Mezi atomy s profesorem Čestmírem Šimáně – díl č. 0

• Foto

Stále usměvavý pán, který i ve vysokém věku nachází sílu pro aktivní práci a jednou týdně dochází do mikrotronové laboratoře Ústavu jaderné fyziky AV ČR, která je „ukryta“ v labyrintech hory Vítkov, mě spolu s přítomným kolegou Norbertem Tušou více než tři hodiny doslova bavil, příjemně šokoval v jedné kavárně v pražském Karlíně.
Bavil a příjemně šokoval, když v průběhu rozhovoru sdělil snad 60 jmen a ke každému jménu dokázal něco říci, vzpomenout si co dělal, kdo byl čí žena nebo muž, kdo kde emigroval, s kým se kde sešel a podobně. Třeba na to jak s jeho velkým učitelem Prof. Frederique Joliot-Curie chodili po českých hospodách na pivo, zatímco jejich manželky sháněly dárky na Vánoce. Nebo když na závěr našeho setkání začal zpaměti a latinsky citovat pasáže z Ovidia, Vergilia a dalších klasiků, které jsem nečetl ani v češtině. V líbezné francouštině nám pak řekl lechtivý vtip, který nemůžeme přetisknout, protože by se časopisu All for Power mohl dostat někomu před desátou hodinou večerní a byl by problém.
Bavili jsme se o tom, jak se v roce 1946 zakládal Ústav atomové fyziky a o Augustovi Žáčkovi, podepsaném pod memorandem ČAVU z roku 1946 o potřebě vzniku takového ústavu v Československu. Výsledkem bylo vyvolání vzniku Ústavu a dobové prameny zaznamenaly: „Česká akademie věd a umění jsouc si vědoma nesmírného významu celé věci, rozhodla se ve schůzi své II. třídy, dne 14. června 1946 zříditi při Akademii samostatný ústav pro atomovou fyziku.“ A jak nám profesor Šimáně řekl: „Ať již je mínění o tehdejším náměstkovi předsedy vlády v padesátých letech Václavu Kopeckém různé, jisté je, že jako předseda v roce 1955 ustaveného Vládního výboru pro výzkum a mírové využití jaderné energie, pro Ústav jaderné fyziky a vůbec rozvoj jaderných oborů přímo hořel a v rámci svých kompetencí a vlivu pomohl nesmírně v rychlém započetí jeho výstavby svým autoritativním překonáváním všech byrokratických překážek. Právě on zatlačil na filmaře, aby uvolnili svůj sklad rekvizit v hostivařském mlýnu a uvolnili prostor vědcům.“ 
Zajímavé bylo u vyprávění o tom, jak byl profesor Šimáně na učení v laboratoři jaderné chemie u věhlasného Prof. Frederique Joliot-Curie, jak si tohoto nositele Nobelovy ceny získal tím, že vymyslel regulátor na automatizaci chodu cyklotronu. O mimořádné schopnosti nakládání s informacemi svědčí to, že již v roce 1950 profesor. Šimáně vyučoval teorii reaktorů v Brně. Doslova v šoku, který střídal smích, jsme byli, když nám profesor Šimáně vykládal o tom, jak v roce 1947 z bezprostřední blízkosti pozoroval svazek deuteria, vystupujícího do vzduchu z cyklotronu na Collège de France a dostal při tom třetinu smrtelné dávky záření gamma a neutronů. „Začínali jsme a naše rozhodování bylo činěno spíše citem a odvahou, bez velkých analýz situace a prognóz,“ říká profesor Šimáně. V dnešní době nemyslitelný byl i tajný převoz radioizotopů z Francie do tehdejšího Českoskovenska. Zásilka byla uložena v obyčejné krabici, pilot letadla ji vyzvedl, dal si jí k nohám a po příletu odevzdal. 
Profesor Čestmír Šimáně, který stál u zrodu atomové fyziky v České republice, nedávno řekl: „Vždy jsem považoval za svou povinnost vrátit společnosti to, co do mne vkládala. Profesor Joliot vštěpoval do paměti svým studentům Kristovu odpověď: 'Dej císařovi co císařovo a bohu co boha jest.' Svoboda vědecké práce musí být stále vykupována užitečnými výsledky. V praxi to znamená, že nelze chápat vědeckou činností jen jako svou zálibu, ale že vždy musí být hledána možnost aplikací a výsledků, byť i vedlejších, a to i v jiných než, v daném případě jaderných, oblastech.“
Od příštího roku tak začne vycházet časopis All for Power 5x ročně. Stojí za to se věnovat tomuto výjimečnému muži a je nám ctí, že můžeme jeho myšlenky, příhody a výsledky prací představit podrobně našim čtenářům. Od příštího čísla tedy začíná seriál o začátcích jaderné fyziky v podání Čestmíra Šimáně. Bude to stát, věříme, za to.

Autor

• Ing. Cieslar Stanislav

Mezi atomy s profesorem Čestmírem Šimáně – díl č. 0