krátký popis výměníkové stanice.
Do výměníkové stanice vstupuje pára z kotle o teplotě 210 stupňů a tlaku 1 MPa. Ze stanice pak vedou dvě nezávislé linky. Z aplikovaných technologií bych uvedl čtyři zaplavovací výměníky, oběhová čerpadla a systém doplňování vody do horkovodu. Nejde o nic převratného, ale o osvědčený způsob transformace tepla. Důležité je to, že výměníková stanice transformuje teplo při dosažení velmi nízkých ztrát – v řádech procent.

Výstavba výměníkové stanice začala na konci ledna 2017 a zahájení provozu by měla začít před topnou sezónou 2017/2018, kdy budou probíhat testy. Realizace potrubí je nyní ve fázi výběru generálního dodavatele. Pokud vše dopadne dobře, bude výstavba horkovodu hotová do konce října letošního roku.

Hlavní výměníková stanice

• Výkon: 54 MWt
• Parametry zima: 110/86°C
• Parametry léto: 80/68°C
• Počet výměníků: 4 ks
• Horkovod Líšeň: 40 MWt
• Oběhová voda: 1 542 t/h
• Horkovod Bělohorská: 14 MWt
• Oběhová voda: 705 t/h

Uveďte pár čísel o provozu spalovny.
Spalovna zpracuje ročně 230 tisíc tun odpadů a pracuje 8 000 hodin ročně. Krátká inspekční prohlídka se koná v dubnu, velká oprava je pak tradičně v září a říjnu. Mimo provoz je ZEVO jen 10 dnů v roce.

Ekonomiku spalovny formují tři hlavní faktory. Zhruba polovina příjmu tvoří poplatek za palivo, které se k nám přiváží. Producenti nám za to platí částku 850 korun za tunu. Z tohoto paliva pak dodáváme přibližně 1 PJ tepla a 44 GWh elektřiny a toto tvoří další podstatnou část našich příjmů. Nemálo financí získáme za cca 4 500 tun železa a 350 tun neželezných kovů, naopak nákladem je pro nás zpracování produktů po spálení.

Mimochodem, proč naši ekologové proti škváře ze ZEVO protestují, ale titíž ekologové se struskou z jejich spaloven problém v rámci výstavby jejich silnic a dálnic nemají?
I když jde o ekology ze stejných organizací, zohledňují místní podmínky. V Holandsku totiž nemají žádné kopce nebo skály, tudíž kameniva je nedostatek. Vozit jej z Rakouska považují za neekologické, nehledě na to že to není ekonomické. Proto jsou Holandští ekologové vděční za strusku z jejich ZEVO. Jednoduché, logické. Ta samá škvára je v Česku nebo Rakousku (kameniva a kopců plných) v očích ekologů problém.

Na konferenci W2E se často hovořilo o cenách za uložení komunálního odpadu. Jak je na tom Brno?
Západoevropské spalovny si za tunu komunálního odpadu počítají přibližně 80 euro. Nízká cena v SAKO souvisí s tím, že jsme na výstavbu dostali dotaci a museli jsme zohlednit místní podmínky a možnosti. Občan má z toho, že je jeho odpad energeticky využíván, dva benefity. Průměrná cena na skládkách činí zhruba 1 100 – 1 300 korun, ale třeba v okolí Brna je to o cca 10 korun nižší než je na bráně v SAKO jen proto, aby mohly vůbec skládky fungovat a konkurovat nám. To však není částka, kterou platí občan, který ročně produkuje kolem 180 – 200 kg směsného komunálního odpadu. Někde občan neplatí třeba nic, například v Brně-Šlapanicích. Je pouze na zastupitelích, jakou výši pro své občany a tím pro financování systému určí. Když odpad energeticky využijete vZEVO chováte se ekologičtěji, než když odpad uložíte na skládky. Občané Brna a okolí pak získávají elektřinu a teplo za výhodnějších cenových podmínek.

Ještě poznámka. Něco jiného je cena za uložení na skládku nebo zaslání na bránu ZEVO a cena za odpadové hospodářství celkově. Obce vynakládají další finance na odpadové hospodářství, čili za nákup kontejnerů, za třídění, sběrné dvory, likvidace nelegálních skládek apod.

Proč je v Česku výstavba nových ZEVO na „mrtvém bodě“?
Odpadové hospodářství v současné době reprezentuje známá pyramida. Ale co chybí, tak jsou ekonomické rozdíly mezi jednotlivými patry této pyramidy, musí tam být motivace a jasně stanovená pravidla. Začíná to již u prvního bodu – předcházení vzniku odpadu. Ale jaká je skutečnost? Obaly na potraviny nebo elektroniku jsou výrazně větší než vlastní produkt. Pastu na zuby bychom si taky mohli koupit jen v tubě, ale stejně je nám nabízena s papírovou krabičkou. Existují samozřejmě výjimky a motivace probíhá. V Brně nám startuje projekt RESAKO a REUSE. Dalším článkem je třídění odpadů a jejich materiálové využití. Až následně je energetické využití.

Není ale bohužel jednoznačně rozděleno patro mezi ZEVO a skládkováním. Občan nevidí jasnou motivaci, proč by se měl zasazovat o to, aby jeho odpad končil v ZEVO. Mimo okolí velkých spaloven je pro občana skládkování levnější. Ekologické dopady jsou upozaděny, protože příprava těchto projektů vyžaduje velmi dlouhé období a je vždy těžké zavazovat budoucí představitele i občany pro takto velké projekty. Přitom by stačilo tak málo. Vysvětlit občanům, že jedna věc je poplatek, který obec vybírá, a druhá strana je to, co musí obec nebo město vynaložit za celé odpadové hospodářství, jak jsem uvedl dříve. Domnívám se, že je vždy lepší vědět, za co vlastně a jakou částkou platíme, zda není část platby skrytá v jiné formě „daní“.

Nehrozí v Česku nadkapacita velkých ZEVO?
Každá spalovna by měla mít takovou kapacitu, aby její provoz měl ekonomické opodstatnění. Byla by chyba postavit nadkapacity. Ale bavíme se nad zbytečnými úvahami. V Česku disponujeme výraznou „podkapacitou“. I kdybych byl optimista a po třídění by každý Čech vyprodukoval jen 120 kilo odpadů ročně, pak by se zde uživily další čtyři velké spalovny. V potaz je potřeba vzít vhodnou spádovost a ideálně přítomnost centrálního zásobování tepla. Výstavba spalovny na zelené louce podle mě nemá ekonomickou návratnost, pokud nebude podporována provozními dotacemi, například na výkup elektrické energie.

V rámci jednání se zástupci Kraje Vysočina či Olomouckého kraje necítím z jejich strany kategorický požadavek na výstavbu svých ZEVO u svých největších měst. Snažíme se s nimi domluvit na posílení kapacit na překládku, třídění a úpravu odpadů a pro zbylou část využití kapacit brněnské spalovny. Jistě víte, že máme připraven projekt na třetí linku, takže bychom další objemy komunálního odpadu byli schopni ekologicky využít.

Mimochodem, kolik vynakládáte na údržbu?
Výše oprav je poplatná stáří zařízení. Provoz na nových linkách byl spuštěn v roce 2010, takže jde o relativně nové technologie. I přesto máme komplikace například s přehříváky, resp. s přenosem tepla a prouděním páry v trubkách. Spaliny jsou agresivní a způsobují korozi. Pro optimalizaci těchto nákladů jsme zahájili i výzkumný úkol. Přímo u nás v provozu jej řeší jeden výzkumný ústav z Prahy a specialisté firmy Saeif Ceramic. Cílem je úprava ochrany tlakových celků před chemickou korozí za použití keramických chrániček, či jiných materiálů. Program je financován v řádech milionů korun dotací z TAČR a skončit by měl v letošním roce.

Hovořil jste o probíhající a plánované investiční výstavbě. Jakým směrem se dále SAKO rozvíjí.
Průmyslový areál bývalého Zetoru je pro nás, i po omezení výroby, stále velice obchodně zajímavá lokalita. V nepoužívaných halách postupně nalézají místo pro podnikání nové firmy a postupně se tak objekty zaplňují. Navíc jsme odkoupili část nemovitostí pro náš rozvoj, včetně železniční vlečky a haly pro další technologie. Nyní tak disponujeme infrastrukturou pro ekologický dovoz komunálního odpadu po železnici, což je zajímavé pro okolní regiony, například pro kraj Vysočina, zejména v zimních měsících.

Autor

• Ing. Cieslar Stanislav